"Ty mi vůbec neříkáš, že mě miluješ...a miluješ mě vůbec?“ Toto slovní spojení, tato dvě silná slova jsou většinou nejčastější důvod k hádce. Někdo je dokáže říct i prodavačce při nákupu, jiní potřebují na vyslovení těchto čarovných slov hodně času a než aby je vyslovili, tak radši konají. Co má ale větší váhu? Slova nebo činy?
Myslíte si, že neexistuje nic důležitějšího, než slyšet ta dvě kouzelná slůvka: "Miluji tě"? Ale co když vám to bude partner nebo partnerka říkat právě jenom proto, že to chcete slyšet? Nebude to vlastně nuda? Nenabažíte se toho moc rychle? A nejsou gesta důležitější? V tomto článku se pokusíme přijít na pár věcí a sepsat vám pár příkladů, které jsou ve vztahu mnohem důležitější než fráze. A jak tedy poznáte, že vás miluje i beze slov?
Pomohl vám s něčím? Podrží vás nad vodou, když je vám bídně? Odnesl vám nákup z auta? Vymyslela plán na víkend? Buďte šťastní a patřičně to oceňte. V partnerství jste vždy ve dvou a je potřeba se vzájemně vnímat a pomáhat si. Děkujte si navzájem, za to, že máte jeden druhého, važte si chvil strávených společně. A pokud máte nějakou připomínku, prvně hledejte něco pozitivního, vyzdvihněte to a pak se pusťte do boje za to, co se vám nelíbí.
Chápete se? Víte, co chtěl ten druhý říct? Ano? Pak se tedy i posloucháte a vnímáte. Pokuste se vžít do toho druhého vždy, než svoji reakci přeženete. Názor toho druhého by pro vás měl být v partnerství to nejcennější. Jestli se tedy chápete a navíc si dokážete ještě poradit, je to pro vás dva rozhodně znak většího souznění, než když si budete od rána říkat "miluju tě". V porovnání vašeho vzájemného chápání jsou pak tato slova jen prázdnou frází bez významu.
Poleháváte jen tak na gauči, díváte se na film a najednou vám dá váš partner/partnerka z ničeho nic polibek například do vlasů? Ani toto roztomilé gesto neberte na lehkou váhu. Jedná se o spontánní gesto, které znamená hodně. Letmé doteky nemusí být samozřejmostí v každém vztahu. A ten dotyčný anebo ta dotyčná to v té dané chvíli dělají proto, že je jim s vámi dobře.
Uznejte vlastní chybu, ne vždy máte pravdu. Pokaždé nemusí být váš názor a nápad ten nejlepší. Nebojte se přiznávat vlastní chyby, ať už se jedná o maličkosti anebo věci, které jsou mnohem komplikovanější. Ve vztahu jsou důležitá i slova omluvy. Nemá smysl nechávat vaše ego, aby vám narušovalo partnerství.
Už když jste malé děti, neudělá vám větší radost nic jiného, než když vás někdo pochválí a řekne vám, jak jste šikovní. Jak rostete, tak postupem času pochval ubývá a přibývá výhružek. V první třídě budete dítě chválit za naškrábanou muří nohu a oceníte jeho snahu, na druhém stupni školy už budete nejspíš říkat: "Co ten hrabopis". Postupem času se nároky zvyšují a tak je tomu i ve vztahu. Ze začátku si dokážeme těch maličkostí vážit a vidět je skoro všude. Za nějaký čas už je bereme jako samozřejmost a v tuto dobu je potřeba se zastavit a znova je zkusit objevit. Každý má rád pochvalu a ocenění.
I toto negativní slovíčko je nezbytné se naučit a ve vztahu to platí dvojnásob. Je těžké říct ne, obzvlášť někomu, koho milujete, ale dá se to udělat také hezky. Každý z nás je osobnost, a proto je potřeba, aby si každý zachoval svůj názor, ale zároveň je potřeba na to jít s trochou taktiky, aby případně toho druhého nezranil. Využijte trochu své diplomacie, pokud budete muset slovíčko ne používat.
Všímejte si pohledů, jak se na vás dívá. Výraz v očích je dalším z mnoha způsobů, jak se přesvědčit o vašich vzájemných citech. Stane se mu/jí, že se na vás občas jen tak zakouká? Oči jsou velikou studnou do vaší duše a vašeho srdce. Skrz oči můžete vidět lásku i přitažlivost. Už když jste se seznámili, byly to právě oči, které rozpoznaly, jestli se vám líbí nebo ne.
Asi nejdůležitější je, aby váš partner/partnerka nemuseli mít pocit, že o ně po svém boku ve společnosti nestojíte. Lidé, kteří jsou pyšní na své partnery a myslí to s nimi vážně, se je většinou nesnaží ve společnosti ignorovat, právě naopak, chtějí, aby všichni viděli co mají za úžasné partnery/partnerky. Samozřejmě, že pokud se jedná o čistě pánskou společnost nebo naopak dámský mejdan, zde asi nebude potřeba nikomu dokazovat přítomnost druhého partnera, spíš naopak. Občas je potřeba vyrazit do společnosti i každý zvlášť.
Vzpomíná si na vaše první výročí? Ví, kde jste měli první schůzku? Nezapomněl/nezapomněla na vaše narozeniny? Že zapomenout na narozeniny je extrém? Ale kdepak, v dnešní rychlé době, kdy se každý honí spíš za kariérou a penězi, je i toto možné. Takže jestli máte doma takový poklad, který si právě tyto datumy pamatuje, střežte si ho a važte si ho.
I taková maličkost jako je občasná drobná pozornost, je znakem toho, že si nejste lhostejní. Žena může jako překvapení připravit například báječnou večeři bez dětí, kterým předtím domluví hlídání u babičky. Muž zase může ženu ohromit šperkem, kytičkou či jinou drobnou pozorností, která ji určitě potěší a překvapí.
Slova i činy jsou společně nenahraditelné a dohromady velmi důležité, občasné vyznání lásky je nezbytné. Ale je škoda všímat si jen slov, někdy se i za činy může skrývat mnohem více úsilí, než je tomu ve slovních filmových frázích. Je potřeba mít vyvážená slova, gesta a činy. Takže to, že vám neříká pořád dokola, jak jste skvělý/skvělá a jak vás neskutečně miluje, není důkaz toho, že tomu tak doopravdy není. Stačí jen otevřít oči a rozhlédnout se kolem, určitě uvidíte hodně příkladů, které vám ukážou to, že k sobě prostě patříte a nemůžete bez sebe být.
[kač]