Jestliže si s novým partnerem rozumíte, nastane chvíle, kdy se začnete pomalu, ale jistě bavit o společném bydlení…
Někomu se z tohoto téma ježí chlupy na těle, jiný se nemůže dočkat, až bude se svou láskou po celý svůj volný čas. Ani jedna z možností není ta nejlepší.
A to v jakémkoliv případě! Ať už vy jste "ten natěšený" nebo naopak se vám do toho moc nechce. O všem se dá mluvit v klidu a vyvolávat hádky či rozepře je zbytečné. Nejste-li na toto téma ještě připraveni, zhluboka se nadechněte a poproste vaši drahou polovičku, abyste si o stěhování promluvili jindy. Je ale důležité slib dodržet! V případě, že svůj slib nedodržíte, můžou totiž nastat další komplikace - vyčítání ze strany partnera, že s ním bydlet nechcete apod.
Akční a natěšený typ - zklidněte trochu. Je jasné, že se těšíte, až budete se svým partnerem trávit více času. Jste na to ale oba opravdu připraveni? Zkoušeli jste se vcítit do toho druhého? A proč po společném bydlení vlastně tak toužíte? Není to náhodou proto, že se bojíte, že o toho druhého jinak přijdete? Nechcete ho mít jen "pod dohledem"? Je dobré, se opravdu důkladně zamyslet a trochu zvolnit.
Rezervovaný typ - není špatný nápad si položit podobnou otázku, jako v přechozím případě. Co vás vede k tomu, že se vám do společného bydlení nechce? Jestliže budete mít opravdu dobré argumenty, nebojte se je použít. Sedněte si se svou polovičkou o volném večeru a v klidu si o tom pohovořte. Dejte partnerovi také prostor k vyjádření a dojděte k nějakému rozumnému kompromisu.
Toto je důležitá otázka pro začátek. Přítel k přítelkyni, přítelkyně k příteli nebo oba do nového bytu? Najděte nejprve všechny výhody stávajících bytů (velikost, jejich poloha,…) a teprve poté přemýšlejte nad stěhováním do jiného. Pro některé bude tohle znamenat hodně kompromisů - stěhování se do jiného města atd.
Není nejlepším řešením stěhovat se k partnerovi (popř. hledat společné bydlení) týden po tom, co jste se poznali. Na druhou stranu čekat se společným bydlením až do svatby asi také není úplně ideální. Mnoho lidí řekne, že si společným bydlením "vyzkouší" život spolu a uvidí, jak jim to bude klapat. Druzí ale tvrdí, že společné bydlení není testovací jízda u auta, které si chcete koupit. Že auta nemají city, takže jeho city nezraní, když si ho po nějaké době používání nakonec rozhodnou nekoupit, protože auto už je všelijak opotřebené. Obě varianty jsou extrémy. Dobré je, si vzít od každého trochu.
Společné bydlení by se tedy nemělo brát jako nějaká zkouška. Je to váš život, žijete v přítomnosti a žádné "zkoušky" zde možné nejsou, když už něco uděláte, tak už to nevrátíte zpět. Když vám to nevyjde, svět se nezboří, ale pokuste se neranit nikoho schválně jeho city tím, že mu dáte najevo, že to je jen zkouška a on je váš testovací subjekt. Aby vaše společné bydlení neprocházelo žádným těžkým obdobím, v následujících řádcích si můžete přečíst pár rad pro poklidné soužití.
Dostatek fyzického prostoru je velmi důležitý. Mnoho párů se rozhodne sdílet prostor kvůli tomu, aby ušetřili. To ale nesmí znamenat, aby pak neměli ani dostatek místa na to, aby se mohli v klidu nadechnout. Ne každý pár si ale může dovolit dvoupokojový byt. Ale i garsonka se dá rozdělit na rozumné části, i kdyby "vaším" koutkem měl být stůl úplně v rohu. Dělicí částí může být třeba velká skříň.
Podstatným prvkem společného bydlení je komunikace mezi oběma partnery. Je klíčem ke zdravému vztahu. Lidé, kteří spolu umí komunikovat, se nemusí přetvařovat. Když spolu dva žijí, je běžné a normální, že si občas "lezou na nervy" a trochu se hádají. Komunikace je tu od toho, aby vám pomohla takové chvíle vyřešit v klidu. Povídejte si o tom, co vás trápí a co vás naopak těší. Zkuste druhého potěšit nějakou pěknou větou místo výčitek. Mluvte o svých potřebách, přáních, snech a snažte se být otevření, vstřícní a chápající.
Když jde pár bydlet do svého prvního společného bydlení, většinou se změní množství času, které spolu tráví. Najednou jsou spolu pořád. Aby nevznikaly hádky, je důležité, aby jeden respektoval potřeby toho druhého, a naopak, abyste se nebáli si plnit ty své potřeby. Když tedy budete chtít jít sám v sobotu večer do města, proč ne? Každý potřebuje nějaký čas pro sebe. Tím, že nebudete pořád spolu, budete mít také více "věcí", o kterých hovořit, např. "Neuvěříš, co se mi dneska stalo/co jsem dneska viděl…"
Páry, kterým to klape, neočekávají od druhého nesplnitelné. Uvědomují si totiž, že vztah je spíše doplňkem jejich života, než že by znamenal celý jejich život. Když jdete bydlet do bytu s "obyčejným" spolubydlícím, také neočekáváte, že vaše soužití bude jenom krásné a šťastné, ale naopak, že zde budou hádky o různé věci. Proč by to v partnerství mělo být jinak? Není v tom v podstatě žádný rozdíl.
Když se k sobě nastěhujete, je snadné se izolovat od svých jiných společenských povinností a přátel. Z počátku si neuvědomujete, že jste se kvůli partnerovi vzdali skoro všech svých sociálních potřeb. Takže i když vás váš vztah naplňuje, nedovolte, aby to byla ta jediná věc, která vás bude naplňovat. Zůstaňte v kontaktu se svými kamarády a přáteli, jděte s nimi na kávu nebo drink a hlavně se nebojte nechat svého partnera doma.
Zjistěte, které domácí práce vám "nevadí" a které naopak nesnášíte. Shodněte se na nějakém plánu, jinak budou ve vaší domácnosti vládnout neustálé hádky o to, kdo umyje nádobí a kdo utře prach. Naučte se dělat s partnerem kompromisy a rozdělit si úkoly. Pomoci vám s tím může tento článek.
Nic neuspěchejte, dejte svému rozhodnutí čas. Vše dopředu pořádně rozmyslete. A až se nastěhujete, začnete fungovat jako tým, pomáhejte si a myslete na toho druhého. Naučte se omlouvat a řešit konflikty klidnou cestou. Buďte spokojeným párem.
[Lil]
Zdroj:
http://thoughtcatalog.com/ally-rae-walton/2014/07/7-ways-couples-successfully-live-together/