Vynechte ze života klepy, drby, pomluvy

Klevety byly a jsou součástí lidské komunikace. Podle psychologů dokonce společně sdílené drby vytvářejí silnější vazby mezi lidmi. Ale i dnes platí nesmrtelná Šalamounova moudrost: "Utrhač, kudy chodí, vynáší důvěrnosti, nezaplétej se tedy s mluvkou."

Na přísloví "Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu" je znepokojivé, že na šprochu může skutečně být kousek pravdy, neboli v hromadě nesmyslů může pranýřovaná osoba rozkrýt informaci, která by jí jinak zůstala skryta. Typickým příkladem jsou následující situace: Nebohá pomlouvaná se díky firemním tamtamům dozvěděla, že má něco s panem XY, který je jejím nadríženým, a jen proto byla povýšena. Pojede na služební cestu do Paříže, může plýtvat kancelářskými sponkami, jak je libo, ačkoli ve firmě se šetří.

Pravda je sice taková, že Nebohá pomlouvaná s panem XY měla tak leda potřesení rukou na jeho narozeninovém večírku a pomluva je do nebe volající lež a nesmysl. Ale! Nebohé pomlouvané kvůli drbu může dojít, že pan XY opravdu tráví u jejího pracovního stolu podezřele mnoho času, kdy rozverně klábosí, a protože neví, co s rukama, spojuje kancelářské sponky do řetízku. 

Po narozeninovém večírku navrhoval, aby z úsporných důvodů jeli taxíkem spolu, a na služební cestu do Paříže jede on vlastně taky. Kdyby jí na to okolí obloukem neupozornilo, ani by si nevšimla, že jí pan XY nadbíhá. Sice s ním skutečně nic nemá, tudíž jde o pomluvu. Tu by však Nebohá pomlouvaná vyvracela těžko, ostatně jako všechny pomluvy, ale dostala tak možnost pana XY taktně usměrnit, že se kvůli jeho chování dostali do řečí, ona je vdaná a manžel kdysi amatérsky boxoval.

Předčasné řešení?

Komunikace je důležitá a až na čestné výjimky přínosná v práci i v soukromí, proto stane-li se Nebohá pomlouvaná terčem útoků, může shledat užitečným promluvit si o tom s nadřízeným a celou věc vyjasnit. Dopadnout dobře to může i nemusí: sebrat odvahu a sdělit Šéfovi, že o ní a panu XY jdou po kanceláři nepravdivé řeči, kterým by ráda zamezila, případně informaci obohatit o to, kdo je šíří, je možné, ale Nebohá pomlouvaná riskuje, že:

1. Šéf o tom vůbec nevěděl, sdělení je pro něj zajímavá novinka, takže ho Nebohá pomlouvaná vlastně sama informovala,
2. existuje riziko, že se Šéf drží rčení "není šprochu", a tudíž se Nebohá pomlouvaná dostane do podezření, že na tom něco je, a sama roztočila kolotoč podezření a nedůvěry,
3. pokud je Šéf muž/žena činu, začne pátrat a řešit, situace se rozvíří, vyhrotí a Nebohá pomlouvaná nejspíš ještě dostane nálepku práskačky.

Tudíž je třeba důkladně zvážit, zdali je skutečně nutné jít si neprodleně poplakat Šéfovi na rameno a nezkusit situaci vyřešit sama. Okolí si Nebohou pomlouvanou dobírá, nešetří šeptandou a náznaky, k čemu to spěje? K oprávněnému očekávání, že Nebohé pomlouvané jednoho dne prasknou nervy, začne ječet, že s XY nic nemá... A okolí bude výstup vítat jako příjemný ventil a osvěžení pracovní rutiny, navíc potvrzení toho, že řeči o Paříži a XY byly přece jen založeny na pravdě.

"Podívejte, jak kvůli tomu vyvádí. Pravda holt bolí..." Jakkoli je Nebohá pomlouvaná v právu a její emoce pochopitelné, neměla by v žádném případě dávat najevo. Ve svém zájmu by je měla po příchodu domů vymlátit třeba do polštáře, vyzuřit v posilovně nebo konzultovat situaci s kamarádkou či ve vážnějším případě s odborníkem, ale nevkládat pomlouvačům do rukou zbraň, kterou by byla její slabost - přesně to se od ní očekává a přesně to by jim nahrálo.

Při pomlouvání zvládněte situaci

Základem zvládnutí situace, kdy se na vás valí pomluvy v kolektivu, pracovním, školním, kamarádském, sportovním či sousedském, je jako vždy zachovat si chladnou hlavu, což jde pochopitelně těžko za podmínek, kdy má Nebohá či Nebohý pomlouvaný tepovou frekvenci blížící se infarktu. Ale pro úspěšné zvládnutí pomluv je nutné udržet emoce pod pokličkou a situaci zkrátka rozdýchat.

Nebohá pomlouvaná z příběhu v konfrontaci s "Ty jedeš do tý Paříže? To máš dobrý, však sis to tvrdě s XY vydřela, no ale já to chápu, je to hezkej chlap..." má dvě možnosti: buď zařve, že jako jediná trávila ve firmě nad projektem večery i noci, a to nikoli v náručí pohledného XY, ale nad počítačem, a že jediná z firmy umí francouzsky. Nebo se zasměje a klidně sdělí, že s nadřízeným nic nemá, byť by stál za hřích, ale odmakala na projektu dny a noci - a navíc jako jediná z firmy umí francouzsky. 

Neboli Nebohá pomlouvaná dá najevo, že ji kolegyně (pomluvám věřící a nejspíš pomluvy také šířící) vůbec nevyvedla z míry, není ostatně čím, k ničemu nedošlo a celé je to nesmysl. Pokud se Nebohé pomlouvané navíc podaří situaci zlehčit, např. "Já a XY, Cha! To by se musel rozvést, oholit si ty hnusný vousy a nejspíš i zbytek těla. Neblázni!" Dá tak najevo, že je nad věcí, drby ji nerozhodí a že jde opravdu jen a jen o pomluvy. A do Paříže může odjet s grácií.

Ignorovat versus konfrontovat

Často jediné řešení situace je všechny pomluvy ignorovat. Pokud někdo Nebohou pomlouvanou očerňuje, chce ji shodit, ublížit jí, vědomě nebo podvědomě čeká, až se k ní klepy donesou a ona zareaguje pokud možno výbuchem emocí nebo kvalitní scénkou. Když mu Nebohá pomlouvaná dá najevo, že to má v paži a žije si dál svůj šťastný život, zlovolný plán nevyšel a je tu naděje, že začne pomlouvače časem nudit.

Možnost konfrontovat osobu, o které si je Nebohá pomlouvaná jistá, že ji pomlouvá, a dát jí jasně najevo, že o pomluvách ví, je tady vždycky. Výsledek je ovšem nejistý: pomlouvač se buď lekne a sklapne, v ideálním případě si obě strany situaci vysvětlí, vzájemně se pochopí a padnou si do náruče. V reálném to bude pro pomlouvače "voda na jeho mlejn", dočkal se vytoužené reakce: 

• Nebohá pomlouvaná nemá jeho usilovnou činnost v paži, ale vadí jí a znejišťuje, o což přesně pomlouvači šlo a s klidem Angličana sdělí, že neví, o čem Nebohá pomlouvaná hovoří a posílen se s chutí a větší vervou pustí do pokračování zkázonosného díla. 

Nepomlouvejte, proč pomlouvat?

Ve skutečnosti lidé pomlouvají, protože sdílená důvěrnost nebo tajemství, ať už pravdivé, nebo ne, tmelí sociální vazby nebo protože cítí konkurenci a snaží se pro ně nebezpečné osoby buď očernit a ze závisti jim ztrpčit život nebo je ze svých řad vystrnadit. Někdy si pomlouvači hledají nejsnažší oběť, tedy někoho, kdo nějakým způsobem vyčnívá z řady, buď pro svoje nedostatky, ale většinou svými přednostmi, kterými se ostatní mohou cítit ohroženi, nebo si na něm přiživit ego.

Bohatě stačí, když je naše Nebohá pomlouvaná prostě jen hezká nebo talentovaná nebo se jí v práci daří nebo má radost ze života a hodně se směje, v nejhorším případě všechno dohromady. Může být terčem závisti a zafungovat i jako spouštěč, nastavené zrcadlo, které nepříjemně ukazuje ostatním jejich nedostatky a konfrontuje je s faktem, že oni tohle štěstí neměli.

Nebohá pomlouvaná by tohle měla vědět a pomluvami se nezatěžovat, v případě extrémního optimismu je brát jako poklonu - "O kom se nemluví, ten za nic nestojí," říká české přísloví. 

Nešťastní pomlouvači

S pomlouvači je to vlastně smutné, ve skutečnosti jsou to negativně naladění lidé, nešťastníci, kteří hledají terč k vyventilování frustrace a posílení ega: ubožák se cítí líp, když najde někoho ještě ubožejšího. A když ho nenajde, zkusí ho vytvořit. Jde o lidi frustrované svojí nedostatečností, neuspokojivým osobním životem, neúspěchem. Jsou k politování, ale lítost není na místě - dokážou velmi efektivně škodit a s gustem tak činí.

Kdyby začala Nebohá pomlouvaná pátrat, možná by zjistila, že není zdaleka jedinou pomlouvanou a problém není vůbec ona, ale člověk, který pomluvy šíří. Kdyby se Nebohá pomlouvaná pustila do boje, čí problém bude vlastně řešit? Jednou z mnoha možností je pochopení, politování a poskytnutí pomocné ruky ubožákovi, který je ve skutečnosti nešťastný a nejspíš zoufalý, ale takto velkorysý čin bývá často po zásluze potrestán a je na pomlouvané osobě, jakou cestou se vydá a jak velké riziko je ochotna snést. 

Braňte se pomluvám

Ignorace

Nulová reakce je jednou z možností, jak se bránit, ale snadné to není.

Žádné informace

Nesdělovat cokoli o svém soukromí, názorech a o sobě vůbec vás sice před pomluvami neochrání, ale pár chapadel pomlouvačné chobotnici to utne.

Konfrontace

Promluvit si mezi čtyřma očima s člověkem, který vás za zády vědomě poškozuje, chce rozhodně odvahu.

Věrejná konfrontace

Ta už vyžaduje pořádnou dávku odvahy. 

Stížnost

Pokud se jedná o situaci na pracovišti, máte možnost stěžovat si nadřízenému.

Nezabralo nic?

Pak můžete pohrozit trestním oznámením nebo ho uskutečnit. 

Zkuste se seznámit online a vyzkoušejte třeba i vědecký seznamovací dotazník nebo partnerskou shodu dle znamení zvěrokruhu.

[ivi]