Kdo nelže, z pekla se nevyhrabe

Kdo lže, ten krade, do pekla se hrabe. Klasický pokřik, který známe od dětství snad všichni. Někdy byl i doprovázen výpraskem. Všimli jste si ale během dospívání toho, že i ten, co neumí včas zalhat, si peklo zažije také, i když trochu jiným způsobem - přímo na zemi?

Nelekejte se, nechceme vás přesvědčovat o tom, že lhaní je prospěšná věc a navádět k zbabělému odmítání odpovědnosti za své chyby, k podvodům a jiným hanebnostem. Podíváme-li se však na různé druhy lží od "prášilovského" stylu přibarvování všední skutečnosti až po zbabělé ujetí od autonehody nebo stamilionového tunelářství, vidíme, že je jich úctyhodně mnoho. Záleží na tom, jak nás doma vychovali a na jakém místě má každý z nás své hranice, za které už není ochoten jít.

Já? Nikdy!

Pokud někdo tvrdí, že nikdy nelže, tak má nejspíš na mysli, že se nedopouští zbabělých lží a jiných úskoků, které slouží k jeho obohacení na úkor bližních. Do definice, že "lež je vědomé nepravdivé tvrzení o skutečnosti nebo situaci, která se odehrála jinak, obvykle s cílem získat nějaký prospěch" se nám totiž nevejde milosrdná lež, lež vedená touhou udělat někomu radost a ani obyčejná výmluva, což jsou nejčastější odchylky od pravdy, jimiž se všední dny doslova hemží.

Odborníci vyzkoumali, že lžeme, předstíráme nebo zkreslujeme skutečnost každých pět minut. Děsí vás to? Není důvod. Klamem je totiž snaha o sebevědomé vystupování, za nímž se skrývá vyděšená dušička, nebo jediné reprezentativní oblečení, jímž signalizujeme příslušnost k vyšším příjmovým vrstvám, než k jakým opravdu náležíme. Za mnohými srdečnými úsměvy a pracovním nadšením se často skrývá přetvářka, která nám má udržet pověst dobře naladěného optimisty i ve chvíli, kdybychom do všeho nejraději kopli.

Navíc ani pravda nebývá tak snadno uchopitelná a popsatelná. Třeba kýčový hrneček, který nám nadělila kolegyně k narozeninám, může někdo jiný považovat za dar všech darů. I milosrdná lež se někdy může stát pravdou. Zatajíme-li vážně nemocnému člověku, že mu zbývají jen měsíce života, jistě si na to za dvacet let při bujarých oslavách jeho osmdesátin s radostí vzpomeneme. Nikdo totiž nemůže zaručit, že se chmurný verdikt lékařů opravdu vyplní, tzv. "zázračná uzdravení" jsou toho důkazem.

Lživá semínka

Něco jiného je ovšem lež zbabělá a záškodnická. Půda pro její bujení se chystá už v předškolním věku. Dítě velmi brzy odpozoruje, které chovaní je nepřijatelné, ale i to nejhodnější občas provede něco trestuhodného. Z toho, jak se rodiče k takové věci postaví, vyplývá budoucí pravdomluvnost či lhavost jejich potomka. Dají-li jasně najevo, že pravda je pro ně přijatelnější než lhaní a že "přiznání je polehčující okolnost", dítě snáz bude dávat přednost pravdě.

Prchliví rodiče, kteří nejdou pro ránu daleko, svým chováním děti zpravidla ke lži tlačí, protože strach a lež kráčejí ruku v ruce. Jakmile dítě několikrát zjistí, že se mu lživé strategie vyplácejí, okamžitě je zabuduje do svých návyků. Naopak povzbuzování k pravdomluvnosti a ocenění statečného přiznání, které není vynuceno vede k odpovědnosti za vlastní jednání. I když po přiznání místo brutálního výprasku následuje vlídná domluva a společné hledání řešení, pořád ještě není vyhráno.

Víc než řešení totiž vychovává rodičovský příklad a děti mají opravdu skvělý pozorovací talent. Těžko žádat po potomkovi, aby nelhal, posíláme-li ho ke zvonícímu telefonu s poselstvím: "Řekni, že nejsem doma."

Lhářky z naší školky

Děti lžou poměrně často bez příčiny, protože ještě neumějí rozlišovat mezi realitou a snem, jejich bohatá fantazie snadno přeskakuje z jednoho do druhé. A holčičky, které bývají povídavější, tvořivější, v tom často vedou. S naprostou přesvědčivostí dokážou líčit příhody jako vystřižené z Harryho Pottera, v nichž samozřejměě figurují v hlavní roli. Na podobné vyprávěnky snadno nachytají vrstevníky, rodiče by podobné povídání neměli trestat jako lež, ale ani je zbytečně obdivovat.

Bájné lhaní v pozdějším věku nemusí být způsobeno jen přebytkem fantazie, skrývají se za ním i mindráky. A tak si ve škole vymýšlíme exotické dovolené a skříň plnou barbín, nebo nutíme rodiče, aby při odvozu na školu v přírodě nechali prolezlou škodovku za rohem, protože by se provalilo, že nové auto existuje jen v naší fantazii. Později bájíme o svých milostných zkušenostech. Bájná lež nás může doprovázet zhruba do konce puberty. Uchylují se k ní lidé se značně sníženou sebeúctou, kteří si před ostatními potřebují nějak dobít kredit.

Je to svým způsobem i forma terapie vlastními prostředky a známka fungujících obranných mechanismů. Lidová moudrost praví, že nejlepší je vždy říkat pravdu, protože tak se člověk nemůže splést. Bájné lháře odhalíte právě podle drobných nesrovnalostí v jejich smyšlenkách, stačí si je dobře pamatovat.

Škola lži

Škola nás kromě násobilky a vyjmenovaných slov vybaví i obratností ve výmluvách a lhaní. Tlak na včasnou docházku a dobrý výkon pokračuje v zaměstnaní, jen místo poznámky, případně dvojky z chování jsou v sázce prémie či dokonce pracovní pozice. K drobným úpravám reality se mnohdy uchylujeme už při přijímacím pohovoru. Řada kariérních příruček radí tvářit se budovatelsky a neohroženě, tvrdit, že anglicky hovoříme už od školky a bez pomoci počítače už dnes neuvaříme ani kafe.

Stejně jako u jiných "diplomatických" strategií je i tady třeba znát míru. Na některých pozicích požadují třeba perfektní znalost ruštiny a bravurní ovládání vozidla zcela zbytečně. Když se takovými schopnostmi chlubíme v naději, že se vše doučíme za pochodu, získáme možná skvělou práci, kde rusky prohodíme dvě zdvořilostní fráze na podnikovém večírku a k řízení auta nedojde vůbec. Stejně dobře ale můžeme s razítkem lháře skončit hned ve zkušební době.

Záchranný pás

Psychologové a jiní odborníci na mezilidskou komunikaci tvrdí, že vztahy, zejména ty dlouhodobé, nemají bez občasného zalhání a menších úskoků šanci na přežití. Zkuste si představit důsledky, pokud byste partnerovi vždy po pravdě odpovídali na otázku "Na co myslíš?". Nemusíte se v té chvíli zrovna zabývat nevěrnickými představami, stačí jen, když právě přemýšlíte, že vám jde poslední dobou dost na nervy.

Pokud bychom chtěli z naší komunikace vymazat jakákoli tvrzení neodpovídající pravdě, je to jako bychom kvůli nebezpečným mouchám tse-tse a otravným komárům odsoudili k záhubě všechen hmyz včetně pestrých motýlů a křehkých vážek. Lhaní a přetvářku můžeme sledovat i v přírodě, takový chameleon se dokonce stal vzorem pro lidi, kteří mění kabát podle situace. Rčení "dělá mrtvého brouka" také vzniklo z chování, které má broukům zachránit život.

Podobných případů bychom v říši zvířat našli mnoho. Stejně jako zvířata bychom se však ke lži měli uchylovat jen ve chvíli, kdy je to nezbytně nutné.

Láska a lži

Nejvynalézavější jsou při lhaní právě zamilovaní. Dneska už nepotřebují spiklence na konspirativní schůzky nebo poslíčka tajných psaníček. Tuto roli převzal mobilní telefon. Stačí jedna SMS a nikdo jiný neví, co máte zalubem. Podle průzkumu si schůzku s milencem domlouvá přes mobil 71 % lidí. Více jak polovina si posílá pikantní textové vzkazy s erotickým obsahem a každý pátý skrývá "telefonickou bokovku" o které partner(ka) neví. To ovšem nesmí zapomenout pokaždé vymazat lechtivou "mimomanželskou" zprávu z mobilu, jinak nastane krize.

Tu obvykle až 75 % lidí řeší opět přes mobilní telefon. Asi proto, že malý přístroj krotí emoce a neprozradí lež z výrazu obličeje na jednom ani druhém konci pomyslného drátu. Z toho vyplývá, že je pak snadnější se přes mobilní telefon i rozejít. Už skoro jedna pětina oznámila: "Odcházím od tebe" textovkou přes mobil.

Muži více, ženy lépe

Zatímco muži prý ve lhaní vedou nad ženami v poměru 6:5, u žen převažuje kvalita nad kvantitou. Jejich lži působí mnohem věrohodněji, jsou propracovanější a šité adresátovi na míru. Zatímco muže ke lžím vede především sobecká snaha chránit vlastní kůži, ženy mnohem častěji používají lež na obranu svých blízkých a jsou přebornicemi ve lžích milosrdných. Přemýšleli jste někdy, jak jste na tom vy?

Nejčastější ženské lži

"Jo, ten? To byl kolega."

Nemusí přece každý vědět, že jste se přes mobil či internet seznámila s někým, kdo se vám líbí, ale ještě nevíte, co se z toho vyklube.

"Promiň, chytlas mě mezi dveřmi, zrovna uháním na schůzku, zavolám později."

Některým telefonátům prostě jde špatně uniknout, ještě že máme mobily se zobrazováním čísla volajícího.

"Ne, mami, všechno je v pořádku."

I když maminka stejně tuší, že ne, je to lepší, než se pustit do rozsáhlých debat, které jí stejně starosti neuberou.

"Ráda bych přišla, ale už něco mám."

Pokud možno řekněte, co konkrétního vám brání přijít na oslavu kamarádčiných narozenin, kam se vám vůbec nechce kvůli jejímu arogantnímu manželovi. A pamatujte si výmluvu dobře, až se vás kamarádka zeptá, jaké to bylo.

"Jsi nejlepší milenec na světě."

Muži občas potřebují posílit ego.

"Ten kabát je ze sekáče, jako novej, viď?"

Debaty nad domácím rozpočtem bývají zdlouhavé a často zbytečně halasné.

Nechcete ztrácet čas? Tak se seznamte na rychloseznamce a doufejte, že si vyberete někoho, kdo lže co nejméně, mohl by vám k tomu pomoci seznamovací dotazník.

[ivi]