Nebraňte si ve štěstí

Šťastná to žena, prohlásila paní kněžna o babičce v klasickém díle české literatury, a její věta vešla do dějin. Šťastný totiž chce být každý z nás, ale jako by nám v tom pořád něco bránilo.

Štěstí (stejně jako láska či nenávist) se dá těžko definovat pomocí vzorečků nebo chemických analýz. Vědci už samozřejmě přišli na to, že se cítíme šťastní, pokud v mozku dochází k vyplavování nějakých látek a spojení určitých neuronů. Ale pořád není úplně jasné, co přesně ono vyplavení a spojení způsobí. Psychologové se totiž pocitem štěstí zaobírají překvapivě málo. Samozřejmě, že šťastní lidé obvykle k psychologům nechodí, aby se dali zkoumat, ale měli bychom se od nich učit, jak to dělají.

Proč nejsem Paris Hilton?

Když je pro nás štěstí tak důležité, proč ho tedy neumíme získat? Nemyslete si, že jste sami, komu uniká mezi prsty. Ať se zeptáte v jakékoli západní zemi, vždy zjistíte, že lidé cítí velmi často nespokojenost, úzkost, až depresi. Dokonce se to v každé generaci zhoršuje, a to i přesto, že životní úroveň celkově roste, krize nekrize. Ani v těžkých poválečných letech se lidé necítili tak špatně jako dnes. Lidé mají z ekonomického hlediska v podstatě všechno. Jenže za to draze platí...

Způsob života se nesmírně zkomplikoval. Rodiny jsou od sebe odtrženy, protože na všechny věci, po kterých toužíme, musí jejich členové vydělávat peníze po většinu dne. Musíme stihnout daleko víc věcí než naši rodiče, abychom se udrželi ve společnosti dostatečně "in". Stačí, když chceme svým dětem dopřát to, co mají ostatní. K tomu jsme neustále zahrnováni špatnými informacemi. Možná jste v sobotu ráno vstali s příjemnou náladou a myšlenkou na to, jak svým milým uděláte snídani. Jenže jakmile jste pustili rádio, hned vám moderátor dramatickým hlasem připomněl, že venku zuří povodně a ekonomická krize a vaše životní jistoty se otřásají.

Jak byste potom mohli pokračovat v domácí pohodě, když vlastně není způsob, jak před takovými zprávami uniknout? Dříve se lidé nedozvídali o katastrofách, které se staly dál než o pár kilometrů, a to ještě s velkým zpožděním. Nebyli tolik stresováni představami, že by se něco takového mohlo stát i jim. Dalším důvodem je srovnávání se s ideály. Pokud si prohlédnete v časopise, jak bohatá je kupříkladu Paris Hilton, jen světici nezačne hlavou vrtat červíček myšlenky, že by si přece taky zasloužila jet na dovolenou na Seychely a každý rok nové diamanty.

Pravda je, že bohatství Paris je skutečně mimořádné, a pokud nemáte dost zdravého rozumu, budete se při srovnávání s ní užírat celý život.

Příliš majetku škodí

Pokud jde o peníze, je dobré podívat se na Japonce, kteří jsou jedni z nejbohatších lidí na Zemi, a přitom z každého průzkumu vycházejí jako ti nejméně spokojení z ekonomicky rozvinutých zemí. Sice mají peníze, ale jejich společenské návyky jim neumožňují si za ně cokoli užít. Věděli jste, že normou tam je týden dovolené do roka? Manželé se téměř nevidí, protože muži chodí domů z práce nesmírně pozdě, a děti tam páchají sebevraždy, protože ve školách jsou na ně kladeny nesnesitelné nároky.

Mít peníze je samozřejmě důležité, ale podle všech výzkumů člověku ke štěstí pomáhají jen do určité míry. Hranice je mít peněz tolik, aby byl schopen zajistit své základní potřeby, aniž by o tom musel dennodenně přemýšlet. Cokoli navíc je nesmírně příjemné. Ale pozor - neuvěřitelné je, že existuje i hranice z druhé strany, tedy příliš mnoho peněz - až tolik, že nám to může ve štěstí bránit. Dobrým příkladem je právě zmíněná Paris Hilton nebo třeba děti bohatých celebrit. Ty doslova "nevědí, kam by se vrtly". Výsledkem jsou pak alkoholové večírky, střídání partnerů, adrenalinové zábavy a drogové závislosti, které nezřídka končí smrtí.

Psychologové tvrdí, že na vině je v tomto případě mimo jiné nekonečná možnost volby. Výzkumy ukazují, že větší výběr a více možností při rozhodování nás paradoxně přivádí do většího napětí, a snižují tak možnost pozitivního prožitku. Čím větší výběr člověk má, tím hůře se cítí.

Řada malých štěstíček

Zjistilo se, že většina lidí, kteří o sobě říkají, že jsou šťastní, neprožívají nic mimořádného. Nejsou každý den závratně šťastní z nového auta nebo výletu do New Yorku. Zdá se, že k pocitu šťastného života vedou všední, běžné věci a situace. Velké množství drobných prožitků štěstí přináší člověku větší pocit životní spokojenosti než několik málo intenzivních zážitků. Je tady přitom ovšem několik věcí, které k pocitu štěstí objektivně napomáhají: manželství a mezilidské vztahy, spokojenost v zaměstnání a vnitřní ochota přijímat věci pozitivně.

Zaměstnání vás možná překvapuje, ale je to tak - nejde jen o zdroj peněz, ale o to, že člověku je vlastní tvořivost. Ti, kteří práci necítí jen jako nutné zlo, ale jako osobní povolání, jsou výrazně šťastnější. Mezilidské vztahy jsou jasné - prožívat život s dalšími lidmi je pro nás přirozené, navíc možnost úzkého sociálního kontaktu napomáhá překonávat nepříznivá životní období.

O významu spokojeného manželství není třeba mluvit, ale budete se možná divit - i manželství méně spokojené vede v celkové životní bilanci k většímu pocitu spokojenosti než život v osamění. A teď to důležitější: ochota být šťastný.

Změna ve vlastní hlavě

Viktor Frankl, který přežil holocaust napsal: "Člověku můžete vzít všechno, kromě jeho poslední svobody zvolit si za jakýchkoli okolností svůj vlastní postoj ke všemu, co život přináší." V myšlence člověka, který o neštěstí ví skutečně víc než většina z nás, je skryt úspěch při hledání štěstí. Překážky, které nám brání dosáhnout štěstí, totiž často spočívají v našem nitru jako následek výchovy a celkové evropské kultury. Problémem totiž nebývají až tak věci, které se nám stanou, ale způsob, jakým k nim přistupujeme.

Jinak řečeno - kolikrát si ani neuvědomíme, že máme naprosto svobodnou volbu cítit se tak, jak se cítíme, šťastní, nebo nešťastní. Tajemství štěstí není v závratně výjimečných okamžicích, ale v každé životní minutě, v každé myšlence, která nás od rána provází. Pokud jste si tedy, jak už jsme o tom mluvili, nechali zkazit hezké sobotní ráno zprávami o ekonomické krizi, je to jenom vaše volba. Samozřejmě, nemůžete před vnějším světem naivně zavírat oči, ale můžete se rozhodnout, že vám zprávy o něm stačí jednou do týdne.

Jindy rádio prostě nezapnete nebo si najdete stanici, kde hrají romantické písničky. A takovouhle změnu můžete provést ve své hlavě směrem ke všem věcem, které se vám denně přihodí.

Kdo za to může?

Napadlo vás někdy, že si můžete vybrat jaké myšlenky budete mít? Že to můžou být jen myšlenky pro vás dobré? Většina lidí, když o tom slyší poprvé, nevěřícně kroutí hlavou. Jsme totiž příliš zvyklí dávat své pocity do souvislosti s jinými lidmi. Od malička jsme slýchali věty: "Maminka se cítí špatně, protože se pohádala s kolegyní." "Tatínek se zlobí, protože dostal od policajtů pokutu."

Pravda ovšem je, že maminka mohla klidně vyvinout úsilí, aby hádku pustila z hlavy. Tatínek se zase zlobil ne kvůli policistům, ale protože byl takový trouba, že jel zase příliš rychle. Těmito stereotypy se ale odmalička učíme, že naše pocity ovlivňují především ostatní. Dalším vlivem, který nás od dětství předurčuje ke špatným pocitům, jsou naučené reakce: Jestliže první den dovolené prší, jsem naštvaná. Když teta nepřijede, urazím se. Pokud nedostanu tu práci, zhroutím se.

Pro mnoho lidí je tak nešťastný celý život skoro zvyk. Když žijí hluboce zakořeněným pocitem, že život nemá smysl, budou reagovat na většinu situací unaveně, s beznadějí a nespokojeností.

Jde o úhel pohledu

Pořád nevěříte, že můžete ovlivňovat své myšlenky? Tak například: V kavárně vidíte uprostřed přátel asi sedmdesátiletou ženu v džínách a tričku, s velmi moderním účesem. Můžete si pomyslet, že se snad zbláznila, je trapná a její děti by měly hlídat, aby nedělala rodině ostudu. Nebo vás napadne, že je to skvělé, že zájem o módu a snaha líbit se nekončí ani v tomto věku, a že doufáte, že i vy budete mít jednou tolik odvahy být sama sebou. Z tohoto příkladu jasně vidíte, že na většinu věcí existuje buď negativní, nebo pozitivní náhled.

Samozřejmě nemoc, zrada nebo smrt se těžko vnímají pozitivně, ale to také nikdo nečeká. Nemůžete skutečně zabránit veškerému neštěstí, které se vám v životě přihodí. Můžete však ovlivnit způsob, jakým budete vnímat všechno ostatní. Někdy je pro nás pochopitelně těžké přijmout realitu. Vlak má zpoždění - jsem vytočený vzteky. Na novém autě jsou škrábance - jsem z toho nepříčetná. Někdo dopil mléko a žádné tu není - to se mi snad jenom zdá. Tohle všechno jsou běžné reakce. Myslíme si totiž, že svět by měl vypadat podle nás. Snažíme se ho otočit a změnit, ale to je velmi únavné a vyčerpávající.

Každá myšlenka, která vás napadne, tak ve vás vyvolá buď pocit radosti, vyrovnanosti a harmonie, nebo narušení, neklidu a podrážděnosti. Můžete si vybrat.

Skvělý vztah může získat i díky vědeckým seznamovacím dotazníkům anebo na to můžete jít také rychle, a to nejlépe teď hned.

[ivi]