Přináší vám láska utrpení?

Kdo se nechá ve vztahu ovládat, je hloupý slaboch bez názoru, říkáme si. Nechce se nám věřit, že by se nechal partnerem psychicky ovládat třeba i vysokoškolsky vzdělaný člověk s pověstí špičkového odborníka. Přesto je to tak. Manipulátoři "klamou tělem", léta je všichni považují za ideál zodpovědnosti a lásky - a pokud si jejich manžel či manželka postěžují, máme je za nevděčníky.

Něco není v pořádku. Stali jste se obětí manipulátora - člověka, který používá psychický teror k tomu, aby si podrobil partnera, se kterým žije? Samozřejmě, manipulátory mohou být ve vztahu muži, stejně jako ženy, jen pro každé pohlaví jsou typické jiné vzorce manipulativních manévrů. Ne každá manipulace ze strany partnera je projevem manipulativní osobnosti. Naopak, určitá míra manipulace je v normálních, zdravých vztazích docela běžná. Jen nesmí nikomu škodit a oba partneři musí být v rovnováze. Nejde o mocenský boj.

Jsme snad všichni manipulátoři? To zdaleka nejsme. I když prvky manipulativního chování použijeme tu a tam snad všichni, musíme rozlišovat mezi manipulativním chováním a manipulativní osobností. Manipulativní osobnost je člověk, který využívá našich dobrých vlastností, snahy pomoci, všeobecně sdílených přesvědčení a dobrých úmyslů k tomu, aby ovlivňoval naše chování a naše cítění, a to trvale. Zisk, který mu z toho plyne, má pro jeho osobnost zásadní význam - podrobováním si a ponižováním ostatních si potvrzuje svůj (narušený) pocit vlastní hodnoty.

Manipulátor bez publika trpí. Potřebuje své oběti, aby obrazně řečeno "šplhal ke slunci po jejich zádech". Způsoby, jakým se manipulátor dostane svým obětem pod kůži, jsou obvykle nenápadné. Typický manipulátor se alespoň zpočátku jeví jako milý, hodný, často obětavý člověk, kterého je těžké nemít rád. Když potom dostane svého partnera tam, kam potřebuje, tedy do stavu závislosti, může se rozvinout jeho talent v plné šíři. Jeho vliv má na oběť devastační účinek, ale oběť si paradoxně tento vliv obvykle dlouho, někdy celá léta, neuvědomuje.

I když prvky manipulace známe z běžného života, skutečných manipulátorů není v populaci tolik. Je pravděpodobné, že jste se v okruhu svých známých, kolegů nebo své rodiny s někým takovým už setkali. Manipulátor má na ostatní lidi vždy negativní vliv. Partnerské soužití se skutečným manipulátorem je obrovská zátěž.

Námluvy

Je-li manipulace rozpoznatelná, proč si partneři manipulátorů nerozmyslí, zda vstupovat do svazku s někým takovým? To je oprávněná otázka, ale předpokládá, že partner-manipulátor se projevuje negativně od samého počátku vztahu. Tak tomu ve skutečnosti zpravidla nebývá. Právě naopak. Manipulátor, který dokáže mistrně ovládat druhé, se zprvu jeví jako milý, inteligentní, hodný a obětavý, jednoduše jako téměř ideální muž či žena. Postupuje přitom s lehkostí a grácií, která nedává tušit, že jeho jednání je ve skutečnosti vedeno snahou získat to, co chce.

Velmi dobře odhalí slabé stránky svého partnera a obratně je využívá. Tuto hru dokáže hrát velmi dlouho, dokonce i několik let, aniž by měl druhý z páru podezření. Může mít sice nejasný pocit, že něco není v pořádku, ale své pochyby obvykle zahání - navenek je manipulátor přece bezvadný, má ho rád atd. Manipulátor se obvykle zpočátku snaží okouzlit partnerovy rodiče a příbuzné, a nezřídka se mu to daří. Podobně působí i na přátele. Teprve později bude usilovat o to, aby svou partnerku či partnera izoloval a odloučil od rodiny a přátel.

Muži a ženy manipulují odlišně. Zatímco partneři manipulátorek často prožívají počáteční fázi jako šťastné životní období, kdy partnerka projevuje velkou toleranci a pochopení, partnerky mužů - manipulátorů se překvapivě často rozhodují pro vztah i přes nejasné pochyby a spíš racionálně: "Měl nás rád, k mým dětem se choval krásně, a pořád prosil, ať si ho vezmu. Sice jsem si nebyla úplně jistná, ale doufala jsem, že to bude dobré. Všichni říkali, jaké mám štěstí."

Fáze odhalení

Jakmile manipulátor dosáhl svého, tedy ve chvíli, kdy má pocit, že má partnera bezpečně v moci, nastane teprve druhá fáze. Rozehraje škálu manipulativních jednání, jehož cílem je partnera co nejvíce ponížit, zmást, učinit závislým. Způsobů, jak toho dosáhnout, je nepočítaně. Snaží se dostat toho druhého do izolace, třeba naznačováním, že přátelé si ho přece stejně neváží. Kritizuje partnerovu rodinu, vydírá. Typickým příkladem je okřídlená věta: "Kdybys mě miloval/a, nikdy bys..." Odvolává se na mravní zásady: "Ženatý muž přece večer nechodí do hospody...". Snižuje partnerovo sebevědomí, doma i v práci.

Zesměšňuje ho na veřejnosti, a když se oběť ohradí, zkritizuje její nedostatek smyslu pro humor. Manipulátoři nekomunikují s ostatními lidmi autenticky, normálně. Dokážou odvést komunikaci od jejího prvotního cíle a přitom tvrdí, že špatně komunikuje partner. Odmítají diskusi, při pokusu o rozhovor dávají jasně najevo, že je hovor nezajímá (čtou si, neodpovídají, uprostřed hovoru odejdou do jiné místnosti nebo se začnou zabývat něčím jiným). Často říkají "ani tak, ani tak", otevřeně lžou.

Pokud je na to partner upozorní, urazí se a prohlásí, že samozřejmě zájem o hovor mají. Když se partner oprávněně rozzlobí, obratem ho obviní z hysterie a odcházejí z diskuze středem. Komunikace je tak zdeformovaná, že partner o sobě začne pochybovat. Protože se takové hovory zpravidla odehrávají v soukromí a beze svědků, začíná si oběť myslet, že se snad sama zbláznila. Snažit se žít partnerský život s manipulátorem je jako snaha postavit hrad ze suchého písku. Je to vyčerpávající, ale pozitivní posun se čekat nedá. 

Na rozdíl od běžných partnerských problémů nepomáhá ani návštěva manželské poradny. Manipulátor se jí stejně buď vyhne (on problém nemá, všechno je v pořádku, to jen partner či partnerka by se měla léčit,), anebo když je ochotný "někam zajít", pak jen proto, aby rozehrál svou osvědčenou hru na "sympatického" a snažil se dostat terapeuta na svou stranu. Komunikační pasti, do kterých takový partner svůj protějšek zaplétá, jsou obtížně rozpoznatelné, protože se odehrávají na dvou rovinách.

Tím, že manipulativní člověk něco jiného říká, něco jiného dělá, a navíc mění své postoje, i svá prohlášení nepředvídatelným způsobem, tím, že dokáže lhát s takovou samozřejmostí, že jeho partner uvěří, že ho zřejmě klame paměť, dostává ho do situace, kdy se stydí vyjít se svým problémem "na veřejnost", svěřit se rodině nebo přátelům. Svou roli tu hraje kromě studu i (bohužel často oprávněný) strach, že jim okolí, okouzlené manipulátorovou maskou, nebude věřit.

Zlomovou situací, kdy se manipulátor zpravidla projeví v plné síle, bývá chvíle, kdy je na něm partner konečně dostatečně závislý. Tímto momentem bývá svatba, hypotéka na společný byt, sestěhování se do jedné domácnosti. Nejvýraznějším okamžikem, na kterém se ale ženy - oběti manipulátora shodují, je první těhotenství nebo narození prvního dítěte. Je to situace, ze které lze těžko odejít, doba, kdy je partnerka ve zvýšené míře odkázána na partnerovu pomoc.

Kritizování, ironie, posměch, postupné oddalování přátelsky nakloněných lidí, snižování sebedůvěry, citové vydírání, překrucování reality, ale také odpírání pomoci, to všechno má na člověka, který je oslabený třeba nemocí nebo péčí o děti, obrovský vliv. Plíživě a nenápadně ničí sebeúctu a sebevědomí oběti. Podle Nazare-Aga dlouhodobá zvrácená komunikace partnera-manipulátora má vždy devastující vliv na jeho protějšek, bez ohledu na to, jak sebejistý a sebevědomý byl na začátku vztahu.

Partner s pozitivním sebeobrazem možná jen odolává déle a po skončení takového vztahu rychleji nalézá ztracenou rovnováhu. Imunní však není nikdo.

Prozření - takhle to dál nejde

Pokud se někdy partner manipulátora dostane do fáze, kdy si uvědomí, že něco v nepořádku není s ním, ale s jeho drahou polovičkou, ještě není vyhráno. Od prozření (něco je špatně, už to dál nevydržím) k rozhodnutí opustit vztah je zpravidla ještě dlouhá cesta. Nastává doba truchlení po ideálním vztahu, který by sice stejně nikdy nenastal, ale přesto je těžké vzdát se naděje. Vždyť partner dovede být někdy tak milý, přátelé si ho cení... "Není přece možné, abychom ve vztahu nehledali totéž, určitě to pochopí a změní se. Kdyby se jen trochu snažil, kdyby byl zase takový, jako kdysi." to jsou myšlenky, od kterých se manipulátorova oběť musí oprostit.

Až pak nastává doba, kdy se začíná odpoutávat, učí se kontramanipulaci (způsobu, jak minimalizovat vliv manipulátora na prožívání jeho oběti) a postupně si budovat sebeúctu. Navazuje zpřetrhané přátelství vztahy, začíná o své situaci mluvit.

Znaky manipulátora

1. Navozuje u ostatních pocity viny a dovolává se přitom rodinných vztahů, přátelství, lásky, profesionální zodpovědnosti.
2. Dává druhým najevo, že nesmějí nikdy změnit názor, musí být dokonalí, všechno vědět a okamžitě reagovat na žádosti a otázky.
3. Využívá morálních zásad druhých k naplnění vlastních potřeb.
4. Zpochybňuje dobré vlastnosti, schopnosti a osobnost druhých, kritizuje a soudí je a hovoří o nich s despektem.
5. Závidí, dokonce i rodičům, příbuzným nebo partnerovi.
6. Lichotí, dává dárky nebo nečekaně prokazuje drobné úsluhy, aby se zalíbil.
7. Dokáže ze sebe udělat oběť, aby ho ostatní litovali, stěžuje si na nesnesitelné lidi ve svém okolí.
8. Snaží se vykroutit ze zodpovědnosti a svalit ji na druhé.
9. Obvykle odpovídá neurčitě.
10. Neomaleně mění téma uprostřed hovoru.
11. Vyhýbá se pracovním schůzkám.
12. Své žádosti zakrývá logickými důvody.
13. Hlásá lež, aby se dozvěděl pravdu, překrucuje a interpretuje výroky druhých.
14. Nesnáší kritiku a popírá zcela zjevná fakta.

Vykašlete se na vztah s manipulátorem a najděte si někoho lepšího, podle svých představ na internetové seznamce.

[ivi]