Nezáleží příliš na tom, co se mezi vámi stalo, to teď není podstatné. Prostě máte krizi a nevíte, jak z ní ven. Jak na to, aby mezi vámi znovu zavládla pohoda a měli jste se rádi jako dříve?
Partneři, kteří si prošli výraznější krizí, jsou ve skutečnosti šťastnější a mají stabilnější vztah než dvojice, které zatím zásadní problémy řešit nemusely. Nicméně je možné, že nahlížíme na řešení troskotajících vztahů špatně. Vztah bychom se při problémech neměli snažit zachraňovat, je třeba ho obnovit. To znamená, že vy i váš partner byste se měli začít chovat jinak. A možná je to jednodušší než si myslíte.
Běžné zachraňování vztahu zahrnuje až příliš často nepsanou dohodu, že spolu už nikdy nebudete probírat to zlé, co se mezi vámi stalo. Je to ale chyba. Tahle plánovaná ztráta paměti s sebou nese nebezpečí, že problém bude dál hlodat ve vás, ve vašem partnerovi nebo v obou. Co tedy dělat? Nezavírat před skutečností oči a o všem si promluvit. Ovšemže to nebude snadné, když ale proberete, co se stalo, pročistíte vzduch.
Chcete se pohnout z místa? Odhodit vztek a další negativní emoce? Jenže i pak ve vás může zůstat hořkost. Je v pořádku dát průchod svým citům a nezadržovat je v sobě, otázka ale je, jak to udělat. Obnova vztahu předpokládá změnu mnoha obranných komunikačních vzorců, které závažně narušují pocity náklonosti, lásky a bezpečí. Naštvání a podrážděnost jsou normální pocity, nicméně je třeba proměnit způsob, jakým nahlížíme na partnerovo chování. Na partnerovy současné nebo minulé činy se díváme buď jako na jediný způsob, jak dokáže své potřeby a přání ve vztahu naplnit, nebo jako na negativní reakce zamýšlené jako odplata za něco, co jste řekli nebo udělali a co ho ranilo nebo urazilo.
Klidně buďte naštvaní, jen se snažte pochopit, proč se věci dějí právě tak, jak se dějí. A také si uvědomte, že ve vztahu jste dva a oba se na dění podílíte, i když si třeba nejste vědomi žádné chyby.
Každý se někdy stáhne do sebe. A jestli vás partner podváděl, chce s vám tím spíš zalézt do ochranného krunýře, aby vám už nic neublížilo. To ale ničemu nepomůže. Chcete-li obnovit nebo posílit ztracené pouto mezi vámi, asi to nepůjde, když budete citově odtažití a uzavření. Proč? Protože blízký vztah s sebou vždycky nese zranitelnost, sdílíte přece s druhým ty nejcitlivější věci. Řekněte mu, jak moc vám ublížil, svěřte mu své tajné obavy, naděje i to, jak moc se vás dotýká jeho kritika.
Takové odvážné sebeodhalení bývá nakažlivé. A když se začnete jeden druhému svěřovat, je skoro zaručené, že vás to sblíží.
Tohle je poměrně obtížné, ale je to při obnově vztahu zásadní věc. Nemůžete předpokládat, že máte pravdu. Když vztah zachraňujeme, míváme dojem, že na naší straně vina není a že jsme morálně v právu. Akceptujeme, že druhý udělal chybu, a rozhodneme se přes to přenést. Jenže takhle to nefunguje.
Znamená to totiž, že nejste ochotni podívat se na sebe nebo na partnera jinýma očima. Opětovné vytvoření vztahu vyžaduje znovu se otevřít myšlence, že máte oba, byť každý ze svého pohledu, pravdu. Ano, vaše představa, že by měl mít rád vaši matku, je v principu správná, ale i on má přece právo odmítnout respektovat někoho, kdo ho ponižuje nebo se chová nepřátelsky. To, že má jeden z vás pravdu, ještě automaticky neznamená, že se ten druhý mýlí.
Dobré je si neustále připomínat, že na každou událost se lze dívat ze dvou úhlů a přesto se lze dohodnout nebo najít kompromisní řešení. Rozhodně to přispěje k posílení vašeho vztahu.
Měli byste partnerovi dovolit, aby měl víc svobody věnovat se vlastním zájmům a koníčkům. Vztahy totiž často ztroskotají jen proto, že partneři nejsou schopni dohodnout se, jak těsně k sobě mají být připoutáni. Jeden si myslí, že by spolu měli být každý večer, zatímco ten druhý má pocit, že například dva nebo tři večery v týdnu by mohly stačit. V takové chvíli se musíte zaměřit sami na sebe, ne na partnera. Měli byste identifikovat a vyřešit nejistoty, které jste ohledně velké či malé blízkosti měli už v minulosti.
Teprve až to uděláte, dokážete opravdu upřímně ponechat partnerovi tolik volnosti, kolik žádá. Ideální je, když oba najdete takovou míru vzájemné závislosti, která bude vyhovovat vám oběma. Aby vztah fungoval, nesmí mít žádný z partnerů pocit, že sám nikam nemůže, protože ten druhý mu vlastně nevěří.
Obnovení vztahu si žádá docela intenzivní komunikaci, zde jsou 4 pravidla nedestruktivního vedení rozhovoru.
Vaše večeře přece kdysi zahrnovaly zamilované laškování, intelektuální diskuze i vtipné slovní přestřelky, tak co se stalo? Pro mnoho párů znamená každodenní šrumec kolem dětí či stres v práci konec dříve běžné konverzace u jídla.
Pokud si zakážete hovory na téma děti a "jak dneska bylo", dost možná se ukáže, že budete u stolu jen tiše sedět. Přitom rozhovor je nezbytný prostředek pro vytávření pevného pouta mezi lidmi, což je i důvod, proč si na začátku vztahu tolik povídáme. Jakmile se ale s partnerem dostatečně poznáme, hrozí, že konverzaci odsuneme trochu stranou. Chybí vám ty časy, kdy jste si spolu skutečně popovídali a neřešili jen rodinou logistiku? Problém s drhnoucí konverzací se dá snadno vyřešit.
Nudí vás omílat pořád dokola totéž? To vám nemůže nikdo vyčítat.
Problémy ve vztazích se samozřejmě většinou točí kolem emocí. Máte-li pocit, že váznoucí hovor a chybějící pocit blízkosti pramení z podrážděnosti nebo vzteku, měli byste vyhledat odbornou pomoc. Pokud ovšem za úpadkem konverzace stojí spíš nuda než špatný pocit, pozměňte tok hovoru tak, aby obsáhl i emoce. Tím partnera přimějete ke sdílení informací, na kterých mu opravdu záleží. Klíčem k úspěchu je skutečně mu naslouchat a vyptávat se.
První, úvodní, otázka je dobrá k prolomení ledů. Důležité je ptát se dál. Rozhovor začne být zajímavější po první odpovědi. Lidé mají tendenci začít pak na svou otázku odpovídat sami a vyžaduje značné sebeovládání tomu nepodlehnout a místo toho položit další dotaz. Teprve pak může nastat skutečně hluboký rozhovor.
Ve zmatku, rušném baru nebo dokonce u televize se žádné duchaplné konverzace nedočkáte, ta vyžaduje tu správnou atmosféru. Hudba vám nejen zlepší náladu, ale také například dodá chuť ke společenské konverzaci, takže trocha nevtíravé hudby jistě nezaškodí.
Ticho leckdy pramení z manželova spoléhání na to, že bude mluvit manželka, že bude vyprávět o svých pocitech, popisovat zážitky z celého dne, že v podstatě oddře všechnu práci. Pokud se to děje právě vám, a přitom byste stáli o pořádný rozhovor, musíte s něčím přijít sami. Doslova! Možná to zní trochu směšně, ale není vůbec špatné připravit si seznam témat, o kterých by se dalo mluvit. Pravděpodobně zjistíte, že konverzace se lépe udržuje, když máte plán.
Co na seznam napsat? Cokoli, co vás zajímá. Co vás zaujalo ve zprávách, co jste viděla cestou do práce, film, ktrý právě běží v kinech a chtěla byste na něj jít. Faktem je, že jiskřivý rozhovor předpokládá nápady. Některé položky na seznamu hned vyšumí a vyjdou naprázdno, ale nezvdávejte to. Musíte se otevřít, prozradit, co vás zajímá, aby partner mohl udělat totéž. A jestli váháte, vždycky můžete mluvit o tom, že nemáte o čem mluvit.
Přestaňte chodit kolem horké kaše a přímo se ptejte.
Nezůstávejte sami a dovolte si také se zamilovat. V každém kraji na vás někdo čeká, hledejte a jděte na rande.
Zdroj: https://www.psychologytoday.com ´
[ivi]