Věděli jste, že stalking může skončit dokonce vraždou, sebevraždou, psychickými poruchami nebo trestním stíhám pachatele? Víte jak se bránit a co to je za druh trestné činnosti? Již od 1.1.2010 je stalking trestným činem, je kvalifikován v § 354 jako nebezpečné pronásledování. Je to pronásledování, které je trestné. Teno čin byl poprvé označeno v Kalifornii roku 1990.
Za stalking lze považovat opětovné, nechtěné, systematické, dlouhodobé obtěžování nevyžádanými esemeskami, e-maily, skype, různé druhy chatu, telefonáty, nechtěnými pozornostmi anebo dokonce opakované a cílené sledování osoby. Obsah těchto zpráv může být příjemný až veselý, to se ale moc často nestává, ale též také urážející a zastrašující. Útočník u oběti většinou vyvolává pocit strachu anebo je to jeho hlavním cílem proč stalking provozuje. Anglický výraz stalking, původně označoval v řeči lovců stopování a přiblížení se k lovené zvěři, není v kriminologii a psychologii až takovou novinkou. „Na půdě psychiatrie byl tento jev znám už velmi dlouho. Patologické vazby na jiné osoby byly popsány už v 18. století. Relativně moderní fenomén je stalking pro kriminologii, kriminální psychologii a trestní právo. Právě velmi známé případy, například útok J.W. Hinckleyho na prezidenta Ronalda Regana, přispěly k přestěhování tohoto problémů z ordinací psychologů do soudních síní,“ říká Markéta Vitoušová z Bílého kruhu bezpečí, který se u nás problematikou stalkingu zabývá nejintenzivněji. V médiích se o stalkingu začalo mluvit teprve v souvislosti s případy, ve kterých fanatičtí fanoušci pronásledovali známé osobnosti. V roce 1993 například napadl nožem příznivec Steffi Grafové tenistku Moniku Selešovou. Problémy s fanatikem měla i krasobruslařka Katarína Wittová.
Nejčastějšími oběťmi stalkingu jsou známé osobnosti, především zpěváci, herci, politici. Netýká se to ale jen veřejných osob, velmi často toto provozují expartneři, s domněním, že tím dosáhnou návratu svých bývalých partnerů. Takže se to může jednou týkat i vás.
Obětí stalkingu se může stát kdokoliv a to bez rozdílu věku, pohlaví, sociálního postavení, kulturního zázemí, vzhledu anebo sexuální orientace. Dle tvrzení Markéty Vitoušové : „Statistiky ukazují, že nejčastěji se obětí pronásledování stává svobodný člověk žijící bez partnera nebo osoba krátce po partnerském rozchodu.“
Nebezpečné pronásledování je úmyslné a systematické porušování osobní svobody jiného. Od 1. 1. 2010 je nebezpečné pronásledování v České republice trestným činem (§ 354 Trestního zákoníku, zákon č. 40/2009 Sb.). Cílem je navázání a udržování kontaktu s pronásledovanou osobou i přes její zjevný nesouhlas, které se projevuje sledováním, vyhledáváním osobní blízkosti, kontaktování prostřednictvím elektronické pošty, mobilu, omezováním v obvyklém způsobu života, zneužitím osobních údajů, vynucováním si pozornosti. Toto jednání vzbuzuje v pronásledované osobě důvodnou obavu o život nebo zdraví, případně obavu o život a zdraví osob blízkých. Umanutost a posedlost některých pachatelů a pachatelek může trvat i několik let. Obětí nebezpečného pronásledování se může stát bez svého zavinění kdokoli! S nebezpečným pronásledováním se podle zahraničních výzkumů setkalo 8 % žen (jedna z 12) a 2 % mužů (jeden z 45).
Musíte si pečlivě vybrat svého partnera, je nutné si všímat jeho reakcí ve stresových situacích. Zaměřte se na jeho stupeň agresivity. Pokud si vyberete partnera, který je emočně slabší a nezná své hodnoty, tak je zde dost velké riziko, že se vám to vymstí a stane se z něj stalker. A pokud i tak si nebudete jeho/jejím emocemi jisti, tak se pokuste navodit situaci, že se vlastně chce rozejít on/ona.
Stalking můžeme rozdělit na několik základních druhů. Při jejich dělení vycházíme především ze vztahu, který spolu oběť a pachatel měli. Podle četných výzkumů se pronásledování objevuje nejčastěji u vztahů osobních (milenecké, partnerské, ale i sousedské), pracovních a mediálně zprostředkovaných (pronásledování celebrit).
Nejčastějším je ex-partner, představuje v současnosti 50% všech případů. Stalking vzniká na základě ukončení vztahu. Tento druh je nejnebezpečnější formou stalkingu, v průměru jsou bývalí partneři více násilní než neznámí pronásledovatelé. V těchto případech se bohužel dost často setkáte s negativním přístupem policie, nechce zasahovat do porozchodových akcí.
Dalším druhem je tzv. umanutý ctitel. S tímto typem se setkáváte v 18,5% současných případů. Problém je v údajné zamilovanosti pachatele do své oběti. Oběť se stává idolem. Je to měkčí varianta stalkingu, mluví se spíše o obtěžování a riziko násilné agrese je nižší. Cílem pronásledovatele je navázat s obětí romantický vztah, nikoli se mstít či ovládat.
Třetí typ je fixovaný pronásledovatel s psychickými poruchami. Tyto případy bývají velmi vážné. Pachatel má snahu kontrolovat život oběti a zastrašovat ji. Motivací je zlikvidovat štěstí toho druhého. Jedná se o hru na kočku a myš. Tyto případy končí dost často fyzickým atakem a v některých případech i tím nejhorším.
Zdroj: http://www.policie.cz/clanek/prevence-stalking.aspx
http://www.bkb.cz/pomoc-obetem/trestne-ciny/nebezpecne-pronasledovani/
[kač]