Než definitivně ukončíte vztah, měli byste vědět...

Máte vůči svému partnerovi výhrady? Vadí vám, že se z něj stal lenoch? Připadá vám, že vás začal spíš brzdit, než aby vás posunoval životem dál? Ale co když ten další bude pak ještě horší? Je dobré si položit pár otázek, než se opravdu definitivně rozhodnete váš vztah ukončit.

Zná to asi každý a ten, kdo ne, tak ani neví, jaké má štěstí. Většina z vás má proti svému partnerovi spoustu výhrad a mnoho z vás také váhá, zda to opravdu udělat, aby později nelitovali, protože ten nový partner bude ještě horší. Nechcete nikomu ublížit, ale zároveň chcete být také šťastni. Ukončit nějaký vztah je vždy velmi těžké a komplikované. Nikdo vám totiž nezaručí, že si to nikdy nebudete vyčítat.

Co vám tento vztah dává?

Popřemýšlejte nad tím, co pro vás tento "vztah" udělal a zda jste se díky němu dokázali posunout někam dál. Sepište si plusy a mínusy toho, co jste ztratili a co jste naopak získali. Ten správný partner, který je na celý život, by vám měl být především nejlepším kamarádem, měl by vás podporovat a motivovat k tomu, abyste chtěli být lepší a lepší. Jestli se tak necítíte a motivace vám chybí, znamená to, že něco není v pořádku. Něco nejspíš nefunguje, a proto je otázkou, co byste vůbec ztratili nebo získali tím, že byste se rozešli. Někdy totiž i rozchod může být výhrou.

Jste šťastní?

Hádky nejsou ve vztahu nic neobvyklého, spíš jde o to, kdo je většinou ten, který ustupuje. Jestli je to pořád jenom jeden a ten samý, nemůže být takový vztah za žádnou cenu šťastný. Oba dva byste měli umět říct, že se omlouváte a zároveň i případně přiznat svoji chybu. Nikdo není neomylný, tak proč se za to stydět. Tím, že tu chybu přiznáte, dokážete opak a také to, že jste již pro fungující partnerský vztah zralí. Sami sobě byste měli být oporou a nebát se si navzájem postěžovat o tom, co vás opravdu trápí anebo naopak z čeho jste nadšeni.

Máte stejné plány do budoucna?

Vy dva byste měli mít absolutní jasno o tom, co oba dva od své a zároveň vaší společné budoucnosti očekáváte. Jestli máte každý vizi jinačí, jen těžko a možná i trochu naivně můžete očekávat, že se vaše vize sjednotí. Pokud žena mít dítě nechce, tak ho prostě mít nemusí. Zrovna tak, pokud muž upřednostňuje jenom mingle vztah. Můžete sice doufat a čekat, ale jen málokdy a málokomu se povede toho druhého přesvědčit o svém názoru a změnit jeho postoj a pohled na život. Otázkou taky pak zůstává, že když se povede názor, vize a pohled toho druhého změnit, tak zda za pár let bude opravdu pořád šťastný a nebude naopak litovat toho času a té doby, kdy učinil rozhodnutí, aby vše změnil, v podstatě kvůli partnerovi. Může být takový vztah vůbec šťastný?

Dokážete se spolu anebo sami sobě navzájem zasmát?

Před veškerými hádkami a nedorozuměními by měl převládat smích, měli byste se spolu umět zasmát a nejenom se umět jenom pohádat. Stres zažíváte v práci a zažívat ho ještě doma je přece absolutně nežádoucí. Pokud máte vedle sebe člověka, se kterým si připadáte neustále ve stresu a nešťastně, měli byste vědět, že časem litovat rozchodu většinou nebudete.

Máte na sebe čas?

Když člověk chce, tak si čas vždycky najde. Výmluvy typu: "dneska toho mám moc" anebo hesla typu: "ty to nechápeš, já ti to pak vysvětlím", jsou jenom důkazem toho, že nechce. Všichni mají spoustu aktivit, během dne, které musejí zvládnout, od práce, až po nákup, úklid a třeba i nějaké koníčky. A i když budete mít vás denní program totálně nabitý, ale budete se chtít s partnerem potkat, čas si uděláte. Jestli se tedy váš vztah začal vyvíjet, tak, že jeden na druhého nemáte anebo možná nechcete mít čas, pokuste si o tom spolu promluvit. Ne vždy to musí být schválně, ale rozhodně podezřelé k tomu, abyste se na to zeptali, to je.

Milujete se takoví, jací jste?

Všichni mají představu o tom, jaký by jejich partner měl být. Jenže představa a realita může být nakonec úplně jiná. Lidé jsou takoví, jací jsou a je jenom záhadnou otázkou, zda se dokážou měnit, anebo se spíš stávají sami sebou. Když se někdo změnit chce, dokáže to, ale většinou se bohužel lidé jenom začnou projevovat tak, jací opravdu jsou. Některé vlastnosti a vrozené předklady se změnit nedají, dají se maximálně jenom potlačit. A jste si jisti, že tedy svého partnera milujete za to, jaký opravdu je anebo jenom za to, jakou máte o něm vy svojí představu? Dokážete mu opravdu a upřímně říct, že ho milujete? Přiznejte si to sami sobě, jak jste na to opravdu se svými city.

Není to jenom pobláznění?

Anebo také otázka typu: "Nebudu litovat?" Kdy je ta správná doba a jaké jsou ty správné varovné signály, že vztah nefunguje, vám nikdo nikdy neřekne. Stejně tak jako vám nikdo neřekne, jaký bude váš budoucí vztah a zda vůbec v nejbližší době nějaký mít budete. Ale jestli se již nějakou dobou zaobíráte myšlenkou, že váš vztah ukončíte, protože není životaschopný, zamyslete se také nad tím, jak dlouho už si s takovou myšlenkou pohráváte, kolik času jste strávili jenom pouhým přemýšlením a strachem z toho, co bude. Je jasné, že ať už jste ti, co se rozcházejí nebo ti, se kterými se někdo rozjede, vždy to tak nějak zabolí, ale proč ztrácet drahocenný čas na život ve vztahu, který vám nic nepřináší a dokonce vás snad i ničí.

Nebyl by váš život lepší bez partnera?

Dokážete si představit svůj život jenom sami se sebou? Dokážete si představit, že budete mít čas jenom sami pro sebe? Jestli vás tato představa naplňuje štěstím, svobodou, pohodou a jinými pozitivními pocity, neváhejte a s partnerem se pokuste o všem komunikovat. Ještě nemusí být nic ztraceno, ale už samotný fakt, že chcete být raději sami, je velkým varovným signálem, který je potřeba řešit.

Co vše můžete svým rozhodnutím ztratit?

A kdo bude vaším rozchodem trpět? Jaké to bude mít následky? Jestli jsou ve vašem vztahu děti, je potřeba se ohlížet i na ně, i když ve vztahu s někým, koho opravdu nemilujete, byste neměli být jenom kvůli dětem. Každý má nárok na to svoje štěstí. A strana mince toho, kdo dává a kdo bere, by měla být vyrovnaná. Nemůže vždy dávat jen jeden a druhý pouze přijímat. Ale zároveň by ale děti měly být ten správný důvod, proč budete chtít na svém vztahu pracovat anebo si dát druhou šanci.

Vztah by měl být vyrovnaný, kde se lidé nebojí dělat kompromisy, omlouvat se, mluvit spolu a i si společně zanadávat, stejně jako se společně zasmát. Jestli vám tedy něco ve vašem vztahu chybí a něco postrádáte, nejprve si to vše nechte projít hlavou, sjednoťte myšlenky a pak vyrazte na diskuzi s partnerem. Ne vždy je radikální a definitivní řez tím jediným a správným řešením pro váš vztah a vaše současné rozpoložení. Žádný vztah by se neměl končit definitivně jen tak z minuty na minutu. Jeho konec by měl být důsledkem pouze vašich negativních a pozitivních odpovědí, kde dojdete k závěru, že už nemůžete a ani nechcete takhle pokračovat dál. A jestli tedy hodláte hledat svoje štěstí, nemělo by hrát roli v tom, jestli bydlíte v Příbrami, v Pardubicích, v Českých Budějovicích, Praze, Plzni, Olomouci, Ostravě nebo třeba Karlových Varech.

[kač]