Také si říkáte, že budete šťastní, "až"...? Nejste sami. Přitom je dost pravděpodobné, že ta muška zlatá už kolem vás dlouho poletuje, jen jste si jí v tom zběsilém shonu nevšimli.
Moderní člověk aby se za štěstím uhonil. Z kurzu vděčnosti běží přes kurz o spokojeném partnerství na kurz radosti, přičemž se snaží sledovat proměnlivost trendů od hygge po lagom, číst si tipy, jak si zařídit šťastné bydlení, partnera, děti, mazlíčky i vylučování, jak být šťastný při sportu, v práci, doma, na rande a pravděpodobně i na hřbitově. Skoro to vypadá, že nás všichni ti američtí a britští vědci, pozitivní psychologové a koučové budou tahat ještě z hlíny a nutit nás šťastně křepčit kolem vlastních hrobů. I když, za chvíli se na ně budeme odkazovat také, ale nevadí.
Moderní člověk za štěstím zoufale běhá tam a zpátky, jí, jak má, obléká se, jak má, hledá své vnitřní dítě, boha i bohyni, snaží se ze všech sil, a štěstí, ta muška jedna zlatá, pořád uniká. A dokonce se zdá, že ulítává tím dál, čím víc ji honí. Jako láska. Hon za věčným štěstím (a snaha fotit si všechny nekonečné happy moments na Instagram) nabývá absurdních rozměrů. Inspiraci hledáme všude. Velkými experty na štěstí jsou třeba severské národy. Čím to je? Protože hodně pijí alkohol, řekl by cynik. Protože je tam nejvíc sebevražd, takže zůstanou jen spokojení, namítl by realista.
Jenže tím to není - severské národy přišly na to, jak si udělat pohodu, a užívají si okamžiky za svitu svíček nebo brouzdání po louce. Což o to, pohyb na vzduchu a tajemný svit svíček opravdu uklidňují, pokud nemáte sezonní alergii nebo děs z požáru, a fenomén hygge je hezkým návratem k lidské přirozenosti, jenž nabízí emoční pohodlí. Něco jako Vánoce po celý rok. Ne ve smyslu neustálého shánění dárků, dělání salátu a přejídání se u pohádky, ale magický pocit klidu a míru. Ovšem všeho moc škodí.
Institut pro výzkum štěstí ukázal, že 85 % lidí si hygge spojuje se svíčkami a 28 % Dánů je zapaluje každý den. Po zjištění, že hořící svíčky můžou být rakovinotvorné, ale získal fenomén pohody štiplavou karcinogenní příchuť a dánská vláda musela dokonce přikročit k regulaci. Svíčkami to tedy nebude, je třeba najít něco jiného. Pokud je vám úzko a život nemá smysl, zajděte si za manažerem štěstí, který vám poradí, jak ze sebe radost vydolovat. Nebudete sami, výzkumy z Velké Británie a Nizozemska ukázaly, že 40 % zaměstnanců je přesvědčeno, že jejich práce nepřispívá světu ničím smysluplným.
Když ale modernímu člověku ani ping-pong v kanceláři nepomůže, zklamaně zvolá "Mám přece právo na štěstí" a žene se dál. Když to u Seveřanů neklaplo, běží tam, kde má jistotu - kde už skoro šťastný byl. Do obchoďáků, chrámů konzumu, do snadné spirituality k duchovním vůdcům, kteří absolvovali víkendový rychlokurz štěstí za městem. K přejídání, alkoholu, náhodnému sexu - lákadel na instantní štěstí je hodně, račte si vybrat...
I když se štěstí definuje těžko, dá se říct, že jde o volbu, ne o výsledek. Dokud se nerozhodnete, že budete šťastní, nikdo to za vás neudělá. Každého dělá šťastným něco jiného. Pro někoho je to pohled na noční oblohu na chalupě, pro jiné úspěchy dětí, pevná postava, peníze, domácí mazlíček, koníčky, vzdělávání nebo vlastní tvorba. Je důležité vědět, co dělá šťastnými vás, a za tím si jít. Někdy je to snadné, jindy úkol na celý život. Právě to je vzrušující. Možná, že totiž existuje velké štěstí a malé.
Velké naplňující okamžiky jako narození dítěte, splnění snu, úspěch v práci, a pak štěstí malé, drobný okamžik a záchvěv, který lze prožít třeba každý den, když si uvědomíte, že jste naživu a jaký je to zázrak. A možná ono tohle štěstí není zas tak malé. Možná je to nejlepší, co můžeme zažít. Co raději nechat otázku štěstí vědcům, umělcům, filozofům a mudrcům, kteří se ho snaží popsat celá staletí, a užívat si to, co dělá spokojené nás?
Když si na Google zadáte Jak dosáhnout štěstí, vyjde vám 2 490 000 výsledků. Tak jak je to možné, že už nejsme všichni dávno šťastní, když máme po ruce tolik rad a návodů? Štěstí je předmětem mnoha výzkumů, ovšem je individuální. Stav mysli zhodnotíte jen těžko. Navíc nám mysl klade nástrahy, kdy se nám zdá, že vlastně nejsme šťastní nikdy. Máme pocit, že pořád selháváme, jsme neúspěšní. Neúspěch neexistuje. Což je zvláštní představa ve chvíli, kdy máme pocit, že opakovaně selháváme.
Jde o to, že je to jen pocit. Jestliže se dokážeme na každé domnělé selhání dívat tak, že skrývá informaci o úspěchu, máme vyhráno.
Neúspěch je úspěchem v přestrojení. Začneme se na sebe dívat jako na dílo v procesu, stavbu v rekonstrukci. Jestliže otevřeme neúspěchu náruč s dychtivostí, co se o sobě dozvíme nového, stane se něco zajímavého. Z pocitu, že je život problémem k vyřešení, se stane vzrušení z hádanky k rozlousknutí. Neúspěch je navigačním systémem k myšlenkám, které v životě dál neslouží ničemu dobrému. Negativní emoce k životu patří. Pokud je nemáte, pak jste psychopati nebo mrtví.
Je totiž normální cítit se občas smutně, na dně nebo vyhořelí. Pocity prožijte a nechte jít. Nevyčítejte si, že nejste pořád 100 % happy. Nejste robot na emoce ani klaun. Jste člověk. Přiznejte si, že se něco nepovedlo, a jděte dál. Nesrovnávejte se s druhými. Cizí tráva je vždycky zelenější. A takové srovnávání může bolet. Navíc pokud fungujeme ve společnosti, kdy si jen zřídkakdy přiznáme to, co se nepovedlo.
Otázkou štěstí se zabývá pozitivní psychologie, která si všimla, že má vliv na rodinu, práci, kreativitu, energii, imunitu, zdraví i délku života. Přitom z 50 % můžeme poděkovat předkům (každý má danou výchozí hladinu štěstí), z 10 % pocit štěstí ovlivňují vnější okolnosti a zbytek závisí na tom, jak vnímáme záležitosti běžného života. Obecně jsou podle vědců šťastnější lidé v místech, kde je více zelených ploch, kteří denně meditují, nesledují sociální média, jsou spokojeni v práci, používají květinové vůně, pracují na zahradě a užívají si endorfinů z pohybu.
Podle odborníků se rovněž ukázalo, že je lepší nemít práci žádnou než takovou, kterou nenávidíte. Už se těším, až budou mraky šťastných lidí vysvětlovat tuhle teorii svým domácím, až nebudou mít na nájem, nebo zdravotní pojišťovně. Nic z věcí vedoucích ke štěstí není složité nebo komplikované. Naopak. Jde o postupy, o kterých dobře víme.
Výzkumu štěstí se věnoval i psycholog Mihaly Csikszentimihalyi. Podle něj nejde o moment, kdy dosáhnete na vrchol, ale když se tam sápete. Knížky, kurzy, druzí lidé, duchovní vůdci ani svíčky váš šťastnými neudělají, to musíte sami. Pro každého je štěstí něco jiného, ale možná existují základní stavební kameny, na nichž jde vystavět spokojený život - sebeláska, vděčnost, sny, jejich dosahování, vnitřní klid a dobré vztahy. Štěstí je v pohledu na život. Díky pozitivnímu pohledu na svět bude šťastný mozek a pak zbývá učinit šťastným tělo, srdce a duši.
Právě k tomu poslouží dobré vztahy s rodinou a přáteli, dělání dobrých skutků, nečekání na kouzelné "až". Nepřestávejte si hrát a smát se. Hledejte, co vám přináší radost, kdy jste spokojení, nadšení, a snažte se naplnit život takovými prožitky. Nemusí se jednat o velké věci, jde o to, aby byly radostné pro vás. I ve chvíli, kdy šťastní nebudete, pak budete vědět, jak se spokojenými zase udělat. Budete mít svou malou mozaiku příjemných věcí. Máte to ve svých rukou, nemusíte na nic čekat nebo trápit mušku.
A dejte šanci nejen rozumu, ale i smyslům, intuici a magii. Jen tak vás můžou potkávat šťastné náhody a zdánlivě "náhodná" setkání.
Štěstí možná je muška, která si nám občas sedne na rameno. Problém je v tom, že jsme se doteď za tou muškou tak hnali, že jsme jí utrhali křídla, zapojili ji do vozíčku a nutili, aby nás v tom vozíčku vozila jako milostpány. Každý den, každou minutu. Chtěli jsme být šťastní pořád a bez námahy, vždyť tak to má přece být! Máme na to právo! Měli jsme pocit, že štěstí může být permanentní. Jenže jsme jen lidé a život je křehký. Ani moře není pořád klidné, ale prochází různými fázemi.
Tak je to naprosto v pořádku a přirozené. Opravdové štěstí bývá výjimečné, tiché a křehké. Spokojenost, na tom už se dá každý den pracovat. Možná tak bude stačit, když se naučíme být spokojení a opravdu vděční. A ani si pak možná nevšimneme, že nás tiše, pokojně následuje i ono dlouho hledaní štěstí.
Stále hledáte partnera? A stále se nedaří? Zkuste vědecký seznamovací dotazník. V každém městě je někdo, kdo hledá svého partnera a fungující vztah, je jedno jestli bydlíte v Praze, Českých Budějovicích, Hradci Králové nebo Karlových Varech.
[ivi]