RECENZE: Povídky ze Stockholmu

15.červen 2015

V květnu navštívil Českou republiku švédský všeuměl, spisovatel a herec Jonas Karlsson. V pražském kině Lucerna blíže představil snímek Povídky ze Stockholmu, na kterém úzce spolupracoval. Je nejen autorem knihy, která byla námětem pro zmíněný film, ale je i jedním z představitelů pětice hlavních hrdinů. Vyplatí se divákovi strávit s partičkou ze severu čas?

Děj snímku nás, jak již název napovídá, přivádí do hlavní švédské metropole. Čí příběhy zde sledujeme? Pětici hrdinů tvoří osamělá odkvétající workholička Jessica toužící po rodině; Anna, bisexuální exmilenka ministryně, která po rozchodu řeší co se životem; Douglas žijící s despotickým otcem, neschopný se osvobodit; Thomas, asistent již zmíněné ministryně, který stejně jako první hrdinka trpí absencí sociálních vazeb a konečně neúspěšný spisovatel Johan žijící ve stínu slavného otce.

Postavy mají řadu společného, ať už to jsou tyranští otcové, obsedantní chování či workholické sklony - posedlost prací, díky níž si nechávají život proklouznout mezi prsty. Rysem, který mají shodný všichni, jsou stalkerské sklony, každá z postav ve filmu někoho pronásleduje. Ani jedna se nedá označit jako „normální“, každá ze společnosti svým způsobem vybočuje a těžce si hledá svoje místo. Žádná ani není nějak zvlášť sympatická, až si divák časem říká, proč jim vlastně fandit. Jako nejzajímavější se mi zdála postava podlézavého spisovatele pronásledujícího úspěšného kolegu - postava, za kterou Vám samotným bude trapně.

Příběhy jednotlivých hrdinů se časem propojí. Hlavním spojovacím článkem by měl být dle autorovy vize výpadek proudu, který je přivede na správnou cestu. Ne všechny nápady ale fungují tak, jak si vždy autor představuje, což je bohužel hlavním problémem celého filmu. Příběhy jsou příliš vysoustružené a nepříliš věrohodné a postavy šablonovité.

Hlavní devízou filmu jsou herci samotní a šestá z hlavních postav, město Stockholm, šedý a industriální. Pobaví řada vtipných momentů a některé hlášky (scéna s bombou v rozvodně energie) a potěší pak celkové vyznění, tedy že naději si zaslouží každý, pokud je ochoten ke změně. Film je jak návštěva skandinávské metropole, sama o sobě neoslní jako třeba Řím či Paříž, ale dobrý dojem si přeci jen odnesete.

7/10