Nástrahy komunikace na partnerské dovolené

Co pro vás znamená dovolená? Očekávaný odpočinek, anebo frustrace z 24-hodinového pobytu se svým životním partnerem? Každý to má jinak.

Celý rok usilovně pracujeme, domů se dostaneme většinou až večer a s partnerem stihneme prohodit sotva pár slov, než vysíleni padneme do peřin. Ráno běžíme s kartáčkem v rukou do kuchyně, v rychlosti uděláme topinky, uvaříme čaj a s partnerem se v komunikaci zmůžeme tak maximálně na otázku, kdy se uvidíme večer. Tak málo jsme zvyklí spolu skutečně "být". Nároky všedních dní nás většinou úplně pohltí, v horším případě převálcují. Proto se těšíme na dovolenou. Doufáme, že všechno bude jinak a v pořádku.

Realita vs. sen

Všechno skutečně bývá jinak, ale tak trochu vzdálené od naší původní představy. Tím, že se na týden, na 14 dní uchýlíme do exotických krajin (někdy se stačí přemístit do chalupy v lese), máme najednou spoustu času pro toho druhého. V čistě teoretické rovině je to něco, o čem jsme snili, krásná představa opětované zamilovanosti a dlouhých důvěrných rozhovorů jako z času našeho seznámení. Ale, bohužel, právě komunikace se během dovolené často stává kamenem úrazu, na kterém ztroskotáváme a celkem nechtěně tím vytváříme "neřešitelné" konfliktní situace.

Proč jsou vlastně mnohé rozhovory mučivé a eskalují do prudkých konfliktů? Při méně časté komunikaci během pracovního týdne nebo celého roku nejsme zvyklí naslouchat jeden druhému. Naučme se tedy zadusit hrozící výbuch emocí už v zárodku, abychom si nepokazili nejen očekávanou dovolenou, ale celý partnerský vztah.

Během komunikace často prezentujeme svoji skrytou či zjevnou agresi, touhu nad tím druhým "vyhrát", mít pravdu, více než snahu skutečně druhému porozumět. Výsledkem je konflikt, protože ten druhý se právě snaží o to samé.

Nabízí se otázka, jak spolu být na dovolené a nerozejít se...

První věc, kterou často partneři ještě PŘED dovolenou řeší, je KAM se vlastně podívat. Už tady nastává první úskalí. Často například muž chce jet na hory a žena k moři. Důležité je uvědomit si svoje očekávání, odpovědět si, proč já chci jet k moři a proč on do hor. Potom si možná oba uvědomí, že vlastně chtějí to samé (být spolu, odpočinout si), jen jednoduše v jiné formě. Když jsou potřeby pojmenované, je mnohem jednodušší najít společné řešení. Jsme, bohužel, zvyklí přemýšlet v limitech buď-anebo.

Ale existuje nekonečně mnoho řešení. Stačí si jen dovolit představu, že nějaká jsou. Základem je porozumět potřebám svým i partnera. Pokud je to hlavní být s tím druhým, cosi s ním prožívat, je možné všechno vhodně sladit - jak ležení na pláži, tak jízdu na kole nebo výstup na nějakou horu, procházky... Každý může mít část dne sám pro svoji činnost a potom můžeme být zase spolu.

Boj, anebo útěk?

V komunikaci s partnerem se průzračně zrcadlí všechny naše úzkosti, strachy, obavy i nedořešené záležitosti z minulosti, které, bohužel, negativně ovlivňují vzájemný soulad. Tito "kostlivci" se většinou vynoří na denní světlo právě v průběhu letních dovolenkových radovánek. Ať se to týká otázky, kdo bude řídit vypůjčený automobil, která místa byste chtěli navštívit, nebo jít na oběd do této restaurace anebo jiné... Všechno se může proměnit v konflikt "celosvětového významu". Oříškem bývá i žárlivost jak ze strany partnerky (pocit, že ON flirtuje s každou ženou na pláži...), tak ze strany partnera (nemáš moc krátké šaty a hlubový výstřih?).

Skrytou příčinou tohoto chování bývá malé sebevědomí daného člověka, který žije ve strachu, že o partnera přijde anebo ho o něho někdo "připraví", a netuší, že čím víc zavírá druhého ve zlaté kleci, tím spíše mu "uletí". Nezapomeňte, že během těsného spolužití na dovolené se vyostřují mnohé charakterové vlastnosti a chování, které v průběhu roku u partnera tak nějak nevidíte. Proto se tolik párů po společné strávené dovolené rozchází anebo se vrací domů "v rozkladu". Nemusí to tak ale být!

Využijte dovolenou na sblížení se s partnerem a nastolení důvěrného pocitu, že k sobě skutečně patříte. Stačí jen málo - oboustranná chuť být spolu a akceptovat jeden druhého s jeho zvlášnostmi, rituály a přístupy. Krok za krokem můžete druhého inspirovat ke změnám, které považujete za důležité (bez vyvolávání hádek). Nezapomeňte ale, že změny jsou nevyhnutelné v první řadě z vaší strany - poslužte jako příklad svým vstřícným a empatickým přístupem, který odstartuje překvapivé změny u protějšku.

Naučme se pozorovat danou situaci bez hodnocení, poctivě sobě samotnému přiznat svoje pocity a potřeby, naučit se je rozeznat u druhého a pak nabídnout řešení místo požadavků určitého druhu, na kterých často nekompromistně trváme. Nevyčítejte, nevytahujte na světlo minulé prohřešky a nesvalujte vinu na partnera.

Záchranná brzda

Co se dá nebo nedá udělat, pokud se během partnerského rozhovoru dostaneme do spirály útoků a obrany, ať už se to týká večerního dovolenkového programu, směru výstupu do hor anebo problému, kam se poděly opalovací krémy, které předtím určitě ležely na nočním stolku? Uklidněte se, v duchu si řekněte STOP. Tato stopka nastolí klid zbraní, máme možnost se nadechnout a promyslet si další postup. Podívejte se na skutečnou příčinu emocí (zlost, lítost,..), zaměřte se do svého nitra, pozorujte, co se děje v momentě, kdy se emoce začíná probouzet.

V tomto "klíčovém" okamžiku je možné tento proces zastavit už jen tím, že zaměříte pozornost dovnitř, na místo, kde v těle vnímáte napětí nebo tlak. Obyčejná pozornost tomuto místu postačí, aby se daná emoce "zastavila" a potom se začala pomaličku vytrácet.

Jakým způsobem komunikovat s partnerem - cholerikem?

První zásadou u výbušného partnera je neupadat do emocí jako on. Pokud se člověk naučí přijmout, že to je jeho způsob reakce, má šanci vidět za tím skryté potřeby, může pochopit, co mu chybí, co se svým chováním snaží naznačit. Pochopením navazujeme kontakt, stavíme most. Důležité je také přijmout emoce, uklidnit se, protože při výbuchu emocí nejsme připraveni na dialog. V každém případě je důležité najít odvahu říkat věci přímo. Dost často se snažíme o všem mluvit zaobaleně.

Ale právě toto zaobalování vyvolává negativní reakci u toho druhého, protože cítí, že tu něco není "košér". Když věci nepojmenujeme zřetelně, jasně a srozumitelně a snažíme se to nějak zaobalit, aby se nám protějšek nerozčílil, stane se praví opak. Otevřená upřímnost a čestnost jsou lepší než skrývání - navíc, když člověk dokáže říct, co se v něm děje, a otevře se, dává tím najevo, že nepřichází bojovat a je velká šance, že ten druhý také složí zbraně, protože nebude mít důvod se bránit, tedy ani bojovat.

Dovolená s partnerem může být pohádkou snů anebo noční můrou. Pokud se naučíme správně s druhým komunikovat, empaticky vnímat jeho potřeby, vyjadřovat svoje pocity a přicházet s konstruktivním řešením vhodným pro oba, máte velkou šanci, že čas strávený spolu budete vnímat jako dar.

Souvisejícím problémem neladící partnerské komunikace na dovolené je tzv. ponorková nemoc. Pokud jsou lidé (a neplatí to, samozřejmě, jen pro páry) většinu času spolu, dříve či později bývají touto situací přeplněni, nastává potřeba si od druhého odpočinout. Dopřejte tuto "výsadu" sobě i svému protějšku, ponechejte (bez výčitek) druhému prostor na seberealizaci a plány, které sice hodlá dělat bez vás, ale na druhé straně se potom na vás bude o to víc těšit. Krátkodobým "odloučením" se vztah právě posilní.

Čím zřetelněji a jasněji dokážeme vnímat svoje potřeby i potřeby druhých, tím více druhým rozumíme, méně na ně vrčíme a cosi vyžadujeme. Nepozorovaně tak vzniká kouzelné pouto lehké komunikace. Urážky, nadávky, odsuzování nebo obviňování jsou jen velmi nešťastná vyjádření našich nenaplněných potřeb.

Líbejte se na dovolené

Líbat se je fajn. Tedy s tou správnou osobou. Ale není to jen příjemná kratochvíle, nýbrž i zdraví prospěšná činnost! Pokud se ovšem líbáte nejméně tři minuty. Nu co, přece to není až taková oběť, ne? A také odbouráváte stres a pomáháte snižovat tvorbu zubního kazu. Kromě toho posiluje líbání svaly obličeje a tím bojuje proti stárnutí pleti. Hra s jazykem vám tak dost možná ušetří pěkných pár tisícovek na plastickou operaci. Takový jeden pěkně rozdivočelý polibek uvede do pohybu desítky obličejových mimických svalů a na vrásky působí jako žehlička na hedvábí.

Lékaři mimo jiné doporučují terapii líbáním i na bolest všeho druhu. Tělo při této bohulibé činnosti totiž vylučuje endorfiny, které způsobují lehkou euforii. A zrychlí se vám srdeční frekvence a tím povzbudíte krevní oběh. Japonští lékaři dokonce tvrdí, že líbání je skvělým lékem na sennou rýmu, která by vás na dovolené klidně mohla postihnout. Tříminutové intenzivní pusinkování důkladně pročistí dýchací cesty a zastaví tak dráždivé kýchání. Tělo se totiž při laškování se rtíky uvolňuje a zatímco vaše jazyky se proplétají v milostném opojení, produkce histaminu zodpovědného za alergické symptomy se snižuje.

Podle historiků má polibek na svědomí římský císař Romulus, který zakázal ženám pít víno. Dodržování zákona hlídali muži. Nestačilo přivonět, účinnější bylo ochutnat.

Že partnera nemáte? Tak si ho najděte na internetové seznamce, nebudete litovat.

[ivi]