Kde se berete, deprese?

Deprese, přesněji řečeno depresivní porucha nálady, je onemocnění, které pronásleduje celý civilizovaný svět. Užívání antidepresiv však má charakter vytírání louže vody, které se stále opakuje, protože jsme nezavřeli kohoutek, odkud voda přitéká.

Dnes se lidé nestydí přiznat, že mají deprese. Je nepochybné, že příčinou vlastní deprese je porucha ve využití látky nazývané serotonin. Tato látka je emocionálně v mozku nezbytná k vytváření přiměřené či dobré nálady. Kde se ale porucha serotoninu bere? Starověcí Číňané neznali funkci orgánů tak, jak ji známe dnes. Považovali je za zdroj energie a za nositele určitých emocionálních kvalit, jako jsou deprese, agrese, úzkost, strach či starosti.

A pak už jsou všechno jen synonyma těchto výrazů. Jestliže emocionální patologie přestoupila únosnou míru jednotlivých orgánů, šíří se do dalších částí organismu, kde se usazuje v jednotlivých orgánech, tkáních či částech mozku. A tak mohou trpět emocionální patologií naše klouby, uši, oči anebo části mozku, kde se rozhoduje o naší náladě. 

Stres a starosti

Základní emoce jsou v této civilizaci dvě. Tou první je existenční stres, tedy obavy o svoji existenci, o budoucnost. Čím větší máme majetek a vyšší životní úroveň, tím více se zvyšuje náš existenciální stres. Čím více víme o světě, čím hlouběji řízení tohoto světa vidíme, tím je náš existenciální stres silnější. Existenciální stres a obrana proti němu umožňují individuu přežít.

Druhou silnou emocí jsou starosti, a z toho vyplývající odpovědnost, plánování a obavy ze sociální inzultace. Tato emoce nám umožňujě žít ve skupině, tlupě nebo ve společnosti. Naše civilizace výrazně podporuje vznik těchto emocí a stresů z nich vznikajících. Orgány, které podle tradiční čínské medicíny zpracovávají tyto emoce, jsou játra a slezina. Při neschopnosti unést tak silnou emocionální zátěž se tato šíří jako informace do celého organismu.

Cesta do hlubin

Lidský mozek je složitý a lze říci, že první reaguje na negativní sílu těchto emocionálních stresů. Náš emocionální nervový systém (limbický systém) je ještě složitější a nemá na tomto světě obdoby. Čím je systém komplikovanější, tím snadněji trpí poruchami. V limbickém systému a i dalších orgánech, které spoluprodukují serotonin, jako je například střevní nervový systém nebo plíce, vznikají mikrobiální ložiska jako zdroj patologických signálů.

To má za následek poruchu metabolismu, poruchu produkce a využití serotoninu. Chceme-li cíleně zabránit vzniku depresí a chceme-li kauzálně deprese léčit, musíme se dostat k těmto hlubokým zdrojům emocionální patologie, a to u každého individuálně. Chod a charakter společnosti nezměníme. Proto se musíme naučit různými formami psychoterapie, sebeanalýzy, relaxace, ale i řadou emocionálních očistných technik zbavit zdroje těchto stresů.

Emocionální stres nebudeme chápat jako báchorku, ale jako počítačový program, který je mozek schopen si pamatovat a který pak působí ve smyslu počítačového viru. Narušuje metabolismus serotoninu, narušuje naši emocionalitu. Nad takovým postupem by se měl zamyslet každý z nás a nemusí nechat vše jedině v rukou lékaře. Jde o individuální zodpovědnost vůči sobě samému.

Pár otázek k psychickým poruchám

Jak se pozná duševní nemoc?

Duševní nemoci se nejčastěji projevují v našem chování nebo v obsahu řeči. Někdy je můžeme poznat na první pohled, jindy však bývají skryté a objevíme je teprve po rozhovoru s nemocným, případně díky dlouhodobému pozorování. Některé duševní choroby se totiž nemusí projevovat nepřetržitě, ale ukážou se až po čase. Protože psýché bývala vždy umísťována do mozku, zkoumá psychiatrie mozek a jeho vliv na tyto projevy.

Mnohé nemoci, například tělesné (včetně různých infekcí), ovšem mohou provázet i psychické symptomy. Mluví se o sekundárních projevech, protože primárním projevem je zcela jiné onemocnění.

Je dobré vyzkoušet terapii?

V detoxikačních poradnách se s duševními problémy setkáváme často. Lidé se obracejí na lékaře s pocity úzkosti, které dříve tlumili léky. Svěřují se s nejrůznějšími strachy. Občas se lékaři setkávají také s nutkáním (obcesemi). Typické je při nějakých nezvyklých úkonech, jako je třeba opakování slova, návrat do už zamčeného bytu, přeskakování kanálů, mytí rukou a podobně. 

Za nutkáním se však může skrývat i obezita způsobená nutkavým jezením, shromažďováním zbytečných věcí a celá řada dalších úkonů, které se skrývají v našem běžném životě. Pochopitelně se setkávají také s depresemi.

Které léky jsou nejčastější?

V psychiatrii se používají především antidepresiva, tedy léky, které měly původně odstraňovat deprese. V současné době se ovšem jejich užívání rozšířilo i na jiné skupiny psychických problémů - lidé je masově užívají na úzkost, stavy paniky či obsedantní stavy. Jinou velkou skupinou léků jsou antipsychotika, které se používají k léčbě psychóz, ale opět se používají i na jiné duševní problémy.

Třetí velkou skupinou jsou anxiolytika neboli léky proti úzkosti. V menší míře se v psychiatrii používají i různé jiné léky, které se snaží vyřešit patologické duševní projevy.

Jak se psychické choroby léčí?

Některé duševní nemoci mají nezvratné důsledky na stav mozku, u jiných k žádným změnám dojít nemusí. V minulosti se duševní nemoci léčily často bizarními způsoby, například namáčením do studené vody, svazováním nebo otáčením v mechanické odstředivce. Postupně se začalo s užíváním různých léků, až došlo k objevu psychofarmak, která dokážou ovlivnit psychiku duševně nemocných.

Farmaceutické společnosti od té doby vytvářejí jeden lék za druhým. Za zhruba 60 let, během nichž éra farmakologie duševních nemocí trvá, však nedošlo k výraznému posunu. Nelze tedy říci, že by dnešní léky byly výrazně účinnější než ty vyrobené před 20 lety.

Jak dlouho nemoci trvají?

Duševní nemoci obvykle probíhají chronicky (od vypuknutí až do smrti) a psychiatři v současné době umí pouze potlačovat symptomy, nedokáží léčit příčiny. Existují ovšem také duševní choroby, které mohou proběhnout akutně (jednou, dvakrát za život), a jsou nemoci, které mají záchvatový průběh. Mezi záchvaty se člověk projevuje duševně zcela normálně. Jedná se třeba o maniodepresivní onemocnění, při kterém mezi atakami deprese či mánie nejsou narušeny žádné psychické funkce. 

Jiné choroby se naopak projevují trvale narušenými psychickými funkcemi.

Čím se nemoci projevují

Některé nemoci jsou na hraně psychiatrie a neurologie. Jde například o demenci, tedy úbytek duševních schopností, který má za základ neurologické (organické) změny na mozku. Pod tímto pojmem rozumíme fakt, že v lidském organismu nastaly takové změny, které jsou hmotně prokazatelné. Prokazují se třeba zobrazovacími metodami, jako jsou rentgen, CT nebo ultrazvuk. 

U čistě psychiatrických nemocí obvykle hmotnou podstatu najít nejde. Mozek duševně nemocného člověka totiž vypadá často úplně stejně jako mozek zdravého člověka.

Jak pomáhá detoxikace?

Pro detoxikaci je důležité, že dokážeme emocionální patologické jevy zařadit ke konkrétním strukturám v mozku. Tyto struktury jsou zatížené toxiny, proto projevují patologickou aktivitu. Jakmile toxin poškodí emocionální centra, setkáváme se se zvýšenémi projevy úzkosti, starchu, agrese či smutku. Nejen že je pociťujeme negativně, ale způpsobují i stres a mají dopad na vznik různých somatických poruch.

Rozpoznání těchto problémů umožnilo detoxikovat příslušné části mozku, a tím zmírnit či úplně odstranit negativní projevy. Psychické nemoci často výrazně ovlivňují lidský život. Díky detoxikaci to však můžeme změnit.

Jak postupují psychiatři?

Psychiatři se od ostatních lékařů liší tím, že jim k diagnóze většinou nepomáhají laboratorní metody, rozbory krve, moči ani zmíněné metody zobrazovací, které ukazují obraz mozku. Obvykle se musí spoléhat na rozhovor, pozorování nebo různé formy testů. Druhý, podstatně menší tábor, tvoří psychiatři, kteří duševní choroby vysvětlují jako projevy různých vlivů, a proto se v léčbě snaží využít výhradně psychologických metod, jakými jsou psychoterapie, arteterapie, ergoterapie, hipoterapie a podobně.

Dá se nakazit stresem?

Emoční nakažlivost se dá vysvětlit aktivitou našeho mozku. Limbický systém, jako emoční mozkové centrum, je otevřená soustava, která silně reaguje na podněty. Matka tak například dokáže ovlivnit emoce svého plačícího dítěte tím, že ho utěšuje a konejší. Dramatické scény z filmu či na divadle jsou také nakažlivé, dokáží nás rozplakat. Naši emoční stabilitu tedy do značné míry určují také vazby a vztahy k druhým lidem, např. k partnerovi, rodině nebo kamarádům. 

Bachovy esence

Lék na duši přece jen existuje. Jsou jím Bachovy esence - kapky získávané přírodní cestou, které pomáhají v boji s celou řadou emočních neduhů, ale třeba také proti nespavosti nebo náhlému ataku stresu.

Ve znamení přírody

Konkrétně jde o květové esence, které se získávají převářením a louhováním vybraných rostlin, nejčastěji na slunci. Jako konzervační látka se používá kvalitní brandy, ale strach z opilosti nebo nadýchání alkoholu při silniční kontrole mít nemusíte, alespoň ne v případě, že budete dodržovat stanovené dávkování pohybující se v řádech několika málo kapek. Úkolem těchto esencí je harmonizovat emoční rozpoložení, přičemž každý z 38 druhů působí na jiný neduh.

Nemocný objevitel

Doktor Edward Bach (1886-1936) byl velice inspirativní osobností. Stal se úspěšným homeopatem a lékařem, který ale de facto proti zvyklostem tehdejší medicíny tvrdil, že lidské zdraví závisí na harmonii těla a duše. Chápal, že mimo projevů nemocí je třeba se zabývat také příčinami, které často tkví v emocionálním stavu člověka. Sám trpěl zdravotními potížemi, přičemž prognóza byla velice špatná, ale lékaři předpovídanou smrt nakonec přežil o celých 19 let. Ve výzkumu tak vycházel z vlastní zkušenosti. 

Buďte "v klidu" a seznamujte se na pořádné internetové seznamce!

[ivi]