Je úklid hlavní výsadou žen? Kdy je uklízení ještě v normě normálních prací, kdy už je to nad rámec a kdy už je žena spíš služka? A jsou větší bordeláři muži nebo ženy?
Domácí práce jsou běžnou součástí každodenního života. Vedle objímání a dalších příjemných partnerských aktivit, je potřeba i utírat prach, prát prádlo, mýt nádobí a také vařit a nakupovat. Automaticky jsou tyto práce přisuzovány ženám. Proč by ale nemohl muž přiložit ruku k dílu? Hned po první návštěvě u něj nebo u ní doma poznáte, jak na tom je s úklidem. Jestli se hned v chodbě budete vyhýbat nějakému nepořádku nebo harampádí, můžete počítat s tím, že to není žádný výjimečný stav, ale naprostá klasika. Když dvakrát po sobě narazíte na špinavý záchod, taky se určitě nebude jednat jen o náhodu. Už od pradávna byla starost o domácnost přisuzovaná ženám, ženy se měly starat o udržování ohně a muži zase měli lovit potravu.
Postavení žen nebylo v dřívějších dobách rovnocenné mužům. Rozhodně ženy neměly takové postavení jako dnes. Byly velmi podceňované a jejich práva a povinnosti byly podřízeny mužům. V době římské údajně ani ženy neměly svoje osobní jméno a měly jméno jenom svého otce. I ženy v klášterech měli odjakživa jenom svoje určitá práva, nazývaly se řeholnice a byly šiřitelkami vzdělání.
Už ve středověku chodily ženy do práce. Povětšinou měly svoje dílny nebo obchody, které se nacházely tam, kde bydlely. Venkovské ženy byly nejčastěji pradlenami a ženy ve městech měly nejvíce co dočinění s výrobou sukna a hedvábí.
V 19. století byla žena stále považovaná za levnější pracovní sílu, než muž. S rozvojem techniky byly pak ženy právě z důvodu úspor a co nejlevnější výroby velmi žádané. Samozřejmě toto se mužům moc nezamlouvalo. Ženy mohly dostávat menší mzdu, protože jejich výdělek byl pro rodinu spíše přilepšením. Muži měli větší povinnost vůči rodinnému rozpočtu, a proto měli problém mezi sebe ženy v práci přijmout.
V těchto letech ženy již automaticky pracovaly a staraly se zároveň o chod domácnosti. Studium bylo dopřáváno především ženám, které na to měly našetřeno a byly z lepších vrstev. Začíná se utvářet generace "rozmazlených", kteří nepotřebují nutně vydělávat peníze a derou se na místo těch, kteří musejí.
V této nelehké době musely začít některé ženy živit svoje rodiny zcela samy. Zde se začala ve velké míře projevovat emancipace. Ideální žena po válečném období vypadala asi takto: matka více dětí, oblíbená žena ve svém okolí, skvělá žena v domácnosti, která peče, vaří, šije, organizátorka nejrůznějších aktivit i večírků, která ještě vedle své oddanosti svému muži, kterého si vzala, stíhá zpívat ve sboru a věnuje se nejrůznějším sdružením.
Začaly se utvářet první školy pro ženy, začala vznikat ženská hnutí. Významné ženy této doby v naší historii byly například Božena Němcová, Eliška Krásnohorská anebo Karolína Světlá. Právě díky Elišce Krásnohorské a jejím přičiněním vzniklo první gymnázium v roce 1890. O vysokoškolské vzdělání žen a jejich možnost studia se zasloužil T.G.Masaryk, který byl přesvědčen o rovnocennosti žen. Karolína Světlá zase založila Ženský klub, který měl politickou a kulturní úlohu. V 60. letech 20. století začínají ženy opět bojovat za své postavení. V roce 1948 byla ženám přiznána rovnoprávnost a platy mužů začaly postupně klesat a pro ženy bylo nezbytné, aby začaly chodit do práce, kvůli udržení rodinného rozpočtu. Ženy začaly vykonávat veškeré mužské práce, od zednic až třeba po hornice, i když jejich mzdy stále nebyly na stejné výši jako u mužů, rozdíl to byl zhruba 30procentní. Nejvíce žen bylo zaměstnáno ve školství a zdravotnictví.
U některých mužů je možné už od samotného počátku vysledovat jejich chování v rámci rodiny a vůči svým rodičům. Podle toho, jak se maminka chová ke svému synovi odmala, ovlivní i jeho výběr partnerky do budoucna a především to, co budou vyžadovat od své partnerky. To samé platí i pro ženy, tím jak jejich maminka fungovala v domácnosti, dostanou do svého podvědomí obraz a svojí představu o úklidu a šťastné domácnosti.
Když žije muž se svojí maminkou sám odmala, kde ona funguje neustále jako máma a táta v sukni, bude to mít v budoucnu těžké. Bude hledat ten samý model, který měl celé dětství před očima. Většinou jejich nová partnerka jeho maminku nikdy nepřekoná.
Dítě, které se narodí, jako to dlouho očekávané to také nebude mít do budoucna jednoduché. Respektive jejich partner. Ty děti mají od narození "full servis" a nemusejí v podstatě nic. Maminky po nich ustelou postele, umyjí nádobí a i ten koš vynesou. Partnerka bude muset většinou fungovat stejně.
Už při první návštěvě poznáte, jak to u nich doma fungovalo a funguje. Mají všude naklizeno a uvítala vás dokonalá hospodyňka s připravenými chlebíčky a jednohubkami? Syn si vždy tento vzor převezme sebou do nového vztah. Bude čekat, že jeho nová partnerka bude mlčet a bude dělat vše úplně stejně. Problémem ovšem je to, jaký vzor měla ve výchově ta jejich vyvolená partnerka.
Ženy většinou neumějí dost dobře prodat to, co pro rodinu dělají, a proto jejich práce není vidět a partnerovi přijde automatická. Nehledě na to, že každý muž vidí ve své partnerce tak trochu tu svojí maminku. Muži většinou vycházejí z toho, jak by se oni chovali, kdyby byli celý den doma, a myslí si, že to samé dělají celý den i ty partnerky. Proto se nebojte svoje partnery zapojit i do svého každodenního života a nechte jim také nějakou zodpovědnost, zapojte je do řešení domácích úkolů vašich potomků i do vaření nebo nutného úklidu, než dorazí návštěva.
Akce vždy způsobují nějakou reakci. A proto je potřeba si uvědomit, že i v té jedné domácnosti bydlíte oba a proto byste oba měli přidávat ruku k dílu. Povinností je ve společné domácnosti spousta, ale je potřeba najít si i čas jenom na sebe a nehrnou povinnosti jeden na druhého stále a neustále. A když se umíte rozčílit, tak se naučte i chválit. A jestli vám chybí partner, kterého byste chválit mohli, seznamte se - v Brně, Olomouci, Karlových Varech, Ostravě, Jihlavě anebo Praze.
[kač]