RECENZE: Divočina

Posledním naším ohlédnutím za letošním vyhlašováním filmových cen Oscar bude road movie Divočina, která vynesla hned dvěma herečkám nominace za nejlepší ženský herecký výkon roku a to v hlavní a vedlejší roli. Jak se film, který by se dal považovat za ženskou odpověď na osm let starý film s Emilem Hirschem Útěk do divočiny, povedl?

Film byl natočen podle skutečného příběhu a námětem mu byla autobiografická kniha, kterou napsala spisovatelka Cheryl Strayed o výpravě, kterou sama absolvovala. V Divočině sledujeme putování hlavní hrdinky (Reese Witherspoon), drobné blondýnky, která se rozhodla zdolat pěšky 1770 km dlouhou trasu, tzv. Pacifik Crest Trail, vedoucí divočinou - pouští, lesy i zasněženými horami. Nepřipravená po fyzické stránce, ani co se týče vybavení či plánování cesty, se najednou ocitá sama v divočině a zakouší nejrůznější útrapy. Formou retrospektivy, prostřihy do dětství i chvil bezprostředně předcházejících její výpravě, se dozvídáme, co ji k rozhodnutí vydat se na cestu přivedlo.

Reese vypadá a hraje skvěle. Září i Laura Dern jako její sluníčková matka, s jejíž ztrátou se Cheryl nedokáže vyrovnat. Snad nevyzradím z děje moc, když uvedu, že způsoby, které k tomu volí, promiskuita a drogy, jsou pak důvodem, proč se rozhodne cestu absolvovat. Kromě zmíněných dam pak prim hraje hlavně příroda samotná, postavy, které hrdinka potkává, větší prostor nedostávají.
Během sledování snímku jsem si říkala, proč vlastně Cheryl fandit. Hlavní hrdinka, tím jak se v minulosti chovala, sympatie nevzbuzuje a vy si říkáte, že ve svých letech už by mohla vědět, co dělá. Pak se ale při závěrečných titulcích dozvíte, kolik jí v době putování bylo a leccos jí odpustíte. Reese na svůj věk sice nevypadá, ale když víte, kolik času uplynulo od Pravé blondýnky, šestadvacet let jí nevěříte. Domnívám se, že pokud by hlavní postavu hrála mladší herečka, posílilo by to v tomto případě věrohodnost příběhu.

Film poskrovnu přináší i úsměvné momenty, jako když sledujeme, jak se křehká hrdinka pere s batohem těžším než ona sama. Většinu času však Cheryl bojuje, a to jak se svými strachy, tak i vzpomínkami. Cesta pro ni představuje formu terapie a vlastně i detoxikační kúru. Fyzická bolest, kterou zakouší, přináší očištění. Poselstvím však může být i to, že těžší než samotná zkouška (v tomto případě cesta) je skutečný život, který začne, jakmile ji absolvujeme. Každodenní na první pohled podružné boje jsou někdy tím skutečným dobrodružstvím a hrdinstvím : )

8/10

[mih]

Zdroj:

Video: https://www.youtube.com/watch?v=tn2-GSqPyl0
Fotografie z facebookových stránek filmu Divočina: https://www.facebook.com/wildmovie2014