Občas je to hezké být "jen holky mezi sebou", ale všeho moc škodí. Osm či více hodin denně, týden po týdnu a měsíc po měsíci je dost... a vztahy gradují!
Některé profese jsou k práci v ženském kolektivu přímo předurčeny, u jiných to předem jasné není, ale v dnešní době si moc vybírat nemůžeme. Většina z žen se musí smířit s takovou realitou, jaká je.
Ať už se zeptáte psychologů, sociologů, odborníků na efektivitu práce nebo kohokoli se zdravým rozumem, řekne vám, že po všech stránkách ideální jsou kolektivy smíšené - tvořené muži i ženami všech věkových kategorií. Jenže to je teorie, v praxi to prostě mnohdy není možné. Aby se pobyt na pracovišti plném slečen a paní nestal peklem, záleží na každé z nich i na všech dohromady. Určitě nemá smysl naříkat a snažit se svou vlastní nespokojenost ostatním "oplatit", jako by za to mohly (třeba se cítí ještě hůř).
Naopak velice prospěšné je chovat se ke kolegyním, jako by vám mezi nimi bylo mimořádně dobře a nic jiného si nepřejete. Upřímné to sice bude nanejvýš občas, ale to vůbec nevadí - příznivého efektu dosáhne, i když to nejde tak docela od srdce. Ačkoli se může zdát, že jedinec v tomto směru mnoho nezmůže, není to pravda. Jedna každá dáma schopná šířit pohodu, dávat najevo toleranci a brát věci s nadhledem strhává ostatní ke stejně vstřícnému chování. Kdo někdy stavěl sněhuláka, ví, že i ta spodní největší koule se musí začít dělat od malé kuličky, na niž se nabaluje další sníh.
A jestli vám přece jen občas bude v ryze ženském kolektivu opravdu ouvej, tak si vzpomeňte na film Sexmise a radujte se, že tak zlé to přece jenom ani u vás ještě není. A potom se zasmějte (nejdřív sobě a teprve pak případně jiným), protože humor je vůbec nejlepší lék na všechny nepříjemnosti života.
Eva (38): "Nejlepší je pracovat v mužském kolektivu jako jediná ženská. Muži si nás totiž báječně hýčkají a ochotně pomáhají. Bohužel jen málokteré z nás se to poštěstí."
Ester (52): "Smíšený kolektiv je určtiě ideální volbou. Muži nás totiž dokážou svojí přítomností mnohdy usměrnit. Stejně tak jako my ženy pro ně můžeme být příjemnou inspirací."
Na každém pracovišti se sejdou: Optimistka, pesimistka a realistka. Která z nich je nejdůležitější a nejprospěšnější pro ostatní? Žádná - podstatné jsou všechny tři, protože dohromady vytvářejí komplexní pohled. Je zajímavé, že se jakýmsi vnitřním automatizmem skupiny optimistek, pesimistek a realistek do značné míry udržují v početní rovnováze. Psychologické výzkumy dokonce ukázaly, že mnohé ženy se v tomto směru v zaměstnání chovají jinak než obecně v životě - podle toho, zda je v daném kolektivu potřeba početně doplnit některou z těchto tří skupin, aby nebyla slabší než druhé dvě.
Například paní, která je běžně mezi svými blízkými považována spíš za pesimistickou, se na pracovišti, kde se nedostává naděje a převládá úzkost, stává optimistkou. Nebo jiná, v rodině považovaná za skalní optimistku, se v zaměstnání, kde všichni naivně věří v jakési nereálné úspěchy nereálných projektů, stává realistkou... Jak je to u vás v práci? A do které kategorie patříte?
Věří, že všechno bude fajn. Tedy, že se nebude hromadně propouštět, že se budou zvyšovat platby, že nenastoupí zlý šéf, že nastoupí spravedlnost, že se odloží uzávěrka, že se neodloží výplata prémií, že se zruší kontrola docházky, že se nezruší třináctý plat... A tak dále a tak dále.
Věří, že všechno bude čím dál horší. Tedy, že se budou snižovat platy a pak propouštět lidi, že nastoupí zlý šéf a nespravedlnost, že se neodloží uzávěrka ani výplata prémií, neboť ta už vůbec nikdy nenastane, že kontrola docházky se zruší jen proto, že se zruší celý podnik, a že třináctý plat dostane ředitel v podobě zlatého padáku, takže nezbude na výplatu odstupného zaměstnancům.
Věří svému vlastnímu zdravému rozumu. Takže v něčem dává za pravdu optimistce a v něčem pesimistce. A v něčem má názor úplně jiný a snaží se ho jak optimistce, tak pesimistce vysvětlit a získat je pro něj. Jenže to je marné, protože všichni realisty prostě být nemohou - to by na světě bylo příliš nudné.
Kromě čistě ženských existují také ryze mužská pracoviště. Ani to není ideální, ale faktem je, že absence dámského prvku obvykle tolik nevadí. Někteří pánové to přímo vítají. Jsou na to zvyklejší, je to pro ně únosnější. Dokonce mnozí dobrovolně i mimo pracovní sféru preferují výhradně mužská prostředí, kam je dámám vstup zakázán. Od pověstných klubů britských gentlemanů přes fotbalové týmy až po tradiční hospodskou společnost "pivních glosátorů".
Ženám však chlapi obvykle chybějí - byť na ně nadávají, potřebují je. Samy mezi sebou se prostě necítí moc dobře, nedovedou si poradit s emocemi, nezvládají řešení sporů, neumějí zvládat soutěživost. V průběhu měsíčního cyklu jim navíc pohlavní hormony házejí klacky pod nohy v podobě psychické lability, přecitlivělosti, nervozity. Ne že by na mužských pracovištích neexistovaly konflikty, rivalita, závist, intrikánství či pomluvy. Ale pánové si s tím obvykle dovedou o něco lépe poradit.
Mají schopnost držet si zdravý nadhled, nenimrají se v nepodstatném. Pomáhá jim v tom pohlavní hormon testosteron, který je pohání do boje a chrání je před psychickými důsledky bitek. A testosteron zkrátka dámy postrádají (lépe řečeno, mají ho tak málo, že nehraje žádnou roli...).
Dámy některých výraznějších vlastnotstí jsou v každém ženském kolektivu. Ať už jde o tým analyzátorek genderové problematiky, nebo o zaměstnankyně školní jídelny. Ne vždycky se vyskytují ve zcela ryzí podobě, možná máte kolegyně, které jako by vznikly nepohlavním křížením základních typů. Každopádně je mezi ostatními poznáte. A třeba jste sama, některou z nich...
Pohodovost se někdy může zvrtnout v jakousi bohorovnost slušící spíš buddhistickému mnichovi než zaměstnankyni teď a tady. Ona sama pak sice stále je "v pohodě", ale za cenu toho, že všichni kolem jsou na mrtvici.
Laskavost nemusí být vždycky zcela upřímná a nezištná. Nesvěřujte se proto se svými starostmi a radostmi hned první osobě, která na vás udělá na novém pracovišti dobrý dojem. Určitý čas si raději zachovávejte odstup, než poznáte, kdo je co zač.
Pokud si ze své "obětavosti" někdo chce svépomocí vyrobit svatožář a halasně se dožaduje vděčnosti, je spíš pro zlost. V takovém případě se doporučuje nabízené "oběti" s úsměvem odmítat a dokázat, že si umíte poradit i sama.
S nadhledem. Nevyvracejte jí její postoj a myslete si svoje. S úsměvem na rtech.
Milostné pletky na seriózní pracoviště nepatří, navíc ty problémové, které nikam nevedou a působí destrukčně na okolí.
Jestli už doopravdy víte, co chcete, a pořád jste toho pravého partnera nebo partnerku nepotkali, vyzkoušejte vědecký seznamovací dotazník a partnerskou shodu podle zvěrokruhu.
[ivi]