Vztek je emoce, o které se toho ví úplně nejméně, na kvalitu našeho života má ale obrovský dopad. Je přirozený a někdy i žádoucí, současně nám ale může trvale poškodit vztahy a zdraví. Otázka je jednoduchá: Jak ho zkrotit? Silný není ten, kdo přemůže druhé, ale kdo přemůže sám sebe, když ho ovládne zloba.
"Tebe bychom rozhodně nepopsali jako vzteklého člověka, ty jsi takový pohodář", zhodnotili byste nejspíše nějakého blízkého přítele, kolegu nebo kolegyni v práci. Ale jeho rodina ví své. Když je unavený, ve stresu anebo když má hlad, začnou v dotyčném vřít emoce. Důvod? Netuší. Vlastně ano, často to bývají úplné prkotiny jako třeba rozházená postel, kterou ráno pečlivě ustlal, anebo dětská zarputilost, s níž rve dcera násilím kabát z věšáku. Někdy se ovládne, zhluboka nadechne a v klidu jí domluví. Ale jindy...
Tak proč prostě nepočítá do deseti, aby ten výbuch aspoň trochu oddálil nebo utlumil? To je tisícekrát omletá rada nejbližšího okolí. Jenže možná to znáte, na počítání do deseti si často ani nevzpomenete. Někdy se vám ani na žádné zmírňovací techniky myslet nechce, chcete dát prostě volný průběh svým emocím. Vždyť dusit to v sobě taky nemá smysl. Podle psychologů je to pravda, ale jen částečná. Lidé si myslí, že vztek je hrozně nebezpečná emoce, a raději trénují pozitivní myšlení.
Jenže tenhle přístup může být sebedestruktivní. Negativní emoce nám mohou být dokonce prospěšné - například v práci. Čím víc je člověk dusí v sobě a předstírá, že ho nic nerozhází, tím spíš narazí v kariéře na tzv. skleněný strop (který ho nepustí dál na vyšší pozice). Podle psychologů je ideální přetavit vzteklou energii na mírnější, ale v práci efektivnější asertivní jednání, kterým si získáme respekt. Teoreticky by to mělo fungovat i v soukromí. Jenže zatímco jste v práci za pohodáře, který ve stresu maximálně utrápeně vzdychá za monitorem, doma svoji profesionální masku automaticky odkládáte spolu s kabátem a botami.
V momentě, kdy vás někdo nebo něco vytočí, tak nějakou sebekontrolu moc neřešíte (maximálně vás stihne napadnout, jestli nemáte otevřené okno), a pořádně se do toho opřete. Jak to vypadá? Věty jako "Děláš si ze mě srandu?", případně "Ty jsi fakt trdlo!" si pro představu převeďte do necenzurované podoby, dosaďte zuřivý tón a přidejte volume. Jenže co na to vaši blízcí? Život s chronickým vzteklounem je jako život s neřízenou střelou. Nikdy nevíte, kdy exploduje, takže žijete v ustavičném strachu a napětí.
Hněv je terorista - dělá z vás rukojmí. Raději se přizpůsobujete partnerovi, než abyste zažili jeho další výbuch. Možná se v tom sami poznáváte?
Nemáte sice nízkou trpělivost a nevztekáte se, kdykoli musíte na něco čekat nebo když vás partner o něco požádá. Ani vám nevadí, když má jiný názor, a rozhodně nemusí být vždy po vašem. Ale je pravda, že dokážete startovat z nuly na sto během pár vteřin. A taky křičíte a říkáte věty, kterých později litujete. A (i když na to ve finále nedojde) rádi si představujete, jak dramaticky opouštíte domov (což podle psychologů není zase tak od věci, většinou je skutečně lepší bez dlouhých slov zmizet třeba na hodinku na kafe než nechat výstup eskalovat do obludných rozměrů).
Jenže co s tím? Všimněte si, že v pohádkách se zlé postavy vyznačují právě tím, že se k blízkým lidem chovají škaredě, ale cizím lidem úlisně podlézají. Taky nechcete, aby na vás jednou dítě vzpomínalo jako na strašného cholerika, kvůli kterému bylo doma neustále dusno.
V Americe jsou poměrně běžné kurzy na zvládání vzteku, do širšího podvědomí se zpravidla dostávají, když je po nějakém svém excesu musí absolvovat některá z celebrit - jednou z chronických potížistek je například topmodelka Naomi Campbell, jež nechvalně proslula v hodu mobilem po asistentce, anebo známý herec a výtržník Charlie Sheen, který musel kurzy absolvovat poté, co vytáhl na svou partnerku nůž (a ironií losangelských tvůrců si později zahrál hlavní roli v seriálu Kurz sebeovládání, který toto téma zpracovává jako komedii).
I u nás se dá najít pár kurzů, které učí zpracovávat agresi, ale týkají se spíše pracovního prostředí. Pomoci samozřejmě může i individuální terapie s koučem či psychologem, nicméně pokud nejvíce toužíte po nějaké dobré a účinné radě, která by prostě fungovala, mohla by se vám líbit paralela s tlakovým hrncem. V zásadě máte tři možnosti: buď si můžete čas od času upouštět páru, což ale může ranit nejen vás, ale především vaše blízké. Za zmínku pak stojí i zjištění, že lidé, kteří se nezdráhají projevit hněv naplno, si ve finále vlastně neuleví a obecně jsou prý v životě naštvanější a frustrovanější.
Druhou možností je naučit se vzteklé reakce potlačovat. Tím, že spolknete první hnusná slova, která vás napadnou, a nahradíte je diplomatickými frázemi, získáte dost (přinejmenším se protějšek tolik neurazí). A pak je tu třetí cesta: naučit se vzteku předcházet (metaforicky řečeno zmírnit plamen). Je to cesta dlouhá a vyžaduje nasazení, ale určitě se vyplatí, protože vás na rozdíl od předchozích dvou může vzteku opravdu zbavit. Takže až bude příště dítě zlobit, zkuste si říct: opravdu mě to tak vytočilo? Nemám spíš hlad anebo stres v práci? V tomhle případě si totiž řvaním stejně neulevíte.
Anebo se na to zkuste podívat z jiného úhlu. Zlobí? Super, hlavně, že je zdravé a nemusíte řešit horší věci. Kolik je na světě nešťastných rodičů, kteří by za takovou chvíli dali jmění? Možná trochu masochistické, ale pomáhá to!
Jóga zklidňuje, běh a jízda na kole vyplavují endorfiny, box může uvolnit napětí... Přesto odborníci doporučují brát sport spíš jako soustavnou prevenci proti vzteku než jako akutní záchranu. Jít si zaběhat hned poté, co vás něco rozčílilo, není ideální, pulz ani tlak se vám tím zrovna nesníží.
Zklidňující účinky má meduňka - ta uvolňuje napětí a stres (můžete si z ní udělat třeba čaj), podobně působí i mateřídouška, levandule, oregano nebo dobromysl. Výborně fungují také esenciální vůně - proti vzteku zkuste citron, zklidnit vás může levandule či jasmín.
Psychologové doporučují zapojit obrazotvornost a představit si třeba, jak by váš protějšek vypadal, kdyby se opravdu zhmotnil do slov, kterými ho osočujete. Opravdu vám to ještě připadá tak vážné?
Agresivitu vyvolává nedostatek hořčíku v těle. Nemá však smysl dopovat se jím izolovaně, magnezium je třeba doplňovat komplexně s vitaminem B6 a ideálně i s vápníkem a vitaminy D a C. Dobré jsou také Bachovy kapky proti vzteku, pomáhá i esence z cesmíny ostrolisté či vrby žluté.
Taktika opouštění bitevního pole je vhodná, zejména pokud cítíte, že k výbuchu brzy dojde. Nejlepší je vyrazit ven. Často nás totiž akutně stresuje prostředí, ve kterém se zrovna nacházíme (ženy zejména nepořádek doma...).
Otřepaná rada zní počítat do deseti. Anebo klidně do sta. Můžete také počítat v cizím jazyce. Angličtina, francouzština, maďarština... Jakýkoli jazyk, kde si nejste jistí v kramflecích. Kolem čtyřicítky zapomenete, co vás vlastně vytočilo.
Některé činnosti jsou zkrátka se vztekem absolutně nekompatibilní.
Věděli jste, že nenávist je nemoc a že ji můžete snadno dostat i vy? Pokud s totiž vyskytuje ve vašem okolí někdo, kdo trpí nenávistí, pak se ji pravděpodobně bude snažit přesunout i na vás. Nenávist je poměrně nakažlivá choroba, která může být i fatální, pokud ji včas nepodchytíte a nezačnete léčit.
Nejlepší prevencí je pochopitelně opatrnost vůči takovým osobám, a vůbec nejspolehlivější ochranou je vyhnout se takto infikovaným lidem. Nicméně ne vždy je tento přístup možný.
Především je třeba poznamenat, že čím dříve pochopíte, čemu jste vystaveni, tím lepší je prognóza léčby. V každém případě pacient musí být vytrvalý, opakovaně brát protilátky a zároveň se vyhnout dalšímu infikování od lidí, kteří touto chorobou trpí a šíří ji dál. V extrémních případech je třeba vyhledat odbornou pomoc. Jsou doporučovány i jiné protilátky.
... k sobě samým i ostatním. Dokonce i hluboce nenávistní lidé bývají vnímaví vůči jednoduché laskavosti. Tu je ale třeba uplatňovat často a svobodně.
... k sobě samým i ostatním. Je třeba si uvědomit, že každý člověk nese své břímě, aniž možná vůbec tušíme, jaké. Soucit s člověkem nebo zvířetem může být počátkem, který nastartuje léčebný proces infikované osoby.
... je velmi důležitou protilátkou. Pokud určitá nenávistná skupina přijme mezi sebe dostatečně silnou osobnost, se kterou se nedokáže zcela identifikovat, může být naopak zahájen proces postupného ozdravování členů takto nakažené skupiny.
... má neuvěřitelnou schopnost zcela zneškodnit nemoc nenávisti. Přimět někoho k smíchu patří mezi nejlepší prostředky v boji s negativními emocemi, a to zvlášť pokud je dlouhotrvající. Takovou sílu mohou mít i filmy, videa nebo třeba komiksy.
I příliš mnoho žárlivosti je nemocí. Pokud to tedy už sami nezvládáte a může vám to zničit vztah, nebojte se navštívit nějakou odbornou pomoc. Najdete ji v jakémkoli větším městě zcela běžně - v Hradci Králové, Ústí nad Labem, Ostravě nebo třeba Karlových Varech.
[ivi]