Když řeknu "ANO"

Je manželství opravdu jen reliktem minulosti? Uzavíráme či neuzavíráme ho hlavně v návaznosti na momentální sociální politiku státu? Jsou prstýnky jen bezcenná bižuterie a "papír na partnera" prostě trapárna? Statistiky prozrazují, že si to myslí stále více lidí. Zároveň však ukazují: nedělají vůbec dobře!

Na pražské Vysoké škole ekonomické se před lety pustili do heroického díla. Výsledky sčítání obyvatelstva za posledního půl století zpracovali pod dosud nepoužitým zorným úhlem. Totiž jak se vyvíjí délka života lidí v závislosti na tom, zda jsou ženatí/vdané. Hlavní otázka zněla: Žije se s kroužkem na prstě déle?

Dobrý člověk má dobré manželství

Odpověď byla velmi hlasitá: ano, ano! Čím to, že dávno po sexuální revoluci, hippies a všeobecném rozvolnění tohoto tradičního stavu má kouzelné slůvko svatba pořád tak velký vliv? Jak to, že muži žijící "ve svazku" mají před sebou o 10 let života více (a ženy o sedm)? Ponechme teď stranou trapné žertíky, že jim to jen tak připadá. Statistika potvrzuje starou moudrost, podle níž se "žení (vdávají) převážně dobří lidé, kteří pak mají převážně dobrá manželstsví". Mezi ony "nedobré" je třeba zařadit frajery všeho druhu, jež sice mnoho žen miluje, ale ruku by jim nedalo.

Dále podivíny, alkoholiky, zločince, nemocné osoby - prostě ty, po nichž žádný protějšek nesáhl (nemíníme tím samozřejmě staré panny a panice z přesvědčení). Je to vlastně další doklad darwinovského přírodního výběru. Ženy a muži jsou ochotni nést chomout jen s tím, s kým mají vysokou pravděpodobnost zplození a odchovu kvalitních mláďat. Tak to je jednoduché.

Základní jednotka vděčnosti

No, a když už si jednou báječná ženská vezme báječného chlapa, tak se o něj samozřejmě také báječně stará. Kvalitní a zdravá domácí strava, dvojí příjem, klid, pohoda a štěstí "domáckého přístavu", podpora ve všech životních nesnázích, otázky typu Už jsi byl u toho doktora? , Vzal sis ty teplé ponožky?, oddanost a neustálá blízkost - to jsou jen některá z tajemství manželského "elixíru dlouhověkosti". Člověk najednou na nic není sám, je jakoby součástí svého partnera, pečují o sebe navzájem, střeží svoje společné zdraví i pohodu, jsou tu jeden pro druhého.

Sezdaný pár je "základní jednotkou věčnosti", svojí stvořitelskou reprodukcí se staví na roveň boží. Takové nádherné poslání - a k tomu uklizeno, pečená kachna a pohlazení po hlavě. Kdo by nechtěl bydlet v předsíni ráje? Zajímavé je, že byť se přesně tohle děje či může dít i u párů žijících "na psí knížku" (Poláci říkají "na kočičí tlapku"), věkový efekt není takový.

Tady asi partneři cítí, že mohou kdykoli od sebe odejít, a svazek jim neposkytuje takový pocit bezpečí. Ano, bezpečí je to klíčové slovo, Zažíval ho možná už náš pravěký předek, když se na zimu se ženou a dětmi zabarikádoval v jeskyni. Přímo dojemné pak je, že neocenitelné jsou i střípky manželského štěstí. Byl jsi pár let ženatý? Pravděpodobně budeš déle žít. Totéž se týká vdovčů a vdov či osob opakovaně sezdaných. Jako by i roztrhaný "papír" stále měl magickou moc.

Tak do fronty před radnici!

S ženitbou to ovšem dnes u nás není žádná sláva. Dva z pěti třicátníků nejenže nemají prstýnek, ale ani o něm neuvažují. Půjde-li to takhle dál, okradou náš národ v průměru o rok dožití, který by jinak v případě jejich ženiteb mohl získat. Není také divu, že zoufalé dívky, jež touží chovat, využívají všech možností získání kýžených pár kapek tekutiny. To základ šťastného manželství rovněž není, možná tak v Bakalářích. Když jsme u nešťastných manželství - některé zahraniční studie tvrdí, že je to pořád lepší stav než "šťastný rozvod".

Jako že "co úřad spojil, člověk nerozděluj". Rozvedení prý zpravidla za cenu obrovských nákladů a stresů (hlavně pro děti) v příštím manželství stejně jen opakují chyby, které ukončily jejich předešlý svazek. Vypadá to tedy, že počítače statistiků, sociologů a psychologů nám dávají velmi jednoznačnou radu: neopovrhujte manželstvím, žeňte se a vdávejte se až do alelujá! Tedy jestli chcete dlouho a (někdy i) šťastně žít.

Za vodou souhlasí

Slavná a po dlouhá léta zpracovávaná obří studie na Stanfordově univerzitě v USA došla k následujícím závěrům:

• Manželství má prokazatelně pozitivní vliv na muže, kdežto u žen se souvislost se zdravím a dlouhověkostí neprojevuje.
• Rozvod méně ohrožuje zdraví žen než mužů.
• Doporučení, že člověk pro podporu svého zdraví a dlouhověkosti nemá příliš pracovat a má se vyhýbat stresu, neplatí.
• Přátelé a sociální vztahy se nedají nahradit domácím zvířetem. Pes prý k dlouhověkosti nepřispívá.
• Statistika odsunula mezi mýty i přesvědčení, že náboženská víra pomáhá k delšímu životu.

Pořád hůř a hůř...

• Ještě v roce 1961 se nikdy neženatí Češi dožívali o 3,8 roku méně než ženáči. V roce 2010 se ale dožívali už o téměř 10 let méně.
• U žen je vývoj obdobný. Nikdy nevdané ženy žily v roce 1961 o 3,26 roku méně, zatímco v roce 2010 už o 7,7 roku méně.
• A prognóza se stále zhoršuje: dnešního třicátníka - pokud se ožení a vytrvá - čeká ještě téměř 50 let života. Pokud naopak zůstane zarputile svobodný, má před sebou už jen asi 38 let.
• U dam je to podobné. Manželky čeká 84,4 let života, zatímco svobodné 76,71.
• V takové perspektivě už akce typu "Nežeňme se" trochu ztrácejí na vtipnosti.

Když rozvod, tak rozvod!

Co si budeme říkat, když už zase ženatí/vdané jsme, tak stačí tak málo, aby přišel rozvod a s tím veškeré jeho trable. Stále to nejsou pěkná čísla, ale snad se blýská na lepší časy... Poslední dobou totiž u nás krachů manželství ubývá a postupně se prodlužuje doba, kterou spolu páry stráví, než se rozejdou. Vysoký počet rozpadlých manželství patří v posledních desetiletích k charasteristickým rysům našeho života. Důvodem bývají nesoulad povah, odlišné názory a vzájemné odcizení, za kterým se například skrývají nevěra, peníze, příbuzní, násilí, alkoholismus, lenost, psychická šikana, lakomost...

Dva druhy rozvodu

Nesporný (smluvený) rozvod

Je rychlý a dojde k němu po splnění nutných podmínek: jde o trvalý, nenapravitelný rozvrat manželství, manželé spolu nežijí ve společné domácnosti přes půl roku, manželství trvá alespoň jeden rok a druhý manžel se k návrhu na rozvod připojí. Pokud jsou manželé rodiči nezletilého dítěte, musejí se dohodnout na způsobu péče o ně po rozvodu a soud musí dohodu schválit. Manželé se dohodnou na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení a případně výživném pro dobu rozvodu.

Sporný rozvod

Přichází v úvahu, pokud se manželé nejsou schopni dohodnout, byť jen na jedné z výše uvedených podmínek. Jde o vleklý soudní proces, při kterém jsou zjišťovány příčiny rozvratu, přičemž se prokazuje např. nevěra. Manželství není rozvedeno v případě, že by byl rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte i se zájem manžela, který s krachem manželství nesouhlasí a kterému by tím byla způsobena zvlášť závažná újma. Rozvod přichází v úvahu, pokud manželé spolu nežijí ve společné domácnosti více než tři roky.

Nejčastější důvody rozvodu

• 20,5 % nevěra
• 18,6 % finanční problémy
• 16,4 % rozdílné povahy a názory
• 12,8 % jiný důvod (1,4 % sexuální neshody, 1,5 % násilí, 2,1 % alkohol)
• 9,1 % stereotyp
• 6,4 % nedůvěra

Na špičce, ale k chlubení to není

Rozvodovost v ČR je alarmující, ale v evropském měřítku srovnatelná se skandinávskými zeměmi, pobaltskými státy a Ruskem. Nejpevnější svazky jsou v Polsku, Itálii a Španělsku - důvodem je vysoký podíl věřících a fakt, že v Itálii byl rozvod uzákoněn od roku 1970 a ve Španělsku od roku 1981.

40 % rozvádějících párů je bezdětných. S počtem dětí klesá rozvodovost, nejnižší (3 %) je u párů se třemi a více dětmi. Češi se rozvádějí nejčastěji jednou - první rozvody tvoří asi 80 % všech případů ve věkových skupinách bez ohledu na velikost obce. Přibližně 37 % rozvedených mužů a 36 % rozvedených žen uzavřelo znovu manželství. 58 % našinců by souhlasilo se střídavou péčí o dítě. Venkov manželství naopak přeje - v 75 % případů se rozvádějí lidé z měst, ve 25 % z venkova.

Z "dějin" rozvodu

Do roku 1949

Zanikala manželství buď rozvodem od stolu a lože (zprošťoval od manželských povinností a povoloval oddělené bydliště, manželství ale trvalo i nadále), nebo rozlukou, která další sňatek i založení nové rodiny umožňovala.

1949

Zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, zavedl rozvod jako jedinou formu právního zániku manželství.

1963

Byl přijat nový zákon o rodině č. 94/1963 Sb. Během rozvodu nebyla zkoumána vina, smluvený rozvod nebyl možný.

1965

Byla přijata novela, která umožnila manželství rozvést i přes nesouhlas jednoho z páru, pokud odloučení partnerů trvalo více než tři roky.

1998

Novela zákona o rodině č. 91/1998 Sb. upravila podmínky pro uskutečnění rozvodu. Manželství s nezletilými dětmi šlo rozvést jen výjimečně.

2012

Zákon o rodině byl nahrazen novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb.

2014

Nový občanský zákoník zrušil Zákon o rodině a problematika je upravena v zákoně č. 89/2012 Sb.

Co ještě víme?

20 % příjmu - Přibližně o tolik rozvod připraví ženy, naopak muži na něm vydělají (největší rozdíl je u žen věkové skupiny 20-29 let, kdy dosahuje asi 35 %).

Za prodlužování doby průměrné délky manželství se částečně skrývá nárůst rozpadů dlouhotrvajících svazků. Po více než 25 letech soužití se v roce 2016 rozešlo 4361 manželství (v roce 2007 to bylo 3777 párů).

Pokud svoji rodinu ještě nemáte a vlastně ani partnera, je na čase se ho vydat hledat, třeba zrovna na online seznamku a vzít si na pomoc vědecký seznamovací dotazník. Hodně štěstí!

[ivi]