Líbáte se? Líbejte se!

Líbám, tedy žiji! To prohlásil na počátku 19. století tehdy "nejcenzurovanější autor světa" Heinrich Heine. Jaké líbání měl přesně na mysli, se už dnes nedozvíme. Každopádně jisté je, že se líbá 90 % lidí světa. Na tvář, ústa i nosy, vášnivě i rezervovaně, se vší vážností i komicky. Polibek je konstanta. A může vám i prodloužit život.

V mnohých kulturách věří, že toho, kdo se na Nový rok s nikým nepolíbí, čeká rok samoty a smůly. Christiane Cliffordová, psycholožka, spisovatelka a generální ředitelka společnosti Divas v Minneapolisu, pomáhající mj. ženám v rozvodovém řízení či po rozvodu, rozhodně nebere tradici na lehkou váhu. Na silvestra organizuje pro své klientky program, při kterém o polibek ochuzené nebudou. Co na tom, že se o půlnoci líbají na tvář mezi sebou. Kromě líbání s přáteli disponuje Christiane i dalšími návrhy, jak novoročnímu zvyku dostát.

"O půlnoci zavřete oči a velmi intenzivně si snažte vzpomenout na svůj nejkrásnější polibek. Přejezte se sněhovými pusinkami. Pořiďte si plakát svého idolu a líbejte se s ním..." Že je to legrace? Podle psycholožky nikoli. Život bez polibku, nejen na Nový rok, je totiž pro mnohé životem ve smutku.

Pomoc, chce mě sníst!

Nejstarší zmínka o polibku pochází z Indie z více než 3500 let staré básně Mahábhárata. "Položila ústa na moje ústa a vydala zvuk, který mi způsobil potěšení," píše se údajně v díle. Sigmund Freud dává líbání do přímé souvislosti se slastnými pocity, které zažíváme coby miminka při sání mléka. Němka, sexuoložka a kulturní atropoložka Ingelore Ebberfeldová vede seminář o kulturní historii polibku na univerzitě v Brémách. Je přesvědčená, že líbání se vyvinulo ze vzájemného očichávní zvířat.

V momentě, kdy předchůdce člověka začal chodit vzpřímeně, líbání se přesunulo do horních částí těla. Co kultura, to však jiný způsob líbání a jiný přístup k polibku vůbec. Bývaly doby, kdy polibek symbolizoval společenskou hierarchii - čím níže postavený člověk, tím "níže" líbal, tedy od tváře se dle sociálního žebříčku posouval dolů, až skončil u nohy nebo půdy pod nohama nadřazené osoby. Římský císař Tiberius se pokusil líbání úplně zakázat, protože si myslel, že lidé tímto způsobem šíří lepru. Roku 1439 zakázal ze strachu z nemocí král Jindřich VI. líbání v Anglii.

O 100 let později zákonem utnuli veřejné líbání v italské Neapoli. Pokud byl někdo při polibku přistižen, hrozil mu trest smrti. Na počátku 20. století zakázala francouzská vláda líbání na francouzských železnicích, přičemž hlavním důvodem byl fakt, že v důsledku líbání nabíraly vlaky zpoždění. Vtipné je, že nedávno kdosi poukázal na to, že zákaz dosud nebyl zrušený, pročež sankce za líbání na francouzských nádražích hrozí dál.

K posledním zákazům líbání patří omezení na pekingské univerzitě, kde je polibek zapovězený od roku 1991. Britský průzkumník William Winwood Reade zase popisuje ve své knize, jak se zamiloval do krásné dcery afrického krále. Dlouho ji jen obdivně sledoval, až se po několika měsících odvážil ji lehce políbit. Sotva se k ní ústy přiblížil, dívka propadla panickému záchvatu a s křikem utíkala pryč. Teprve později Reade zjistil, že dívka si jeho polibek vyložila jako úmysl ji sníst.

Antropoložka Helen Fischerová tvrdí, že i v zemích, kde polibek nepatří k zavedeným tradicím, ba vůbec ho neznají, provozují lidé nějakou alternativu. Olíznutí, tření, cucání, foukání... To všechno můžeme chápat jako ekvivalent polibků v kulturách, kde se lidé nelíbají. Za nejneobvyklejší způsob líbání pak považuje zkušenost svého vědeckého kolegy Bronislava Malinowského z ostrova Trobriand nedaleko Nové Guineje - lidé si v situacích největší vzájemné lásky okusují řasy.

Nelíbáme, naznačujeme

Co polibek, to jiný význam. Ač jde o lidskou přirozenost, jen máloco nás ve společnosti dokáže tak znervóznit. Políbit, nebo nelíbat? Je v pořádku líbat spolupracovníka? Líbá se nejdřív vlevo, nebo vpravo? A líbá se jednou, dvakrát nebo třikrát? Mám se rty přiblížit ke tváři, nebo líbnout do vzduchu? Známý odborník na etiketu Ladislav Špaček ve své knize Úspěšný obchodní zástupce například píše:

"I u nás se v posledních letech rozšířil polibek na přivítanou. Obvykle máme již zavedený okruh osob, se kterými se zdravíme líbáním. Společenské políbení je, podobně jako líbání ruky, jen gesto náznakové. Ve skutečnosti nejde o políbení v pravém slova smyslu, jde jen o náznaky doteků, maximálně lehké doteky tváří. Rty se do akce vůbec nedostanou a uslyšet při tomto pozdravu, stejně jako při políbení ruky, hlasité mlasknutí, je znamením společenského selhání. Líbáme se obvykle na obě tváře. Jsou dvě možnosti, jak se pozdravit polibkem na tváře:

• buď si nejprve podáme ruce jako při běžném pozdravu a pak se k sobě nakloníme, nebo se uchopíme vzájemně za předloktí a naznačíme polibky na obě tváře, to je důvěrnější varianta, kterou praktikujeme mezi přáteli a důvěrnějšími známými. V obou případech políbení jen naznačíme, maximálně se dotkneme tvářemi, ale ne rty. Líbání na rty je ve společnosti nevhodné, patří do soukromí a jen mezi lidi sobě nejbližší."

Společnost pro etiketu v Německu dokonce vyzvala k plošnému zákazu líbání na pracovišti. Jako důvod uvedla, že "přátelské líbání" bývá mnohdy záminkou mužů, jak se přiblížit k ženě, a že většině lidí je tento těsný tělesný projev na pracovišti nepříjemný. Pravdou je, že ačkoli je polibek stále rozšířenějším formálním sociálním gestem, pro mnoho lidí symbolizuje i nadále především intimní vyjádření patřící výhradně do soukromí. Jsou i tací, pro které je polibek, byť "přátelský", nepřekonatelnou bariérou.

Nebo jen právě nemají na líbání náladu. Ladislav Špaček k tomu říká: "Jakmile v širší společnosti vycítíme, že by ženě, se kterou se takto obvykle vítáme, nebyl polibek příjemný, okamžitě ho nahradíme potřesením rukou. Může to být atmosférou oficiláního setkání nebo z jiných důvodů (manžel sedí vedle...), to všechno musí muž okamžitě vycítit. Pozná to obvykle podle toho, že mu žena nabídne jen ruku, navíc s nápadně větším odstupem než jindy. Všimne-li si, že ho zdraví na "delší ruku" nebo dokonce při jeho pohybu směrem k ní udělá nepatrný pohyb směrem dozadu, okamžitě upustí od snahy ženu políbit, byť by na to byl při jiných příležitostech zvyklý."

Není pusa jako pusa

Líbání pod jmelím, rozkvetlou třešní, polibek svatební, mateřský, milostný, na znamení úcty, polibek milenecký i polibek smrti, jímž mafiáni dávají nepříteli najevo, že už má své dny sečtené. Co polibek, to jiný význam. A stále nacházíme významy nové. Vědci dokonce zjistili, že muži, kteří pred odchodem do práce nezapomenou políbit svoji ženu, žijí o pět let déle a mají o 30 % vyšší plat. Milostný polibek je zase tak silná emoční záležitost, že většina lidí si spíše detailně vybaví svůj první romantický polibek než svůj první sex.

Japonští vědci zase přišli s převratným zjištěním, že vášnivé polibky jsou nejlepším terapeutikem při alergii a senné rýmě. Líbání však v tomto případě musí trvat alespoň půl hodiny.

Jak líbají Češi

Společnost Winterfresh před časem provedla průzkum, podle něhož 61 % Čechů považuje polibek na přivítanou za samozřejmost. Pouze 7 % preferuje polibek přímo na ústa, 54 % upřednostňuje polibek na tvář. Pouhopouhé 1 % oslovených si potrpí na políbení ruky. Přátelé se při setkání nejčastěji líbají jednou (36 %), následuje jižanský polibek na obě tváře, což provozuje téměř čtvrtina dotázaných, a 2 % Čechů praktikují políbení třikrát za sebou.

Jak je to ve světě

Španělsko

Ohniví Španělé pro polibek daleko nejdou. Polibek na tvář při pozdravu je mezi přáteli či kolegy samozřejmostí. A i když jde o tradičně křesťanskou zemi, bývá běžné i poněkud odvážnější líbání mladých lidí na ulici.

Mexiko

Většina Mexičanů, ať již jde o přátele, či příležitostné známé, se líbá na pravou tvář. Automatické to bývá u žen a u žen s muži, pokud jde o méně pevné přátelství, je na ženě udělat první krok.

Nizozemsko

Holanďané se líbají čím dál raději. Polibky na tvář bývají nejčastěji trojité a rozdávají se při setkání i loučení. Na druhou stranu francouzský polibek na veřejnosti je něco, co většina obyvatel kategoricky odsuzuje.

Brazílie

V Riu de Janeiro se líbá dvakrát, v Sao Paulu jednou, v Salvadoru třikrát. Na rozdíl od Mexika žena první rok učinit nemá.

Bulharsko

Co oblast, to jiné vnímání polibků. Hlavní město je místem, kde jsou polibky běžné, čím více k hranicím Turecka, tím jsou lidé zdrženlivější. V některých "lepších" rodinách dodnes panuje tradice líbání ruky.

Čína

Bývala vyhlášeným nepřítelem líbání. Dnes už i v této oblasti, alespoň ve větších městech, narazíte na přátelský polibek. Nicméně k většímu společenskému rozšíření vede ještě dlouhá cesta.

USA

Tak široká země má i široká pravidla pro líbání. Najdete tu místa, kde se nesmí líbat ženy v neděli nebo kde je zakázáno líbat kníratým mužům. Každopádně většina Američanů upřednostní při setkání stisk ruky před líbáním vyhrazeným povětšinou jen rodině a nejbližším přátelům.

Írán

Peršané jsou velmi přátelští lidé a fyzický kontakt v rámci příslušníků stejného pohlaví může být velmi těsný. V rámci rodiny je běžné objetí a tři polibky. Nicméně intimnější projevy mezi příslušníky opačného pohlaví běžné nejsou.

Německo

Přátelé se dnes už běžně líbají na obě tváře, v obchodním jednání toto etiketa příliš neschvaluje.

Že partnera nemáte? Tak si ho najděte na internetové seznamce, nebudete litovat.

[ivi]