Pár facek si nezaslouží nikdo

Na domácím násilí je nejtěžší přiznat si, že to, co se doma děje, není normální. Ani pak se ale neodchází snadno. Jak můžete pomoct blízké kamarádce, sousedce nebo dceři, když tušíte, že to u nich doma neklape? Pošlete ji do poradny! Domácí násilí oběť sama nevyřeší. Ale pozor! Obětmi mohou být i muži.

Už dvanáctý rok používá policie takzvaný institut vykázání. Znamená to, že může ze společné domácnosti okamžitě vykázat pachatele, který se dopouští domácího násilí. Česká společnost se mění: zatímco po přelomu tisíciletí nad takovým zákonem visely pochybnosti a zdálo se být trochu nepatřičné vyhazovat z domu třeba i jeho majitele, protože "jen" zfackoval manželku, dnes už veřejnost dobře chápe, že násilí je nepřípustné.

Nejsme ve středověku ani v Saudské Arábii. Řešit domácí násilí je možné a je to vlastně i docela jednoduché - pokud si přiznáte, že to, co se vám doma děje, není normální. 

4 znaky domácího násilí

Je opakované

Má vývoj od méně závažných projevů v psychické či sociání rovině, začíná snižováním hodnoty člověka, pak se přidává fyzická forma.

Odehrává se v domácnosti

V místě, které by mělo být bezpečné, číhá nebezpečí.

Odehrává se mezi blízkými osobami

Páchají ho příbuzní nebo ti nejbližší, od nichž čekáme podporu, je tu trvalý vztah mezi dominantní a podřízenou osobou.

Eskaluje

Od málo častých a jemnějších projevů postupuje k častějším a vážnějším.

Násilí napříč demografií

A co to tedy vlastně domácí násilí je? Máme zažitou představu: třicetiletý bílý nevzdělaný muž tluče svoji mladší slabší ženu. To je ale mýtus. Domácí násilí je v tomhle stejně jako jakékoli jiné násilí: prochází napříč demografickými ukazateli. Páchají ho i vzdělaní, bohatí, páchají ho i ženy. Třeba mezigenerační násilí genderový aspekt už úplně ztrácí, muži a ženy v seniorském věku závislí na pomoci svých blízkých jsou ohrožení úplně stejně bez ohledu na pohlaví.

A tam to násilí klidně páchají i ženy. Jde o moc - a senior je v tu chvíli bezmocný, zatímco snacha, dcera, vnučka tu moc může mít. Oběť není rovnocenný partner, ale někdo oslabený, bezmocný. Intelektově, emocionálně, fyzicky, zdravotně, finančně, hmotně. Máme tendenci si to představovat jako tlak silného muže na slabou ženu. To je samozřejmě poměrná část případů, které se řeší, ale ne jediná.

Co se tedy stane, že k domácímu násilí začne docházet? V některých případech bylo ve vztahu od počátku, někdy má ale svůj spouštěč: třeba že muž přišel o práci a svoje zklamání z vlastního selhání si začal kompenzovat na manželce. Nebo žena nastoupila na mateřskou dovolenou a z aktivní partnerky se stala unavená matka závislá finančně na tom, co jí muž předá z výplaty. 

A ještě jiná možnost: babička si zlomila kloubní krček a najednou je odkázaná na to, co pro ni vnučka udělá. V tu chvíli dojde k patologickému jednání. Důležité je vědět, že i když ke změně došlo na straně oběti, za násilí je vždy zodpovědný pachatel. I když oběť couvá, nedá hranice. Co radí? Někdy stačí na to agresora i oběť upozornit a říct jim, aby si představili, že takovou situaci vidí u sousedů. 

Je to jako s tou žábou, co se pomalu vaří. Když hodíte žábu do horké vody, instinktivně vyskočí, protože by ji to zabilo. Když ji dáte do studené a pomalu přihříváte plamenem, nevšimne si, že už je skoro mrtvá a uvařená. Tohle je podobné. Když se násilí spouští postupně, nemusí situaci za život ohrožující vyhodnotit ani oběť, ani agresor. Navíc násilí nemusí být přimo fyzickým násilím, ale "jen" psychickým nátlakem nebo omezováním osobní svobody.

V případě facek a kopanců tu blikající kontrolku máme, násilí má ale mnoho podob. Násilí je i to, že někoho zamknete doma a nepustíte ho ven. 

Co je domácí násilí?

Ne každý konflikt ve vztahu musí být domácím násilím. Jak odlišíte domácí násilí a Itálii? Tedy? Domácí násilí splňuje čtyři podstatná kritéria, tím se řídí i policie, pokud chce použít institut vykázání: odehrává se v domácnosti, kde by mělo být bezpečno, páchá ho někdo, kdo by měl být spíš oporou či partnerem, je opakované a eskaluje. Když to hodně zjednodušíme: když má žena doma chlapa lopatu, ten si dá párkrát za měsíc v hospodě cestou z práce pár piv, přijde domů a zmydlí ženu tak, že o tom vědí sousedi, a ta žena má ráno modřiny, je to jasný případ domácího násilí.

Jenomže máte i případy domácího násilí, kde modřiny nejsou, kde sice tetor splňuje čtyři kritéria, ale chybí tam fyzický rozměr. Příklad: žena, kterou manžel deptal roky "jen" psychicky. Tato žena se dala na pití, aby jeho urážky a ponižování vydržela. A stala se z ní troska. Troska, které nikdo nevěřil. Když se přijede k takovému případu, najdete ženu, ze které je cítit alkohol a je mimo, a seriózně vypadajícího muže, který vám vysvětlí, že manželka přebrala a je hysterická, tam je těžké zjišťovat, kde je pravda. 

Organizace bezpečí to mají na rozdíl od policie jednodušší v tom, že pracují pouze s oběťmi, tedy s lidmi, kteří se cítí špatně. Není nutné hledat pravdu a cokoli dokazovat, "jede" se tu na pomoc klientce či klientovi, aby dokázal se svým "doma se cítím špatně, někdo mi tam ubližuje" něco udělat. Nabízí právní a sociálně-psychologickou pomoc, mají otevřené kroky, které je možné udělat. 

Ve zkratce: jako oběť nemáte peníze, protože vaše výplata chodí na společný účet, takže si myslíte, že nemůžete odejít. Můžete ale jít tady za rohem do pobočky jedné z bank, založit si vlastní účet a nechat si příští výplatu poslat tam. Jako oběť nemáte přátele, protože váš násilník nerad vidí, že se stýkáte s někým jiným. Máte ale určitě někde někoho z minulosti, komu se můžete ozvat a požádat ho o pomoc. Rodiče? Kamarádku z dětství? Bývalého spolužáka?

Tohle nemůžete snášet

Brzy se ale ukazuje, že zas tak jednoduché to není - závislost totiž nemusí být jen materiální či finanční, oběť a pachatel toho mají v případě domácího násilí společného obvykle mnohem víc. Děti. Vzpomínky. A oběti se logicky ptají: Jak mohu odejít ze vztahu, kterému jsem tolik obětoval a dvacet let v něm žil? Ženám se radí, aby se podívaly na svoji situaci zvenku. Co by dělaly, kdyby se něco takového, co v křesle u psychologů popisují, dělo jejich kamarádce?

A co ony na to? "Hned z toho ven! Pomohla bych jí! Vzala bych ji pryč! To přece nemůže snášet!" A pak se většinou rozpláčou, protože jim dojde, v čem žijí. Někde mají uloženo, že to je špatně, že nikdo na světě není tak hloupý, ošklivý, tlustý nebo kdovíjaký, aby tohle zažíval, ale přesto někomu dovolily, aby jim to dělal.

To je velmi důležitý moment. I když připálíte večeři jako manželka, i když se pomočíte jako senior po operaci, nikdy si žádná lidská bytost nezaslouží výprask. Selhání je na straně agresora, to on neudržel nervy na uzdě, nikoli že oběť provokovala a pár facek si zasloužila. Jakmile si člověk uvědomí, že si zaslouží žít v bezpečí a že násilí není normální, je napůl vyhráno.

Jak je to s dětmi v případě domácího násilí?

Někdy se stává, že děti, zejména dospívající chlapci, kteří vyrostli v rodině s domácím násilím, přebírají sami násilnický vzor chování, protože nic jiného neznají. Stane se, že žena s dětmi odejde do azylového domu, podaří se jí násilníka opustit a v azylovém domě převezme otcovu roli syn, který začne matku bít.

Jak častý jev domácí násilí vlastně je?

Statistky jsou různé, uvádí se, že přibližně každá pátá žena má nějakou zkušenost s domácím násilím. Záleží vždy na tom, co ještě kdo v rámci výzkumů považuje za domácí násilí. Lze ale říci, že domácí násilí v některé formě se týká zhruba dvaceti procent populace. 

Bílý kruh bezpečí

• Pomáhá od roku 1991.
• Provozuje bezplatnou nonstop linku pomoci pro oběti kriminality a domácího násilí.
• Má pobočky v devíti městech (Praha, Brno, Olomouc, Ostrava, Pardubice, Plzeň, Liberec, České Budějovice, Jihlava).
• Služby poskytuje anonymně  a bezplatně.

Bílý kruh bezpečí už 28 let pomáhá mimo jiné i obětem domácího násilí. V místnosti pro práci s klienty sedí pomocníci naproti sobě v křeslech, čiší z nich pevný klid a spokojenost, protože se v práci s oběťmi násilnických trestných činů našli. Když k nim klienti přijdou, většinou bývají úplně "v háji", mají pocit, že jim nezbývá než skočit po hlavě do řeky. Pak odcházejí a smějí se, aspoň situačně, protože vidí, že možnosti jsou, že bojovat za svůj spokojený život stojí za to. 

Svým klientům a klientkám zdůrazňují, že žádný pocit, který mají, není špatný. Jen je potřeba ho pojmenovat. Někdy přijdou i klienti, kteří si chtějí jen ujasnit, co se u nich doma děje. Jestli je to na párovou terapii, na manželskou poradnu, nebo jestli to, že se doma cítí špatně nebo ohroženě, je už domácí násilí.

A jestli vám chybí láska, najděte si svojí drahou polovičku. Je jedno jestli se chcete seznamovat v Praze, Plzni, Jihlavě, Ostravě, Hradce Králové nebo Příbrami.

[ivi]