Snadno a rychle, to se o seznamování říci nedá

Benefity, flexibilita a vysoký plat. Dnešní absolventi vysokých škol vědí, co chtějí, a nemají problém si o to říct. Jsou opravdu tak dobří, nebo jde jen o přehnané nároky a zbytnělé ego?

Home office minimálně jednou týdně, ideálně v pátek, firemní notebook i mobil, stravenky nebo zvýhodněné ceny do firemní kantýny, k tomu ještě další benefity a nástupní plat alespoň 40 tisíc korun s tím, že by nebylo od věci ho po roce zvýšit. Pro mladé, kteří se po škole vrhají na pracovní trh, je pak samozřejmostí pět týdnů dovolené a taky několik "sick days", to pro případ, že by se náhodou protáhl večírek, anebo se nechtělo s "rýmičkou" do práce. Sebevědomí jim zkrátka v mnoha případech nechybí.

Aktuálně jim nahrává i fakt, že zejména na některých pozicích je uchazečů zoufale málo, a tak se firmy musejí předhánět v tom, která z nich nabídne víc. Absolventi se dnes nebojí diskutovat o výši svého platu a hodně důležitý je pro ně dostatek volného času. Často se ptají po home office nebo flexibilní pracovní době. Přitom někteří z nich si po sobě nepřečtou ani životopis, který do firmy posílají. Často se v životopisech vyskytují gramatické chyby, stejně tak i věci, které s pracovní poozicí vůbec nesouvisejí.

Skvělá znalost angličtiny, s. r. o.

A zatímco gramatické chyby často přebývají, podstatných informací se mnohy nedostává. Ani to pak uchazeči plusové body nezíská, podobně jako nulová praxe. Řada mladých má totiž za to, že vysoká škola je automatickou vstupenkou do klubu milionářů. Co na tom, že údaje v životopise trochu "vyšperkují". Přehnané sebevědomí mají zejména, co se znalosti cizích jazyků týče. Absolventi kopírují realitu trhu. Měli by být připravení o něco líp, ale nejsou. Anglicky umí většina na úrovni B2, ale u většiny pozic se požaduje alespoň C1.

A franczouština nebo němčina není absolventy vůbec pokrytá.

Mám diplom, a kdo je víc?!

I když se může zdát, že sebevědomí mají dnešní absolventi na rozdávání, realita je často úplně jiná. "Instantní" sebevědomí nemá dlouhou životnost a zpravidla hned při prvním pohovoru přichází rozčarování. Teoretické znalosti jsou totiž fajn, k užitku, ale přijdou až v momentě, kdy se šikovně propojí také s praktickou stránkou věci. A právě v tom mnozí uchazeči pokulhávají, relevantní praxi totiž může nabídnout jen část z nich.

Přesto se ale mnozí z nich vidí automaticky na vyšší pozici, mají totiž mylně za to, že diplom z "vejšky" rovná se nastoupit na post manažera. Zástupci firem už několik let volají po tom, aby systém českého školství lépe propagoval a podporoval propojení s komerční sférou a umožnil absolventům snadněji získat tolik potřebnou praxi. Než se tak ale stane, zůstává vše na studentech samotných.

Příklad hloupého Honzy táhne

Dost možná právě proto roste počet těch, kteří namísto budování kariéry hned po dokončení studia sbírají zkušenosti v praxi, díky nimž pak budou mít na trhu práce mnohem jistější pozici a podmínky pro vyjednávání. Raději rok nebo dva pracují za nižší plat s tím, že naberou zkušenosti a do svého CV si budou moci zapsat práci pro renomovanou společnost. A nejen to, řada lidí, kteří stojí na prahu svého profesního života, volí také pobyty v zahraničí.

I hloupý Honza se vydal na zkušenou do světa a svého rozhodnutí rozhodně nelitoval, i když se mu buchty od maminky rychle rozkutálely. Většina absolventů nebo studentů vysokých škol například radši ještě rok nebo dva cestuje nebo vyjede v rámci programů typu Erasmus, než aby začínali jako manažer oblastní pobočky a budovali kariéru podobně, jako tomu bylo zvykem třeba před dvaceti lety.

Blýskání na lepší časy

S nedostatkem praxe úzce souvisí i menší schopnost improvizace a proaktivních řešení, po kterých firmy neustále volají, ruku v ruce s mylnými očekáváními. Mladí žijí v silnějších stereotypech, než tomu bylo dříve, ale to je taky dáno obecným povědomím o korporátní kultuře a očekáváních. I tak jsou dnešní absolventi ve výsledku samostatnější a umějí lépe pracovat s informacemi než předchozí generace nebo služebně starší kolegové.

Ze školy přicházejí s menším množstvím obecných informací, než jsme měli my. Takže absolvent ekonomie už dnes neví, kdy byla vydána Zlatá bula sicilská, na druhou stranu s informacemi umí mnohem lépe pracovat a uplatnit je v praxi.

Musíš jít v rodinných šlépějích

Každopádně ani ty nejlepší teoretické znalosti a diplomy z vysokých škol nezaručí, že v pracovním životě budete zářit jako supernovy. To platí zejména pro ty, kteří se "seknou" ve výběru oboru, anebo jdou studovat jen proto, aby měli titul. Pravda, i státní instituce a jejich tabulkový systém a výplatní třídy slepé honbě za jakýmkoli titulem velmi ochotně nahrávají. Na trhu práce je pak celá řada odborníků na andragogiku a mezinárodní vztahy, když se ale snaží uchytit v praxi, mají mnohem menší šance na uplatnění než třeba šikovný instalatér nebo zdravotní sestra.

Jako polibek (kariérní) smrti může zafungovat i dobrý úmysl rodičů a jejich lpění na tradicích. "Už dědeček byl právník, tatínek v jeho stopách velmi šikovně pokračuje, takže je ti jasné, že si taky podáš přihlášku na práva a dostaneš se tam!" To zaznělo v různých variacích z úst nejdnoho z ambiciózních rodičů, který chce pro své dítě "jen to nejlepší", aniž by bral ohled na to, co ho baví a jestli na to vůbec má.

"Ty víš houby, co je pro tebe dobré. Za pár let nám ještě poděkuješ," následuje ve chvíli, kdy se vzpurný potomek začne rodičovskému diktátu protivit. "Dokud tě budeme živit...." pak přijde na řadu ve chvíli, když dojdou všechny argumenty.

Nejpopulárnější hra: titulovaná

"Pane inženýre, pane inženýre," nadbíhala Škopková v podání Heleny Růžičkové studentovi Šimonu Pláničkovi v komedii Slunce, seno, jahody. Úsměvná scénka o tom, jak magickou moc může mít vysokoškolský titul, má bohužel velmi reálný základ. Zejména starší generace pořád vnímá vysokoškoláky jako nadlidi, zejména pak inženýry a lékaře, ti mají téměř magickou moc. Řada herců pobaveně vypráví o tom, jak je na ulici zastavují lidé a žádají je o autogram a taky o radu na ten a ten zdravotní neduh. To všechno jenom proto, že hráli v seriálu z lékařského prostředí.

Jak se nechala slyšet v televizi Dana Morávková, která v seriálu Ordinace v růžové zahradě ztvárňuje doktorku Zdenu Suchou. Tituly prostě stále vládnou, a tak s trochou nadsázky lze říct, že i v současnosti vám Ing. před jménem často usnadní život, a to ještě ani nemusíte nic předvést.

Úsměvné situace vznikají i v momentě, kdy má člověk titulů víc a všemi se chce pochlubit. Nejen, že se mu pak nevejdou na vizitku, často si neuvědomí, že nižší tituly se obvykle podřizují těm vyšším, a tak není třeba mít na vizitce Bc. i Mgr. A už vůbec není třeba trvat na tom, aby mě okolí takto oslovovalo vždy a za všech okolností. Takových jedinců ale ubývá, protože postupem času řada lidí přichází na to, že vysoká škola není všechno.

Lepší dobrý kuchař než mizerný doktor

Asi byste mnohem raději šli na jídlo do výborného bistra než se nechali operovat doktorem "z leknutí z rodičů". Sebevědomí a s ním spokojený život vám papír z vysoké školy nezaručí. Neudělá z vás ani lepšího člověka, i když této mylné iluzi mají lidé stále tendenci propadat. Diplom může pomoct a posunovat vás dál, v žádném případě to ale není zárukou. Stále platí, že absolventi vysokých škol na trhu práce zpravidla najdou uplatnění, i když mají mnohdy zkreslené představy o tom, jaká odměna jim za to má nálažet.

Místo abychom se dětí ptali, co je skutečně baví, ptáme se jich pouze, co budou studovat. Při rozhodování o budoucnosti dětí jsou přitom důležité hlavně jejich silné stránky, zájmy a typ osobnosti. Dnes už existují i nástroje, jak silné stránky snadno identifikovat, třeba testem, který naleznete i na internetu.

Škola by měla dávat rozhled, možnosti získávat informace podle svého zájmu, inspirativní prostředí a pedagogy, kteří jsou odborníky s přesahem. Důležité je i vzdělání formou vlastní praxe a prožitkem. A je jedno, jestli je to pedagogická fakulta nebo elektrotechnická.

U nás si můžete vybrat mnoho škol a zajímavých zaměstnání a to nejen v Praze, ale po celé České republice.

[ivi]