Vývojové fáze vztahu

Je náš vztah v pořádku? Je na čase udělat další krok? Co stěhování? Není na stěhování moc brzy? Co výměna klíčů od bytu? A v neposlední řadě i otázka: "Kdy se projeví a požádá mě o ruku?". Kdo z nás, kteří žijeme ve vztahu si nepokládáme alespoň občas jednu z těchto otázek? Vývoj partnerského vztahu by se dal přirovnat k dietě. Čím více budete chvátat, tím spíš nebude výsledek trvalý.

Pokud je naše partnerství zdravé, tak se vyznačuje vzájemnou důvěrou, podporou a v neposlední řadě respektem, kompromisy a  komunikací obou partnerů ve vztahu se společně tráveným časem a zážitky. Toto je ale velmi obecné pravidlo a samo o sobě partnerství nečiní šťastným. Každý z nás má svůj vztah  jedinečný, jako jsme každý z nás a každý má vlastní osvědčený recept jak na štěstí. Partnerství je vztah mezi dvěma lidmi, na kterém se obě strany podílí.

Většina lidí a to nejen ženy, se snaží vstoupit po rozchodu rychle do dalšího vztahu, tzv. vytlouct klín klínem. A nejlépe se ho ještě snaží hned legalizovat svatbou, či přírůstkem potomka.

Proč se chceme rychle vázat?

Chceme závazek, ale ne vždy můžeme mít úspěch. Převážně muž se kolikrát lekne a vezme nohy na ramena. Nenechá si přece nabourat své zvyky a pohodlí.

Ale proč se tomu tak děje?

Protože se většinou bojíme! Bojíme se samoty a vlastní nejistoty, bojíme se sebe.
Do partnerského vztahu nás může také tlačit naše okolí a očekávání lidí kolem nás. Většina společenských aktivit se děje v páru. Těžko budeme hrát například tenis sami se sebou, do kina se na nám bude taky lépe chodit v páru a těch aktivit, co je lepší provozovat ve dvou je mnohem více. Společenské situace si vyžadují účast lidí v páru. A pokud už je situace, kde společnost toleruje jedince, je společensky lepší, když je singl muž než žena. Strach ze samoty, vlastní nejistota a předpoklady společnosti pro nás mohou být pohonem a motivací pro někdy až příliš rychlé vyhledání a zajištění si partnerské pozice po rozchodu či dokonce legalizování sňatkem.
Každý vztah má vývojová stadia. A tato stadia byla definována celkem na čtyři, od nové známosti až po pevný závazek, které by měly v rámci prevence snižovat riziko, aby si muži nemysleli, že smyslem žen je dohnat je před oltář.

Jaká jsou teda ta stadia, kterými musí náš vztah projít, aby mohl co nejlépe fungovat?

Do třech měsíců od našeho seznámení

Užíváme si schůzek, “otrkávání”, scházíme se spolu a přemýšlíme, co se nám na to druhém zdá úchvatného, zajímavého a čím nás upoutal. Řešíme, zda je to ten pravý protějšek k nám a zda má smysl zájem prohlubovat. Po nějaké době se shodnete nebo neshodnete, zda to za to scházení stojí či nestojí. Následně už se tedy jedná o začátek vztahu. Pokud chceme vybudovat pevný vztah již od začátku, tak je potřeba, abychom došli k nepsané dohodě o monogamii a abychom si užívali blízkost jenom toho jednoho protějšku.

Tři měsíce až půl roku

Pokud chodíte na schůzky déle jak čtyři měsíce je vztah předurčený jako vážný. Jste spolu, jelikož máte chuť být spolu, dozvídat se toho o sobě navzájem čím dál víc a zároveň si chybíte, když se nevidíte. V této fázi usilujeme o vztah a následně jeho rozvíjení, toto by nemělo trvat déle než půl roku. Když vše půjde dobře, někdy v průběhu se začne objevovat čarovné slovíčko “my”. Gratuluji, jste oficiální pár. Nespěchejte na jeho upevňování závazků. Snáze naletíme slibům a může nás to mrzet a mít následky celý život. Je vždy lepší si hlouběji toho druhého tzv. oťukat. Toto by se také dalo nazvat jako období fascinace.

Šest měsíců a výš

Tato část vztahu, by se dala charakterizovat jako ukotvení pro následné rozvinutí vztahu. Záleží na předchozích zkušenostech, jaký čas je ten optimální pro naší věkovou skupinu. Záleží na naší citové vyzrálosti. Každá tato skupina bude totiž o partnerství jinak přemýšlet a bude i něco jiného očekávat. Každý z nás potřebuje jinak dlouhou dobu, než pocítí, že je ten správný čas postoupit s partnerem dál a plánovat s ním společnou budoucnost. Pokud si ale k sobě vytvoříme silné pouto, které bude navíc ještě funkční a budeme spolu vycházet a cítít, že by to pro vás mohlo být to pravé, jsme připraveni na čtvrtou a poslední fázi, které předchází legalizovaní či uznání svazku, v podobě  zásnub, sestěhování či pořízení potomka.

Cca dva roky – až …

Pokud společně překonáme různá nedorozumění, překážky nebo i obtíže a shodneme se, že ve svůj vztah vložíme důvěru, umíme si vyjít vstříc, podpořit se a hlavně pochopit. Pak už vám nic nebrání v legalizaci, ve vstupu do manželství. Většinou je to právě ten bod, který si většina mužů představí, když  dostanou otázku typu, posuneme náš vztah dál? Já jsem připravená a ty? Ženy potřebují odpověď slyšet i z toho důvodu, že se chtějí uklidnit, že jsou opravdu v pozici partnerky a nejenom milenky. Někteří muži ale při této otázce tápou a ptají se sami sebe co to má být a co se po nich vlastně chce. Je tedy dobré otázku v této záležitosti specifikovat přesně. A pokud je vše jak má být žádost s prstýnkem přijde a váš vztah může být zlegalizovaný až do konce života.

[kač]