Velké Zimbabwe

Mezi zlatými doly na vnitrozemských nížinách mezi řekami Limpopo a Zambezi se nachází pevnost postavená z kamenů úžasné velikosti a zdá se, že je nespojuje žádná malta. Už jste slyšeli o říši zlatých dolů nebo královny ze Sáby?

Už celá staletí zůstává největší kamenná stavba Afriky na jih od Sahary záhadou pro historiky a archeology. Pevnost leží asi 30 kilometrů na jihovýchod od dnešního zimbabwského města Masvingo v savanovém lese mezi kopci. Podobně záhadné jako stavba je i samo slovo "zimbabwe". V řeči místního národa Šona můžeme nalézt hned dvě možná vysvětlení. Podle pvního pochází z "ziimba remabwe", což znamená "skalnatý dům", zatímco podle druhého se jedná o "dzimba woye", v překladu "uctívaný dům". Kdo ji postavil a proč? Její původ byl kromě krála Šalamouna a královny ze Sáby připisován také Féničanům, Arabům, Římanům či Indům.

Pověst o bájné zemi Ofir

Vicente Pegado nebyl jediným Portugalcem, který o Velkém Zimbabwe přinesl zprávy do Evropy. V roce 1552 portugalský historik vylíčil ve své knize zdejší bohatá zlatá ložiska a velké budovy, kterým místní říkají simbaoe, což má v jejich jazyce znamenat soud. Stavby byly zbudovány z na sucho pokládaných kamenů bez použití malty. O půl stolení později portugalský misionář zmínil zdejší pověst, že se jedná o zřícené doly krále Šalamouna nebo královny ze Sáby.

Domníval se, že se musí jednat o bájnou zemi Ofir, odkud si nechával podle Bible král Šalamoun dovážet zlato a drahé kameny. Žádný z Portugalců však nikdy nespatřil Velké Zimbabwe na vlastní oči a všechny zprávy pocházejí z doslechu od arabských kupců.

Náhodou znovuobjeveny na lovu

Prvním Evropanem, který trosky Velkého Zimbabwe spatřil na vlastní oči, byl až v roce 1867 Adam Renders, který do těchto končin náhodou zabloudil. Dalším návštěvníkem byl v roce 1871 německý geograf Karl Mauch, který označil trosky za skutečný palác královny ze Sáby. Na opravdový archeologický průzkum si však ruiny Velkého Zimbabwe musely počkat až do roku 1905, kdy zde začal s vykopávkami anglický archeolog. Jako první také přišel s tvrzením, že Velké Zimbabwe postavili příslušníci místního národa Bantu.

Jeho závěry potvrzují i další expedice, které posunuly počátky osídlení na tomto místě do třetího století našeho letopočtu.

Postavili ji určitě Afričané

Přestože se dnes odboníci shodují, že stavba je jednoznačně afrického původu, stále je zahaleno rouškou tajemství, proč byly v oblasti, kde jsou tradičními stavebními materiály hlína a dřevo, postaveny mohutné stavby z kamene. Záhadou zůstává identita jejích stavitelů a bez písemných záznamů se můžeme jen dohadovat, proč toto místo opustili. Podle některých historiků se jednalo o hlavní město říše, která v 9. století dodávala africké otroky do arabských zemí. Podle jiných názorů se jednalo o centum neznámé kultury, která byla založena na těžbě kovů. Tito lidé dolovali zlato až z hloubky 30 metrů.

Jejich kultura ale v 15. století zmizela. Nálezy čínských váz a dalších řemeslných výrobků pocházejících z Arábie, Persie a Indie skutečně ukazují, že obyvatelé Velkého Zimbabwe udržovali čilé obchodní styky s okolním světem. Podle jedné teorie Velké Zimbabwe mohlo být také sídlem království Mutapa, které v letech 1430 až 1760 ovládalo oblast dnešního Zimbabwe a Mosambiku. Stejně tak je možné, že se jednalo o pouhého následníka říše Velkého Zimbabwe.

Král sestupuje jednou ročně

Výzkumy ukázaly, že jednotlivé stavby Velkého Zimbabwe byly postaveny v letech 1250 až 1450. Jako materiál byly použity malé žulové kvádry, tvarem i velikostí podobné cihlám, které na sebe byly naskládány bez použití malty. Nejstarší a jednou z nejčlenitějších staveb je Akropole, která stojí na vysokém kopci přístupném pouze po úzké pěšince. Vznikla mezi 9. až 13. stoletím a měl zde sídlit král, který podle ústní tradice scházel do údolí jen jednou za rok.

Její kamenné zdi jsou až šest metrů široké a 11 metrů vysoké. Na nejvyšším bodě Akropole je pak umístěný obrovský kámen a na jižní straně je jeskyně, odkud je dobře slyšet hlas až v tzv. Velké ohradě. Ve východní, pravděpodobně obřadní části, byl nalezen skutečný poklad, osm soch ptáků ze steatitu, což je odrůda nejměkčího nerostu mastku, které se staly symbolem dnešního Zimbabwe.

K čemu sloužila záhadná věž?

Druhou nejstarší stavbou je elipsovitá Velká ohrada, která vznikla ve 13. až 15. století. Skládá se ze starší vnitřní zdi obepínající řadu staveb a mladší vnější zdi. Obvod ohrady měří 253 metrů, výška jejích zdí se pohybuje od 4,9 do 10,7 metru a jejich šířka od 1,2 do 5 metrů. Nejzáhadnější stavbou je však devět metrů vysoká kónická věž se základnou o obvodu 17 metrů, u níž se archeologové nemohou shodnout, k čemu sloužila. Její tvar je podobný sýpce, ale není dutá. Podle jedné teorie by se mohlo jednat o strážní věž, ale také by mohla mít náboženský význam.

Díky jejímu falickému tvaru podle některých názorů sloužila k sexuálním zasvěcovacím rituálům. Nejmladší a nejméně zdokumentované stavby jsou pak rozesety po údolí. Celkem tak celé trosky Velkého Zimbabwe zabírají sedm kilometrů čtverečních a v době jeho největší slávy zde mohlo žít až 18 000 lidí.

Podobných staveb jsou tisíce

Velké Zimbabwe, které je od roku 1986 na seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO, však není jedinou stavbou, přestože je největší tohoto druhu. Dosud je známo přibližně 8000 podobných staveb, kterým se také říká zimbabwe a které byly nalezeny po celém jihovýchodě jižní Afriky. U některých z nich je možné datovat vznik mezi lety 600 až 1000, tedy ještě před stavbou Velkého Zimbabwe. Nejznámější z nich jsou ruiny města Khami ležící 22 kilometrů západně od moderního zimbabwského města Bulawayo.

Khami bylo asi od roku 1450 po dvě staletí za vlády dynastie Torwa hlavním městem afrického předkoloniálního království Butua.

Nuraghi: Záhadné kamenné věže na Sardinii

Za tajuplnými kamennými věžemi nemusíte až do Afriky. Stačí, když si vyjedete na italský ostrov Sardinie. Zdejší kamenné kuželovité stavby Nuraghi se těm ve Velkém Zimbabwe vzdáleně podobají. Místní obyvatelé je začali budovat již v polovině druhého tisíciletí př. n. l. na obranu před nájezdníky. Dosud se jich zachovalo, přestože je většina pobořena, na celém ostrově kolem 7000.

Největší a zároveň jeden z nejstarších zachovalých komplexů Su Nuraxi leží nedaleko dnešní vesnice Barumini. Jádrem komplexu je přibližně 18 metrů vysoká věž postavená z až dva metry dlouhých kamenných bloků spojených hlínou, ve které žil náčelník opevněné osady. Patra věže spojovala úzká schoditě ve vnějších stěnách, která vedla k dalším čtyřem obranným věžím pro lučistníky. Mezi ostatními stavbami pak byly úzké, křivolaké a mnohdy slepé uličky, které měly zpomalit postup útočníků. Dobýt většinu Nuraghi se podařilo až v 6. století př. n. l. punské armádě, která postupně obsadila celou Sardinii.

Zajímavá místa, uličky i zákoutí ale naleznete po celé naší republice a hned budete vědět, kam na rande.

[ivi]