Porozumějte autismu

Pod slovem autismus si většina lidí hned představí dítě, které nespolupracuje s okolím, je uzavřené ve svém světě, dívá se stále na ty samé předměty, nekomunikuje ani se svými rodiči, odmítá si hrát se svými vrstevníky, neudrží oční kontakt a při vybočení ze zaběhlých kolejí se začne chovat agresivně, až máte pocit, zda si neublíží. Při správném vedení se ale i takové projevy dají minimalizovat.

Tak jako zdraví lidé, ani autistické osoby nejsou stejné a nedají se charakterizovat podle tabulkového chování. Všeobecně lze konstatovat, že autismus je vývojová porucha postihující především mozek, jejíž příčiny nejsou zatím známé. Převažuje názor, že jde o vrozenou dispozici a statistiky ukazují vysokou pravděpodobnost dědičnosti. Na základě socializačních projevů můžeme autisty alespoň částečně zařadit do třech skupin. Lidé s nízkofunkčním autismem mají výrazně sníženou schopnost adaptace a jen velmi omezenou schopnost socializace.

Vyžadují si 24-hodinovou péči ať v domácím prostředí, sociálním zařazení anebo kombinovanou rodinnou péči v denním stacionáři. Osoby se středněfunkčním autismem mají sníženou míru adaptování se a i navazování sociálních vazeb je u nich složitější. Naopak vysokofunčkní autisti jsou schopni vést samostatný život bez péče, dokonce i pracovat aspoň pár hodin v týdnu. Dobře se adaptují v jakémkoli prostředí. Nemají problém s vytvářením sociálních vazeb.

Projevy autismu

Pojem autismus ale skrývá širokou škálu projevů a poruch, proto Mezinárodní zdravotnická organizace rozpoznává sedm poddruhů podle diagnostických kritérií a při charakteristice se opírá o výraz pervazivní vývinové poruchy. Jsou to ty, které se dotýkají společenských vztahů, komunikace a projevů opakovaných stereotypů v aktivitách a zájmech. Pokud jde o individualitu osobnosti, při autismu je vůbec těžké zevšeobecňovat, ale v převážné míře se rozvine do pátého roku dítěte.

Dětský autismus se projeví už do třech let, ale v tomto věku je včasná diagnostika složitější. K prvotním příznakům může patřit, že se miminka během kojení nepřisají na prs. Mohou být příliš klidné anebo mít časté záchvaty pláče, který se nedá utišit. Nejeví zájem o fyzický kontakt s blízskými. Při hře neukazují na předměty, neudržují oční kontakt a zajímá je světlo či stíny anebo věci, u kterých se opakuje mechanický pohyb. Větší dítě má opakující se chování, nemává nebo nevyužívá gesta a mimiku.

Atypický autismus nemusí zasahovat všechny tři oblasti projevu, tedy abnormality v komunikační a sociální rovině a opakující se chování. U Rettova syndromu, kterým trpí děvčata, protože chlapci umírají před anebo po narození, dochází ke ztrátě  funkčnosti pohybu rukou, svírání je až nepřirozeně točivé a vyskytuje se i problém při žvýkání, slinění a vyplazování jazyka. Mnozí mají těžké mentální postižení spojené s problémy s dýcháním.

Tzv. jiná dětská dezintegrační porucha se projeví mnohem dříve. Zhruba do dvou let života se dítě vyvíjí normální, ale po jejím propuknutí ztratí získané dovednosti, jako například řeč, schopnost si hrát nebo navazovat vztahy s okolím. Hyperaktivní porucha spojená s mentální retardací a stereotypními pohyby se projevuje u dětí s IQ pod 50. Ty mají problémy s hyperaktivitou, pozorností, nereagují na stimulace a jsou vpředu ve vývinu. Osoby s Aspergerovým syndromem v komunikaci, na rozdíl od autismu, nemají problém, objevují se ale malé problémy s navazováním vztahů v sociální rovině, oční kontakt je s nimi téměř nemožný.

Často opakují činnost a vyhledávají stejné situace. V Čechách žijí i nediagnistikovaní vysokofunkční autisté s Aspergerovým syndromem. Okolí je obyčejně považuje za chudáky. Jsou mimořádně inteligentní, ale samotářští a jejich chování mnozí nedokáží identifikovat a rovnou jim dají nálepku "chudáka". Posledním poddruhem poruch autistického spektra jsou jiné a nespecifikované pervazivní vývinové poruchy, které není možné jednoznačně zařadit podle příznaků k předcházejícím.

Se současnými znalostmi umíme autismus spolehlivě diagnistikovat nejdříve od 18. měsíce dítěte, ale individualita osobnosti a tedy i vývoje je tu velmi výrazným faktorem. Při viditelných vícero varovných signálů se rodiče mají obrátit na dětského lékaře, který je po konzultaci a potvrzení jejich obav doporučí dětskému psychologovi, psychiatrovi nebo neurologovi, zabývajícího se touto problematikou.

Máte doma autistu nebo jen neposlušné dítě?

Poruchy autistického spektra jsou velmi specifické hlavně tím, že je často velmi náročné najít hranici mezi takzvanou normálností a abnormalitou. Některé abnormality mohou být zaměněny za povahové rysy, často se také u dětí mluví o rozmazlenosti nebo neposlušnosti. Hranice je sice tenká, ale zkušený odborník ji umí najít. Většina se shoduje, že i proti tomu, že se autismus nedá léčit úplně, správnou diagnostikou a péčí se jeho projevy dají korigovat. Za důležitou, ale stále u nás neprobádanou oblast považujeme včasnou intervenci.

To znamená, že když má rodič podezření, které mu lékař nepotvrdí, není na škodu se dítěti věnovat jako autistickému, prohlubovat u něho dovednosti a motivovat ho. Pokud se podezření později nepotvrdí a šlo jen o zpoždění ve vývoji, nic se neděje. Pokud manželé vychovávají autistické dítě, dokáže lékař pomoci.

Rodičům se sdělí, že se mají dítěti přizpůsobit. Když se ale nad tím rodiče zamyslí a dojde jim, že mají další tři děti, které by tím vývojově utrpěly, někdy se rozhodnou, že najdou jinou cestu. Důležité ale je vyhledat pro dítě správný druh motivace, která by ho vedla k tomu, aby dělalo to, na čem se právě pracuje. A tak se musí přizpůsobit ono jim, což ho výrazně posune dopředu. Nejdůležitějším stavebním kamenem pro autistu je rodina, která se za neurologické postižení dítěte nesmí stydět.

Samozřejmě, nic se nezmění, pokud se společnost nenaučí na lidi s autistickou poruchou dívat jako na rovnocenné.

Péče v České republice

V Čechách se můžete obrátit na centra diagnostiky, která naleznete ve všech větších městech. Rodinám a osobám trpícím poruchou autistického spektra se dostane pomoci nejen v lékařské oblasti, ale i v poradenství díky terapiím a zájmovým aktivitám přesně podle potřeb diagnostikovaného. Vzdělání zabezpečují speciální mateřské a základní školy, internátní zařízení nebo speciální třídy vytvořené i pro potřeby autistických osob.

V Norsku mají speciální pedagogové i bydlení

Když pojedete na návštěvu do Norska, kde mají autistické děti v rámci školy vytvořený vlastní trakt kabinetů, možná se podivíte. Jeden učitel tu má na starosti jednoho žáka. Například hodina matematiky tam probíhá tak, že pedagog zadává úlohy a za splnění dostává každé dítě odměnu v podobě jeho oblíbené hračky. Přes přestávky se autističtí žáci připojí k ostatním studentům a zpívají písničky nebo dělají gesta. Nikdy tam nikdo není osamělý. U nás je něco takového hudbou budoucnosti

Normální autistický film získal Českého lva 2017

Režisér Miroslav Janek si převzal ocenění za nejlepší dokumentární film. Tento film je jakýmsi empatickým průnikem do psychického, a tím i sociálního světa dětí, které jednoduše přišly na svět s jinou výbavou. "Rád bych se pokusil prostřednictvím autistického vnímání světa, které není ve filmu ukázáno jako divné, ale jen jako jiné, vypovědět cosi o našem takzvaném normálním světě a možná i zpochybnit jeho normalitu, anebo normalitu našeho neurotypického způsobu vjemů, které se při bližším pohledu vůbec jako normální jevit nemusí" řekl Janek.

Je to náročné, zrelaxujte se!

Ať je to, jak je to, život s autistou přináší dny plné únavy, špatných myšlenek a nálad. Na internetu najdete mnoho rad, jak se s takovým špatným pocitem vypořádat. Skupiny na Facebooku jsou plné rodičů, kteří si radí, jak výchovu vydržet a přečkat s úsměvem na tváři. Objeví se ale i takové názory, že si máte skočit do horké vany, dát si nohy nahoru a užít si prostě pouze jenom příjemnou koupel. Jak?

Už v samotném momentu, kdy se ponoříme do teplé vody, začne v těle probíhat proces uspokojení a uvolnění svalů. S tím souvisí i postupné zpomalování funkce vnitřních orgánů, nemluvě o příznivém účinku na psychiku. Voda totiž pomáhá zmírnit i napětí v mysli, pocity úzkosti a dokonce i depresi. Faktem je, že při pobytu ve vodě mozek postupně uvolňuje endorfíny a ty kromě známého účinku tlumění bolesti působí i relaxačně a zlepšují náladu. A i když vám to na první pohled může připadat jednoduché, i správná koupel má svá pravidla, která je třeba dodržovat, abyste dosáhli požadovaného efektu.

Koupel v pohodlí domova

Už staří Římané používali do koupele bylinky, o kterých věděli, že mají na tělo a pokožku blahodárné účinky. Oddech v koupeli vám pomůže lépe spát a ráno se probudíte mnohem svěžejší než obvykle. Aby měla koupel v pohodlí domova správnou atmosféru, je důležité vytvořit si správné prostředí. Vyhoďte proto kosmetiku a všechny věci, které nepoužíváte a zbytečně vám v koupelně zabírají místo. Zároveň si můžete zapálit několik svíček, které dodají oddechu ve vaně tu správnou atmosféru.

Pustit si můžete i svoji oblíbenou hudbu. Předtím, než se ponoříte do horké vody, se ještě osprchujte, protože tělo zbavené celodenních nečistot lépe přijímá účinné látky. I přesto, že lidé milují dlouhé vylehávání ve vařící vaně, odbornící doporučují, aby byla teplota vody jen o pár stupňů vyšší než je naše vlastní tělesná teplota. Neměla by přesáhnout 39 stupňů Celsia, protože jinak může dojít k přehřátí organizmu. Ideální délka trvání koupele je přibližně 20 - 30 minut. Během této doby se dokážete uvolnit, myslet na něco pěkného a soutředit se jen na sebe.

Točí se okolo vašich negativních myšlenek samota? Zkuste se s někým seznámit a pozvěte jej na rande!

[ivi]