Sociopat: stojí za seznámení?
1.listopad 2018
Mohou i vraždit, ale také z člověka vytáhnout to nejlepší. Leckdy jsou to osobnosti, které nás inspirují a baví. A často jim závidíme i jejich postavení a úspěch, kterých nikdy nedosáhneme. Zdravý člověk totiž přes mrtvoly, obrazně i doslova, chodí opravdu nerad.
"Andersone, nemluvte nahlas. Snižujete IQ celé ulice!" Obvykle takhle nějak se snaží hrdina úspěšného seriálu Sherlock Holmes umlčet policisty na místě činu. Leckdy nepřizván se tu objeví, aby záhadně vraždy objasnil. Protože to dokáže jenom on, tvrdí. A má samozřejmě pravdu. Původní Sherlock Holmes byl gentleman. Na to, aby zaujal ve 21. století to ale nestačí. Hrdinou seriálu je tak nesnesitelný egoista a současně gentleman.
Scénáristé seriálu si rozhodně o sociopatii neboli disociální poruše osobnosti leccos nastudovali. Hlášky jejich hrdiny k ní totiž sedí celkem přesně, stejně tak Holmesovy činy. Z nudy například střílí, leže na kanapi, do zdí pokoje svého bytu 221b na Baker Street. To když není žádný případ na dohled. A když se ho Dr. Watson ptá na přátele, on jen zavrtí hlavou: "Nemám. Mě chrání samota." Nad Watsonovou zdravou úvahou, že je to přece přesně naopak, jen nechápavě pozvedne obočí.
Nejsme dost spokojení
Přestože je pro sociopaty typická porucha sociální přizpůsobivosti, která často vede až k protispolečenským činům, trávíme s nimi ve vlastních obývácích a z vlastní vůle čím dál víc času. A leckdy si v duchu představujeme, co by se stalo, kdybychom to, co řekl nebo udělal seriálový Holmes, Dr. House nebo Dexter, zítra vyslovili nebo provedli my. Někomu při takové myšlence brní v zátylku. Americký spisovatel a pedagog Adam Kotsko na téma, proč sociopaty milujeme, vydal knihu, v níž tvrdí, že jejich popularita odráží naši nespokojenost se stavem společnosti.
Zároveň je máme za jakýsi protipól společenské trapnosti. Protože my ve frontě obvykle poslušně stojíme, i když zuby skřípeme, a sociopat si to namíří rovnou k přepážce. A cestou publiku vysvětlí, proč on na pravidla kašle. Když to udělá s inteligencí sériového Holmese nebo charismatem Dr. House, nestačíme ani otevřít ústa. Jak ženy, tak muži jsme na to velice šikovní. Přestože sociopat předbíhá, cítíte se jako blbec vy. I proto potřebujeme v naší přeplněné a nespravedlivé společnosti někoho, kdo ji poráží už jenom tím, jaký je.
Že kašle na pravidla a řídí se těmi svými. A my se do něj můžeme alespoň na chvíli vžít a připadat si svobodnější. Na rozdíl od snad nejznámějšího sociopata moderních dějin, Adolfa Hitlera, jsou totiž ti seriáloví navíc vlastně dobří a uctívat je takhle na dálku můžeme vcelku bezpečně a bez pochybností o vlastním morálním kodexu. Vždyť Dexter sofistikovaně vraždí, avšak jen vrahy, House, byť se chová nesnesitelně, zachraňuje životy, a nadřazený Holmes sice každého pozuráží, ale padoucha nakonec dopadne právě on.
Doktore, co to je?
Při vzniku sociopatie jde o kombinaci vlivu temperamentu a charakteru. Právě tato skupina psychopatů se označuje za sekundární psychopatii či sociopatii, protože je produktem společnosti. Vznik této poruchy je přirovnáván ke kosodřevině. Tvoří ji normální smrky, které však rostou tam, kde stromky láme těžký sníh a deformuje mráz a vichry. I když je převezeme do příznivějšího podnebí, už nikdy jim nenaroste rovný, ztepilý kmen, stále už zůstanou pokroucené.
Se sociopaty je to podobné. Jen málokterý se dokáže vzepřít silám, které v dětství pokroutily a zmrzačily jeho osobnost a charakter. Například velký počet psychopatů produkuje ústavní výchova dětských domovů, rozvedená manželství či nedůsledná výchova svobodných matek, které už nezvládají své agresivní děti.
Spolužák sociopat
Je dost dobře možné, že některý z vašich spolužáků z vysoké byl sociopat, zvlášť pokud jste studovali práva. Tenhle obor totiž sociopaty láká logikou a jakýmsi chladem. Vzpomeňte si na zkouškové období. Zřejmě jste se stresovali a na nejtěžší zkoušky se učili několik dnů, či dokonce týdnů. Byl mezi vašimi kolegy někdo, kdo v té době s klidem odjel na týden na hory nebo se potápět? Vůbec se nenervoval a pak měl výsledek lepší než snaživci, co strávili tři týdny v knihách?
Nemusí to být nutně znak geniality. Sociopati mají nervy ze železa a jejich mozek se dokáže soustředit jen na to podstatné. Takže i když se podle běžných měřítek připravují na různé zkoušky prachmizerně, s chladnou hlavou to dokážou prodat. Na rozdíl od ostatních je stres a tlak nevyhazuje z konceptu.
Nemáme na ně, bohudík
Ve skutečném světě je sociopatů asi tolik co homosexuálů. To de facto znamená, že každý z nás už se s ním potkal, nebo o něm alespoň slyšel. Největší procento z nich je pak podle různých studií mezi úspěšnými manažery, podnikateli a politiky. Tři z jedenácti rysů narušené osobnosti se vyskytují častěji právě u manažerů než u jejich "kolegů" za mřížemi. Jde o histrionické (divadelní) chování, jehož součástí bývá povrchní šarm, neupřímnost, egocentričnost a manipulativnost.
Druhým rysem je pak narcismus a s tím související absence empatie, a naopak tendence druhými manipulovat. Třetím rysem je nutkavost, včetně perfekcionismu, přehnaného věnování se práci, rigidita, tvrdohlavost a diktátorské tendence. Lidé v manažerských pozicích však na rozdíl od kriminálních sociopatů neporušují zákon, nechovají se nezodpovědně a nejsou obvykle agresivní. Zato ale po vás chtějí, abyste pracovali sedm dní v týdnu, protože leckdy svou neschopnost navázat či udržet kvalitní vztahy nahrazují workholismem. A když já pracuju, ty přece musíš taky!
V zásadě pak máte pouze dvě možnosti: utéct, nebo je obdivovat. Jiná strategie jak přežít život se šéfem či partnerem sociopatem, neexistují. Pokud totiž zvolíte boj, předem se chystejte na porážku.
Je jim co závidět
Rozhodně ano. Sociopati mívají jasnou představu, jak má co dopadnout, a velmi často se to i s realitou protne. Geny sociopata jsou také schopné přežít za všech podmínek, což je podvědomě atraktivní pro ženy, byť takový muž vlastně postrádá schopnost děti vychovávat. Sociopati obvykle neočekávají vděčnost a to je na nich rovněž sympatické, v tom je jejich nesporná výhoda. Také si jich ceníme v situacích, které bychom sami nezvládli.
Když se cítíme bezradní, uleví se nám, když s námi někdo manipuluje, protože my sami v tu chvíli nevíme, co je pro nás nelepší. Máte-li však rádi sami sebe a svoji svobodu, pod jednu střechu se s ním nestěhujte.
Motýli v břiše
Většina z nás přirozeně touží po tom, aby byla v souladu s ostatními, a bezděčně tak usilujeme o jejich souhlas a podporu. Ke zdravému vztahu k sobě samému zdravá vztažnost k druhým lidem zákonitě patří, stejně tak reciprocita - co ti dávám, chci taky dostávat. Ničeho z toho se ale u sociopatů nedočkáte, ti si vystačí sami.
Jak tedy poznáte, že takovému člověku své "ano" říkat nemáte? Zjednodušeně řečeno se s ním cítíte téměř od začátku divně. Děláte věci, které nechcete a přizpůsobujete se navzdory svému přesvědčení. Začínáte hrát výhradně podle jeho/jejích not. Takže co jste schopni odpustit šéfovi nebo šéfové (i sociopatky jsou mezi námi), to v případě budoucího životního partnera zvažte ještě dvakrát. Teprve pak řežte.
Sociopat odvedle
Martha Stoutová
O sociopatech jsme zvyklí přemýšlet jako o násilnících, ale v Sociopatovi odvedle nám Martha Stoutová, psycholožka z Harvardu, odhaluje, že šokující čtyři procenta běžné populace – tedy jeden člověk z pětadvaceti – trpí často nerozpoznanou duševní poruchou, jejíž hlavní symptom je absence svědomí. Jsou to lidé, kteří vůbec nedokážou cítit stud, vinu nebo výčitky. Jeden z pětadvaceti lidí je tedy skrytý sociopat. Můžou to být vaši kolegové, sousedi i rodina. A dokážou doslova cokoli, aniž pocítí jakoukoli vinu.
A pokud nehledáte sociopata a nebojíte se říct svůj názor, najděte si toho pravého i pomocí vědeckého seznamovacího dotazníku online, není to vůbec těžké a zabere vám to jenom chviličku.
Zdroj: https://www.health.com
[ivi]