Je možné si s ní poradit a zkrotit ji? Vaše okolí a určitě i vy s ní máte zkušenost. Žárlivost je běžná záležitost, kam se jen podíváte. Stejně jako hněv anebo strach, radost anebo odvaha. Všechny emoce dokážeme analyzovat, probrat, pojmenovat. Dokážeme se ale zbavit žárlivosti? Jsme kvůli ní ochotni podniknout životní kroky a rozhodnutí, které nám neslouží ke cti. Pojďme se podívat, odkud vyvěrá...
I vy jste od někoho slyšeli, že žárlivost je do určité míry zdravá? Možná jste si právě takto ospravedlňovali to malé píchnutí u srdce, kdy vašemu příteli volala kamarádka. Nebo pocit, kdy jste chtěli raději zmizet, když jste měli gratulovat kolegyni k vytouženému povýšení, anebo jste se ocitli najednou sami v obýváku vašeho domu zaseknutí uprostřed věty, protože všichni běželi k vaší mladší sestře, která na zahradě chtěla všem ukázat své nové růže? Ve všech případech jste byli vlastním vědomím donuceni zachovat klidnou hlavu a nenechat se strhnout k příliš ráznému vyjádření svých pocitů.
Ať ji u sebe pociťujeme jakkoli intenzivně, popisovat tuto potvoru blíže asi není potřeba. Připomíná jedovatého hada, který je ale neuvěřitelně krásný. Až tak, že by se každému chtělo ten jed z něho dostat ven, aby nebyl skutečným hadem. Had je ale had. I bez jedu se dokáže dostat na ty nejcitlivější místa a vytvořit v nich bolest. Ta je prvním spouštěčem celého procesu. Samozřejmě, co bolí, to je třeba chránit před okolím. A tak, i když možná bolest vznikla během úplně jiné situace, dostali jste se sem, do bodu tady a teď, kdy se znovu ozvala, ještě víc bolestivěji, až vám to nedá spát.
Je vám jedno, že žárlivost dostává často přívlastek primitivní? Možná to, co nám chce ukázat, až tak primitivní není.
Vyvinula se u nás z celkem pragmatických důvodů. Určuje naše hranice. Zda je to postavené ve společnosti, rodině anebo partnerském životě. Antropologové a evoluční psychologové se shodují v jedné věci: pro naše předky nebylo jednoduché přilákat a udržet si partnera tak, aby se s ním následně mohli spářit. Důvodem byl i poměrně krátký životní úsek, v kterém byl tento počin nejvhodnější. Pohlavně naši předkové dospívali ve stejném věku, jako je to v dnešní společnosti, ale třiceti let se dožil málokdo.
Druhá šance a čas na nalezení partnera byli tedy značně limitované. Proto se v nás vypěstovala přehnaná citlivost na potenciální ohrožení našich vztahů. Ve zkratce by se dalo říci, že žárlivost pociťujeme, když se cítíme být ohroženi tak, že by to mohlo mít pro nás fatální následky (např. vymření rodu).
Není proto vůbec zvláštní, že tento pocit z nás umí vyvřít náhle a prudce tak, že nás samotné zaskočí. Touha po jistotě a genetické reprodukci je naší civilizaci daná. Postupem času se k této přirozené reakci, řízené přirozeností udržet si rod, přidaly také různé atributy, které v nás tuto potvoru jen podpořily. Nevěra, ponížení a hanba. To vše přišlo spolu s utvářením většího společenství. Chránit svoji čest a pověst bylo v minulosti otázkou života a smrti.
V televizi je množství scén, kde se hlavnímu protagonistovi anebo zloduchovi díky žárlivosti zatemělo před očima a zbavil se všech zábran. Určitě jde i o autorskou fikci, ale věřte nebo ne, scénáristé nejsou daleko od pravdy. Fyzicky se žárlivost projevuje také velmi jasnými symptomy. Když se cítíme ohroženi, začnou se aktivovat naše primitivní emoce. Do krve se nám začne vyplavovat adrenalin. Přesně to se děje v našem těle, když začínáme pociťovat žárlivost. Přesně toto popisují mnohé srdceryvné love songy.
Zkrátka, se žárlivostí si není radno zahrávat. Podněcuje nás k boji o to, na čem nám záleží. A takový boj málokdy končí šťastně. Protože na co si můžeme uplatňovat vlastnické právo kromě majetku? Žárlivost je velmi tíživá emoce spojená s úzkostí, ohrožením a strachem. Navíc se do ní přimíchává velmi nebezpečný hněv. A často není v malém množství. Aby byl koktejl kompletní, najdeme tam ještě sklíčenost a někdy i odpor. Žárlivost obyčejně vzniká jako důsledek obavy z reálné, ale často iracionální hrozby.
Oběť žárlivosti, tedy ten, kdo žárlí, když to velmi zjednodušíme, má většinou dva vzorce chování - útěk anebo boj.
Testosteron je tradičně považován za mužský "pohlavní" hormon, zatím co u žen dominuje estrogen. Není ale žádným tajemstvím, že u žen se testosteron v těle vyskytuje také, ale přirozeně v mnohem menší míře než u mužů. Proč o tom mluvíme? Protože v roce 2015 se na téma žárlivosti realizovala velice zajímavá studie. Lane Ritchie a Sari van Anders - oba z univerzity v Michigane - zkoumali souvislost vylučování testosteronu a žárlivosti. Ženy vystavii dvěma různým situacím. V té první přistihly svého partnera, jak flirtuje s jinou ženou.
A už byl oheň na střeše. Do krevního oběhu ženy se okamžitě začal vylučovat testosteron a spolu s ním stoupala i bojovnost žen, které přistihly svého drahého, jak obdarovává komplimenty potencionální sokyni. V druhém případě ženy přistihly své partnery, jak si s nějakou jinou ženou dali pusu. Na rozdíl od prvního případu, ženy vidící polibek cizí ženě překvapivě pociťovaly spíše smutek a beznaděj. Jako kdyby vzdaly jakýkoli boj o partnera, protože se jim zdál zbytečný.
Příběh žárlivého Maura, jeho milující ženy Desdemony i zrádného našeptávače Jaga dodnes vzrušuje diváky i tvůrce. Proč? Protože jako v jiných Shakespearových hrách je to příběh o primitovních lidských emocích, které prožíváme všichni a provázejí nás celými dějinami. Pokud jse tuto hru viděli, určitě víte, že je prosáklá žárlivostí a závistí. Negativní emoce, které v nás vyvolává děsivá představa nevěry, už zažil každý z nás. Někdy takové emoce vyvolává předešlá zkušenost, někdy je to samotná láska, kdy se na svého partnera upneme tak moc, že se bojíme i jen představy, že ho ztratíme.
Partnerská žárlivost může mít několik důvodů a příčin. V první řadě to může být nízké sebevědomí. Často se lidé doslova ničí myšlenkou, že jejich polovička si najde někoho lepšího, krásnějšího, moudřejšího. I negativní zkušenost z minulosti umí zamíchat karty a přilít olej do ohně žárlivosti. Dotčená osoba mohla v minulosti zažít nevěru anebo se stát jiným způsobem součástí mileneckého trojúhelníku, například mohla být ta, kvůli které muž podváděl, anebo mohla sama podvádět.
Důvěřovat partnerovi může být proto pro ni velice těžké, protože přesně ví, jaké to je, když člověk podvádí. Kromě negativní zkušenosti a nízkého sebevědomí může být přehnaná žárlivost spojená i s naším dětstvím. U jednotlivců se může projevovat přehnaná žárlivost i v případech, kdy se jim v dětství nedostávalo dostatek pozornosti ze strany rodičů. Když rodiče neměli na dítě dostatek času a neprojevovali mu dostatek náklonnosti, anebo když vědomě nebo nevědomě upřednostňovali druhého sourozence, může to mít na jednotlivce neblahý vliv.
Emoční utrpení z dětství se přenáší do dospělosti a potom si ho kompenzuje přehnanou žárlivostí na svého partnera. Žijete ve vztahu, který je silně poznamenán žárlivostí? Týráte se tímto pocitem dennodenně vy nebo váš partner? Chorobná žárlivost není nnic příjemného a určitě ji není třeba brát na lehkou váhu. Příliš žárlivý člověk může být pro své okolí skutečným nebezpečím. Chorobná žárlivost, anebo jinak nazývaná i Othelův syndrom, má několik symptomů, podle kterých je možné ji rozpoznat.
Jste cílem neustálých bezdůvodných útoků a podezíravých otázek? Máte pocit, že váš partner všechno překrucuje a přizpůsobuje své realitě, v které jste mu stůj co stůj nevěrní? Potom je důležité konat. Chorobná žárlivost je tvrdý oříšek a často si s ní neumí poradit ani odborníci. Může někdy zajít tak daleko, až se stane nevyléčitelnou. Čím dříve vyhledáte odbornou pomoc, tím jednodušeji a lehčeji se dá problém řešit. Chorobná žárlivost je prokletí. Pro jejího vlastního i oběť. Jediným způsobem, jak se vymanit z jejích chapadel je sebedisciplína a racionální kontrola svých emocí.
V první řadě je důležité si uvědomit, že garance věrnosti nám nedá nikdo. Nikdo z nás nemá 100% jistotu, že nám se to nestane. Jediné, co můžeme udělat, je vynaložit energii na to, aby náš vztah byl naplněný a abychom se v něm cítili dobře. Takže příště namísto výčitek, podezřívání a dusné atmosféry vytvořte jejich přesný opak. Možná vám to udrží vztah déle, i když není navěky šťastný a bez důvodu na žárlení. A co jiné situace? Zastaňte se asertivně své hranice. Popřemýšlejte ale co možná nejobjektivněji nad pohnutkami a slovy, které vypouštíte z úst.
Pokud jste odpověděli alespoň jednou ano, může jít o patologickou žárlivost. Neřešte problém sami, rozhodně je třeba kontaktovat odborníky.
Příliš mnoho žárlivosti je nemocí. Pokud to už sami nezvládáte, nebojte se vyhledat odbornou pomoc. Najdete ji v jakémkoli větším městě - v Hradci Králové, Ústí nad Labem, Ostravě nebo třeba Karlových Varech.
[ivi]