Lásko, řekni si!

Zatímco v Česku jsou ženy požadující zapojení mužů do péče o děti a domácnost za "hysterické feministky", v západních zemích se už přešlo od diskuze o rozdělení domácích prací k debatě o "psychické náloži". Ženy se nerozčilují, proč muž něco nedělá, ale proč mu o to jako vůbec musí říkat.

Mental load

Naprosto jednoduché vysvětlení - když chcete udělat jednoduchý úkol, třeba uklidit stůl, jdete uklidit jednu věc a cestou dupnete na špinavý ručník válející se na zemi. Jdete ho dát do koše na špinavé prádlo, a protože už přetéká, naplníte a pustíte pračku. Na pračce leží nákup, který je potřeba dát do ledničky a při tom si všimnete, že chybí hořčice a přidáte ji na nákupní seznam. A tak to pokračuje a po dvou hodinách máte tedy uklizený stůl.

Když ovšem požádáte partnera, aby uklidil stůl, tak... uklidí stůl. Ručník zůstane ležet na zemi, prádlo bude nadále přetékat z koše, nákup se kazit na pračce a lednice bude prádná. Pokyn zněl přece jasně, uklidit stůl. Jak tedy mohl vědět, že je potřeba udělat ještě další věci? To by musel jeho mozek vyvodit z vjemu "přetékající koš s prádlem", že je "třeba vyprat" a navíc to vztáhnout na svoji osobu "já musím vyprat". Jenže tato mozková spojení nemá většina mužů zažitá, přetékající koš s prádlem je prostě přetékající koš s prádlem.

Nejsou postiženi oním psychickým zatížením - neustálým plánováním, organizováním a drobnou, nenápadnou operativou pro blaho rodiny a hladký chod domácnosti. "Mělas mi říct. Proč si mi neřekla (že je třeba vyprat?)." Tím, že chtějí, abychom jim říkaly, co mají udělat, na nás přesouvají svou část psychické zátěže.

Mužská soustředěnost, ženský multitasking

Když je muž v práci, pracuje, soustředí se na výsledek. Žena skočí během pauzy na oběd k řezníkovi pro maso, objedná děti na očkování a napíše pro ně omluvenku do školy. Cestou z práce ještě koupí prací prášek. Nakupuje sice manžel podle jejího nákupního seznamu, ale na tohle zapomněla a on si určitě nevzpomene. Zavolá tchýni, aby jí pogratulovala k svátku. Za celou rodinu, samozřejmě. Aby všechno pěkně klapalo a všichni byli spokojení, nic nechybělo a na nic se nezapomnělo.

Rozdíl mezi rozdělením domácích prací a mentální zátěží je ve slovech dělat a organizovat. I když se o povinnosti žena a muž spravedlivě dělí, plánování a řízení domácnosti je pořád hlavně na ženách. A protože to jsou úkony, které nejsou vidět, mužům dělá problém si tuto část povinnosti osvojit. Neuvědmují si, že existuje. A právě proto se cítí ztraceni, jakmile jejich partnerka zmizí na déle než jeden den.

Kritickým obdobím, které rozkolísá i dříve rovnostářský vztah, je narození dítěte. Žena zůstává doma a pečuje o dítě a o domácnost, muž pracuje a vydělává. Když se stanete matkou, začnete mnohem více uklízet a starat se o chod domácnosti, což jsme předtím dělali půl na půl. Proč ta změna? Protože my ženy vyrůstáme s představou, že úklid a stav domova jsou vlastně projevem lásky a starosti vůči našim bližním. Jako kdyby vycíděný byt byl důkazem, jak máme naše nejbližší rády.

O emancipaci žen se rozhoduje nad košem špinavého prádla. Jednoho dne si prostě řeknete dost a přestanete sbírat partnerovy špinavé ponožky poházené po bytě. Výsledek? Dnes už se neválejí všude možně, jen kolem postele. A do koše na prádlo je sice nehodí hned, ale hodí. Jenže to má háček. Jakmile už nejde jen o vás dva, ale máte děti, mohou to schytat i ony. Tedy v případě, že když něco nezařídí žena-manažerka, nezařídí to nikdo.

Nikdo to za vás neudělá? Musíte to risknout. Musíte říct svému partnerovi - jestli kluka nezapíšeš na fotbal, škoda, nebude chodit. Ale může se také stát, že dítě bude mít teplotu a muže požádáte, aby s ním šel k doktorovi. Uběhne den, dva, nemá se k tomu, ale vy neuhnete. Když syna konečně objedná, lékař zjistí, že dítě mělo zánět středouší a už mu praskl bubínek. Bude vám děsně, ale vašemu partnerovi ještě více.

No, možná není nutné nechat věci zajít tak daleko. Nicméně chceme-li ze sebe setřást alespoň kousek mentálního břemena, je potřeba, aby se muži začali cítit odpovědní za chod rodiny a domácnosti a nepovažovali to za doménu ženy-pečovatelky. A aby si trochu té manažerské tíhy naložili i na svá bedra. Jak na to?

Jak přehodit manažerskou práci na partnera

Delegovat

Manažerky a matky v jedné osobě říkají, že delegovat úkoly na ostatní je to nejdůležitější, co si musely ve vysokých pozicích osvojit. Ale pozor! Nestačí delegovat jen povinnost nakoupit podle vašeho seznamu, ale prostě celou odpovědnost za obsah ledničky: myslet na to, co chybí, co dochází a co se musí rychle zkonzumovat.  A že je v první příhrádce potřeba utřít rozpatlané máslo.

Pustit je k tomu a slevit z vlastních nároků

Pustit muže k "ženským pracím" a nechat je, ať si to zorganizují po svém. To, že dělají věci jinak, nutně neznamená, že špatně. Skládá prádlo jinak než vy? Vždyť to je jedno. Obléká dítě do šílených hadrů? Jeslti to dítěti nevadí a není mu zima, nechte to plavat. Co si pomyslí ostatní maminky, je docela jedno. Vaše dítě totiž obstaral jeho otec, a která z nich to má?

Odjet

Občas prostě nebuďte doma. Bez výčitek a aniž byste dopředu všechno pečlivě připravila. Obrácení rolí je prý často efektivnější než přímá konfrontace. I když to nemusí vyjít hned na první dobrou. Přítel zvládne péči krásně, užijí si to. Vás možná budou omývat, až uvidíte ten bordel doma. Zadělaná kuchyně, v koupelně hromada špinavého oblečení, neumyté nádobí. Z vypraného prádla nevyžehlil nic. Takže ano, krásně zvládne péči o dítě, ale ten zbytek, který pravidelně při péči o dítě musíte zvládat vy, už nedá. Ne proto, že by to neuměl. Ale prostě ho to vůbec nenapadne.

V tom případě doporučujeme muže pochválit, nedostatky velkoryse přejít a brzy vyrazit zase. Tentokrát však před odjezdem jemně naznačit, že kromě dítěte bude potřeba ohlídat i jiné věci.

Oťukat si tchyni

Za aktivní a vstřícný přístup manžela hodně vděčíte své tchýni. Liberální pojetí svých rolí v domácnosti totiž odkoukáme u nás doma v rodině. Můžete od malička vidět, jak vaši rodiče sdíleli všechny typy aktivit. Od malička vidíte mámu dělat technické a stavební práce a táta výborně peče a vaří. Přítel zase viděl jak matka lékařka vydělávala víc a byla méně doma, takže otec doma i víc zastal. Žádná dlouhá domluva o rozdělení povinností tak pak není potřeba, vyplyne to naprosto přirozeně.

Osvědčit se může také to, že partner v době seznámení už bydlí nějakou dobu sám, mimo mamahotel, a uměl se o sebe postarat. Je to hodně o výchově. Obecně by se měl přístup matek k synům změnit. Když jim ještě v pubertě nosí hotové jídlo až na stůl a prádlo skládají do skříně v úhledně složených komíncích, nikdy nepochopí, kolik je to práce, a v dospělosti budou považovat opět za samozřejmé, že to za ně udělá partnerka.

Nastavit pravidla hned od začátku

Rozdělit domácí povinnosti tak, aby to vyhovovalo oběma stranám, má největší naději na úspěch hned na začátku vztahu. Nebo si myslíte, že se chopí vařečky a luxu s větší chutí, když to po něm budete považovat až po roce něžného rozmazlování? Jako ženy bychom v období zamilovanosti neměly mužům "z lásky" podstrojovat a čekat, že výměnou dostaneme vytoužené city. To dlouhodobě nefunguje. A jestli už je na všechno pozdě, zkuste to ulehčit alespoň budoucí snaše.

Vychovat dobře syny

Mužova ochota podílet se na chodu domácnosti a péči o rodinu formujte už v dětství. Těžko se synovi domlouvá, aby uklízel a staral se, pokud to otec nedělá. A pokud do domácích prací nezapojíme i děti, český nefér standard se podle něj nezmění. Zapojte syny do chodu domácnosti a později také do péče o mladší sourozence. Ženy příští generace to po nich budou chtít, tak je to naučte. Rodiče by také neměli dělat rozdíly mezi děvčaty a chlapci. Naučit se, jak funguje pračka, myčka a jak uvařit něco kloudného, musejí všichni.

Můžete jít náhodě a svému štěstí naproti hned teď a zkusit se seznámit přes internet.

[ivi]