Nenechat si mluvit do snu (do života)

Myšlenkové pochody každého z nás jsou různé. Celotýdenní lifestylový magazín našich webovek si dovolím zakončit menší úvahou. Následující spleť myšlenek ve mně vyvolala velmi milující maminka v knihkupectví, která by se pro své dítě rozdala, ale shazovala jeho sny. Jak to souvisí se vztahy?

Dovolím si tvrdit, že by kolem nás bylo více astronautů, kdyby od dětských let nebyli chlapci vystaveni slovům typu pochybnostem svých rodičů. Znáte věty typu „Kosmonautů je potřeba málo, najdi si užitečnější povolání“ nebo „no jo, já jsem o tom v tvých letech snil taky, ono tě to časem přejde“. Dovolím si tvrdit, že uvedené příklady patří k těm méně drsným, ale záludnějším. Protože logicky vyvrací možnost uskutečnění dětského snu. Naproti tomu hláška „neblázni“, ponechává daleko větší prostor pro uskutečnění, protože nepodává zdůvodnění. Dítě má tak větší šanci se vzepřít tomuto tvrzení a svého (v dospělých očí nedosažitelného) cíle dosáhnout. Nepodceňujme děti a jejich sny! Jejich přání má větší sílu než naše špatné zkušenosti.

Čím byste se stali vy, kdybyste se nebáli? Přemýšleli jste někdy o tom, co jste chtěli dělat v dětství a jak se vaše současná realita liší od vysněného zaměstnání? Znáte příčiny, proč jste toho nedosáhli? Změnili jste názor? Málo kdo z nás v patnácti letech ví, čím by se chtěl živit a na jakou školu jít. Jak to? Vždyť v pěti letech mnozí z nás věděli naprosto přesně, čím budou, až vyrostou. V patnácti jsme navíc vyzbrojeni většími znalostmi o světě, a ty by nám měly rozhodování usnadnit. Ale je to mnohem horší. Nedokážeme si vzpomenout, co jsme chtěli, jsme plní pochybností o sobě samých, tápeme, ochutnáváme svět a nevíme. Prostě nevíme! Střídáme hudební i životní styl jak ponožky a máme si vybrat, co budeme dělat? Kdybychom si aspoň tak dokázali vzpomenout, ale naše sny leží zakopány hluboko pod logickými důvody, proč právě tohle povolání není pro nás vhodné.

Neberme dětem jejich cíle a vzpomeňme si na ně. Nikdy není pozdě začít s uskutečňováním snu. Už jenom ta radost a dobrý pocit, že děláme, co nás baví, je k nezaplacení. Kdo chtěl být malířem, ale učitelka výtvarné výchovy na základní škole mu dala najevo, že by měl tento směr vypustit ze svých plánů, se může naučit kreslit.

Pamatujete si na nějakou krásku, o níž vám kluci nakukali, že na ní nemáte? Raději jste zahodili své šance a ani jí nepozvali na kávu? Škoda, ne? Mohla se stát vaší ženou nebo byste zjistili, že vůbec není taková, jakou si ji představujete. Nedělejme v lásce stejné chyby jako se svými dětskými sny. Nenechme si mluvit do lásky. Pokud se nám někdo líbí, jsme zamilovaní, neměli bychom se nechat odradit strachem a pochybnostmi. Žijeme jen jednou, nemáme co ztratit. Můžeme jen získat! Pozvánka na drink nebo na výlet není nic závazného ani pro jeden z protějšků. Lepší je zjistit, že se k sobě hodíte nebo nehodíte, než se „užírat“ nejistotou.

Nechat si mluvit do života, kazit sny a vzdávat se lásky je tím nejsmutnějším příběhem, jaký jen člověk může žít. Co když se dostaví negativní odpověď? Fajn, aspoň jste to zkusili a můžete se posunout dál a netrápit se.

[paf]