RECENZE: Birdman

Česká kina v současné době brázdí aktuální vítěz cen americké filmové akademie za nejlepší film Birdman mexického režiséra Alejandra Gonzála Iňárritu, tvůrce kultovního Amores perros. Byla letos zlatá soška udělena oprávněně?

Děj filmu se odehrává v broadwayském divadle a ocitáme se uprostřed horečnatých příprav na uvedení nové adaptace divadelní hry. Premiéra se blíží a hlavní hrdina, stárnoucí bývalá hvězda Riggan (Michael Keaton), který doufá ve svůj comeback, se vypořádává s problémy, jakými jsou přeobsazení postavy na poslední chvíli, tvůrčí neshody s kolegy herci, ale i vlastními běsy. Ty se projevují nejen nejistotou ohledně celého projektu, ale i halucinacemi, kdy komunikuje se svým alter egem Birdmanem, svou životní rolí, která ho proslavila.
Herci jsou beze sporu vynikající. Je radost vidět znovu na plátně Keatona, ale i Edwarda Nortona, který už dlouho neměl tak výraznou roli. Potěší i Naomi Watts a v netypické roli komik Zach Galifianakis.

Prostřednictvím filmu dostáváme možnost nahlédnout pod pokličku hereckého světa, poznáváme jejich prostředí, zákulisí příprav a zažíváme spolu s nimi jejich pochybnosti. Dozvídáme se, jak jejich práci proměňuje současná doba, kdy jsou často vydáni na milost a nemilost recenzentům, kteří mohou jedním článkem zhatit jejich úsilí, ale i to jak je důležitá propagace a jak i moderní komunikační sítě mohou ovlivnit přijetí díla. Plusové body film získává za alternativní styl snímání, kdy kamera ani na okamžik nezastaví a film tak shlédneme na „jediný záběr“. Za vyzdvihnutí stojí některé momenty, především pak souhra Keatona a Nortona, při jejich prvním zkoušení sledujeme tvůrčí nadšení a čirou radost z práce.

Na druhou stranu, herci hrají v podstatě sami sebe, což se může ukázat jako dvousečná zbraň. To, co divák vidí, jsou nesympatické egocentrické postavy, slavomani, kteří žijí jen svou prací a žárlí na sebe. Bohužel se nemůžu zbavit pocitu, že už dlouho jsem neshlédla film, kde by se mi hranice mezi sofistikovaností a bezobsažným plkáním zdála tak tenká, jako tomu bylo v tomto případě. Film navíc doprovází otravná hudba, která nepříjemné pocity jen umocňuje.

Iňárritu oslnil svět filmy Amores perros a 21 gramů. Od Babelu to s kvalitou jeho snímků jde z kopce, přesto americké akademiky oslnil. Snad je to tím, že umělci mají rádi filmy o sobě (The Artist) či slavné návraty polozapomenutých či padlých hrdinů (McConaughey, Bullock).

Film ve mně evokoval dojem, jako když máte oblíbenou restauraci a pak jednou dostanete možnost nakouknout do kuchyně, kde se jídlo připravuje a Vás po tom, co shlédnete, chuť přejde.

P.S. Snad tedy příště Alejandro, já Ti pořád věřím! : )

7/10

[mih]

Zdroj:

Video: https://www.youtube.com/watch?v=uJfLoE6hanc 

Fotografie z facebookových stránek filmu Birdman:
https://www.facebook.com/BirdmanMovie/photos_stream