Kdepak ty lásko hnízdo máš?

V mládí se skákání ze vztahu do vztahu dá považovat za získávání zkušeností. Když se ale přelétavost stane životním hobby, je to problém.

Jedním ze znaků doby je možnost výběru. Chceš nové boty? Dobře, tak jaké? Nefunguje ti televize? Ukaž si na tu, kterou zrovna chceš. I u obyčejného chleba či rohlíku máme možnost rozhodovat se mezi mnoha druhy, a když se nám jeden zají, sáhneme po jiném. Není se pak čemu divit, že někteří z nás aplikují tento model i při výběru partnera.

Ať se mládí vydovádí

Na rozumném střídání partnerů nevidí u mladých lidí psychologové nic špatného. Lidé ve věku mezi dvaceti a třiceti lety mají za sebou už první lásky a teď začínají hledat, co by jim nejvíc vyhovovalo. Ze získávání zkušeností z více vztahů je možné vytvořit si jasnější představu o tom, co vlastně člověk chce, takže se scházejí a rozcházejí, aniž by si byli vědomi toho, že vlastně hledají nejvhodnější protějšek. Důležitý je i sociodemografickcý faktor, to znamená věk, pohlaví a vzdělávání člověka.

Čím vyšší vzdělání a kreativnější povolání, tím jsou možnosti větší. Nesmí to ovšem dojít tak daleko, že si člověk vykonstruuje nějaký ideál a své představy, z níž není ochotný slevit, se drží zuby nehty. Žádný ideál totiž ve skutečnosti neexistuje a naučit se dělat kompromisy je obzvlášť ve vztahu důležité.

Také se může stát, že se setkají jedinci, kteří jsou na jiné startovní čáře. Zatímco jeden už má jasno, jakého partnera by chtěl, druhý stále tápe. Můžete namítnout, že v takovém případě by měla hrát hlavní roli láska, oboustranná náklonnost. Ano, měla, ale faktem zůstává, že žena v tomhle věku je mnohem zakotvenější než muž, takže na rozdíl od něj už nějak tak ví, co vlastně chce. I proto se hodně vztahů, které začaly třeba na střední škole a ve kterých bývají oba partneři přibližně stejně staří, během téhle životní etapy rozpadá. A to se tyto vztahy zdály být jisté.

Pár desetiletí zpátky byla samozřejmě situace jiná. Lidé se kolem dvaceti brali a mívali děti, které rodinu stmelovaly, nemluvě o tom, že příležitosti k nalezení nového partnera nebývaly na každém kroku. Dnes jsou závazky v této věkové skupině spíš výjimkou, a není tak problém sbalit si jednoduše svých pět švestek a od partnera odejít. Ale rozhodně není v pořádku, pokud to dělají dlouhodobě, nebo se to dokonce stane jejich koníčkem.

Když se ozve tikání

Je obecně známo, že především ženám začnou po třicátém roce věku často tikat biologické hodiny, ale už méně se mluví o mentálních hodinách, které napovídají, že čas běží a mužů, kteří by byli volní, kvapem ubývá. Nehledě na to, že třicátnice bývají muži přehlížené, protože ti se raději poohlédnou po mladších. Pak se může stát, že se ženy v hysterii, že by mohly zůstat na ocet, vrhají do nových a nových náručí a začínají vztahy, které jsou od začátku odsouzené k nezdaru.

Bohužel existují muži, kteří toho využívají, a to jsou právě ti, kteří mají na fluktuaci ve vztazích v tom negativním slova smyslu největší podíl. Není to už o výběru, o tom skutečně najít tu pravou, ale o prachsprostém využívání slabého k potěšení silnějšího. Třicátnice někdy touží po dítěti víc než po kvalitním partnerství, čímž lovcům krátkodobých vztahů nahrávají. Ale je tady ještě druhá stránka věci. Pokud tyto ženy u některého z mužů zakotví a dočkají se dítěte, mohou se jim následně otevřít oči a ony se rozhodnou nevyhovující vztah ukončit.

Mají-li v rukávě nového partnera, kterého už si vybraly podle reálnějších a funkčnějších kritérií, pak jim to při troše štěstí může vyjít. Hrozí ovšem i to, že se dostanou do stejného koloběhu vztahů, v jakém byly předtím.

I chlapi to mají těžké

Vyhráno nemají ani muži, i oni mají mentální hodiny a i oni mohou propadnout beznaději. Říká se: "Tak dlouho vybíral, až přebral". A to je případ mnoha mužů. Může se napříkald stát, že se muž rozešel před deseti lety se svou první láskou, na tom by nebylo nic divného. Začal cestovat, užívat si, budovat kariéru a pěstovat vztahy na jednu noc či pár dní. Vyhovovalo mu to, až najednou zjistil, že je vlastně sám. Navázal dlouhodobější vztah, ale byl opuštěn, což se stalo ještě několikrát. Na to nebyl zvyklý, on přece opouštěl svoje milenky, ne ony jeho! Dospělo to tak daleko, že dnes není schopný žádnou ženu ani oslovit, tolik se bojí odmíntutí. A čím je starší, tím pociťuje víc jako újmu, že je sám. Máte kolem sebe někoho takového?

Kde je chyba? Právě v tom, že střídal ženy jako ponožky, skákal od jedné ke druhé, a nemá tím pádem představu, jak funguje dlouhodobější soužití.

Útrapy konzumentů vztahů

Další modelovou situací je jedinec, který touží po partnerovi, kterého si vysnil, a nepřipouští si, že v reálném životě nikdo takový neexistuje. Pak se diví, že ani po pěti nebo deseti letech hledání na nikoho takového nenarazí. Nakonec zvítězí rozum a člověk, když už mu ujíždí vlak, zakotví. Ovšem leckdy taky z takového vztahu zase po čase vycouvá. Důvodem je to, že se nechce vzdát svých naivních představ. Velice často se ale stává, že nastoupí "jenom" nevěra, kterou v dnešní době a v našich končinách nikdo moc neodsuzuje, pokud se na ni vůbec přijde.

Tihle konzumenti vztahů nedojdou nikdy klidu. Dokud budou při síle, budou v hledání svého ideálu pokračovat. Je v takovém případě větším zlem opustit rodinu, anebo být opakovaně nevěrní? Mnohým ženám-hledačkám někdy stačí láska platonická, pozornost jiného muže, sny. Muži, kteří patří mezi fluktuanty, ovšem skáčou do nových a nových sexuálních vztahů po hlavě a bez ohledu na svoje okolí.

Proto se nakonec také tolik manželství rozpadá kvůli nevěře muže. Lidem chybí zodpovědnost- k dětem, ale i k partnerovi. V dnešní době je navíc relativně snadné najít si i byt, takže sebrat se a začít ŽÍT, jak tomu někteří říkají, není žádný velký problém.

Nabídka a poptávka

To, jestli se zralý člověk bude chovat ve vztahu zodpovědně, souvisí samozřejmě s věkem, se zkušenostmi, které během let nasbíral, a samozřejmě s výchovou. Platí přitom, že právě prostředí, v jakém dotyčný vyrůstal, je prapůvodem všeho. Lidé, kteří byli vychovávaní jako v bavlnce, jimž rodiče umetali cestičku a kteří nemuseli za nic bojovat, mohou mít později problém vybudovat stejný a trvalý vztah. Když se takoví lidé setkají v partnerském vztahu s nějakým problémem, tak ho tím, jak vyrostli v harmonii, neumějí řešit. Jediné, co dokážou, je sbalit si raneček a jít o dům dál.

Ale ten, kdo měl například sourozence a je tudíž zvyklý o věci bojovat, má trochu jinak vystavěný hodnotový žebříček, a to jak ve vztahu k sobě, tak ve vztahu k tomu druhému. Zevšeobecňování není na místě.

Ze vztahu do vztahu totiž skáčou jak muži, tak ženy, jedináčci i ti, kteří měli třeba pět sourozenců. Ona totiž fluktuace ve vztazích je o hledání sebe samých, svých očekávání a potřeb, a těm, pro které je tohle prioritou, zcela chybí zodpovědnost za toho, koho si k sobě přimknou. A právě zodpovědnost je ve vztahu nejdůležitější.

Vyrazte kupředu a hledejte něco a někoho, s kým budete šťatnější, spokojenější a s kým dokážete strávit zbytek života. Někdy to nemusí být taková věda, někdo sice potřebuje vědecký dotazník, aby si byl jistější, ale někomu stačí pouhý pohled na fotografii a ví, že je to ten pravý nebo ta pravá. Zkuste se seznámit s někým novým.

[ivi]