Paříž: elegantní a okouzlující dáma

Vzpomínám na svou květnovou návštěvu Paříže a přemýšlím, zda by bylo něco jinak, kdyby se moje cesta neodehrála před šesti lety, ale právě dnes, ve světle současných událostí. Působila by snad na mě Eiffelova věž jinak? Vnímala bych jinou atmosféru v Lucemburských zahradách či na zámku Versailles? Pevně doufám, že ne. Paříž je totiž pořád Paříž. Město, které vás okouzlí svou bezprostředností, nekonečnou romantikou, příjemnými kavárnami a širokou nabídkou kulturních zážitků. Tak vzhůru do Paříže!

Paříž je místo mnoha tváří. To je výhodné, jelikož opravdu každý si tu najde to své. Hlavní město Francie je rájem pro takzvané kavárenské povaleče. Paříž se na pomyslném žebříčku kavárenských metropolí řadí na první místa. A pozor, i vysedáváním po zdejších kavárnách lze, tak trochu, poznat Paříž. Tradice pařížského kavárenství je veliká a některé kavárny se tak staly jakýmisi francouzskými historickými muzei.

Při návštěvě jedné ze stovek pařížských kaváren si všimněte, jak jsou židle venku obráceny směrem do ulice. Vypadá to, že Francouzi nemají nic radši, než jen tak sedět, klábosit, popíjet espresso a přitom pozorovat šum v ulicích. Zkuste to jako oni. Je to jedinečný způsob, jak se autenticky ponořit do francouzského životního stylu. Sledujte elegantně oblečené Pařížany a Pařížanky, kráčející po místních bulvárech.

Představujte si, jak právě v těchto kavárnách sedávali světoví umělci a polemizovali se svými kolegy o svých nejnovějších dílech. Vzpomeňte na film Půlnoc v Paříži Woodyho Allena. Paříž představovala centrum světové kultury. Mnoho spisovatelů, filozofů, malířů nebo státníků zde trvale nebo přechodně žilo a jejich odkaz je nenávratně vryt do atmosféry zdejších slavných kaváren. Saint-Exupéry, Hemingway, Picasso, Napoleon nebo Coco Chanel - to je jen malý výčet mnohem většího množství slavných zákazníků pařížských kaváren. Ale dost už vysedávání, pojďme vyrazit do ulic!

Invalidovna, Eiffelova věž a Notre-Dame

Časně ranní Paříž je kouzelná, když je město ještě opuštěné a čeká, než jej o trochu později zaplní Pařížané a turisté. Míříme k Invalidovně, rozsáhlé královské ubytovně, kterou nechal vybudovat v roce 1671 Ludvík XIV. pro zmrzačené a vysloužilé vojenské důstojníky. Dnes Invalidovna představuje celý komplex budov, kde nalezneme například vojenskou nemocnici nebo Armádní muzeum. V dómu se zlatou kupolí, který je dodnes poutním místem mnoha generací místních, je umístěna hrobka s ostatky Napoleona Bonaparte. Na čestném nádvoří Invalidovny probíhá každoročně vojenská slavnost v rámci oslav konce první světové války. Den vítězství, který připadá na 8. května je pro Francouze velmi důležitý svátek. Oslavy, ceremonie a průvody probíhají v tento den po celé Paříži.

O něco později, když stojíme před Vojenskou školou, kterou nechal postavit na popud své milenky Madame de Pompadour král Ludvík XV., nelze se ubránit pohledům na nedalekou Eiffelovu věž. Tato 324 metrů vysoká ocelová dáma ční k nebi na konci Martových polí. Pod symbolem Paříže, jež byl dostavěn roku 1889, se jako dlouhý had klikatí řada čekajících turistů. Návštěvníci mohou na Eiffelovku, která má celkem tři patra, vystoupat po schodech nebo využít výtahů, jež jsou zabudovány hned ve třech nohách věže. Kromě fantastického výhledu na celou Paříž, můžete ve druhém patře zažít jedinečný gastronomický zážitek v restauraci Jules Verne.

Je lehce po poledni a Paříž už je jedno velké mraveniště hemžících se lidí. Jdeme na metro, které zde bylo zprovozněno již roku 1900 a představuje nejjednodušší a nejrychlejší způsob dopravy po městě. Jedna z celkem šestnácti linek nás dopraví ke katedrále Notre-Dame. Tento monument, vystavěný v gotickém stylu ve 13. až 15. století, je nejnavštěvovanější památkou celé Francie. Interiéry římskokatolické katedrály jsou bohatě zdobeny. Za zmínku stojí například unikátní, barevné vitráže v oknech – tzv. růžová okna, dále stropní klenby, sochy, reliéfy a malby.

Pantheon, Lucemburské zahrady a kostel St. Sulpice

Odpoledne se přesouváme do Latinské čtvrti a v poklidném tempu se procházíme po Boulevard St. Michel, který je studenty zkráceně nazýván „Bulmiš“. Tato oblast, vzhledem ke své poloze nedaleko Sorbonnské univerzity, je již od nepaměti centrem pařížského studentského života. Prohlížíme si barokní kapli Sorbonny ze 17. století a pomalu stoupáme na vrcholek hory St. Genevieve, kde se před námi rozprostře hned několik významných památek. Nejvíce nás zaujme obrovský Pantheon, ve kterém jsou pohřbeni slavné francouzské osobnosti, jako například Victor Hugo, Voltaire nebo Marie Curie.

Malý odpočinek, spojený s občerstvením, si dopřáváme v překrásném prostředí Lucemburských zahrad, které vznikly v roce 1612 na popud Marie Medicejské, manželky francouzského krále Jindřicha IV. V tomto, dnes veřejném parku, který se rozkládá kolem Lucemburského paláce na ploše 25 hektarů, se nachází nádherná Medicejská fontána, Oranžérie nebo unikátní sbírka orchidejí a růží.

Ze zahrad už míříme k poslední zastávce dnešního dne, kterou je kostel St. Sulpice ve čtvrti St. Germain. Jedná se o jeden z největších kostelů v Paříži a zároveň jde o jeden z objektů, kde byl natáčen film Šifra mistra Leonarda. Vidíme zde kopii Turínského plátna, do kterého bylo údajně zahaleno tělo Ježíše Krista krátce po jeho ukřižování. Nakonec pohladíme nohu sochy Svatého Petra, který je mimo jiné patronem počasí a přejeme si, aby nám zařídil vyšší teploty pro následující dny, které plánujeme v Paříži strávit.

Zámky Fontainebleau a Versailles

Další den ráno za krásného slunného počasí, za které jistě vděčíme včerejšímu rituálu v kostele, vyrážíme na zámek Fontainebleau. Asi po hodinové cestě z Paříže se před námi objevuje rozsáhlý, původně lovecký královský zámeček. Renesanční zámek byl od 16. století sídlem řady francouzských panovníků, jejichž manželky a milenky měly vliv na to, jak se v čase postupně proměňoval. Po prohlídce vnitřních prostor, kde obdivujeme vyřezávané dřevěné stropy, renesanční malby nebo starožitný nábytek z období vlády Napoleona I., se vydáváme do zámeckého parku. Zde se procházíme mezi sporadicky osázenými záhony ve Francouzské zahradě, jezírky s macatými kapry nebo krásně zbarveným listím v Dianině zahradě.

Po obědě se přesouváme k jedné z nejznámějších historických památek na světě, kterou je, spolu se svými královskými zahradami, zámek Versailles. Na nádvoří překonáváme mírnou tlačenici turistů a vydáváme se nejdříve prozkoumat interiéry tohoto zámku, který se stal sídlem francouzského královského dvora v 17. století za vlády Ludvíka XIV. V jednotlivých budovách zámku nacházíme například známý Zrcadlový sál nebo Královskou Operu.

Nakonec směřujeme do rozlehlých zámeckých zahrad, kde jezdí golfové vozíky i vláček s důchodci a hodně Francouzů sem chodí běhat. Z barokního zahradního areálu, jež má rozlohu neuvěřitelných 800 hektarů, se snažíme projít to nejdůležitější. K dosavadním zážitkům připočítáváme Apollonovu fontánu a významné stavby jako jsou zámky Malý a Velký Trianon nebo celá vesnice královny Marie-Antoinette, která čítá kolem dvaceti budov. Večer už jen relaxujeme a zpracováváme vjemy z celého dne u sklenky francouzského Chardonnay.

Louvre, Montmartre a Vítězný oblouk

Následujícího dne se opět probouzíme do rána vyhřátého slunečními paprsky. Vyrážíme z hotelu, přejíždíme Seinu po mostě Alexandra III. a zajíždíme do podzemí snad nejznámějšího muzea na světě, které nese název Louvre. Obrovský prostor pod hlavním nádvořím bývalého královského paláce, prosvětlený pyramidami, je přímo úchvatný a vymyšlený tak geniálně, že pojme davy lidí, které se sem každý den hrnou. Exponátů je v muzeu tolik, že volíme spíše seznamovací okruh a postupně se probojováváme k proslulé da Vinciho Moně Lise, přičemž cestou vnímáme i další umělecké kousky.

Je sobota po poledni, Paříž ožila a my míříme do čtvrti Montmartre, kde sedí Francouzi v předzahrádkách, ulice jsou plné lidí a voní to tu květinářstvími. Téma umění nás neopouští ani v této části města, kde si nejprve prohlížíme nejslavnější světový kabaret – Moulin Rouge, jehož historie sahá až do roku 1889, kdy byl otevřen. Poté pozvolna stoupáme na kopec Montmartre a cestou pozorujeme malíře a karikaturisty při práci. Na vrcholu kopce na nás čeká bělostná bazilika Sacré Coeur, která byla vysvěcena roku 1919. Uvnitř posloucháme zpívající jeptišky a venku si užíváme jeden z nejkrásnějších panoramatických výhledů na Paříž.

Zpátky u kabaretu nastupujeme na metro a míříme k Vítěznému oblouku, který dal postavit Napoleon jako upomínku na své vítězství v bitvě u Slavkova. Právě dnes se slaví Den vítězství a kde jinde, než pod Vítězným obloukem by měla probíhat vojenská paráda. Vysloužilí vojáci-pamětníci jsou dekorováni za hudebního doprovodu kapely, oděné do bílých uniforem. Všude je spousta květin a po přilehlé Champs Elysées, plné luxusních butiků, proudí davy lidí.

Už se setmělo a my v přístavu Alma nastupujeme na vyhlídkovou loď. Plujeme po Seině, užíváme si poslední pohledy na noční Paříž a vstřebáváme neskutečné množství zážitků, jež nám toto kouzelné město nabídlo. Při pohledu na Eiffelovu věž, která zrovna rozehrává svou večerní světelnou podívanou, mě napadá, že snad na světě nemůže být krásnější město, než je Paříž!

Zdroje

Zdroj historických údajů: Paris tourist office. Zdroj obrázků: soukromý archiv autorky a shutterstock.com.

[mon]