RECENZE: Samba

Francouzské režisérské duo Toledano a Nakache slavilo mimořádný (a pro mě trochu nepochopitelný) úspěch se svým předchozím snímkem Nedotknutelní, sladkobolným příběhem ochrnutého muže a jeho afrického ošetřovatele, který mu pomáhá vracet radost do života. Nyní opět spojili síly s hercem Omarem Syem (jedná se již o jejich čtvrtou spolupráci) a přicházejí s netradiční love story zasazenou do prostředí dobrovolnického centra na pomoc imigrantům. Jak se vypořádali s dalším sociálním tématem?

Senegalský přistěhovalec Samba žije ve Francii již 10 let, nyní mu však hrozí vyhoštění a nedobrovolný návrat na černý kontinent. V uprchlickém centru potkává Alice, pro kterou je dobrovolnická činnost formou terapie, jíž absolvuje po nedávném psychickém zhroucení na pracovišti. On se snaží vydělat si na živobytí a získat možnost v zemi legálně zůstat. Jí nic po materiální stránce nechybí, ale je osamělá a teprve se odráží ode dna. On potřebuje pomoci s úřady, ona pevnou mužskou náruč.

V hlavních rolích se představují dvě současné hvězdy francouzského filmu. Omar Sy se pomalu prosazuje v Hollywoodu (vedlejší role v hitech jako jsou noví X-Men či Jurský svět) a v roli Samby do značné míry opakuje svoji roli z Nedotknutelných. Dvorní herečka Larse von Triera „nymfomanka“ Charlotte Gainsbourg se tentokrát představuje pro ni v usedlejší roli. Roli Alice, „tiché vody, která když vybouchne, tak to hezké není“, si ale užívá. Nutno podotknout, že oba herci i přes absenci vzájemné chemie film táhnou a bez nich by byl jen poloviční. Bylo by nefér nezmínit i dalšího z generace současné francouzské herecké elity Tahira Rahima v roli Sambova kamaráda, který Syovi sekunduje v komediálních scénách.

Postava imigranta Samby se ve skutečnosti nemá zas tak špatně, jak se film tváří. Nemusí krást, má kde bydlet a co jíst, s kriminalitou těžšího kalibru do styku nepřijde. Skutečnost by mohla být mnohem horší. Z hlediska žánru se o tíživé sociální drama nejedná a humorných odlehčujících momentů ve filmu najdeme dost. Do problematiky přistěhovalectví nahlédneme jen okrajově, když sledujeme úskalí hledání práce či obchod s identitou – falešnými doklady. Úsměv pak vyvolá skutečnost, že zlaté pravidlo své profese čili udržovat si odstup od klienta, holky v tomto filmu moc vážně neberou.
Sambu a Alice pojí neklasický romantický vztah. Jedná se zde spíš o formu přátelství založenou na potřebách obou nešťastníků, kdy ani jeden nemá moc co ztratit. Vyznání lásky a romantická gesta nelze očekávat, v tom je film příjemně upřímný a uvěřitelný a získává u mě plusové body. Co je však ubírá, je vysoustružená závěrečná pointa, kdy se divákovi dostane poněkud morálně diskutabilního happy endu

Samba neurazí ani nenadchne. Z kina odejdete s dobrým pocitem, že jste shlédli snímek se sociální tématikou a je tedy vhodný především pro diváky, kteří rádi chodí na ten „správný druh filmů“ (a ještě raději o tom pak mluví), skutečný přesah a sdělení tu ale chybí. Autoři snímku tak pokračují ve vyprávění svých banálních příběhů servírovaných s málo věrohodným neobratným zakončením.

6/10

[mih]

Zdroj:

Fotografie: https://www.facebook.com/sambamovie

Video: hhttps://www.youtube.com/watch?v=20ynGBOfJ3w