V životě nemůže být nic horšího než žít s chronickou bolestí. Cítíte se, jako by vás nikdo nedokázal pochopit. Není ale všemu konec, příčina existuje.
Psychosomatická medicína je vědecká oblast. Její ústřední koncepcí je, že mysl a tělo jsou aspekty všech lidských funkcí. Začala ve dvacátém století, kdy byly vědecky zkoumány pozorování nemoci po stresu. Psychosomatická medicína není lékařskou specializací, jak věří laikové, ale je použitelná pro všechny specializace.
Každá infekce má vlastní léčbu. Kognitivní behaviorální terapie je pravidelná léčba, kdy padne rozhodnutí o psychosomatické poruše. Tato léčba umožňuje pacientům, aby se naučili lépe přizpůsobit a starat se o své problémy, protože získají hlubší pochopení svého stavu nebo stavů. Pacienti rovněž přijdou na to, jak nastavit konkrétní životní body a rozlišovat a měnit postupy či myšlenky, které ovlivňují jejich životy.
Psychosomatická medicína odhaduje specializaci v oblasti psychiatrie a neurologie. Terapeutické léky a psychoterapie jsou využívány k léčbě nemocí, které mají psychosomatickou část. Vedlejším účinkem psychosomatické poruchy je většinou zmínka o psychologickém problému nebo psychologickém sklíčení, které způsobuje psychosomatické symptomy spíš mentálně na rozdíl od fyzické nebo jiné prokazatelné příčiny.
Starověcí Řekové a Francouzi si byli dobře vědomi psychosomatických poruch. Hippokrates byl prvním lékařem, který potvrdil, že duševní faktory mají vliv na zdraví a nemoc. Francouzský filosof Rene Descartes obnovil psychologickou etiku Hippokrata skrze svou teorii, která podporovala mnoho vědeckých studií ve vztahu k tělu a mysli. Lékaři tzv. CL psychiatrie si zpočátku nebyli vědomi psychosomatických rysů lékařsky nemocných pacientů. V USA se začala CL psychiatrie vyvíjet a prošla řadou vývojových změn především ve 20. století. V roce 2003 dostala CL psychiatrie komplexní název, pod kterým ji můžete znát i vy - psychosomatická medicína.
V souvislosti s klinickou funkcí psychosomatického lékařství existují dvě kategorie psychiatrů:
Obvykle jsou v ambulantních odděleních a v zařízeních chronické péče, kde mohou předávat rady ostatním lékařům, kteří se podílejí na léčbě pacientů. Konzultují své poznatky s doktory, kteří třeba nemají dostatek podvědomí o psychosomatice.
Pomáhají lékařům v poskytování komplexní psychiatrické péče pacientům, kteří jsou hospitalizováni. V tomto případě jsou v přímém a častějším kontaktu s pacienty na rozdíl od konzultačních psychiatrů.
Specialisté v psychosomatické medicíně poskytují vzdělání psychiatrickým lékařům, studentům medicíny a ošetřovatelskému personálu, kteří nejsou vzdělaní v tomto oboru skoro vůbec a neví o psychických potřebách pacientů na základě jejich chování. Neví si přesně rady o okamžitém zvládání psychiatrických stavů. A mohou mít nedostatky i v užívání psychotropních léků a rozpoznání lékových reakcí u pacientů.
Obor psychosomatická medicína nabízí možnost výzkumu v rozhraní medicíny a psychiatrie. Většina výzkumných studií v této oblasti v průběhu minulého století byla provedena především konzultací významných a uznávaných psychiatrů, kteří jsou zodpovědní za vzestup specializací i v tomto oboru. Jedná se o specializace jako je třeba psycho-onkologie, psycho-imunologie, ale i psycho-porodnictví.
Obvykle se jedná o posouzení násilných akcí pacientů, kteří jsou pod násilným omezením a nedobrovolnou léčbou. Například psychiatr v tomto oddělení posoudí tendenci pacienta odmítat lékařské postupy.
Většina chronických bolestí zad je psychosomatický stav, kde skutečný fyzický problém možná existuje, ale psychologické faktory hrají větší roli. Duševní procesy činí bolest lepší nebo horší, v závislosti na osobě a prožívání celé situace a událostí.
Bolest je jako signál přenášený z periferie do mozku, například když se prst dotkne varné plotýnky. Ucítíte velmi krátkou a akutní bolest, jenže to je jen malá část toho, pokud bolest trvá déle. Stejně jako jsou nervové spoje, které přenášejí signály bolesti nahoru do mozku, existují také mozkové dráhy, které regulují citlivost míchy a tím určují, kolik bolesti vnímáme. Tyto cesty mohou zesílit bolest, což může činit triviální stimulaci hrozivo, ale může vše až zablokovat, což pravděpodobně vysvětluje, proč vojáci mohou provádět pozoruhodné aktivity, i když po nějaké době si uvědomují, že byli vlastně zraněni. Nehledě na to, že každý člověk má práh bolesti různý.
Psychologické faktory se zřídka zdají být důležitou příčinou dlouhodobé bolesti, ale vždy ji ovlivňují buď k lepšímu nebo k horšímu. Pozornost a ostražitost se týkají většiny psychologické bolesti. Bolest, kterou si mozek myslí, že je důležitá, bude zesílena, a ty, o nichž si myslí, že nemají žádný význam, budou sníženy. Nálada také hluboce ovlivňuje bolest, a dokonce i něco tak jednoduchého, jako je čtení knížky, kdy to je buď vtipné nebo tragické, mění prahy prožívání lidí a toleranci k experimentální bolesti.
Bolest, stejně jako mnoho dalších faktorů, mění způsoby v centrálním nervovém systému, které vedou k bolesti, a to i v případě, že se nemoc nebo zranění, které ji iniciovalo, uzdravily. Ve skutečnosti je většina chronické bolesti způsobena senzibilizací nervového systému než problémem v tělech, které jsou doopravdy zraněny. Proto většina lidí s chronickou bolestí zad nemá žádné nálezy při vyšetření nebo dokonce i rentgenech.
Kromě takových zřejmých faktorů, jako je úzkost, stres a deprese, existují další aspekty, které nás ovlivňují. Jedním z nich je individuální chápání zdraví, především u osob, které věří, že aktivita ohrožuje jejich bolest zad, takový člověk se tímto může sám vyřadit z kolektivu. Může se stát zbytečným a vnímaným jako věčně si stěžující, zatímco sebevědomější osoba se stejným zdravotním stavem může hrát zvesela golf. Slyšeli jste už také například, že existuje psychosomatický kašel?
Lidé, kteří se domnívají, že jejich budoucnost závisí na jiných, na chirurzích, manželkách, šéfech atd., mají tendenci být více depresivní, více funkčně postižení a mít více bolestí než ti, kteří si uvědomují, že mají na starosti především vlastní život. Důležitá je také důvěra člověka v jeho vlastní sílu a schopnosti. Ti, kteří se cítí kompetentní, mají tendenci pracovat lépe a mají lepší kvalitu života než ti, kterým chybí sebevědomí.
Abychom mohli dělat to, co můžeme, musíme se přestat snažit dělat to, co nemůžeme. V určitém okamžiku je na čase přestat hledat diagnózy a léky a rozhodnout se, že z nešťastné situace uděláte nejlepší možný způsob života. Přijetí současné situace neznamená vzdát se, ale znamená to, že i přes bolest je možné přijmout okolnosti a mít co nejúplnější život. Nenechte se otravovat bolestí a zkuste se zaměřit na možné příčiny. Co vás ve vašem životě momentálně tíží? Máte toho moc? Potkal vás nějaký složitý a těžký osud? V tom případě si na bedra můžete nakládat moc a vaše tělo pomalu ale jistě začíná ozývat a bránit.
Stres je nebezpečná věc. A pokud máte neustálou bolest, možná budete chtít ze všeho nejvíce stres odbourat. Najděte si čas sami pro sebe a zkuste zvolnit. Sice se to lehce řekne, protože do práce se chodit musí, děti nemohou meškat svoje kroužky, ale hůř se to udělá. Ale vaše tělo vám poděkuje a bolest povolí.
Zní to šíleně, ale nemůže být nic důležitějšího pro snížení bolesti a zvýšení funkce než udržení fyzické zdatnosti. To jasně zlepšuje nejen vnímaní a projevy bolesti, ale i úzkost a deprese, které často doprovázejí. Zpočátku to bolí a zpočátku byste si raději vzali prášek proti bolesti a šli si lehnout, jenže v dlouhodobém horizontu vám to nijak napomůže a váš opravdový problém nevyřeší.
A jestli ani toto nepomůže, tak jedině zkušení odborníci v psychosomatické ambulanci – v Praze, Českých Budějovicích, Ústí nad Labem nebo třeba Hradci Královém. Na toto téma vyšla dokonce i kniha - Psychosomatický dotek motýla nebo Psychosomatická prvouka..
[kač]