Když jste hodná, nejste hloupá

Být krásná, chytrá, úspěšná - to jsou vlastnosti, po kterých touží každý. Ale být hodný? To nezní moc sexy. Hlavně vaše dobro může změnit k lepšímu celý váš život. Přesvědčíme se, že být hodný se vyplácí.

Když se ženám řekne: "Napište na papír, jaká jste..", většinou napíšou "jsem hodná". Potom přemýšlejí a dodají "hodná, ale asi hloupá". Hodná a hloupá. Toto spojení se často používá. "Ta je tak hodná, až je hloupá." "Je to takový hloupý dobrák." "Za dobrotu na žebrotu." V knihkupectvích jsou regály s populárně-psychologickou literaturou přeplněné příručkami s názvy jako například Hodné dívky nikdy nedostanou, co chtějí, Přestaňte být hodní, buďte sami sebou anebo No More Mr. Nice Guy, plnými zaručených návodů, jak přestat být až příliš hodným.

Proč je dobrota taková podceňovaná? Proč se tak často spojuje s hloupostí? Proč ji často vnímáme ne jako svou přednost, ale jako slabinu? Proč si myslíme, že kdybychom byli méně hodní, dosáhli bychom v životě něčeho víc? Jeden z hlavních důvodů je asi skutečnost, že dobrotu a laskavost zaměňujeme za mnoho jiných vlastností, které se jim mohou na oko podobat, ale ve skutečnosti s nimi až tak moc nesouvisí. Tak například za hodné bývají označováni lidé, kteří umí říkat ne, bojí se obhájit si svůj názor, jsou pasivní, mají nízké sebevědomí.

Skutečná dobrota ale neznamená každému vyhovět, potichu potom skřípat zubama a v duchu si nadávat, že jsem opět zareagovala jako "hlupák". Je to aktivní rozhodnutí, způsob, jakým přistupujeme k světu a k ostatním lidem.

Dobrota mění náš svět

Drobnými projevy laskavosti můžete někomu jinému rozzářit celý den, aby co víc, pravděpodobně si to zapamatuje na mnoho let. Možná nikdy nezapomenete na mladíka, který za vámi běžel desítky metrů do kopce ulicí, když jste vytratila z peněženky peníze anebo na kolegu, který vám tu a tam sám od sebe nosil do práce na snídani váš oblíbený oříškový dort. Okolo nás je mnoho projevů každodenního altruismu, o kterých se ani nedozvíme. Špatné zprávy se šíří rychleji. Lidé mnohem více reagují na negativní stimuly. Když vás někdo rozzlobí, budete o tom mluvit od rána až do večera, a když vás někdo pustí v řadě před sebe, je dost možné, že na to hned zapomenete.

Dobré skutky mají ale ještě jeden nečekaný efekt. Díky nim se totiž cítí šťastnější i ten, kdo je vykonává. Když prokazujeme dobro, v mozku se aktivují stejné synapse jako během jezení čokolády nebo milování.

Na začátku stačí udělat každý den jen malý dobrý skutek. Nikdo přece neočekává, že darujete ledvinu cizímu člověku. Začněte například tím, že neočekávaně pomůžete někomu na ulici a budete pozorovat, jak se potom cítíte. Není nic sobeckého na tom, když konáte dobro z tak trochu sobeckých důvodů - protože se díky tomu cítíte příjemně. Příště zkuste vykonat něco, co od vás bude vyžadovat trochu - jen málo - odvahy. Udělejte to a sledujte, jak se při tom budete cítit. A vždy si pamatujte, že žádný takový čin neznamená závazek. Když ho od vás budou vyžadovat příště, můžete říct ne.

Doporučuje se totiž být pozornější vůči laskavostem, které vám prokazují druzí lidé. Když se na ně zaměříte, získáte pozitivnější pohled na fungování světa. Nebudete se tolik obávat, že vás někdo zneužije.

Ti druzí nejsou až tak zlí

A to je další důvod, proč si dobrotu spojujeme s hloupostí. Máme představu, že dobrý člověk si koleduje o to, aby ho ostatní zneužívali. Psychologové ale tvrdí, že zneužití naší dobroty se obyčejně obáváme zbytečně. Výzkumy ukazují, že ti největší dobráci se odlišují od ostatních tím, že nehledají v druhých nějaké skryté úmysly ani motivace, takže jsou potom mnohem více laskavější a otevřenější. Jinými slovy, čím pozitivněji vidíme svět okolo sebe, tím více mu důvěřujeme a tím více jsme sami lepší.

A naopak, když vidíme svět jako špatné a nespravedlivé místo, kde vládne právo silnějšího, dobrý člověk nám skutečně bude připadat jako "hlupák". To potvrzují i lidé, kteří pracují propuštěným vězňům v návratu do normálního života. Jejich klienti mají za sebou velké množství zkušeností. Jejich život je naučil, že dobro se neoplácí. Zřejmě proto mnozí z nich mají sklony nabízenou důvěru a pomoc vnímat jako jejich slabost, kterou se snaží různě zneužívat. Výhody, které krátkodobě získají - například, když se jim nechce jít do práce a nechají si vypsat nemocenku - jsou jim bližší než dlouhodobě budovaný vztah plný důvěry.

A pro studenty to platí stejně jako pro vězně. V rámci jedné studie byli studenti požádáni, aby věnovali určitou sumu peněz na charitu. A když jim výzkumníci řekli, že většina jejich spolužáků už přispěla, byli mnohem ochotnější se zapojit než v případě, když jim bylo řečeno, že přispěl málokdo.

Z mnohých výzkumů víme, že ochota k altruistickému chování závisí především na tom, do jaké míry se altruisticky chovají lidé okolo nás. Když si člověk myslí, že všichni ostatní jsou zlí a zbabělí, bude se chovat stejně jako oni, protože podvědomě nechce, aby ho někdo zneužíval.

Opojné dobro, nudné zlo

"Dobré" postavy ve filmech a v knihách bývají nezajímavé. Příkladem toho může být postava z Rychlých šípů Mirek Dušín, kterého nikdo neměl rád. Naopak, filmoví a literární "škůdci" mohou působit mnohem fascinovaněji. Vzpomeňte si například na upíra Drákulu, markízu de Merteuil, anebo lidožrouta Hannibala Lectora. Jenže v reálném životě se takoví charizmatičtí zloduchové nevyskytují. A naopak, ti nejzajímavější lidé bývají ti nejcharakternější. Dokonale to vystihla filosofka Simone Weil v knize Dobro, mez a rovnováha: "Románové zlo je romantické a mnohotvárné, skutečné zlo je ponuré, neplodné, nudné. Románové dobro je nudné, skutečné dobro je stále nové, zázračné, opojné."

Krása, inteligence, sexappeal, úspěch - všechny tyto vlastnosti, po kterých toužíme, mají jedno společné. Nejsou pro každého. Můžeme je mít jen v určité míře. A asi se u nás nevyskytují jen proto, že chceme. Naproti tomu dobrota je jediná kvalita, kterou může mít kdokoliv. Je dostupná každému, stačí jen chtít. Ano, možná právě proto může tato vlastnost připadat neatraktivně. Každý ztroskotanec může být dobrý, proč bych se o to měl snažit zrovna já? Ale můžete se na to podívat i zdruhé strany.

Dobrota je superschopnost, díky které můžete ihned začít měnit svět. To, co jsme považovali za slabost, je ve skutečnosti velká síla. Je načase dát dobrotě v našem životě místo, které si zaslouží.

10 malých laskavostí, které můžete udělat ještě dnes

1. Napište někomu, koho máte rádi anebo koho obdivujete a popište mu, čím obohatil váš život.
2. Poraďte správnou cestu turistům, kteří zabloudili ve vaší ulici.
3. Poslechněte si kamarádku anebo kolegyni bez toho, abyste jí skákala do řeči anebo si v duchu připravovala svoji odpověď. Jednoduše jen pozorně poslouchejte, co říká.
4. Upečte koláč a kousek nabídněte sousedce anebo ho druhý den vezměte do práce kolegům.
5. Podívejte se na nabídku dobrovolnických příležitostí ve vašem městě.
6. Zavolejte babičce, tětě, strýci,... jednoduše někomu z rodiny, kdo je osamělý a rád bude poslouchat váš hlas.
7. Řekněte upřímně myšlený kompliment.
8. Pomozte někomu s košíkem anebo s těžkým nákupem.
9. Vraťte kamarádovi dávno půjčenou knihu anebo jinou věc, na kterou dotyčný už zapomněl.
10. Když si ráno v práci vaříte vodu na čaj, dejte do konvičky více vody, a potom zalejte čaj i nějakému kolegovi.

Jak se omluvit za své chování?

Dělat chyby je lidské, odpouštět božské. Ale omluvit se? To je občas velmi těžké. Správná omluva totiž znamená uznat chybu anebo připustit slabost. A to je podstatně náročnější než na půl úst utrousit "sorry" a nechat to tak.

Vynechejte slovíčko ale

Kolikrát se omlouváme tak, že říkáme "promiň", abychom v zápětí celé omlouvání shodili vysvětlováním. Například: "Promiň, ale myslela jsem, že...". To není šťastný začátek. Z takového omlouvání je, bohužel, cítit, že se omlouvat nechcete, jen máte pocit morální povinnosti, že by něco takového mělo zaznít a to je to samé. Jenže upřímnost se pozná a nic nevyřeší. Zapomeňte na slůvko ale. Když pravidlo porušíte a nechcete se omlouvat bez vysvětlování, raději to nedělejte.

Nešťastné je i omlouvání se ve stylu: "No dobře, já se ti tedy omlouvám, ale zároveň tě varuju, že jestli mě s tím budeš dál štvát..." Omlouvám se. Tečka. Nic dalšího by následovat nemělo.

Navrhněte nápravu

Co když nemáte na ústní omluvu příležitost? Počítá se jako omluva SMSka, e-mail nebo dopis? Podle odborníků ano. Tedy pokud do ní zakomponujete vysvětlení, proč se neomlouváte z očí do očí. Každopádně, pokud je to možné, vždy je lepší zvednout telefon a přiblížit svoji omluvu co nejvíce situaci z očí do očí. Také proto, že okamžitě vyslechnete reakci. Podle druhu sporu se hodí k omlouvání nabídnout i nápravu. Nikdy neublíží, když se zeptáte například: "Myslíš, že bude lepší, když to vyřešíme takto spolu, anebo se k tomu mám vrátit ještě zítra před kolegy?" Kouzlo omlouvání se tím ještě posilníte.

Zkuste se seznámit online a vyzkoušejte třeba i vědecký seznamovací dotazník nebo partnerskou shodu dle znamení zvěrokruhu.

[ivi]