Ani spolu ani bez sebe...

Spolu ani bez sebe. Jak hrozné a zároveň velmi časté vyřčení pravdy. Opravdu se to děje často a ani omylem to není k smíchu. Mezi láskou a nenávistí je velmi krátký most. Čím více vám ubližuje, tím spíš ho/ji chcete. Nadáváte na něj/ní, proklínáte, ale někde uvnitř ho prostě milujete.

Každý koho potkáte i lidé a hlavně nebližší přátelé a rodina vám budou pořád tvrdit, jak se bez něj/ní budete mít líp. Vy sami to někde uvnitř sebe víte také, ale odmítáte si to připustit a hlavně přiznat. Jak říkají a říkali naše babičky: „Od odříkaného největší krajíc“. Čím méně budeme dostávat, tím více budeme po tom druhém chtít. Čím více se pro něj/ni budeme obětovat, tím spíš budeme my tou obětí. Je nutné najít mezi dáváním a braním rovnováhu, ale to je ve vztahu právě to nejtěžší. Nakonec se také může stát, že zjistíme, že už nemáme co dát. V tu chvíli si většinou jen těžko uvědomíme, že ta druhá strana už se námi přesycená a možná i přemýšlí, či dokonce se porozhlíží někde jinde. Přehnaným dáváním snižujete vlastní hodnotu a úctu k sobě samotnému. A nikdo nevydrží být dlouho v  jednostranném vztahu. Láska je jen slovo a to do té doby, dokud mu správný člověk nedá význam svými správnými činy.

Je potřeba pokusit se najít konec

Někdy je lepší zažít konec s bolestí, než jen pouhou bolest bez pořádného konce, kdy nevíte proč. Pořád vás budou pronásledovat otázky typu: "Proč to skončilo? Co jsem udělal špatně? A má opravdu někoho? Kdybych tenkrát odjel, bylo by to jiné? Vždyť přece všechno nebylo jen špatné? Vždyť mu/jí na mě záleželo, přece by … ". Ale když už vás to bude nějakou dobu pronásledovat, přijdete na to, že musíte jít vpřed i když někdy vás to svede právě díky vašim myšlenkám zpět do minulosti. Pravidlo života je, že se musí vybojovat, každý si musí vybojovat své místo pod sluncem a jediné a nejdůležitější je jen a jen zdraví. I toho si začneme vážit, až když budeme muset začít pořádně bojovat. Tímto se dají vysvětlit i pocity, které můžete mít. Vás partner se vzdálil a vy máte potřebu bojovat. A co když tedy on nemusí bojovat o vás a má vše naservírované na stříbrném podnose? Asi je to taky moc nebaví. Jste s ním/ní pořád, jako jejich dvojče a tak docílíte spíše toho, že si začnete lézt na nervy. Vždy si lidé váží víc toho, čeho dosáhli vlastní pílí, co si museli vybojovat a pro co museli ještě například něco obětovat. Proto musíte mít pro ty druhé svojí hodnotu, neusnadňovat jim to, aby o vás museli bojovat. Pokud tedy dáváte, musíte i přiměřeně stejně dostávat. Pokud tomu tak není, váš vztah po citové stránce zbankrotuje a nyní je čas přestat. Přestaňte být bezcenní pro druhé. Pokud se vám povede ukončit vztah, kde jste byli právě ti bezcenní, oddechněte si. Nemůžete přece žít vedle někoho, pro koho máte nulovou cenu. Musíte získat zpět svoji hodnotu a sebevědomí, abyste získala to správného partnera.

Proč? Proč? Proč?

Proč se mnou byl/byla? Proč mi říkal/říkala, že mě miluje? A další samé proč a proč…protože prostě proto. Byli jste spolu, a když jsou dva lidé spolu, tak to tak prostě je. Seznamují se, poznávají se. Každý má váhu svých slov a svých tvrzení někde jinde. Někdo dokáže říct ty dvě slova snadno i prodavačce v obchodě při nákupu. A proč jste byli spolu? Zrovna jste oba neměli nikoho jiného. Snažili jste se, on/ona přijímali, ale postupem času je to prostě začalo otravovat, zůstali jste pro ně/ní v podstatě nedůležití. Přejedli se vás.

Podívejte se pravdě do očí

I za cenu počáteční bolesti. Je potřeba se podívat na vše otevřenýma očima a pochopit, jaká je opravdová realita. Až vše uvidíte a prožijete si nějaký kus své bolesti, začnete zároveň i podvědomě dělat kroky k tomu, abyste toto už příště nezažili a pomalu se budete odrážet od pomyslného dna. Uvidíte, že jste se mohli přetrhnout, že jste pořád doufali, jak váš partner/partnerka přijdou na to, že vám mají i něco vracet. Tato situace může nastat i pokud někomu něco půjčíte, radši se s vámi přestane bavit, než aby něco vracel. Samozřejmě tím není myšleno, že nemáte dělat nic a jen čekat na tu druhou stranu co provede. Existují prostě lidé, pro které bude cítit, že se musíte rozdat, ale oni na to nic. A přesně tito lidé nejsou pro vás nic dobrého, nemůžou patřit do vašeho života. Vždy musí být energie vyvážené.

Musíte začít od sebe

Přestaňte se zatěžovat otázkami, které stejně nevyřešíte. Začněte být zase sami sebou, takoví, jací jste byli na začátku tohoto vztahu. Buďte sebevědomí, energičtí, plní elánu a nadšení ze života. Přestaňte se někomu podřizovat a dýchat za někoho jiného než jste vy sami. Začněte žít svůj život. Je jasné, že vaše plány a vize byli úplně jiné, měli jste svoji cestu, kterou jste s ním/ní chtěli kráčet, a proto se můžete cítit ztraceni a nenaplněni. Ztratíte svůj pomyslný střed vesmíru a bude vám sebrán cíl vaší závislosti. Nalezněte tedy v první řadě svojí hodnotu a pro příště nebuďte v partnerově/partnerčině stínu, musíte vedle něj zářit jako velká osobnost, aby si vás měl za co vážit a trochu se i bát. Aby vás neztratil. Jak již bylo napsáno, nezapomínejte na svůj život, své koníčky, své přátele a nezapomeňte na to, že žijete sami za sebe. A pokud jste v partnerství, snažte se vaše energie vyrovnat a komunikovat. Komunikace je ve vztahu jedna z nejdůležitějších.

Vezměte si ponaučení

Vždy je lepší být raději sám, než vedle někoho, kdo pro vás není dost dobrý. Je těžké se odpoutat od minulosti, ale zároveň i platí pravidlo: „Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš.“ Zkuste něco rozbít a pak to slepit, nikdy to nebude stát za to, jako poprvé. Praskliny se objevovat budou. Nemůžete být spolu, ale ani bez sebe. Společně vám to už jednou nešlo, nevyšlo a myslíte si, že je potřeba rány prohlubovat, lepit nebo dokonce přešlapovat na místě? Pokuste se zapracovat sami na sobě a uvidíte, že ten/ta, co si vás zaslouží, vás právě také teď někde hledá. Pomalu se blíží konec roku a proto je nejlepší čas začít znova a lépe.

[kač]