Vídeň: kulturní i kavárenská metropole

Historická kráska plná zajímavých pamětihodností barokní, gotické i secesní architektury, matka-stvořitelka středoevropské kavárny i sachr dortu, město valčíku… To vše (a mnohem více) je Vídeň, která má schopnost vás upoutat nekonečným množstvím svých tváří.

Vídeň skýtá mnoho rozličných míst pro příjemné procházky, v rámci kterých můžete objevovat její krásy. Pokud vás procházení unaví, dovoluje vám toto město, rozkládající se na březích Dunaje, spočinout na chvíli na některé z laviček v jednom z mnoha svých zelených parků, třeba zrovna v parku Sigmunda Freuda, který ve Vídni prožil téměř celý svůj život.

Vídeň kavárenská

Pro každého milovníka kávy (a jistě nejen pro něj) je příjemné procházet se ulicemi města, ve kterém se zrodila středoevropská kavárna ve svém tradičním pojetí. Zatímco káva, jež si z Turecka našla svou cestu do střední Evropy, se prodávala v ulicích Vídně již od roku 1668, první kavárna zde vznikla v roce 1685. O sto let později už existovalo celkem 32 vídeňských kaváren a v době, kdy zažívaly svou největší slávu (na počátku 20. století) se jejich počet vyšplhal až na 1300. Pro zrod kavárny, v nám známé moderní formě, byla zásadní stoupající tendence lidu ke svobodným diskuzím o politice i raném umění, jež se začala rozvíjet koncem 19. století jako přirozená reakce na obnovení ústavnosti a vznik konstituční monarchie (Rakousko-Uherska) po pádu Bachova absolutismu. Svou úlohu v rámci vývoje instituce kavárny v této době sehrála také obrovská rychlost, se kterou se začaly šířit zprávy díky plošnému rozšíření denního tisku. 

Kavárny, které se počátkem 20. století začaly postupně šířit do dalších významných měst rakousko-uherské monarchie (Budapešť, Praha, Brno, Krakov,…) se všechny profilovaly stejným směrem a nabývaly společných rysů, z nichž mnoho přetrvává v konceptu kaváren dodnes. Typické prostory kavárny byly velké a pro jejich další, optické rozšíření se využívala strategicky rozmístěná zrcadla. Ta rovněž přispívala k vývoji další úlohy kavárny jako místa, kde člověk může sdílet samotu ve společnosti (touha být sám, ale s mnoha lidmi okolo). Návštěvníci sedí na dřevěných židlích u malých stolků s mramorovou deskou a své kabáty odkládají na prakticky situované věšáky, které, pokud jsou plné svrchníků, oddělují příhodně jednotlivé skupiny stolků a tvoří tak i vítanou zvukovou bariéru. Významnou roli má v kavárně číšník, zvláště pak ten vrchní, který vyniká především svou diskrétností a se stálými hosty se oslovuje křestními jmény. Již v době svého zlatého věku, se kavárna i její návštěvníci stávají trnem v oku pro některé skupiny lidí a ve společnosti se tak vytváří předsudečný stereotyp o nepraktických, pro život nepoužitelných, planě tlachajících a filozofujících kavárenských hostech (původ dnešního pojmu “pražská kavárna”).

Velkou ránu tradičnímu pojetí vídeňských kaváren zasadil německý anšlus v roce 1938, se kterým skončila základní svoboda slova a tím i instituce kavárny, která byla do té doby na principu svobodné diskuze postavena. Dnes ve Vídni existuje asi 800 kaváren, z nichž mnohé fungují na základě tradičního konceptu a odolávají masivnímu náporu nadnárodních kavárenských korporací Starbucks a Costacafe. Mezi nejproslulejší kavárny ve Vídni patří Café Lindtmann, mezi jejíž slavné pravidelné návštěvníky patří Sigmund Freud, Marlene Dietrich, Thomas Mann nebo Paul McCartney. Dalším synonymem pro tradiční vídeňskou kavárnu je Café Central, která ale bohužel v současnosti trpí neustálým návalem turistů u vchodu, jejichž nedočkavé fotografování značně narušuje atmosféru kavárny, kde kdysi svou kávu popíjeli spisovatelé Franz Kafka, Egon Erwin Kisch nebo Franz Werfel.

V tradiční vídeňské kavárně se, tehdy i dnes, podává zejména káva, servírovaná na malém tácku se sklenicí vody. Na výběr je hned z několika typů káv:

• Melange - černá káva s horkým mlékem a mléčnou pěnou,
• Kapuziner - malá moka se šlehačkou a strouhanou čokoládou,
• Einspänner - moka se šlehačkou ve sklenici s ouškem (naše vídeňská káva),
• brauner - káva s mlékem,
• schwarzer - černá káva,
• kurz - velmi silná černá káva,
• Türkischer - káva vařená v džezvě,
• Verlängerter - moka nastavená horkou vodou,
• Kaiser Melange - klasická Melange s vaječným žloutkem.

Vídeň historická a kulturní

Pokud vyrážíte do Vídně za památkami, vaše první kroky nejspíše povedou do samotného centra města, kde se k nebi vypíná mohutný gotický chrám sv. Štěpána (Stephansdom). Stavba je to vskutku rozsáhlá a krásná a není divu, že je považována za symbol Vídně, ba dokonce za národní symbol celého Rakouska. Délka chrámu, jehož výstavba započala v průběhu 12. století, dosahuje 107 metrů a nejvyšší ze čtyř věží, která je vidět na kilometry daleko, se tyčí do výšky téměř 137 metrů. Okouzlující je rovněž interiér chrámu, který v průběhu staletí procházel mnoha změnami. Za prohlídku nepochybně stojí relikvie, roucha i liturgické texty a knihy, pozoruhodnosti umělecky zdobené zlatem a drahokamy. Ve vlastních kaplích či katakombách chrámu je uloženo k odpočinku hned několik osobností rakouských dějin, například císař Fridrich III. nebo princ Evžen Savojský.

Další z nekončící řady synonym, které by pro Vídeň mohlo být použito je kolébka kultury. Naleznete zde opravdu velké množství nejrůznějších divadel, kabaretů i oper. Jako metropole hudby se Vídeň může pyšnit jedním z nejvýznamnějších koncertních domů na světě, tedy místní Státní operou. Budova Státní opery ve Vídni byla postavena ve druhé polovině 19. století a dnes v rámci jedné sezóny (285 dní) uvádí na 60 operních i baletních představení. Jednou ročně se prostory Státní opery mění v rozlehlý parket u příležitosti konání slavného Vídeňského plesu v opeře, který má za sebou historii téměř dvou set let. Letos je tato událost světové významnosti naplánována na 23. února. 

Ples v Opeře samozřejmě není jedinou taneční událostí, kterou Vídeň, nazývaná také městem valčíku, nabízí. Při tříčtvrtečním valčíkovém taktu se tančí během zdejší plesové sezóny, která trvá každoročně od listopadu do dubna, až na 450 bálech, jež v součtu představují na 2 000 hodin taneční zábavy. Pokud byste na některý z vídeňských tradičních plesů rádi vyrazili, určitě musíte znát vídeňský valčík. A proč se tomuto tanci, který ve světě proslavil Rakušan Johann Strauss, nenaučit v některé z mnoha věhlasných vídeňských tanečních škol, které nabízejí skupinové i individuální lekce? Pro milovníky vážné hudby bude více než zajímavým zážitkem prohlídka Mozartova domu, kde se nachází jediný z téměř desítky vídeňských bytů, kde Mozart žil, který se zachoval dodnes. Kromě tohoto bytu se v domě nachází muzeum a galerie, mapující Mozartův život a dílo.

Vídeň císařská a sladká

Pokud jste ve Vídni, určitě byste neměli nevynechat návštěvu jednoho z nejkrásnějších barokních areálů v Evropě - zámek Schönbrunn. Ze samotného centra města se k němu dá pohodlně dostat metrem během 10 minut. Síť vídeňské podzemní dráhy je poměrně rozsáhlá, obsluhuje celkem 75 km tras na pěti linkách. K zámku Schönbrunn, který sloužil jako letní residence pro císařskou rodinu Habsburků, vás dopraví linka metra U4. Jako první byl roku 1642 na pozemku, kde dnes stojí celý barokní objekt, vystavěn letohrádek, jemuž se začalo říkat Schönbrunn. Zámecký areál spolu s rozsáhlým zámeckým parkem začal vznikat až o více než 50 let později, přičemž roku 1743 byl pod taktovkou Marie Terezie podroben kompletní přestavbě. 

V tomto historicky i architektonicky významném objektu se událo několik zásadních i zajímavých událostí. Roku 1830 se zde narodil císař František Josef, který zde i se svou manželkou, císařovnou Sisi, trávil mnoho času. Svá raná hudební díla zde habsburské šlechtě předváděl tehdy šestiletý Wolfgang Amadeus Mozart. Roku 1918 zde poslední císař Rakousko-Uherska Karel I. podepsal svou abdikaci. Schönbrunn je v současné době nejnavštěvovanější pamětihodností v celém Rakousku a kromě zámku se zde můžete projít rozlehlými zahradami, navštívit palmový skleník nebo si v kavárně Gloriette dát něco na zub, třeba slavný vídeňský sachr.

Kolem tohoto dortu se ve Vídni strhla takzvaná dortová válka, kdy konkrétně šlo o právo vyrábět a prodávat Sacherův dort pod jeho originálním názvem. Účastníky sporu byla rodina Demelů, provozující cukrářství Demel a majitelé hotelu Sacher. Prapůvod dlouholeté pře sahá do doby, kdy Eduard Sacher, jehož otec dort poprvé upekl, nastoupil k Demelům do učení, během něhož zde otcův recept obohatil o dnes již typickou meruňkovou marmeládu a čokoládovou polevu. Nakonec vše skončilo roku 1963 mimosoudním vyrovnáním, které platí dodnes - hotel Sacher tak prodává Original Sachertorte a cukrárna Demel Eduard-Sacher-Torte. 

Pokud máte před sebou posledních pár chvil ve Vídni, doporučuji zhlédnout budovu vídeňské radnice s jejími typickými věžemi. Byla vystavěna v novogotickém stylu na konci 19. století a je doplněna největším nádvořím, které v Evropě můžete vidět. Zajímavostí je, že radnice v severočeském Liberci je kopií právě této vídeňské. Zkuste se seznámit s někým třeba právě z Liberce nebo Jihlavy či Českých Budějovic a vyrazit do krásné Vídně ve dvou.

Zdroje

Oficiální webové stránky města Vídně. Zdroj obrázků: soukromý archiv autorky a shutterstock.com.

[mon]