Jsou ženy skutečně svobodné?

Říká se, že 20. století patřilo ženám a jejich boji za rovnoprávnost. V práci, v rodině i v přístupu k sexu. Vynález antikoncepční tabletky skutečně odstartoval sexuální revoluci. Jsou ženy o sedmdesát let později skutečně tak svobodné, jak by se mohlo zdát? Je mezi sexuálním chováním ženy a muže znamínko rovná se?

Když rakouský profesor Ludwig Haberlandt vyvinul v 50. letech antikoncepční tableku, pravděpodobně netušil, jaký bude mít jeho vynález vliv na budoucí generace a jejich sexuální chování. A hlavně nemyslel na to, jak osudově ovlivní ženskou sexualitu a mateřství. Vynálzet to byl skutečně přelomový, nejenže umožnil partnerům souložit a nepočít, ale přesunul zodpovědnost za to, co se v posteli odehrává úplně do rukou žen. Je to ale relativní osvobození. Před vynálezem hormonální antikoncepce museli o následcích svého počinu přemýšlet oba - a byli to především muži, kteří se museli chránit.

Kondomem anebo přerušovanou souloží, což byla staletí nejčastější forma ochrany. A když se nechránili anebo se chránili špatně, byli společností přinuceni nést zodpovědnost za následky. I když to takna první pohled nevypadá, "čarovná tabletka" osvobodila především muže. Najednou mohou souložit bez nepohodlné ochrany a bez obaz si užít vyvrcholení v tělesném spojení se ženou, což je pro obě strany skutečně nejintenzivnější a nejpříjemnější zážitek. Oba mohou zapomenout na obavy z nechtěného početí, partnerka je připravena na sexuální orgie, ale do budoucnosti se s ní vůbec nemusí počítat.

Anebo jinak: slast 100 %, zodpovědnost 0 %. Pochopitelně, tento vzorec platí pro oba, stejně věcně až cynicky může k sexuálnímu aktu přistupovat i žena. Ale tady vyvstává základní otázka: Je to tak? Skutečně chtějí ženy stejně jako muži souložit bez vidiny jakékoli budoucnosti? Není náhodou jejich přirozenou úlohou plodit děti a hledat kvůli tomu ne krátkodobá sexuální dobrodružství, ale dlouhodobého partnera, s kterým se o péči o potomky podělí? Nechovají se tedy úplně v rozporu s tím, jak je nastavená jejich DNA?

Ano i ne. Pokud se budeme bavit o sexuální pohodě, kterou hormonální antikoncepce přináší, je jednoznačně chtěná a jistojistě existuje velké množství žen, které na ni nedají dopustit. Následky dlouhodobého užívání tabletek ale rozhodně hovoří proti: kromě dnes prokázaných zdravotních rizik je tu celkem zjevný aspekt sociálního rizika. Ženy s vidinou zvýšené atraktivity pro sexuální partnery většinou bezmyšlenkovitě (a také proto, že jim to doporučuje gynekolog), roky užívají léky osudně měnící jejich hormonální systém a odsouvají mateřství na později.

A jak upozorňují napříkal psychogynekologové, často kvůli tomu "prokrastinují" celé svoje plodné období a v 35 letech začnou zoufale přemlouvat své tělo, roky držené v uměle udržované neplodnosti, aby se rozpučelo jako jarní ratolest, začalo fungovat a přirozeně plodit.

A to  je v mnoha případech skutečný problém. Sexuální svoboda ženy je tedy v souvislosti s hormonální antikoncepcí dvojí. Je tu svobodné rozhodnutí brát, ale také nebrat hormonální antikoncepci. Se zodpovědností, která k tomu patří. Pokud se zaměříme na Českou republiku, rok co rok ale u nás obliba hormonální antikoncepce roste.

Deset vs šest

Je to vellké klišé, ale bohužel, stále platí: zatím co muž, který střídá ženy, zažehne obdiv a závist, promiskuitně žijící žena vzbuzuje jednoznačně negativní reakce. V tomto směru nezměnila nic ani slavná sexuální revoluce 60. let minulého století a feministky pálící své podprsenky. V otázce volné lásky, tedy nezávazného sexu pro potěšení mají jednoznačně zelenou muži. Počet sexuálních partnerů u nás zůstává za ty roky podobný, muži hlásí deset partnerek, ženy do nedávné doby uváděly pět partnerů, v posledním roku vzrostlo čístlo na šest sexuálních partnerů za život.

Že je v těchto údajích drobný nesoulad často komentují sexuologové. Upozorňují na to, že si v tomto směru muži i ženy často vymýšlejí. Zatím co muži podle nich tyto počty nadhodnocují, ženy většinou přesný počet partnerů nepřiznají. Jejich slova poukazují na většinový pohled na sexualitu mužů a žen. Zatím co muži se se svými trofejemi rádi pochlubí anebo je dokonce rádi přifouknou, ženy v obavě o svoji pověst raději mlčí a realizují se tajně.

Co se v sexuální osvětě nepodařilo vybojovat feministkám, to se podařilo tvůrcům amerického seriálu Sex ve městě, který měl premiéru 6. června v roce 1998. Velmi úspěšný seriál HBO z New Yorku prvně otevřevl ve velkém témata, která se dosud považovala za tabu, od ženské masturbace přes seriózní sexuologické a gynekologické problémy až po největší sexuální výstřelky. Prostřednictvím eskapád čtyřech kamarádek a jejich otevřených rozhovorů se podařilo výstižně popsat sexuální život současných Američanek a inspirovat ženy po celém světě k větší otevřenosti v otázkách sexu.

Pokud media seriál označují za revoluční, výjimečně nepřehánějí. Nastolil novou agendu, divačky se mohly s hlavními postavami stotožnit, existují dokonce výzkumy, které v souvislosti se seriálem potvrdili stoupající návštěvnost žen v sexshopech. I přesto, že kritici zdůrazňují plytké spotřebitelské hodnoty prezentované v seriálu, pro množství žen se staly hrdinky Sexu ve městě ikonami, které jim pomohly najít sebevědomí a odvahu dělat v posteli to, po čem touží.

Porno, ty a já

Jenže je tu ještě jedna zásadní oblast "kinematografie", která do ženské intimity každý den zasahuje. I přesto, že ženy nejsou primárními divačkami, způsobuje porno průmysl v ženském sexuálním chování velké změny. A tentokrát bohužel "negativně". Proto je dnes - na rozdíl od "doby předinternetové" - masově dosažitelné i přesto, že se v současnosti hovoří o rozvoji "female friendly" pornofilmů, drtivá většina produkce předvádí sex v jeho nejnepředstavitelnější podobě.

Sexuologové potvrzují, že lidé podvědomě přebírají scénáře zobrazované v pornofilmech, protože jejich sledováním dojdou k přesvědčení, že tak nějak to má vypadat i ve skutečnosti. A jde to i do takových detailů, jako je úplná depilace, která se v pornofilmech praktizuje kvůli tomu, aby na kameře bylo všechno lépe vidět. Sexuologové tvrdí, že se díky tomu masově rozšířil anální sex, který ženy v oblibě všeobecně nemají, anebo celkem bizarní způsob ukončení soulože ejakulací na tvář partnerky.

Dokonce podle něj existují mladé ženy, které jiný způsob mužského orgasmu ani nezažily, což je nejen absurdní, ale i dehonestující. Takže porno průmysl má skutečně svoje kladné stránky, například pomáhá najít sexuální odreagování lidem, kteří právě teď žádného sexuálního partnera nemají, ale rozhodně žádnou osvětu, která by podpořila sexuální svobodu ženy, podobně jako vzpomínaný seriál Sex ve městě, neposkytuje. Naopak, upevňuje machistický přístup k sexu, v kterém jsou ženy nuceny chovat se nepřirozeně a plnit přání mužů.

Takže rada? Vymanit se z jakékoli sexuální manipulace a odvážit se dělat v posteli jen to, co skutečně chceme a cítíme. Přestat se řadit porno scénami, přestat během sexu nepřirozeně vzdychat v domněnce, že je to tak správně, nehrát orgasmus, nedělat nic, co chce partner jen kvůli tomu, že ho to v pornu vzrušuje a vám se to tak moc nelíbí. Naopak v sexu - i při sexu - s partnerem nahlas hovořit, otevřeně dát najevo, co se vám líbí, po čem toužíte a co všechno jste ochotni s chutí a láskou dělat.

Ne nadarmo se říká, že v posteli se smí dělat úplně všechno - musí to chtít ale oba.

Umění sebedůvěry

Zdravá sebedůvěra je klíčem k životnímu štěstí a pohodě. Jde o věčné téma, které se týká každého z nás. V momentě, kdy přijde muž nebo žena se vztahovými, emočními, finančními nebo zdravotními problémy za odborníkem, většinou se zjistí, že se za tím vším skrývá nízká důvěra v sebe samého, v to, že za něco stojí, že je jedinečný originál, který má svoji hodnotu a právo na úspěch, lásku a zdraví.

Zdravé sebevědomí nesouvisí s vnější krásou, naopak, plyne z vnitřní spokojenosti, kdy se přijímáme kompletně i se svými "nedokonalými" stránkami. Je třeba zdůraznit, že zdravé sebevědomí není to samé co egoizmus. Naopak, je mu na hony vzdálené.

Nastavené zrcadlo

Jací jsou vlastně lidé se zdravou sebedůvěrou? Nedělá jim žádný problém být sami, ale ani s druhými. Vytvářejí se totiž "dospělé" vztahy bez emočních závislostí, přijímají nedokonalosti ostatních, nehledají viníky svých neúspěchů ve vnějším světě a dokáže se spontánně radovat ze života. Řeknete si - to by přece měla být normální a přirozená věc. Jen se rozhlédněte kolem sebe, kolik lidí a pravděpodobně i z řad vašich přátel, neustále lamentuje nad svojí životní situací, ale nejsou schopni a často ani ochotni udělat něco pro změnu. Nevěří, že to zvládnou. Možná mezi ně dokonce patříte.

Dokonalost neexistuje

Ženy jsou orientované na vzhled, mají pocit, že čím budou dokonalejší, tím lépe je bude okolí přijímat. Muž se zase žene za vizí toho úspěšného, který vydělává hodně peněz, aby byl pro ně atraktivní. Takový "dokonalý" svět nám každý den servírují magazínové krásky, reklamy na rodinné štěstí a časopisy pro úspěšné. Tak to ale není. Výsledkem je frustrace a stres, že nejsme a ani nebudeme tak úspěšní, krásní a bohatí jako "oni". Pointou není směřovat k absolutní dokonalosti, protože ta ani neexistuje, ale naopak - přijetím sebe samého se uvolníme a začneme důvěřovat svému vnitřnímu světu, svému životnímu směrování.

Směle do seznamování, nějakého toho chlapáka naleznete určitě na internetové seznamce. Může vám poslat fotografii své koupelny s ručníky a vy se za to necháte pozvat na rande.

[ivi]