Zlozvyk představuje jakýkoliv špatný návyk, který opakujete stále dokola. A je jedno, jestli každý den, každou hodinu nebo jen v nějaké konkrétní situaci. Ale i tak se najdou ženy, které některé zlozvyky jejich partnerů mají rády. Jaké a proč se dozvíte v následujícím článku.
Když s někým máte dlouhodobější vztah, zjistíte, že věci, které se vám dříve zdály vtipné nebo roztomilé, najednou takové nejsou. Teď už vaše hlava spíše křičí "Už s tím konečně přestaň!". Začnou vám lidově řečeno "lézt na mozek". V tu chvíli si ale musíte uvědomit, že jsou to právě tyto věci, které vašeho partnera dělají tím, kým je. Patří k němu a ať už si to přiznáte nebo ne, mohou být také důvodem, proč jste se do něho zamilovali.
Ve zdravém vztahu by se oba měli naučit přizpůsobit se různým vtípkům a návykům toho druhého. Někdy to může vést ke znovuzjištění, že se nám právě tyto jeho návyky zdají roztomilé (jako to bylo na začátku vztahu), i když nás stále trochu dráždí. Až budete přemýšlet nad tímto tématem, vzpomeňte si, že v tom nejste sami. Stejně jako těchto sedm žen, které vysvětlují, jaké zlozvyky mají jejich muži a jak se s nimi vypořádaly.
Považuje-li můj muž něco za vtipné, začne se smát, což není asi nic divného a nevypadá to jako problém. Ale je. Jeho smích je tak hlasitý a osobitý, že lidé v restauraci na nás koukají jako na zjevení. Řekla bych, že je až tak přehnaný, že se divím, že všechny okolo něj z toho nezačne bolet hlava. Nejhorší na tom je, že se směje minutu v kuse. Prostě v kuse. Nemůže to zastavit nebo to nějak jinak kontrolovat. Většinu té doby, když se směje na veřejnosti, se cítím hrozně trapně. Ale na druhou stranu se musím opravdu hodně držet, abych mu nedala svým smíchem najevo, že si myslím, že je jeho smích vtipný. A to i po šesti letech manželství.
Já a můj manžel jsme mnoho let pracovali společně z domova. Pak jsem ale dostala nabídku nové práce a přijala ji. Teď pracuji od devíti do pěti v kanceláři. Každou hodinu, co jsem pryč, mi od něj přijde SMS a v ní vtip. Už milionkrát jsem ho prosila, aby to nedělal, protože se v práci nechci každou chvíli koukat na telefon. Říká, že s tím nemůže přestat, protože už se to stalo součástí jeho dne. Nikdy jsem mu to neřekla, ale opravdu miluji to, jak mi píše. To, jak se mě snaží rozesmát, to, že na mě myslí i to, že chce, abych já myslela na něj.
Máme s manželem dva psy. Vždy těsně před spaním s nimi jdeme ven. Já se pak ještě stavím v koupelně a když přijdu do ložnice, vidím psy, jak se válí v naší posteli a manžel se s nimi mazlí. Na jednu stranu jsem naštvaná, jelikož ti psi nejsou zrovna čistí, aby se mohli válet v posteli, na druhou stranu rozhodně stojí za to vidět svého muže, jak rozdává lásku těm dvěma malým chlupatým stvořením. To mě vždy zahřeje u srdce. Samozřejmě pak už jim povolím i spát na posteli celou noc...
Každý den posloucháme s přítelem v autě ty samé písničky. Je to 10 písniček pořád dokola a on dělá jednu neuvěřitelně otravnou věc. Zpívá z plných plic, ne sice nějak hrozně, ale text písniček je úplně mimo. Nedělá to ale schválně, on si opravdu myslí, že zpívá správný text. A zatímco si v hlavě přemítám, jak by bylo super, kdyby si to zpíval jenom ve svojí hlavě nebo se aspoň naučil správná slova, dochází mi, že je to na jednu stranu i trochu roztomilé. Pořád mě to dokáže rozesmát a to už spolu takto jezdíme rok.
Každá sobota znamená pro naši rodinu placení účtů. Sedneme si do kuchyně a začneme třídit účty. Je to trochu stresující činnost, a tak můj manžel vždy začne ťukat nehty do desky stolu. Místností se pak rozléhá ten nejotravnější a opakující se zvuk. Vždy ho prosím, aby přestal, ale on sám ani neví, že to dělá. Důvod, proč tento jeho zlozvyk miluji je ten, že už se stal v podstatě naší sobotní tradicí. Sice mě ten zvuk opravdu otravuje, ale zase vím, že nejsem na tuto ohavnou činnost, kterou placení účtů bezesporu je, sama.
Když se můj přítel kouká na zápas jeho oblíbeného fotbalového týmu, tak při tom strašně křičí. Skoro jako by si myslel, že ho ten rozhodčí uslyší, jak si tam stěžuje. Já sedím na gauči vedle něho, na uších mám sluchátka a snažím se ho přehlušit hudbou. Ví, že to, jak křičí, nesnáším, ale nemůže si pomoci. A já ho takto "přehlušeného" ráda sleduji, protože jinak je vždy za toho klidného a slušného muže, ale při fotbalu se vždy rozjede.
Vím o sobě, že moc neumím vařit a tak to ani moc často nedělám. Když už ale něco uvařím, snažím se, aby to bylo co nejlepší a většinou se to dle mého povede. Při jídle se pak zeptám přítele, jak mu chutná. Jeho odpověď je vždy úplně stejná - "jde to". Ví, jak moc pro mě znamená jeho názor a kdyby řekl, že to není k jídlu, příště bych udělala vše pro to, abych to napravila. Ale to on nikdy neřekne, stejně jako nikdy neřekne, že je to výborné. A sní to. No a to je zkrátka celý on a takového ho miluji, je to součástí jeho osobnosti - ke všemu velmi flegmatický. Kdyby začal odpovídat něco jiného, asi bych si říkala, že s tím jídlem není něco v pořádku.
I to nejpodivnější chování se může stát oblíbeným, pokud za ním stojí ta "správná" osoba.
[Lil]
Zdroj:
http://www.womenshealthmag.com/sex-and-love/boyfriends-annoying-habit