Jak poznáte, že je váš vztah u konce a nemá smysl se dál trápit? Rozejít se je jedna z nejtěžších věcí na světě. Kdy má smysl přiznat si, že jste dojeli do konečné stanice?
Jaké mohou být důvody, že už váš vztah nemá cenu? Je velmi obtížné smířit se ve vašem vztahu s tím, že už nikam nevede a že nemá smysl vaše rozdílné názory a nápady omlouvat.
Partner vás neposlouchá? Dva lidé a obzvlášť partneři by nikdy neměli mít problém, aby našli společnou řeč a aby vyčerpali svoje témata k hovoru. Jestli pořád mluvíte po nějaké době ve vašem společném vztahu jenom vy a váš partner má problém s tím vás poslouchat, bude to jeden z příznaků toho, že něco není v pořádku. Mezi partnery je nejdůležitější, aby měli potřebu si neustále něco říkat a hlavně, aby si dokázali popovídat o svých citech, pocitech a chtěli si sdělovat své starosti i radosti.
Doma by měl vládnout klid a mír. Náznaky toho, že něco není v pořádku, jsou, že se domů netěšíte, doma je dusno a vám se z práce domů zrovna nechce.
Máte neustálou potřebu vašeho partnera kontrolovat. Neštítíte se vlézt mu do telefonu? Otázkou je, proč to opravdu děláte. Máte podezření, stalo se ve vašem vztahu něco, kvůli čemu byste mu věřit neměli anebo jste vy ti, kteří si nejsou jistí a spíš hledají důvod k tomu, aby se mohli rozejít. Oba partneři by spolu měli být pro svou vzájemnou úctu, kompromisy a především důvěru.
Na začátku každého vztahu je vše krásné, romantické a především snadné. Jenže po nějaké době začínáte být neschopni se na čemkoli dohodnout. Výběr dovolené je problém, výběr restaurace je další problém a vrcholem může být hádka o to, zda budou k obědu hranolky nebo brambory. Oba dva byste měly umět dělat kompromisy. Když se dostane váš vztah do fáze, kdy mezi sebou spíš jenom válčíte, než abyste si společně užívali a dělali radost, bude to opět jenom zase nejspíš znamenat, bude potřeba udělat změnu.
Intimnosti si mají užívat oba, jsou totiž obrovskou součástí vztahu a tvoří dokonce jeho osmdesát procent. Nemělo by záležet na věku, mělo by záležet na vašem citovém napojení na vašeho partnera. Intimnosti by vás měly bavit.
Nejhorší zabiják všeho. Nejenom, že vám může ublížit, co se vašeho zdraví týče, ale může zničit i váš vztah. Kdo by chtěl mít doma člověka, který se z práce vrací neustále vynervovaný a svůj stres přenáší na všechny kolem. Je jasné, že jednou za čas může mít každý ten svůj tzv. "den blbec", ale rozhodně by to nemělo být ani denně ani obden.
Je to vlastně taková lidská chemie mezi oběma. Někdy se vytvoří a někdy to prostě nejde za žádnou cenu. Zamilovat se může také jenom jeden a to pak může vzniknout spousta problémů. Říká se, že první zamilovanost opadá po půl až třičtvrtě roce. V tu dobu je to láska chemická. Po jejím opadnutí přijde ta pravá láska partnerská.
K tomu, aby člověk chtěl trvalý vztah, musí dospět. Ti, co hledají neustále vzrušení, nejsou pro trvalý vztah rozhodně vhodní. Chtějí totiž jenom povyražení.
Žena by měla být nejenom matkou, hospodyní, ale i milenkou. Muž by měl být otcem, živitelem a milencem. Je důležité, aby oba dva dodržovali tyto svoje tři role. Když bude jedna z těchto rolí partnerovi chybět, nebude vždy ten druhý spokojený a začne se poohlížet jinde.
Může to fungovat pokud chcete oba dva jen to jedno, ale když chcete oba dva vztah trvalý, měli byste si všímat toho, kdo má jaké zájmy a co vás do budoucna může spojovat i rozdělovat. Když budete mít společné zájmy i životní hodnoty, bude pro váš vztah mnohem větší pravděpodobnost, že váš vztah opravdu vydrží. Ne nadarmo se říká, že si partneři začnou být postupem času podobní nejenom ve svých názorech, ale i projevech. Postupně začnou mít stejný styl oblékání, začnou podobně gestikulovat a stávají se postupně svými dvojníky.
V té milenecké je vše jako na růžovém obláčku. V té partnerské lásce je to trochu složitejší a je potřeba trochu víc. Oba dva byste měli mít schopnost vyslechnout toho druhého a zároveň si porozumět. Tím něco za něco, se nemyslí výměnný obchod, ale vaše společné umění kompromisů, tolerance a již několikrát zmiňované důvěry. Měli byste umět dávat i brát. Chcete-li pozornost měli si vašeho partnera také sami všímat.
Partnerské vztahy se rozpadají po měsících, ale i letech. Proč je tomu tak? Proč mají někteří potřebu rozvádět se i po dvaceti letech? Je to zvykem. Zvyk vás dokáže připoutat. A na druhé straně je to strachem. Strachem z toho, že budete sami anebo že snad dokonce už žádného jiného partnera nenajdete. Ať už je to zvyk anebo strach, když poznáte, že to "nějaké" divné a vy se necítíte ve vztahu dobře, zkuste si dát čas na rozmyšlenou. Nenechte si radit od okolí, ale zamyslete se sami. Popřemýšlejte nad tím, co je pro vás nejdůležitější, co vás naplňuje a co vám na vašem vztahu vadí a co vás vnitřně svazuje společně s vašimi pocity o tom, že něco není v pořádku.
V prvních chvílích se budete cítit celkem mizerně a to i pokud vašemu partnerovi dáte kopačky vy sami. Bude vám totiž chybět. Objeví se zase ten zvyk, bude vám svým způsobem chybět, přece jen jste spolu trávili společný čas a třeba i bydleli v jednom bytě, spali v jedné posteli a jedli u jednoho stolu. Bude vám chybět i jako kamarád. Pokud se vám to tedy povede a moc takových případů není, zkuste být alespoň kamarádi. Pro ty odvážnější může být i východiskem, že se začnou scházet hned s někým jiným. Otázkou ale zůstavá, zda má smysl vytloukat klín klínem anebo si dát naopak oddechový čas, i přesto, že vy jste ti, kdo se s partnerem rozešel.
Rozchod je většinou vždy velmi bolestivý a nikdo si ho nepřeje zažít. Ale bohužel jsou osobnosti, které spolu prostě být nemůžou, nemusí to být kvůli jejich nevhodnému znamení zvěrokruhu, ale i kvůli rozdílným názorům, odpovědnosti, zodpovědnosti a pohledům na život a rodinu. Je jen na vás, zda budete ve vztahu kvůli nějakému svému zvyku, pohodlnosti anebo ze strachu. Každý si přeje potkat toho svého správného partnera, se kterým bude sdílet to dobré i špatné a jestli jste sami, můžete se zkusit seznámit zde anebo v Praze, Olomouci, Hradci Králové, Českých Budějovicích, Ústí nad Labem anebo Pardubicích.
[kač]