Abychom si rozuměly, muži jsou úžasní, báječní a skvělí! Tedy ne úplně všichni... Ale i ti, co jsou úžasní, báječní a skvělí, nás občas dohánějí k šílenství. Je dobré vědět, které jevy se dějí napříč mužskou populací, neboli že v tom nejste sama.
Berte, prosím, tento článek všichni s humorem, i když se v něm možná poznáte, ať jste žena nebo muž, určitě v něm nic není bráno urážlivě. Je přece jasné, že i přes prudy nelze muže nemilovat.
Nelze to tvrdit úplně o všech mužích, ale většina z nich považuje návod a manuál k čemukoli za berličku pro hlupáky a neschopné slabochy. Dokáže na to přece přijít sám! Není blbej, aby nedokázal smontovat skříňku s dvířky a šuplíkem z IKEA bez návodu, to se ví. O několik hodin nebo dní později možná skříňka stojí, možná ne, ale návod je stále nedotčen. A v případě, že skříňka stojí, nejspíš muž stojí vedle ní v zadumání, jak mu mohla zbýt taková spousta šroubků a dvě prkýnka.
Je jasné, že muži musí vyměšovat, ženy jsou na tom stejně, ovšem s tím rozdílem, že po jejich odchodu z toalety tato nevypadá, jako by ji navštívil neandrtálec netušící nic o civilizačních vymoženostech. Pozoruhodné je, že i muži, kteří jsou jinak celkem čistotní, ano, i takoví jsou mezi námi, dokážou zaneřádit záchod i jeho okolí ("miřte, proboha, miřte!"), ale zásadně ho odmítají uklízet a podlahu vytřít. Obzvlášť katastrofální následky pro podlahu a stěny a toho, kdo to bude uklízet, má, když si v noci ve snaze neprobudit se úplně v polospánku na záchodě nerozsvítí a se zavřenýma očima čuráte všude kolem.
Sklápění prkénka je kauza sama o sobě. Máte štěstí, že v Česku neprobíhá kvůli této věci tak velká válka jako třeba v Americe, kde je muž, který nesklopil prkénko, na místě zfackován, nebo rovnou postaven před soud.
Nesmrtelná klasika. Je s podivem, jak se může dospělý, silný chlap, který by mohl skály lámat, anebo prostě jenom chlap, zhroutit kvůli pitomému nastydnutí. Svůj změněný stav silně prožívá, příznaky rýmičky popisuje tak dramaticky, že to vypadá spíš na ebolu, a dožaduje se ošetřování, pochopení a aktivní účasti nad lůžkem umírajícího. Říká se, že při rýmičce se chlap chová "jak malé dítě", ale pokud malé děti máte nebo jste měly, uznáte, že se nastydlé dítě chová podstatně statečněji a rozumněji než váš orýmičkovaný protějšek. Proč tomu tak je, je zatím nevyřešenou záhadou lidstva. I když, doba a lékaři se začínají k mužům přiklánět a postupně přicházejí na to, že rýma je pro ně opravdu více smrtící nemocí než pro ženy.
Muži jsou přesvědčeni, že jsou vynikající, ne-li úplně nejlepší řidiči na širokém dalekém světě, a to i ti, kteří evidentně nejsou. I muži mírní, hodní a rozumní se za volantem mění v mistry světa, záleží jenom na míře, někteří jedinci si přebytky agresivity a ješitnosti ventilují právě za volantem. Zkuste chlapovi říct, že je mizerný řidič. Nikdy to neuzná. Nikdy. I když mu zbývají jen dva body, zapříčinil řadu menších či větších nehod a na křižovatce si ani po deseti letech za volantem není jistý, kdo má přednost.
Bude se tvářit jako pán silnice, pohrdavě nebo vztekle bude dál komentovat chyby ostatních řidičů (idioti!), možná si rád zazávodí s jiným řidičem (idiot!), ale pak vyleze z auta a je pokoj. O tom, že muži žijí v bludu, svědčí i fakt, že statisticky způsobují zdaleka největší počet dopravních nehod.
Z nějakého záhadného důvodu i muži, kteří zrovna neprodělali lobotomii, považují krkání a prdění za činnost vtipnou, zajímavou a zábavnou a nechápou, že ženy to mají přesně naopak. Pánové, vaše nežádoucí tělesné projevy všeho druhu ženám vtipné ani zajímavé nepřipadají, tedy pokud nejde o ženu, která se ráda přidá a byla vychovávána mezi svými třemi bratry. Zajímavé ani vtipné pro ně na rozdíl od vás nejsou ani vaše smrduté ponožky opřené v koutě a další negativní projevy vaší tělesnosti, počurané prkýnko nevyjímaje.
Stříhání nehtů je činnost nezbytná a nijak složitá. Tak proč, i když váš pes už jako štěně pochopil, že se nečurá doma, ale venku, v dospělém věku muž nedokáže zpracovat informaci, že stříhat si nehty v posteli je blbost, tedy pokud není zrovna fakír nebo masochista libující si v bodání. Ostříhané nehty v posteli jsou a) hnusné, b) na prostěradle se špatně hledají, c) když se o ně při ulehnutí píchnete, je to krajně nepříjemné a ano, husné, d) když se o ně píchnete nebo je uvidíte při postelových hrátkách, je to silně deerotizující, trapné a neodpustitelné. A hnusné.
Všechny ženy se ptají: proč? Proč muž, který je jinak poměrně všestranně použitelný a poslouchá i jinak než za buřta, považuje televizi za svůj výsostný majetek, rozhoduje o programu a ovladač drží tak pevně, až mu bělají klouby? Dokonce i když se dohodnete, že program přepnete (když kouká na sport, je marné ho o to prosit a ženy to všechno ví), stejně ovladač nedá z ruky, přepne sám. Když se jede Tour de France nebo se hraje mistrovství čehokoli, zabere si televizi nemilosrdně a bez pardonu pro sebe, že by televizi takhle usurpovala žena je nemyslitelné.
Škoda, že v době Sigmunda Freuda dálkový ovladač ještě neexistoval, nejspíš by k tomu měl co říct. My si chceme také přepínat!
Mužům nakupování zkrátka trvá podstatně déle a je to jejich svaté právo. V době, kdy by žena měla už dávno nakoupeno, nákup uklizený, vytřenou chodbu a udělané nehty, muž stojí s nákupním seznamem před regálem v hlubohém zadumání, kterou ze čtyř druhů krupičky vybrat. Musí si to rozmyslet, každá je jinak zabalená, a to ho nejspíš mate, ale jak již bylo řečeno, je to jeho svaté právo. Problém nastává, když jdete na společný nákup. Postupujete dechberoucím šnečím tempem, případně žena muže ztratí někde mezi regály a po půl hodině ho najde v rozervaném dilematu, protože mu řekla, ať vezme měkký tvaroh, ale ono je jich víc druhů!
Šnečí nákup bývá ještě opentlen větami "kam spěcháš" a "nebuď nervózní". Proboha, vždyť nevybírá jadernou hlavici - popadni tvaroh a jdeme!
To, že muž uvaří, je jistě chvályhodné, zvlášť v zemi, která by mohla sloužit jako výukový skanzen patriarchátu. Naši pánové se do domácích prací nijak nehrnou (vůbec), čest tedy všem výjimkám. Jenomže až na výjimky chlap kuchyni šíleně rozkrámuje, na všechno potřebuje sto mističek a hrnečků a roztahá a zakecá kde co. Takže při servírování pokrmu je ženy nadšení tlumeno jasnou představou, jak dlouho po něm bude tenhle nepořádek uklízet, protože jeho to ani nehne - on přece vařil!
A když už se ženě podaří vysvětlit svému muži, že když ona vaří, tak po něm taky nechce, aby po ní uklízel, nabídne mu takové řešení do budoucna, čímž ho k smrti vyděsí, takže po sobě jakž takž kuchyň uklidí, pánev neumyje nikdy! Maximálně do ní napustí vodu, ale neumyje ji. Pokud máte doma muže, který dobrovolně nejen navaří, ale i uklidí kuchyň a umyje pánev, informujte všechny v okolí. Ale pozor, aby vás nepřijeli vědecky zkoumat.
Muži mají k mokrým ručníkům zvláštní vztah: ačkoli jsou vámi opakovaně informováni, že mokrý ručník neusuší-li se, krutě zasmrádne, nechávají je po návratu z plavání nebo posilovny morké v igelitkách a batozích, v případě plavání určitě spolu s mokrými plavkami. Pokaždé. Ráno nechají mokrý ručník válet na podlaze v koupelně, pokud vyšel ze sprchy s ručníkem fešácky zavázaným kolem boků (ale můžete si gratulovat, že se ráno sprchuje), věřte, že mokrý ručník bude ležet na posteli nebo na podlaze.
Pokud jste spolu dlouho, nejspíš už jste se přestala ptát, proč ten ručník pro všechno na světě nepověsí, vždyť bude smrdět, bude se muset vyprat (vy ho budete muset vyprat), přitom by stačilo ho jen pověsit. Tak proč? Marné. Nepověsí. Odvážné pionýrky dokonce nechají ručník zasmrádnout a napůl shnít a pak ho zlomyslně narafičí do koupelny, aby drahý doslova pocítil, co způsobil. Odvážná pionýrka se namáhá zbytečně. Chlap hodí smradlavý ručník na zem a vezme si jiný. Takový je holt život.
A teď zpět nohama na zem, konec legrace, štiplavých řečiček. Ženy muže potřebují, milují a hledají. A že jste single a tohle ještě vůbec neznáte? Tak směle do seznamování, nějakého toho chlapáka naleznete určitě na internetové seznamce. Může vám poslat fotografii své koupelny s ručníky a vy se za to necháte pozvat na rande. Hodně štěstí !
[ivi]