Neptejte se, když to nechcete vědět

A je to tady! Dostali jste podezření, že se s vaší drahou polovičkou něco děje. Nemůže v tom být nějaká bokovka? Už víte, co je to červík pochybností, který tak moc rád hlodá do vaší sebedůvěry. Tak pozor. Dříve, než tomu podlehnete a začnete se pídit, ujasněte si, jestli vůbec chcete tu pravdu znát. Ne nadarmo se říká, že nejlepší je nic nevědět.

Učitě nejste jediní, komu se to kdy stalo. Je to třeba už i pár let. Zjistili jste, že člověk vám nejbližší je blízký i někomu dalšímu. V některých případech může být takových spřízněných dušinek i dokonce více. Nejhorší na tom asi je, že po ničem nepátráte. Jste u dotyčného na víkendu, on/ona jde do práce a vy si potřebujete něco zapsat. Nemáte čím a tak hledáte v šuplíku nočního stolku obyčejnou propisku. A najdete. A vedle taky leží notýsek. No, kdopak by tak odolal? Taky by tam třeba mohly být recepty nebo kalendář zajímavých akcí, že?

Kéž byste ten sešitek nikdy neotevřeli! Zíráte na dvě stránky plné jmen a vedle nich zcela jasně hovořící trojčíslí plus poznámky typu: "V pondělí nemůže". Což je z těch méně výmluvných....

Neudělali jste nic

Ono totiž když přijde na věc, chováme se často úplně jinak, než jsme si kdy představovali. Zeptáte-li se lidí ze svého okolí, jestli by odpustili nevěru, většina začne kategoricky vrtět hlavou a dušovat se, že "to teda nikdy!" Když pak taková situace nastane, realita bývá docela jiná.

Odhalit, anebo raději ne?

Na internetu naleznete hromadu rad, jak zjistíte, zda vám ten váš - či ta vaše - není čistě náhodou nevěrný. Sexuální záletnictví se tak či onak týká téměř poloviny všech párů. Statistiky tvrdí, že v něm jede až 60 % mužů a 40 % žen. Jenže chcete to vůbec vědět? To je ta správná otázka. Vezměte si třeba naše babičky. Ty by jako odpověď volily skoro ve všech případech tu zápornou. Nevěra se jimi přehlížela, protože chtěly zachránit manželství a svoji rodinu.

Jenže někomu nejvíce vadí nejistota a pomalu ho dokáže užírat. Jakmile jednou pojmete podezření, už se vám ho z hlavy nepodaří vyhnat. Navíc chcete-li udělat nějaké zásadní životní rozhodnutí, měli byste mít v těchto věcech jasno. Ale co když se podezření potvrdí? Co pak? Pro nikoho univerzální rada neexistuje. Někdo to mlčky přejde a dál doufá, že problém se tak nějak sám rozplyne. Na to byste ale neměli moc spoléhat.

Valná většina lidí začne zuřit. Ve chvíli, kdy to zjistíte, začne to ve vás bublat jako v nitru supervulkánu. Vybuchnout jen tak nazdařbůh ale není nikdy dobré. Odborníci radí jít se vybít jinam, třeba kopat do popelnic, zkrátka zkusit se alespoň relativně uklidnit. A teprve potom začít řešit.

Pokud s dotyčným chcete zůstat, musíte mu konečně také odpustit. Smířit se s tím, co se stalo, a už se k tomu nevracet. A v tom je právě ten háček. Člověk si prostě neporučí. Vy chcete, ale váš mozek ne a ne tu nepříjemnou informaci vypustit. Možná vám dokonce zákerně nasadí do hlavy noční můry s nevěrníkem v hlavní roli. Místo plánovaného odpuštění vám v hrudi začne tikat časovaná bomba. Přijde podezírání a žárlivost. A ty jsou jako kyselina.

Neustále někoho kontrolovat, představovat si nepředstavitelné, užírat se domněnkami, to nejde. Ať se mezi vámi stalo cokoliv, už jste se rozhodli odpustit, tak odpusťte a už se k tomu nevracejte.

Někdy jen chtít nestačí

Ono to ale možná nepůjde. Možná budete muset vyhledat manželskou poradnu. A možná se budete muset i rozejít. I když jste ani jeden do takového bodu dojít nechtěli. Žít s nepřekonanou nevěrou je celoživotní trápení pro obě strany. "Zatloukat, zatloukat, zatloukat," říkával docent Plzák. I když on sám tvrdil, že takhle zjednodušeně to nikdy neřekl. Ale něco na tom je. Nemyslíte? Takové přiznání nevěry pod tlakem svědomí či "chápavého" partnera taky může přivodit uragán. Internetové diskuse to jen potvrzují:

• "Nevěru radši nepřiznávat. Můj muž udělal opak a musím říct, že to opravdu bolí. Přesně se stalo to, že on si ulevil, ale mě to tíží pořád, už mu asi nikdy nemůžu věřit a náš vztah už není, co býval. Jenže člověk potom neví, co má dělat, když má doma děti a není to tak jednoduchý se sebrat a někam odejít. S tímto problémem v hlavě žiju asi rok. Nejraději bych ho už dávno opustila a začala nový život bez chmurných myšlenek. Možná to jsou jen výmluvy, ale když má člověk tři děti a byt na hypotéku, tak si to už rozmýšlí. Nevím, ale myslím si, že už se to nikdy nesrovná."
• "Kdysi dávno jsem partnerovi řekla - pokud ujedeš a nebude-li to vztah, nikdy mi to neříkej. Ujel, nevydržel a přiznal. Sobě ulevil a na mě to vše hodil. Rozbil důvěru a tím narušil i náš vztah. Nepomůžou řeči typu: má svědomí, není na to dělaný, už ví, o čem to je, a nepůjde do toho znovu. Jsou to všechno blbosti. Nikdy nepřiznávat a sníst si, co jsem si navařil. Minimálně proto, že když jsem ublížil svým způsobem sobě, nemusí trpět ten druhý. V některých případech je nevědomost sladká a žádaná, těží z ní jak partner (podvedený), tak i děti, protože vše funguje, pokud podvádějící dostane rozum... Opakem vše zkazí. Mluvím pouze o úletu."

A s důvěrou je amen

Ženy berou nevěru jinak než muži, nakonec si ale všichni kladou stejnou otázku: odpusit, či neodpustit? Muži a ženy odpouštějí a dávají druhé, třetí a dvacáté šance zhruba stejně často. Ovšem důvody, proč to dělají, se liší. Muži spíše z pohodlnosti, ženy kvůli finanční závislosti na muži. Ze všech stran slyšíte, že odpouštět je důležité, ale když dojde na lámání chleba, je to sakra těžké:

• "I když ho stále mám ráda, už si ho nevážím a moje důvěra a sebevědomí je na nule. Už rok se v tom plácám, hádáme se, rozcházíme a zase usmiřujeme, pak je to týden dobré, ale stačí málo a já ho podezřívám. Kdyby mi někdo vymazal paměť a já nevěděla, co mi udělal, byl by z nás možná ideální pár. Bohužel, myslím na to každý den a ničím nás oba."

Odpustit se dá hodně. Když se ale točíte v kolotoči odpouštění a nových šancí, je to sebemrskačství. Nevědět, kdy váš partner mluví pravdu a kdy lže, s důvěrou pěkně zamává. A bez důvěry nebude žádný vztah fungovat, ať už to je byznys, nebo partnerství.

Je dost možné, že toho dotyčného s notýskem stejně opustíte, všude uvidíte davy fanoušků a fanynek, budou s vámi snídat, sedávat v kině a dokonce uléhat na společné lože. A jelikož tam bude asi trochu nával, seberete se a přenecháte svůj dolík v matraci někomu jinému, kdo si tolik nepotrpí na soukromí.

Mobil je zabiják vztahů

Každý třetí člověk řeší své pochybnosti o věrnosti partnera tím, že mu slídí v telefonu. Mobil prohledávají mnohem častěji ženy než muži. Celých 73 % slídilů objevilo v mobilu věci, o nichž by bývalo raději nevědělo, a 10 % vztah následně ukončilo. Jeden ze čtyř slídilů v cizím mobilu objeví zprávy intimního charakteru, počínaje neškodným flirtováním (32 %) a konče jasnými sexuálními narážkami (19 %). Nejčastěji lezou lidé partnerovi do mobilu, když se sprchuje nebo je na oné místnosti. 41 % nemá problém tak činit ani je-li jeho majitel v téže místnosti.

Prohlížíte tajně telefon nebo e-mail?

Pak možná nevíte, že jde o trestný čin. Konkrétně: Porušení tajemství dopravovaných zpráv §182 trestního zákoníku hlava II, který se vztahuje nejen na listovní tajemství, ale i na "datové, textové, hlasové, zkukové či obrazové zprávy posílané prostřednictvím sítě elektronických komunikací a přiřaditelné k identifikovanému účastníku nebo uživateli, který zprávu příjímá".

Kdyby trestní oznámení podal každý rozčilený člověk, který přistihl svého partnera slídit v mobilu, měly by soudy napilno. Statistiky tvrdí, že alespoň jednou za život se do mobilního telefonu partnera podívá 75 % obyvatel EU ve věku od 25 do 60 let. Přitom za prohlížení mobilu hrozí odnětí svobody až na dva roky! A pokud existují důkazy, že jste činem způsobili škodu velkého rozsahu, může hrozit 1-5 let vězení.

Nepřetržitě online

Míváte někdy pocit, že už nemůžete a vaše problémy ve vztahu vám přerostly přes hlavu? Do ničeho nemáte chuť? Ano - k tomu se přidá dnešní hektická doba, už ani neumíme pořádně odpočívat a tělo volá po generálce. Jenže si za to můžeme hodně i sami.

Trénujte pohodu

Vypínejte se

Bude to možná hrozně těžké, ruce vás budu svrbět a nervozitou si rozkoušete rty, přesto se naučte se vypínat. A ty "off-line intervaly" prodlužujte.

Žijte naživo

Věnujte se znovu víc "živým" aktivitám. Je sice fajn mít stovku televizních kanálů, tisíc přátel na Facebooku a věčně zapnutý internet, ale výlet se známými, návštěva divadla nebo "obyčejná" knížka mají větši kouzlo.

Není jen práce

Dejte ve firmě najevo, že prostě nejste nonstop na příjmu. Ostatně drtivá většina těch strašně urgentních věcí do druhého dne nebo do návratu z dovolené v pohodě počká.

Nemáte partnera a rádi byste navázali plnohodnotný, zdravý vztah? Zaregistrujte se na naší seznamce a seznamte se s dalšími uživateli, kteří také hledají svoji spřízněnou duši.

[ivi]