K plastickému chirurgovi chodí stejně často jako běžný člověk ke kadeřníkovi. Vítejte ve světě lidí, kteří se chtějí svým vzhledem co nejvíce přiblížit panenkám.
Skoro každá dívka má během dětství období, kdy obdivuje panenku Barbie. I vy jste taková možná bývala. Když nám bylo tak devět let, trávily jsme hodiny hrou se svými barbínami. Měly jsme jich víc než dvacet a k nim dům, auto, koně... Jejich převlékáním a česáním jsme strávily hodiny denně. Líbily se nám jeich dlouhé nohy, úzké krky, vosí pas a dokonalá prsa. A to ani nemluvím o dokonalém ksichtíku s bělostným úsměvem a hvězdičkami místo očních panenek.
Kdyby nám tenkrát někdo řekl, že mu připomínáme Barbie, asi bychom umřely blahem. Ale to nám bylo devět. Dnes bychom se nejspíš zhroutily, že s námi asi není něco v pořádku. Některé holčičky (ale i chlapečci) ovšem odmítají bárbíní svět opustit i v dospělosti. Na to pozor!
Tento nevinný obdiv se může zvrhnout v posedlost vlastním vzhledem, který postupem času "dolaďují" pomocí plastické chirurgie. Výsledek ať si každý posoudí sám, ale fakt je, že si "živé panenky" zahrávají se svým zdravím. Trendu, který bují posledních asi deset let, částečně podlehl i šestatřicetiletý Robert Paulat, známý také jako český Ken. S kompletní přeměnou svého vzhledu začal už Michael Jackson. Dnes tyhle tendence sílí, možná i proto, že existují úžasné možnosti v plastické chirurgii, které nebyly dříve dostupné jak technicky, tak pro mnohé ani finančně.
Až na výjimky to lidé nemají tak, že by si přáli ve výsledku vypadat jako Barbie či Ken. Prostě chtějí být dokonalí a Barbie i Ken jsou stále považováni za vizualizaci ideálu krásy. Jenže tento ideál je z anatomického hlediska velmi zkreslený. Když porovnáte proporce reálné ženy a panenky Barbie, dojdete k závěru, že kdyby Barbie byla z masa a kostí, nepřežila by. Právě kvůli tomuto poznatku se před lety firma Mattel, jež Barbí vyrábí, rozhodla, že panence změní tělo. Zesílili pas, zkrátili krk, zmenšili prsa a nohy i ruce víc přiblížili k realitě.
Na prodejích se tato změna negativně neprojevila, naopak. Barbie přestala pro řadu rodičů znamenat symbol cesty k anorexii jejich dcer, a tak kupují o to radši.
Když si budete prohlížet Robertovy fotky, nebudete se moci rozhodnout, jestli se vám líbí, nebo ne. Z jeho "dokonalosti" až běhá mráz po zádech. Sám tvrdí, že na rozdíl od ostatních živých Kenů nikdy netoužil být Kenem. Tahle přezdívka k němu přišla sama. V osmnácti začal s modelingem, nejdřív v Německu a později v USA. Tehdy si nechal udělat první plastiku nosu, což bylo potřeba z kosmetických i zdravotních důvodů. Na fotkách to ale pořád nebylo ono, tak záhy podstoupil ještě druhou operaci nosu.
Jeho kariéra se vyvíjela slibně dál a až po třicítce ho Američani začali srovnávat s Kenem. Od té doby se do něj začal stylizovat. Pokud ho někdo chce vidět jako Kena, tak mu ho dá. Výhodu vidí hlavně v příležitosti prosadit se v modelingu. Dřív prý byl jen "no name" model, který dostal občas nějaké focení nebo přehlídku, teď je to jiné. Zpětinásobila se mu poptávka. Jde prostě o mediální bublinu, která dobře vydělává.
Média nicméně o Robertovi referují jako o člověku s neuvěřitelným počtem plastik. Opravdu je možné, aby měl třiačtyřicet operací? Není to úplně tak. Má jich čtyřicet tři úprav, z toho jsou jen dvě plastické operace. Zbytek jsou miniinvazivní zákroky. Chodí na botox, plasmu, laser, nechává si bělit zuby, dělat výplň pod oči nebo do rtů.
Kromě Roberta existují ještě další světoví Kenové a ten "nejdokonalejší" z nich je pětatřicetiletý Američan slovenského původu Justin Jedlica. Při pohledu na něj je jasné, že na něm nic moc původního nezůstalo. Některé zdroje uvádějí, že podstoupil dokonce 190 plastických operací. Robert Paulat, který se s Justinem zdá osobně a je s ním v kontaktu, ale ví "pouze" o 150 zákrocích. Znají se mezi sebou, protože jsou na světě známí jen tři.
S Justinem dokonce natočil jeden díl pro jeho pořad. Justin si nechává dělat prsní implantáty, má udělaná ramena, lýtka, zadek, záda. Prostě skoro všechno. Tyhle zásahy do těla jsou už hodně rizikové. Justin sám začal spolupracovat s jednou klinikou plastické chirurgie, dělá jim reklamu, a díky tomu se dostal i na operační sál, kde na vlastní oči viděl, jak taková operace probíhá. Není to žádná sranda, může se stát cokoliv. Od té doby má on sám k plastikám trochu odtažitější postoj, rozhodně by nešel jen tak do něčeho. Všeho s mírou.
U Justina už jde spíš o nezdravou posedlost, kterou psychologové nazývají dismorfofobií, kdy člověk už nedokáže sám sebe vidět reálně. Justin si sám designuje implatnáty. Když se mu zdá, že má ramena menší, než by si představoval, tak si je nakreslí, jde do továrny a oni mu je vyrobí na míru. A pak má k dispozici nejlepší plastické chirurgy, kteří mu je do těla zabudují.
Jak tedy vidíme, český Ken je proti tomu hodně naturální. Je jednoduché takového člověka odsoudit a říct o něm, že je blázen, ale i tak to může být inteligentní a pracovitý člověk. Jen má jistou formu posedlosti vlastním vzhledem. Je to nemoc, takový člověk neví, kdy přestat, a je otázka, jak dlouho to bude jeho organismus snášet.
Každý Ken potřebuje svoji Barbie. Jistě vám v médiích neunikla nejslavnější z nich Valeria Lukyanova. Stejně jako Justin, i tato třicetiletá Ukrajinka zasvětila svůj život honbě za tím být věrnou kopií slavné blond panenky. Její tělo i tvář se tomuto "ideálu" skutečně hodně přibližují a ona je právem považována za nejvěrnější lidskou verzi Barbie. Schválně si ale tipněte, kolik plastit podstoupila. Asi budete v šoku, že oficiální zdroje přiznávají jen jednu - Valeria si nechala voperovat obří prsní implantáty.
Zlí jazykové ovšem tvrdí, že má odstraněné dva páry žeber, aby její pas vypadal mnohem užší. Ona sama se na tohle téma vyjádřila tak, že jsou to pomluvy. Její tělo je přirozené a svou štíhlost si udržuje speciální dietou a cvičením. Nejí laktózu, lepek ani tuky. Pije jen vodu a proteinové koktejly.
Dá se tomu věřit? Ani český Ken si není jistý jak to s Valerií vlastně je. V případě živých Barbie to totiž není tolik o plastikách, jako o pracném make-upu. Tím se dá u holek nahnat hodně. Za pravdu dávají i Valeriiny civilní fotky, kde není stylizovaná do panenky. Působí na nich jako celkem hezká blondýnka, rozhodně ne karikatura. Stejně jako Robert si je ale vědoma, kolik se dá Barbie lookem vydělat. Kromě toho, že se živí jako fotomodelka, má hodně úspěšný videoblog na YouTube. Stala se mezinárodní celebritou, kterou si do svých show zvou renomovaní moderátoři.
Pokud vám živé Barbíny a Kenové připadají jako dost silná káva, pak ještě neznáte living dolls. Tady však nejde o roztomilé panenky, ale o muže, kteří se rádi maskují za gumové ženské figuríny. V USA jde o tak velký fenomén, že se rozhodli natočit reality show "Tajemství živých panen". Vystupují v nich muži, do nichž byste na první pohled tuto zálibu neřekli. Většina z nich ani není homosexuální. Prostě se jen rádi převlékají. Na rozdíl od Kenů a Barbie své tělo nevylepšují pomocí plastik, ale latexových masek.
Ty si nechávají zhotovit na míru nebo si je vyrábějí sami. K povinné výbavě patří latexová kukla s dírami jen na oči a ústa, umělá prsa i vagina. Někdo si na sebe tyto komponenty lepí extra, jiný dává přednost kombinéze. Pokud se budete chtít ze zvědavosti na nějakou z epizod podívat, možná se vám na to nebude i jako otrlému divákovi koukat dobře. Stačí maximálně pár minut pro představu.
Pokud vám takové výstřelky přijdou už opravdu moc, tak neváhejte a seznamujte se tady u nás v České republice, v každém kraji na vás čekají úžasní muži a dokonalé ženy.
Zdroj: http://www.rebelcircus.com
[ivi]