Hraniční porucha osobnosti je velmi závažná porucha duševního zdraví, avšak je možné, že není taková, jak si myslíte. Veřejné diskuze a pitvání poruch duševního zdraví je v dnešní době horkým tématem a někdy může být těžké rozlišit fakta od mylných představ. Jak to tedy je s hraniční poruchou osobnosti?
Nejprve si řekneme, co se v psychologii považuje za poruchu osobnosti. Podle mezinárodně používané příručky Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch, je porucha osobnosti způsob myšlení, cítění a chování, který se odchyluje od kulturních očekávání, způsobuje utrpení nebo problémy se správným fungováním a trvá nějakou dobu. Takové chování není způsobené alkoholem, ani zneužíváním drog či jiným zdravotním onemocněním. Aby se splnila kritéria pro diagnózu poruchy osobnosti, nehrají tyto faktory žádnou roli.
Jednou z poruch osobnosti, o které se běžně diskutuje a která je často nepochopena, je hraniční porucha osobnosti se zkratkou HPO (v angličtině nese zkratku BPD pro Borderline personality disorder) neboli emočně nestabilní porucha osobnosti. O ní si následně povíme více.
Jak jsme již zmínili na začátku, hraniční porucha osobnosti je závažná porucha duševního zdraví, která ovlivňuje způsob, kterým člověk smýšlí a jaký má pocit ze sebe a ostatních lidí. Muži i ženy s touto poruchou prožívají problémy s každodenním fungováním. Mají problém se začlenit do interakcí s ostatními, s odloučením od reality, sami sebe vnímají zkresleně, jejich emoce jsou extrémně kolísavé (toto nesouvisí s negativními událostmi nebo vnějšími podněty), jejich chování je riskantní a impulzivní a mimo jiné mají také historii napjatých a nestabilních vztahů.
Mnoho lidí, kteří se potýkají s hraniční poruchou osobnosti, trpí také intenzivním strachem z opuštění, ztráty lásky a nestability.
Hraniční porucha osobnosti se typicky začíná rozvíjet v rané dospělosti, lze však zpozorovat některé známky poruchy během dospívání. V rané dospělosti je tato porucha osobnosti velmi ošklivá, postupně se však může s věkem zlepšovat. Bohužel ti, kteří mají problém se samotou, opuštěním, nebo se někdy cítili nemilováni či mají pocit, že jsou neschopni navázat s někým spojení, si často z těchto důvodů neuvědomují, že partnera, se kterým jsou ve vztahu, dusí. Partner trpící hraniční poruchou osobnosti se snaží zaplnit veškerý volný čas svého partnera v naději, že mu nezbyde žádná energie ani čas pro ostatní.
Ve snaze najít a zajistit si lásku svého protějšku, si lidé s HPO často a mylně spojují sex s láskou. Jakmile je po sexu a oni zjistí, že mezi nimi a jejich protějškem není žádná láska, může to vést k dodatečnému impulzivnímu chování a nejistotám.
Hraniční poruchu osobnosti může být velmi obtížné pochopit jak pro jedince s poruchou, tak i pro lidi, kteří jej milují. Kvůli kolísajícím náladám spojeným s HPO si ji někteří lidé mohou splést s bipolární poruchou. Základní rysy spojené s hraniční poruchou osobnosti a bipolární poruchou jsou však naprosto odlišné.
Znovu podotýkáme, že výše zmíněné jsou pouze mylné představy o HPO, které mají k pravdě daleko.
Předchozí výzkum provedený na hraniční poruchu osobnosti naznačil, že za vznikem poruchy může stát více faktorů. Rodinná anamnéza závažných duševních problémů a traumat může někoho předurčit k rozvoji HPO. Ačkoliv trauma z dětství je u některých lidí spojeno s rozvojem poruchy, je důležité si uvědomit, že to neplatí u každého. Ne každý člověk, který trpí HPO, zažil nějaké trauma ve svém dětství.
Vývoj hraniční poruchy osobnosti a symptomy mohou být vyvolány faktory prostředí člověka, jako je náklonnost, trauma z dětství, povaha, dále biologické faktory, jako je genetika a neurobiologie, a jako poslední jsou sociokulturní faktory. Lidé, u kterých byla diagnostikována hraniční porucha osobnosti, pociťují kombinaci těchto faktorů.
Hraniční porucha osobnosti se léčí hlavně individuální psychoterapií, avšak pacienti mohou dodatečně k tomu užívat léky. Díky léčbě se jednotlivci trpící HPO naučí, jak se vyrovnat a žít se svojí poruchou. Zároveň je důležité se léčit na jakékoli jiné duševní poruchy, které se u člověka vyskytují spolu s hraniční poruchou osobnosti, jako je deprese nebo zneužívání návykových látek.
Nejčastěji používanou terapií pro hraniční poruchu osobnosti je dialektická behaviorální terapie (DBT), která byla vyvinuta na pomoc lidem se sklony k sebevraždě a obtížemi s regulací a zvládáním svých emocí. Existuje i několik dalších terapií pro léčbu hraniční poruchy osobnosti a v některých případech může pomoci i kombinace těchto terapií.
Našli jste se v popisu této poruchy osobnosti? Máte některé ze zmíněných symptomů? Obecně platí, že by se člověk sám neměl diagnostikovat, neboť mnoho duševních chorob (a nejen duševních) má velmi podobné příznaky a mnohdy se může jednat o něco zcela jiného, než se domníváte (viz zmínka o bipolární poruše). Máte-li podezření, že je s vámi nebo s někým z vašich blízkých něco v nepořádku a nerozumíte tomu, měli byste vyhledat profesionální pomoc. Odborníky naleznete v celé České republice, vyberte si ve svém okolí někoho, kdo vám sedne. A v případě, že si s daným terapeutem nesednete do noty, nezoufejte. Kdykoliv můžete zajít k někomu jinému, abyste mohli začít léčbu, která vám bude vyhovovat, žít s poruchou a lépe zvládat své vztahy s ostatními lidmi.
[rox]
Zdroj: https://www.psycom.net