Sexuální výchova: Děti se ptají, rodiče odpovídají

Lidská sexualita. Téma, kolem kterého máme tisíce otázek, nejasností a obcházíme ho se stejnou obezřetností jako nášlapnou minu. A přitom není nic přirozenějšího a děti ji tak vnímají, pokud z ní ovšem onu nebezpečnou munici dospělí sami neudělají.

Kdyby všechno bylo tak jisté jako to, že se dítě jednou zeptá, jak přišlo na svět, mohl by výraz pochybnost zmizet ze slovníku spisovné češtiny. Dříve či později se mrňousek bude pídit, jak se miminka dostanou na svět či kde se vyrábějí. Vždyť už dvouleté zvědavce fascinují anatomické odlišnosti obou pohlaví a chtějí vědět, proč je to tak zařízené. A koho jiného by se měli zeptat než autority, která jim je průvodcem od prvních krůčků, kterou napodobují a učí se od ní - tedy mámy a táty.

Co ale v tu chvíli není jisté, je, zda rodiče ustojí výsadní pozici prvního lektora sexuální výchovy. Mnozí jako by ztráceli pevnou půdu pod nohama a mají tendenci zahrát choulostivou otázku minimálně do autu. Báchorky o opeřencích a dětech nalezených v hlávce zelí snad už nikdo v 21. století nemůže používat. Ostych stranou. Sex už není přízrak z ložnic, o němž se ve slušné společnosti nemluví. Liberálnějšímu přístupu tleskají sexuologové, protože díky němu mizí mýty a předsudky.

Díky osvětě se třeba stále snižuje počet párů, které první milování risknou bez ochrany. Skvělé, řeklo by se, ale na druhou stranu stále jen průměrně 15 % dětí získává první vědomosti i od rodičů, zatímco všehoznalým kamarádům naslouchá až třetina dospívajících. Je načase změnit tento poměr a vypouštět potomka do světa, který nezná tabu, vybaveného alespoň základními informacemi.

Odkud se berou?

Dětští psychologové mají celkem jasno, v jakém věku by se rodiče měli začít s potomkem o sexu bavit. Tvrdí, že na tohle téma nikdy není příliš brzy. Jakmile se dítě samo začne ptát, nazrál čas odpovídat mu. Upřímně, otevřeně, ale úměrně věku. Nejpozději před nástupem do první třídy by mělo být obeznámeno se všemi nejnutnějšími pojmy. Odkládání tématu je kontraproduktivní. Když budete tajemní jako hrad v Karpatech a odbudete potomka se slovy, že na to má ještě dost času, uděláte mu v hlavě zmatek, proč s odpovědí děláte takové drahoty.

Později začne malý zvídavec přirozeně pátrat na vlastní pěst. Vyhýbavým postojem také narušíte vzájemnou důvěru a příště, až dítě bude mít potřebu svěřovat se, možná se raději obrátí na někoho, kdo je ochoten odpovídat mu i na choulostivé dotazy. I kdyby se vaše zlatíčko začalo domáhat sexuální přednášky uprostřed přeplněné tramvaje nebo třeba při slavnostním obědě před nastoupenou rodinou, zachovejte "stone face". S milým úsměvem ho ujistěte, že je to určitě zajímavá otázka a rádi mu ji vysvětlíte, ale bylo by lepší, kdybyste si o tom mohli popovídat doma v klidu.

Vaše autorita zůstane bez poskvrnky a navíc dítěti svým přístupem naznačíte, že přestože není téma tabu, není vhodné řešit je před zástupem cizích lidí, protože přece jen patří do nejintimnějšího soukromí, kam by měli mít přístup pouze ti nejbližší.

Jak nahradit "to"

Když už se rodiče odhodlají dítko poučit, většinou tápou při hledání terminologie. Schválně, jaké označení pro pánské a dámské přirození používáte u vás doma? A kolik těchto termínů má původní význam docela odlišný. K úsměvné záměně pak neusí být daleko. Je fakt, že české názvy intimních partií nejsou právě libozvučné, a odborníci neprotestují proti používání zástupných označení v dětské mluvě. Zároveň ale apelují, že nejpozději před nástupem do školy by kluci a holčičky měli znát správné termíny pro pohlavní orgány.

Věřte, že mnohem větší problém s jejich používáním mají opět rodiče. Malé děti je vnímají jako další slovo v řadě, nepřidávají mu lechtivý podkres a neřeší, jestli pojmenují ucho či penis. Ovšem pokud se v tu chvíli vy začnete pohoršovat, vyšlete signál, jejiž dítě rozklíčuje naprosto jasně - Zavadil jsem o citlivou strunu, mám nástroj, jak být středem pozornosti a vyprovokovat dospělé k reakci.

Že se nestydíš

Když řekneme "A", je třeba zmínit také "B", v případě lidské sexuality tedy přirozeně vyvstává otázka nahoty. Ti liberálnější se možná spokojí s konstatováním, že zezadu jsme stejní a zepředu krásně zapadáme, a klidně se s dětmi koupají ani nehysterčí, když je dítě zahlédne při převlékání. Zdrženlivější se halí na každém kroku a jedince, který vypustí u vody batole tak, jak přišlo na svět, propichují očima.

Extrém, kdy dítě ani koutkem oka nezahlédne mámu a tátu, jak je pán bůh stvořil, ale není ideálním startem zdravého sexuálního života. Získává dojem, že pohlaví je něco zakázaného, a jak je známo, co je zakázané, to je lákavé a tajemné. Která strana má tedy pravdu? Jednoduchá otázka, ale odpovědí stovky. Každý si svůj postoj k nahotě nastaví v jiné rovině. A odborníci mají jediné doporučení: poslouchejte a respektujte přirozený stud svého potomka.

Nahé tělo není tabu, ale stud vzrůstá přímo úměrně s věkem. Jakmile si kluci začnou hned po koupání vázat osušku do pasu a holčičky odmítnou poprvé následovat v bazénu tátu do pánských šaten, měli byste jejich potřebu hájit svou intimitu a soukromí bez výhrad ctít. Žádné "prosím tě, vždyť tě znám odmalička" a bez zaklepání přepadnout sprchující se ratolest.

Nahota, stejně jako sex a milování, patří k životu a bylo by velkým omylem vyčleňovat je z výchovného působení. A když při dětském poznávání sexuality přidáte špetku selského rozumu, správně potomkovi nastavíte pravidla veřejného prostoru a jeho výsostného soukromí a navrch nenecháte zasvěcení do tajů milostného života výhradně na jeho "zkušených" vrstevnících, pak si můžete gratulovat, zvládáte i tuto zdánlivě choulostivou oblast rodičovského snažení.

Nesahat!

Při sexuální osvětě nezapomeňte dětem také zdůraznit, a to už od nejútlejšího věku, že se jich nikdo nesmí dotýkat, hladit je nebo pusinkovat, pokud jim to není příjemné. Sexuologové radí naučit děti odlišovat dobré dotyky a ty zlé (tam patří partie, které zakrývají plavky). A pokud by snad nějaká podobná situace nastala, nemělo by se dítě bát svěřit se vám. Ovšem pozor, ani vy byste svého potomka neměli nutit mazlit se a pusinkovat na počkání, což platí především u dospívajících. Respektujte jeho osobnost a právo na soukromí.

Na co už mám věk?

2 roky

Jsem zvídavé, začínám si všímat rozdíků mezi kluky a holčičkami, ale nahotu ani názvy pohlavních orgánů nijak neprožívám. Je jedno, jestli pojmenuju oko, ruku nebo penis.

4 roky

Začínám se vyptávat a očekávám, že od dospěláků dostanu srozumitelnou odpověď. Možná si to nemyslíte, drazí rodičové, ale už dokážu leccos pochopit.

6 až 8 let

Mělo bych dostat maximum informací na téma sexualita dřív, než mě zasvěceně informují kamarádi. Klidně mi můžete vysvětlit, jak se dělají děti, jak se rodí, a já to pochopím. Občas mi musíte připomenout, kde končí hranice mého soukromí a o čem se před cizími lidmi nemluví.

10 let

Potřebuju vědět téměř všechno, ani pojmů jako menstruace či masturbace se neleknu. Chci se vás ptát a dostanu odpověď.

Nejsou z porcelánu

Každý rodič si přeje, aby jeho potomek prožil co nejkrásnější dětství, a snaží se to podpořit svým empatickým přístupem. Na druhou stranu děti by neměly být odtržené od reality. Každá emoce je pro vývoj potřebná. Rodiče nemají v "popisu práce" je od nich 100% chránit, ale objasňovat je. Měli by dětem vysvětlovat, ukazovat cestu, která není vždy zalitá sluncem, ale občas se na ní objeví mráček či bouřka. Ale i s výkyvy počasí musejí počítat, aby později nebyly zaskočené a neudolala je přeháňka.

Ať už vás trápí pracovní problémy, nemoc v rodině či manželství prochází krizovým okamžikem, děti šestým smyslem vycítí, když se něco nedaří. Pokud před nimi problém zamlčujete a odháníte je, jen v nich zaséváte zrnka strachu a nejistoty, která můžou přerůst ve velkou tíseň. Navíc mrňousci mají bezbřehou fantazii, a když něco nevědí, domyslí si to podle sebe a jejich představy mohou být na hony vzdálené skutečnosti. Zatajováním děláte v tu chvíli přesně to, co nechcete, aby činilo dítě.

A tak je to i s informacemi z oblasti sexuální.

Neváhejte a začněte se sbližovat s někým přesně tak, jak vám to vyhovuje. Zaregistrujte se u nás na seznamce a najděte svoji spřízněnou duši.

Zdroj: https://www.healthychildren.org

[ivi]