Odhalte tajemné kouty matičky Prahy

Máme nádherné hlavní město, ročně ho přijede navštívit zhruba šest milionů zahraničních turistů. Známe ho alespoň tak jako oni? Někdy bohužel ne, a tak se pojďte podívat na některá zajímavá a tajemná zákoutí Prahy, která určitě stojí za zmínku. Můžete do nich i vyrazit na rande.

Praha má pověst tajemného místa lákajícího alchymisty, astrology, vynálezce nebo umělce, kteří odjakživa rádi přiživovali jeho pověst místa mezi nebem a zemí. Slovo Praha pochází podle jednoho z výkladů od slova práh a mnozí věří, že je prahem do jiných světů. Jiří Kuchař v knize Praha esoterická vysvětluje, že se města odpradávna stavěla s využitím náboženských kultů, kněží nebo jiní zasvěcenci zpravidla nejdřív určili severojižní a východozápadní směr a uprostřed nového města pak vykopali hlubokou jámu, překrytou trámy a kamennými pláty - spojení mezi světem živých a mrtvých, "práh" k vládcům hlubin.

Podobná jáma se našla podle kronikáře Václava Hájka z Libočan kousek od dnešní Nebovidské ulice na Malé Straně (místa, které dnes není nijak výjimečně krásné a davy turistů tu zrovna neproudí, není tu totiž často MHD ani jiné pražské spojení). Hořel v ní prý oheň, který nebylo možné uhasit, a po čase sama zanikla. Kněžna Libuše, která vznik Prahy vyvěštila, si prý nebovidskou oblast zamilovala, proč tedy nezačít prohlídku hlavní turistické trasy Prahy třeba zrovna v Nebovidské ulici na Malé Straně? 

Je kousek od Újezda, kolmá na Hellichovu a Harantovu ulici. Brouzdejte v klidu zdejších uliček až na Velkopřevorské náměstí, najdete tu kostel Panny Marie pod řetězem, který je torzem nedokončeného středověkého maltézského chrámu, společně se sousedními budovami malostrannské maltézské komendy je chráněný jako kulturní památka. Magistrální rytíř řádu maltézských rytířů František Skřivánek o tomto chrámu mluví jako o jedné z nejstarších a nejpozoruhodnějších sakrálních památek Česka.

Stavba měla původně podobu trojlodní baziliky, kvůli požárům a plenění v době husitů byl chrám postupně obnovován a přestavován, současnou podobu mu daly renesanční a barokní úpravy. Obdivovat tu můžete třeba i velký oltář s obrazem od Karla Škréty a mnoho dalších obrazů a soch nebo 24 tesaných kamenných náhrobníků, z nichž část pochází z roku 1404.

Když Rudolf potkal rabbiho Löwa

Až se vymotáte z uliček Malé Strany, přejděte na druhý břeh, klidně i po Karlově mostě, který je kousek odsud. Zkuste si přivstat a procházet se tu třeba ráno mezi osmou a devátou - tou dobou potkáte jen pár nadšenců, ten pocit, že jdete na místech, kde se jindy valí skupiny s foťáky, téměř sami, je nepopsatelný. Za mostem se vydejte uličkami Starého Města k Josefovu, pražskému židovskému městu mezi Kaprovou a Pařížskou ulicí.

Síla tajemna tu dopadne i na zapřísáhlé materialisty, jít po stejných dlažebních kostkách a otevírat stejné dveře, kterých se dotýkal Jehuda Löw ben Bezalel, tvůrce legendárního golema, nebo Avigdor Kara, svědek největšího pogromu v dějinách města, a další učenci a rabíni...

Centrum židovského města, Staronová synagoga, pochází z roku 1280. Sedával v ní také zmíněný rabbi Löw, o kterého se zajímal i panovník Rudolf II. známý svým kladným vztahem k alchymistům a esoterice (jak bychom řekli) vůbec. Sešli se, popovídali si, sice se přesně neví o čem, ale zřejmě o kabale, tajném židovském učení. A co je tajné, okolo toho se časem začnou tvořit legendy. O schůzce obou vlivných mužů se tak ledaccos povídá, mimo jiné třeba to, že rabbi nechal ožít starozákonní postavy Abrahama, Izáka a Jákoba s jejich syny. Kdo ví...

Co je ale jisté, že na židovksém hřbitově najdete náhrobek rabbiho Löwa. Poznáte ho tak, že okolo něj bývá spousta naskládaných kamínků. 

Po stopách kupců i věštců

Když už budete na tomto břehu Vltavy, zamiřte buď postranními uličkami, nebo rovnou Kaprovkou pěkně přes Staroměstské náměstí do Ungeltu. Týn či Týnský dvůr, jak se mu také říkalo, byl v raném středověku opevněný kupecký dvůr oddělený od zbytku města příkopem a zdí. Bylo tu bezpečno a za to se muselo platit clo, od toho název, který pochází z německého výrazu pro tento poplatek, ungelt. Od jedenáctého století museli přijet všichni cizí kupci právě sem, od 14. století se tu pak začaly stavět obytné domy a na konci osmnáctého století přibyla i nemocnice a kostel.

Dnes tu najdete mimo jiné obchůdky se suvenýry nebo výbornou rybí restauraci. Světsky odpočinutí? Tak zpátky do tajemné Prahy. A rovnou na Pražský hrad, přece jen by ho byla škoda vynechat. Svatého Víta si ale tentokrát prohlédněte třeba jen zvenku a zajděte si do zrekonstruované Zlaté uličky (oprava se opravdu povedla!), baziliky svatého Jiří a tak nějak si tu "pochoďte". Pod současným proboštským domem kousek od katedrály svatého Víta najdete místo, kde byla skála Žiži, která sloužila jetě před příchodem Slovanů jako božiště. 

Vybraní jedinci zde mohli trávit omezený čas, aby rozmlouvali s bohy, a lidé se neodvažovali cokoli zde stavět a místo znesvěcovat. Jednou z nejstarších pražských staveb je bazilika svatého Jiří pocházející z desátého století, k níž se váže pozoruhodná legenda. Český král Přemysl Otakar II. nazývaný Král železný a zlatý, usiloval o římskou korunu a prohrál v bitvě na Moravském poli s Rudolfem I. Habsburským. 

V den bitvy se Přemyslova manželka modlila v bazilice pod krucifixem, který se začal "potit", což si Kunhuta vyložila jako zprávu o manželově smrti. Bazilika byla několikrát přestavěna, mimo jiné kvůli požáru i řádění husitů, její součástí je i kaple svaté Ludmily z počátku dvanáctého století. Dodnes se zachovaly fresky Nebeského Jeruzaléma a postavy Ježíše Krista, Panny Marie a svatého Jana Evangelisty.

Do Zlaté uličky je to pak odsud jen co by kamenem dohodil. Malinké domky se do výklenků hradby stavěly od konce 16. století a bydlelo se v nich až do druhé světové války. Nejdřív tu žili zaměstnanci hradu - vrátní, hlídači nebo zvoníci, později i další profese. Uličku si vybral pro půlroční bydlení i spisovatel Franz Kafka, scházeli se tu básníci a spisovatelé, například František Halas, Vítězslav Nezval nebo Jaroslav Seifert. Mystik Gustav Meyrink sem umístil mytický dům U Poslední lucerny - ten se zjevuje jen o některých nocích a kdo do něj vstoupí, projde se mytickou "druhou Prahou". 

V domku s vývěsním štítem s motivem sovy, křišťálové koule, karet a kočky žila věštkyně a jasnovidka Matylda Průšová známá jako Madame de Thébes, kterou umučilo gestapo, důvodem byly její předpovědi blížícího se konce druhé světové války a pádu třetí říše.

Dobrá adresa bez loupežníků

Když si budete chtít oddechnout od historického města, můžete to vzít směrem na východ a vlakem z Masarykova nádraží dojet do Klánovic, čtvrti, která leží na samém kraji hlavního města, vedle Úval a Šestajovic. Zdejší Klánovický les je vyhledávaným výletním místem, jezdí se tu na kole, chodí pěšky, sbírají se houby a poslouchají ptáci. Stezka Klávovickým lesem má sedmnáct zastávek a měří dvanáct a půl kilometru, vedou tu i dva cyklistické okruhy. A možná i divočáka uvidíte, když budete mít štěstí.

Také Klánovický les má ale svou minulost. Dřív se mu říkalo Vidrholec a ve středověku býval temným hvozdem, skrz který vedla důležitá císařská silnice z Prahy na Moravu. Okolo byly vesnice, ale po třicetileté válce zůstaly vypleněné a všechno jako v Šípkové Růžence zarostlo, proto se tu hodně loupilo a přepadávalo. Místu se lidé spíše vyhýbali, až do konce devatenáctého století, kdy se tu usadil realitní podnikatel Václav Klán, který vypracoval plán na výstavbu luxusního příměstského letoviska.

Výsledek přestavby plný velkorysých, architektonicky zajímavých domů tehdejší nejvyšší vrstvu oprávněně zaujal a Klánovice dodnes zůstávají dobrou adresou s nádhernými vilami a úžasnou přírodou okolo. Jestli vás teď už obrazně bolí nohy, nechte si další místa na příště. A že jich v Praze ještě je! A nebojte se, neztratíte se, stačí si nainstalovat aplikaci idos, kde najdete mhd Praha a je to. Vzhůru za dobrodružstvím. A když už jsme u toho cestování, určitě za zmínku stojí také pražské letiště, letiště Václava Havla, kam se dostanete pražským metrem. 

Pražské zajímavé zážitky

Rozloha Prahy je 496 km² a tudíž je tu opravdu hodně míst, kam se vypravit.

Ztraťte se v bludišti

Už déle než 100 let míří páry do zrcadlového bludiště na Petříně, aby se zasmály svým postavám deformovaným tvarovanými zrcadly a při troše štěstí se ztratily z očí vnějšího světa. Kolik prvních polibků tu asi padlo?

Vznášejte se!

Ve dvou se to lépe létá - vyzkoušejte tuhle poučku ve vzdušném tunelu, kde se na chvíli ocitnete ve stavu beztíže. Bude vás nadnášet nejen láska, ale i sloup vzduchu. Vždyť randíčka nemusejí probíhat jenom jako příjemné vycházky v parku, shoďte ze sebe závaží a začněte se s druhou polovičkou vznášet, třeba se budete vznášet po zbytek svého společného života, uvidíte. 

Když bude v Praze přát počasí, rozhodně stojí za návštěvu také Zoo Praha, na randící vycházku je toto místo jako dělané! Odtud vám dotyčná/ý neuteče.

[ivi]