Navoňte se kouřem

Všichni bychom rádi příjemně voněli, jenže naše tělo produkuje látky spíše opačného charakteru. Ještě že tu jsou parfémy! Člověk se svůj odér snaží maskovat už odpradávna, voňavky mnohdy doslova měnily dějiny. Projděte se s námi jejich historií...

Říká se, že vůně je důležitější než oblečení, doslova nás reprezentuje, někdy příjemně, jindy bohužel už méně. Čich je jedním z nejsilnějších lidských smyslů, s vůněmi se pojí vzpomínky i pocity. Když každé ráno na zápěstí či za ušní lalůčky nanášíte kapku parfému, nejde o nich menšího než o velkou bitvu smyslů a vjemů.

Voní bohatí a krásní

Parfémy zpříjemňovaly lidem život v podstatě odjakživa, akorát nebyly nalité do roztomilých flakonků. Už pračlověk rád nasával vůni, která se vznášela nad ohništěm, když v něm hořely některé druhy dřeva. Ostatně slovo parfém pochází z latinského per fumum, což znamená právě kouř. Lidé z doby kamenné přisuzovali vůním božskou hodnotu, původně tak sloužily ke smiřování bohů.

Poté co člověk parfémy začal nanášet i sám na sebe, stal se z nich nepostradatelný luxus. Ve světě, kde o nelibé pachy nebyla nouze, začala mít vůně stejný význam jako naditá peněženka. První skutečné voňavky a parfémy se vyráběly pravděpodobně ve starověké Mezopotámii. Prvním výrobcem parfému, o kterém existují písemné záznamy, byl Tapputi ve 2. tisíciletí př. n. l. Každopádně nejstarší skutečně dochované lahvičky s pafrémy objevili archeologové na Kypru.

Jsou více než 4000 let staré, spolu s nimi byly nalezeny i destilační přístroje, misky na míchání vonných směsí, trychtýře a flakony. Parfuméři tehdy k výrobě voňavek používali především byliny a koření, jako např. koriandr, ale také myrtu, bergamot či pryskyřice stromů.

Kleopatřina tajná zbraň

Egypťané byli první, kdo použil parfém pro své osobní potěšení, vonné esence přimíchávaly do mastiček, jimiž se natírali. Ovšem samotná výroba parfému byla vyhrazena pouze kněžím, měli na to v chrámech speciální laboratoře. Až o mnoho let později bylo dovoleno vyrábět parfémy i královnám a císařům. Egypťané používali vonné esence i při mumifikaci mrtvých, s balzamováním jim pomáhala myrha a kasie, druh skořice.

Do historie parfémů se nesmazatelně zapsala Kleopatra. Kdybyste chtěli vonět jako ona, sežeňte si vonné oleje z myrhy, skořice, kardamonu, kosatce, lotosu, šafránu a majoránky. Přesně tyhle ingredience tvořily parfém, kterým okouzlila i vládce nejmocnější říše tehdejšíhho světa, samotného Cézara! To u řeckého dvora byly oblíbené hlavně lilie, kosatce, levandule a fialky. Každá část těla se dokonce měla vonět jinou vůní, například kolena měla vonět po mateřídoušce a řasy po majoránce.

Řekové používali tak enormní množství parfémů, že politik a básník Solón roku 640 př. n. l. omezil jejich prodej dekretem. Parfémy ovšem nadále zůstaly nejprodávanějším produktem, zákon nezákon.

Arabské růže v cementu

Křesťanství učinilo parfémům konec. Nicméně Arabové se voněli dál. Měli rádi vůni pižma, ale také růže a jantaru, vonné substance přimíchávali dokonce i do cementu při stavbě mešit. Do Evropy se výroba parfémů vrátila až ve 14. století, a to díky rozvoji obchodu s arabským světem. První známý moderní parfém byl vyroben v roce 1370 na zakázku pro uherskou královnu Alžbětu.

Skládal se z vonných olejů rozpuštěných v alkoholovém základu a stal se známým po celé Evropě jako Uherská voda. Opravdový rozvoj parfumérství nastal až v renesanční Itálii, hlavním městem parfémů byly dlouhou dobu Benátky. Marco Polo přivezl z cest pepř, muškátový oříšek a hřebíček, arabští námořníci koření z Indonésie a Cejlonu. Ve druhé polovině 14. století se objevily voňavky na bázi alkoholu a éterických olejů, čili toaletní vody.

Obsahovaly různé květiny, bylinky, pižmo, jantar apod. Používaly se k léčebným účelům, ale také, aby pohltily lidské pachy, protože i když lidé kladli důraz na hygienu, voda byla stále považována za přenašeče moru a jiných nemocí. A vznikl pomander, lahvička na parfém ve tvaru ovoce.

Francie v rukavičkách

V 17. století zažívají parfémy obrovský boom. Parfumérskou velmocí se stává Francie. Aby ne, když tu panovnice Kateřina Medicejská nechala postavit první chemickou laboratoř na jejich výrobu. A všichni chtěli voňavé kožené rukavice, které se objevily poprvé v roce 1656. Jejich nejlepší výrobce pocházel z města Grasse, z něhož se postupně vyvinulo právě centrum parfémů.

Opravdu velké obliby dosáhly voňavé flakonky na dvoře krále Ludvíka XV., který požadoval, aby byly jeho komnaty každý den provoněny jiným parfémem. Jeho milenka, známá Madame de Pompadour, si je kupovala po litrech. Není divu, že královský dvůr získal přezdívku voňavá vláda, protože toaletní vodou se kropilo v podstatě všechno kolem, lidi, nábytek i oblečení. Toaletní voda získala konkurenci v podobě vinného octa, který měl jedinečné dezinfekční účinky, tzv. vinaigre des quatre voleurs dělal prý během moru v roce 1720 hotové divy.

Skutečná parfémová revoluce přišla ovšem v 18. století s kolínskou vodou. Používala se do vany, do vína, s trochou cukru i jako ústní sprej. Objevily se i toaletní taštičky s lahvičkami plněnými éterickými oleji, k nimž byly přiloženy i malé trychtýře pro plnění, zubní kartáčky, tužky a vatové tamponky.

Revoluce č. 5

V roce 1900 proběhla v Paříži světová výstava, která znamenala pro svět vůní velký předěl. Pavilon s parfémy byl nádherně nazdoben, na výsledku se podílel i Alfons Mucha.

Ve 20. století začínají nabývat na významu kromě samotné vůně i lahvička, obal či propagace, výrobci parfémů spolupracují se skláři i odborníky ze světa reklamy. Parfémy se stále vyvíjejí, už koncem 19. století se k přírodním složkám začínají přidávat i ty uměle vyrobené. První voňavkář, který míchal přírodní syntetické vůně, byl Francois Coty, jehož L´Origan z roku 1905 je první takovýto známý parfém.

No a pak už přichází rok 1921 a svět parfémů zažívá revoluci - vzniká nejslavnější parfém všech dob, Chanel č. 5. Tvoří ho směsice osmi desítek ingrediencí a stojí za ním parfumér ruských carů Ernest Beaux. Coco Chanel se nejvíc líbil pátý vzorek, který jí představil, a právě podle něj parfém pojmenovala. Dosud nepřekonatelnou ikonu ve světě vůní uvedla na trh v roce 1921.

Nepřipomíná absolutně nic z přírodních ingrediencí, má velmi abstraktní, syntetickou vůni, která vystihovala tehdejší moderní ženu. A vystihuje ji doteď. Chanel č. 5 byl také vůbec prvním parfémem, v němž byl použit syntetický aldehyd. Coco vytvořila zcela nadčasovou vůni v moderním flakonu inspirovaném náměstím Place Vendome - napůl broušený diamant, napůl obyčejná lékárenská dóza.

Co jste možná nevěděli...

• Jako první vonné esence sloužily bylinky a květiny, později se přidaly vonné oleje a kadidla. Důkaz o užívání parfémů byl nalezen např. v 3500 let staré hrobce egyptské královny Hatšepsovet v Thébách.
• Dnes je většina ingrediencí v parfémech vyráběna chemicky, naši předkové používali nejvíc přírodní bergamot, myrhu, koriandr, pryskyřici či mandle.
• Je dokázáno, že ženy mají lepší čich než muži. Příčiny leží už v pravěku. Ženy, které sbíraly plody a připravovaly potravu, potřebovaly jemnější čich než muži lovci. Kdyby nepoznaly zkažené či jedovaté jídlo, mohly otrávit celý klan.
• Čichové vzpomínky jsou silnější než vizuální a chuťové. Proto si mnohdy vzpomínáme na vůně, které nám připomínají dětství. A proto se v parfémech objevují ingredience evokující vůni čerstvě vypraného prádla, dětského pudru či mýdla.
• Aplikujete-li parfém na šíji, zápěstí, předloktí a za uši, bude vonět výrazněji. Na těchto místech je tenká kůže a pulzuje krev, pokožka je teplejší a parfém se lépe odpařuje.

Dior na záchodě

Ochutnávka vína nebo čokolády už nikoho nepřekvapí, snad každý alespoň jednou přivoněl k pár sklenkám a zchladil jícen několika doušky jiskřivého moku naslouchaje zanícenému výkladu enologa. Degustace parfémů samozřejmě prolévání hrdelm nenabízí, to by nemuselo dopadnout dobře. Vše obstará pouze čich. A ten, jak známo, nám lidem v průběhu tisíciletí dost zakrněl. Takže stvořit parfém je skutečně výzva.

Parfém je doslova mistrovské dílo, namíchat tu správnou voňavou kompozici vyžaduje nejen praxi a znalosti, ale i talent. První co musíte vědět je, že parfém se skládá ze tří částí - hlavy, srdce a základu. Hlava se rozvoní ihned po nanesení parfému, podle ní si utváříte první dojem. Srdce se rozvoní tak za dvě tři hodiny a až základ neboli tělo parfému voní opravdu velmi dlouho, vyprchává pozvolna a můžete ho cítit někdy i druhý den.

Teorie je jedna věc, praxe druhá, to je jasné. V případě vůní člověk nestíhá zírat.

Důležitý je nejen správný výběr kombinace, ale také takzvané fixativy, látky, které vážou těkavé vrchní tóny. Například benzoe a vanilka dobře spojují květinové tóny, jako je jasmín a růže, zatímco k zafixování citrusů budete potřebovat vetiver, cedr nebo pačuli. Ono složit z šestatřiceti esencí tu správnou kombinaci zkrátka není jen tak. Přitom profesionálové jich míchají i dvě stě.

Neočekávejte, že si hned na první pokus vyrobíte úchvatnější vůně než od Diora. Pravděpodobnější je, že dopadnete tak, jako byste vyrobili dezinfekci.

Měli byste být vždy především sami sebou, a to proto, abyste již konečně našli svoji pravou lásku a dokázali se seznámit s partnerem. Najít si skvělého partnera můžete ale také online a ještě navíc k tomu využít vědecký seznamovací dotazník nebo partnerskou shodu podle zvěrokruhu.

[ivi]