Díváte-li se na fotografie portugalského Porta, okamžitě si toto místo zamilujete. Jenže až město navštívíte, bude to láska na celý život.
V Portu se zastavil čas, přinutí vás také zpomalit a vychutnávat si všudypřítomnou zašlou koloniální slávu. Kam se podíváte, nedá vám to se nezastavit a na chvíli snít. Tak jako se Eiffelova věž stala dominantou Paříže, v Portu je symbolem "věž" položená přes řeku Douro. Respektive se jedná o železniční most Maria Pia, který zde postavil Gustav Eiffel. O deset let později ho ale trumfnul jeho následovník, německý inžený Théophile Seyrig, který tu vystavěl úchvatný dvoupodlažní most krále Ludvíka I.
Právě ten se na záběrech z Porta objevuje nejčastěji. Je zážitek jet po mostě v autě, když vám nad hlavou projíždí metro. Jako připomínku smutné události z roku 1809, kdy město napadlo Napoleonovo vojsko a pod prchajícími občany se zřítil most přes řeku Douro, najdete reliéf u mostu krále Ludvíka I. Tehdy zde zahynulo přes čtyřicet tisíc lidí.
Lidé se v Portu nerozčilují, když jim ujede vlak. Mají totiž aspoň dost času si pořádně prohlédnout halu nádraží Sao Bento, kde jsou na typických modrobílých kachlíčkách, tzv. azulejos, vyobrazeny dějiny Portugalska. Kolem dokola uvidíte vývoj dopravních prostředků, na severní straně zrod Portugalska, jinde portrét krále, a nechybí ani instruktáž, jak se vyrábí slavné portské víno. Hezčí veřejnou galerii byste jen těžko hledali. Vstoupíte-li na peron, zmocní se vás pocit, že jste se ocitli v pohádkách o Harrym Potterovi. A nebudete daleko od pravdy!
Spisovatelka Joanne Rowlingová totiž nějaký čas vyučovala v Portu angličtinu a právě tady našla spoustu inspirace pro své knížky. Z filmů o Harrym Potterovi si jistě budete pamatovat knihovnu Lello, která neučarovala jen Rowlingovou. Organizace UNESCO ji totiž vyhlásila třetí nejkrásnější na světě. Když sem vstoupíte, zůstanete v úžasu stát před krásným vyřezávaným točitým schodištěm. Je lehké se zasnít a představit si, jak po něm kráčí kouzelnický učeň s jizvou ve tvaru blesku na čele, kterému se tady neřekne jinak než Harry Porto.
Mimochodem, bradavičtí studenti měli stejné uniformy jako ti portugalští, jen s tím rozdílem, že jejich kravata není barevná, ale černá. Pro obrovský zájem turistů se však za vstup do knihovny platí 3 eura, která vám vrátí jako slevu, pokud si zde něco koupíte. O kousek dál, na náměstí Infante D. Henrique, se nachází Palácio da Bolsa, který byl postaven v 19. století. Podílelo se na něm několik architektů, a proto je tak zajímavý. Každá místnost na vás dýchne jiným uměleckým stylem.
Nicméně zlatým hřebem je arabská místnost navržená G. A. Goncalvesem e Sousa, která sloužila jako recepční sál pro osobnosti a hlavní představitele státu. Dochovala se zde i pracovna Gustava Eiffela. Určitě navštivte i další památky jako katedrálu Sé de Porto z 12. století, kde se v roce 1387 oženil král Jan I. s Filipou z Lancasteru, barokní kostel a věž Igreja e Torre dos Clérigos, odkud se vám naskytne krásný výhled na město. Určitě si povšimnete i radnice se sedmdesát metrů vysokou zvonicí.
Možná je dobré upozornit, že centrum neúnavně klesá a zase stoupá strmě vzhůru, ani se nechce věřit, že je něco takového možné. Kam se hrabe San Francisco. Poznávat Porto ze sedla kola chce tedy dobrou fyzičku, a proto spíš doporučujeme projížďku historickou tramvají, která starosvětsky cinká zvonečkem upevněným nad řidičem a projíždí kolem nejvyhlášenějších památek. Uvidíte spoustu kostelů a domů s výzdobou azujelos.
Úsměvně působí i všudypřítomné prádlo, které místní suší na šňůrách pod okny, i když bydlí v historickém jádru města. Klesajícími a stoupajícími uličkami jistě dojdete až k vyhlášené promenádě Ribeira, kterou lemují barevné domky, spousta kaváren, restaurací a pouličních prodejců.
Určitě se v některé restauraci zastavte a ochutnejte místní specialitu, francesinhu, což je sendvič plněný hovězím masem, párkem, šunkou a sýrem, přelitý omáčkou z bílého vína a piva. Podává se s hranolkami a volským okem. Zapít ji můžete portonicem, čili mixem portského vína a toniku. Pokud si chcete opravdu pochutnat, objednejte si ryby a dary moře - langusty, krevety a mnohé další. Jsou vynikající. Z Ribeiry je to jen kousek na velkou písečnou pláž Matosinhos, kterou omývají divoké vody Atlantického oceánu, a proto láká především adrenalinové sportovce, kteří se ve vlnách prohánějí na surfech. Je na ně úžasná podívaná.
Z Porta doporučujeme ještě malý výlet vlakem z nádraží Sao Bento 54 km severně do portugalského Říma nebo města arcibiskupů, jak se přezdívá městečku Braga. Pojmenování si vysloužilo díky provázanosti s křesťanstvím. Cesta trvá asi hodinu a jízdenka stojí okolo 4 euro. Ve městě vás uvítá historická brána Arco de Porta Nova, která byla od 16. století jediným vstupem do měssta, a odtud dojdete po pěší zóně až na hlavní náměstí Praca de República.
Cestou minete spoustu kostelů, před nimiž voní překrásně udržované zahrady. Místní jsou na ně obzvláště hrdí a pečlivě se o ně starají. Kostelíčkům ale dominuje katedrála Sé z roku 1089. Podíváte-li se na ni pozorně, najdete zde prvky hned několika architektonických slohů, vždy dle období, kdy byla daná část dostavěna.
Nicméně nejznámější památka Bragy se skrývá za městem. Jedná se o poutní místo Bom Jesus do Monte. Na parkoviště pod kopec jezdí každých třicet minut autobus z centra, z ulice Avenida de Liberdade. Musíte dojet až na konečnou a pak se vydat lesoparkem vzhůru, dokud se před vámi neotevře unikátní barokní kaskádovité schodiště, které lemují alergorické sochy, fontánky a kapličky s obrazy s výjevy z křížové cesty. Sedmý div světa, napadne vás.
Správní poutníci by měli cestu vzhůru k pozdně baroknímu kostelu absolvovat po kolenou. Až vystoupáte na vrchol, budete odměněni překrásným výhledem na město Braga. Za kostelem a umělou jeskyní vás čeká další překvapení. Kdo by vedle kostela navíc na vrcholu hory, čekal jezírko s půjčovnou loděk a piknikovou loukou? A k tomu ještě skalní útes s vyhlídkovou plošinou? Zatímco v Česku jsme zvyklí na poutních místech nacházet nocleh ve skromných domech, tady hlídkuje portýr před vstupem do luxusního pětihvězdičkového hotelu.
Další, o hvězdu chudší hotel stojí v těsném sousedství. Cestou nazpět můžete využít pozemní lanovou dráhu propojující úpatí kopce s terasou kostela. Pro její pohon se používá voda, která se v horní stanici napouští do podvozku a dole vypouští. Našinec možná nevyjde z údivu, co lze vměstnat do jednoho poutního místa. Všechno dohromady ale tvoří kompaktní souhru. Zkrátka, jiný kraj, jiný mrav, který každopádně stojí za to poznat.
Porto dalo světu portské víno, a proto by byl hřích ho neochutnat, případně nedovézt domů jako dárek. Původně se jednalo o červené víno s vyšším podílem zbytkového cukru, nyní ale můžete ochutnat i bílé a růžové, v suché nebo polosuché variantě. V blízkosti řeky Douro ve Vila Nova de Gaia právě toto město spojuje s Portem most krále Ludvíka I. Nacházejí se zde četné sklepy s tímto vývozním artiklem. Poznáte je lehce, kotví před nimi dřevěné lodě s jedním stěžněm a dlouhým bidlem plnícím funkci kormidla, které odpradávna převážejí sudy s vínem.
Sklepy můžete navštívit a dozvědět se vše o historii výroby vína. Součástí je i ochutnávka. Ceny vín se pohybují podle kvality, druhu a stáří, avšak levněji ho nikde jinde nekoupíte.
Samozřejmě i v naší republice naleznete nádherná místa, ať už se vydáte do Karlovaského kraje, Královehradeckého nebo Moravskoslezského kraje. Všude se seznámíte se spoustou zajímavostí a možná i s novým partnerem.
[ivi]