"Co bolí, to sílí," říkají sportovci. Ovšem nic se nemusí přehánět a musíte vycítit, kdy jdete přes možnosti svého těla. V tu chvíli byste mu mohli pohybem spíše uškodit.
Bolest po tréninku je vlastně příjemná, i když nemůžete skoro chodit, víte jistě, že byl pohyb účinný. Nemusí to ale platit vždy, v některých případech může být bolest prvotním varováním před problémem mnohem větším a trvalejším. Naše tělo je k pohybu stvořeno a v běžné populaci je spíše těžké najít někoho, kdo se sportu věnuje přes míru. Hlavně v začátcích sportování se často objevuje namožení svalů i únava. Tělo není na zátěž zvyklé a namožené svaly umí pěkně potrápit.
Je to důkaz toho, že se s nimi pracovalo a ony přirozeně reagují. Takže pokud po tréninku o žádném svalu ani nevíte, je to špatně. Měli byste tělo trochu cítit, a pokud se dostaví mírná bolest, není to neobvyklé. Čím častěji cvičíme, tím víc bolest ustupuje, a cítíme se naopak velmi příjemně. Musíme ale zpozornět, pokud nás trápí ostrá, bodavá bolest. Jestliže cítíme obtíže také v kloubech, v páteři, není něco v pořádku a je dobré se poradit s odborníkem.
Potíže určitě nepodceňujte, i když jsou drobné. Jejich zanedbání může vést k chronickým stavům, které vám znepříjemní nejen další sportování, ale mohou vás omezovat také v běžném životě.
Při pohybu si můžeme ublížit nejen kvůli přehnané zátěži. Počet sportovních zranění celkově narůstá. Příčinou je jednak všeobecný tlak na výkonnost, jemuž ale podléhat nemusíte, a pak rovněž další dva faktory, které už naštěstí máte plně ve svých rukou. Pravidelnost cvičení a správná výbava. Prevence je prostě základ. Rozcvička a protažení před každým výkonem vás rozehřejí a zvýší přítok krve ke svalům, které jsou potom pružnější a připravenější.
Ani po sportu se nezapomeňte důkladně protáhnout, svaly se tím uvolní. Během fyzické aktivity také zbytečně neriskujte, nepřetěžujte se a zátěž zvyšujte postupně. Vždycky záleží na tom, jaký druh pohybu zvolíte. Pokud budete kombinovat například posilovnu, běh a plavání, můžete se těmto koníčkům věnovat denně. Těm, kdo se sportem začínají, se doporučuje postupně přidávat zátěž. Není na škodu poradit se s odborníkem, který vám vybere vhodný typ pohybu a pomůže sestavit tréninkový plán. Můžete také zkusit využít osobního trenéra, který správně odhadne vaše možnosti.
Zranění, jež se nejčastěji řeší v ordinacích lékařů, souvisejí i s typem sportu, který je zrovna trendy. Nově se třeba objevují bolesti kyčlí kvůli námaze při józe či zranění způsobená skákáním na trampolíně. Více než 50 % sportovních úrazů tvoří klasická poranění kolene, která hrozí při oblíbených kratochvílích, jako jsou běh, aerobik, fotbal nebo volejbal. Při dlouhodobém zatížení rukou při tenise se může ozvat tzv. tenisový loket, což je bolestivé zánětlivé onemocnění šlachy.
Každý sport má svá rizika. Při lyžování trpí kolena, při běhu jsou v ohrožení celé nohy. V posilovně patří mezi nejčastější úrazy natažení či narušení vazu či svalu.
Přeborníky v úrazech jsou celkově muži. Pro ně je typické zranění zad, krku a obličeje, zlomeniny nebo úrazy hlavy. Zanedbávají totiž rozcvičení před sportem nebo si ublíží při srážce s druhou osobou, ovšem díky odolnější tělesné konstituci se rychleji "oklepou" a nemívají tak často trvalé následky jako ženy. Nejčastější příčinou zranění u obou pohlaví jsou únava a absence ochranných pomůcek, jako jsou přilby, chrániče loktů a kolen, rukavice či kvallitní boty.
Před každým výkonem proto myslete na to, že bezpečnost by měla být na prvním místě. A až budete kupovat sportovní vybavení pro sebe, nezapomeňte také na své rodiče. Poměrně novou skupinou zraněných při sportu jsou totiž senioři, kteří dnes žijí aktivnějším životním stylem než dřív. Často ale neodhadnou své možnosti nebo nedbají na používání ochranných pomůcek. Celý život jezdili na lyžích bez přilby a chrániče páteře, tak to přece na stará kolena nebudou měnit. Ve svém vlastním zájmu by ale měli vzít novinky na milost.
Opatrní musíte být především na poranění hlavy a nohou při skákání do vody.
Příčinou úrazů bývá nesprávná manipulace s náčiním, překvapivě jedním z nejčastějších úrazů je výron kotníku při skákání přes švihadlo.
Při cyklistice dochází k úrazům nejčastěji, hrozí zranění hlavy při pádu, proto je helma nezbytností.
Neriskujte, noste přilbu i chrániče loktů, kolen a zápěstí.
Hrozí zlomeniny, tržné rány i otřesy mozku. Nepřeceňujte své síly, nepouštějte se do akrobacie, pozor dávejte i na děti.
Ani za nevlídného počasí nemusíte ukládat tenisky do skříně. Běhat se dá 365 dní v roce a až se jaro zeptá, co jste dělali v zimě, vy budete mít čisté svědomí.
Obklékněte se, jako by bylo o 5 stupňů víc. Na startu byste měli cítit lehký chlad. 3 až 4 vrstvy funkčního oblečení zajistí teplotní komfort.
V zimních měsících se vám málokdy podaří vyběhnout před západem slunce. A proto byste měli zvolit vhodné oblečení s dostatkem reflexních prvků. Místo černé vyberte bundy, vesty či kalhoty v zářivě neonových barvách, které jsou výrazné. K dostání jsou i reflexní pásky s červenými blikajícími LED diodami, díky nimž vás nikdo nepřehlédne. Pro větší bezpečnost je dobré pořídit si lehkou běžeckou čelovku, vy lépe uvidíte na cestu a lépe bude vidět i vás.
Ač se vám zdá, že se nepotíte, nezapomínejte na pitný režim. I v chladu se z těla ztrácejí tekutiny, které je třeba doplňovat. Ovšem studený ionťák nebo voda v zimě nejsou to pravé ořechové. Pokud vyrazíte na běh delší než 1 hodinu, připravte si do malé termosky teplý nápoj. Rozhodně ho nevylepšujte alkoholem, ten naopak roztahuje cévy, takže dochází ke ztrátě tepla i tekutin. Na půlhodinový krátký výklus se s pitím nemusíte tahat, můžete se napít až doma v teple po doběhu.
Pečlivě plánujte trasu běhu, abyste nepřecenili síly. V mrazu si nemůžete dopřát přestávky na vydýchání, měli byste být stále v poklusu, abyste neprochladli. Při běhu se snažte dýchat nosem, aby se vzduch trošku prohřál. A po tréninku se co nejrychleji osprchujte a skočte do suchého.
Na zimní tréninky potřebujete boty, které si poradí s vlhkem a sněhem. Ideální jsou provedení s goretexovou membránou, jež odvede vlhkost od nohy a udrží chodidlo v suchu. Trailové modely do terénu mají podrážku s hrubším vzorkem a lépe drží na kluzkém povrchu.
Není ostuda uchýlit se do fitka a trénink absolvovat na běhacím páse. Ve vydýchaném prostoru se začnete dřív a víc potit. Budou se hodit ručník, čelenka, případně oblečení na převlečení.
Výhodou pásu je, že změnou jeho sklonu lze simulovat téměř všechny varianty běhu. Výběh po rovině i v členitém terénu. Intenzitu můžete měnit i v průběhu jedné lekce podle toho, zda chcete zůstat v aerobním pásmu a spalovat tuky, nebo spíš zvýšit rychlost.
I když jdete jenom na půl hodiny na běžecký pás, vezměte si s sebou láhev. Ve fitku je totiž mnohem teplejší a sušší vzduch než venku, takže tělo ztrácí rychleji tekutiny. Stačí půllitr neperlivé vody nebo minerálky. Tekutiny ale upíjejte postupně během tréninku, jen tak je organizmus efektivně vstřebá, takže vás nepřepadnou křeče ani jiné potíže.
Došlap na měkký pás je odlišný než na asfalt. Kontrolujte se při běhu v zrcadle, trup by měl být lehce v předklonu, nohy zvedejte výš, ale nenatahujte zbytečně krok, abyste kolena nevystavovali velkým nárazům.
Pokud se i vy potýkáte s některým z těchto problémů nebo nějakým podobným, určitě neváhejte a vyhledejte pomoc odborníka. Najít jej můžete v jakémkoliv městě České republiky.
Zdroj: https://www.sportandhealth.com/
[ivi]