Domů

Seznamovací dotazník

Fotoseznamka

Lifestyle magazín

Registrovat nyní

Šerpa: nebezpečné povolání

4.březen 2018
Šerpa: nebezpečné povolání

Kontroluje žebřík přes trhlinu v ledovci. Náhle to rupne a jedna ze stěn se řídí do hlubin. S sebou bere žebřík i jeho. Stane se to tak rychle, že ani nestihne vykřiknout. Víte, kdo byl teď popsán? Nevíte? Tak se to v článku dozvíte.

Pro mnoho lidí jsou Šerpové jen bezvýznamní nosiči, pomocný personál sloužící hrdinům velehor. Ve skutečnosti jde o hrdý národ, jehož příslušníci dělají jednu z nejnebezpečnějších prací na Zemi. Bez ní by mnohé expedice na himalájský vrchol nevylezly.

Každý šerpa není Šerpa

Dnes se označení šerpa používá jako synonymum pro každého, kdo tahá horolezcům batohy po kopcích, ve skutečnosti je však Šerpa označení etnické skupiny. V tibetštině znamená "člověk z východu" (shar "východ" + pa "lidé") a označuje původně kočovný tibetský kmen, jehož členové se usadili ve vysokohorských částech Nepálu přibližně před 500 lety. Přestože jejich tradiční obživou bylo, a stále je, především pastevectví jaků a obchod, proslavili se především jako průvodci horolezeckých výprav. Těch je dnes registrováno 10 695.

Na Everest za 8 hodin

Najímá si je už první britská výprava, která chce v roce 1895 zdolat Nanga Parbat. Jsou odolní, vytrvalí a v horách se dokonale vyznají. Osvědčí se, a tak jsou vlastně u každého slavného výstupu, každého rekordu, který tu padne. Šerpa Tenzing Norgay, průvodce Novozélanďana Edmunda Hillaryho, s ním jako první vystoupí na Everest a časopis Time ho zařadí mezi 100 hrdinů 20. století. Šerpa Apa byl nahoře už jedenadvacetkrát, Šerpa Babu Čiri tam stráví 21 hodin bez kyslíkového přístroje. V roce 2003 se Pemba Dorjie a Lhakpa Gelu trumfují o nejrychlejší výstup.

První to zvládne za 12 hodin a 46 minut, druhý ho trumfne o dvě hodiny, což si ten první nenechá líbit a o rok později rekord zkrátí na 8 hodin a 10 minut. Podobných kousků mají Šerpové v zásobě desítky.

Pomáhá jim vysokohorská mutace

Vyběhne s metrákem nákladu na zádech, aniž by se zadýchal, i tam, kde Evropan funí i bez nákladu a musí každou chvíli odpočívat. Výzkum amerických vědců ukázal, že zatímco vojáci mají s nákladem o váze 70 % jejich váhy téměř stoprocentní spotřebu kyslíku, Šerpové pouhých 30 procent. Průměrný nosič přitom nosí břemena o váze až 90 procent své váhy a někteří zvládnou i dvojnásobek.

Vedle toho, že po staletí sbírají zkušenosti a pilují techniku, je jejich schopnost také výsledkem genetické adaptace na trvalý pobyt ve velkých nadmořských výškách. Její součástí je zvýšená koncentrace hemoglobinu v krvi, hustější síť krevních vlásečnic, které zásobují svaly kyslíkem, a potlačený entosis čili buněčný kanibalismus ve výškách nad 5000 metrů. To je proces, kdy se buňky začnou požírat navzájem. U horolezců způsobuje rychlý úbytek váhy, únavu a ztrátu síly.

Rizikovější než nasazení v Iráku

Přesto všechno Šerpové při své práci často umírají. Dva už při první britské výpravě v roce 1895, sedm při pokusu George Malloryho zdolat v roce 1992 Mount Everest. Ostatně jen na samotném Everestu jich údajně zahynulo více než všech horolezců po celém Himaláji.

Šerpové a jejich zásluhy

Ještě víc se jich vážně zranilo a zmrzačilo. Řečí statistiky jde o jednu z nejnebezpečnějších prací vůbec a mírou ohrožení překonává například i riziko, které podstupují vojáci nasazení v Iráku. Není divu. Zatímco horolezec projde cestu většinou dvakrát, tedy na vrchol a zpátky, Šerpa ji musí zvládnout někdy i dvacetkrát za sezonu. Jejich prací totiž není jen doprovod horolezců na cestě k vrcholu. Pendlují tam zpátky se zásobami pro výškové tábory a před začátkem sezony horolezcům připravují cesty. Prorážejí stopu, kontrolují a upevňují lana i žebříky položené přes trhliny v ledovcích.

Umetají cestičky k vrcholu

Největší nebezpečí totiž často paradoxně nehrozí pod vrcholem. Například u Everestu číhá hned na začátku cesty, za prvním základním táborem, kde musí výpravy překonat ledopád Khumbu. Smrtící masa ledu, plná trhlin a sněhových pastí, která se pohybuje rychlostí více než metr za den, zejména při dnešním oteplování klimatu bez varování vytváří hluboké trhliny a další chuťovky. Horolezci se ho bojí jako čert kříže, proto sem před začátkem sezony musí vyrazit Šerpové, aby našli nové stezky, odhalili riziková místa, upevnili lana, vysekali stupy a pomocí žebříků přemostili trhliny.

Aby zkrátka horolezcům umetli cestičku. Slavný horolezec Reinhold Messner tuto praxi tvrdě odsoudil: "Horolezci, kteří na ledopádu Khumbu využívají cest připravených Šerpy, jsou obyčejní paraziti."

Everest je turistickou atrakcí

"Před pětadvaceti lety nám stačil jeden Šerpa. Všechnu práci na ledopádu jsme si oddřeli sami včetně položení žebříků přes trhliny," prohlásil v televizním rozhovoru slavný český horolezec Josef Rakoncaj. To už dnes velmi často neplatí. V posledních deseti letech se totiž Everest proměnil z vrcholné horolezecké mety v turistickou atrakci, kam agentury na jaře každého roku přivážejí přes 300 klientů, kteří se chtějí blýsknout tím, že vylezou na Everest.

Ovšem pokud možno bez rizika. Občas to vypadá, že někteří mají v batohu možná jen pití, foťák, nějakou tu bundu navíc a, Šerpové, starejte se. "Někdy to dojde až tak daleko, že je nahoru třeba tlačí nebo táhnou," říká horolezec a spisovatel Jon Krakauer.

Jsou z toho na mrtvici

Každá šerpská rodina má minimálně jednoho člena, který zaplatil službu turistům životem nebo zdravím. Nebezpečím však nejsou jen laviny a nehody. Svou daň si vybírá také namáhavá práce při dlouhodobém pobytu v rizikových nadmořských výškách. Od omrzlin přes AHS (Akutní horská nemoc) až po edémy a cévní mozkové příhody. Ang Temba upadne do bezvědomí doma, krátce po návratu z Everestu. "Pravá strana těla mu ochrnula a nemůže mluvit. Je to pro něj horší než smrt," říká jeho manželka Furba. Ještě hůře dopadne Šerpa Lhakpa Gyalzen, který se zhroutí po úderu mrtvice ve výšce 8000 metrů.

Čínská expedice nechce přerušit výstup kvůli Šerpovi, a tak ho nahoře nechá trpět dva dny. A když ho kolegové Šerpové dostanou dolů, Číňané odmítnou zaplatit výlohy v nemocnici. Výpravy jim sice musí platit pojištění ve výši téměř 5000 dolarů, to je však zcela nedostatečné. Vždyť jen doprava speciálním vrtulníkem z vysokých nadmořských výšek přijde na 15 000 dolarů. Kromě toho mají k práci mnohem horší podmínky než západní horští vůdci nebo klienti. Většinou třeba nedostávají přístroje, protože by to výpravu prodražilo.

Tábor pod Everestem

Zavíráme, jeďte domů!

Poslední tragédií, která se možná stane impulzem ke změnám, je lavina, která 18. dubna 2014 pohřbí pod Everestem šestnáct Šerpů. Vynášeli zásoby pro horolezce, kteří měli zanedlouho přiletět. Postupovali velmi pomalu, protože nesli těžký náklad. Stany, vařiče, kyslíkové bomby a další věci. V tu chvíli Šerpové řekli dost. Ukončili sezonu a vrátili se domů s tím, že už nechtějí nastavovat krk za amatérské horolezce s nepřiměřenými požadavky. Navíc v situaci, kdy se nepálská vláda, přestože sebere většinu zisku, který výpravy přinášejí, nestará o zraněné Šerpy ani o rodiny těch, kteří ve službě výpravám zemřeli.

Samozřejmě, že se nakonec vrátí, ale situace už nejspíš nebude stejná jako předtím.

Hádka o Tenzinga Norgaye

Ač je dnes nejslavnější Šerpa uvádněn jako Nepálec, o jeho národnost se dlouhá léta hádaly vlády Tibetu, Nepálu a Indie. Každá ho chtěla mít za svého. Zejména Nepál těžce nesl jakákoli zpochybňování jeho etnického původu. On sám otázku národnosti považoval za nepodstatnou a spor vyřešil šalamounsky. Prohlásil: "Moji předkové přišli z Tibetu, já se narodil v Nepálu a teď žiju v Indii."

Zkuste si také turistiku ve dvou. Seznamte se s někým zajímavým a naplánujte si své první rande jako pěknou procházku.

[ivi]

Sdílejte tento článek na: