Je pro vás důvěra více než láska?

Dnes a denně se topíme v bahnité stoce lží, polopravd, podvodů a úskoků, z nichž se také skládá náš život. Politici, podvodníci, reklamáři, ti všichni nás se širokým úsměvem dennodenně podrážejí. Komu se dá věřit, na koho se člověk může spolehnout?

Jakýsi "vnitřní kompas" kdysi lidé mívali podobně přirozeně jako zvířata. Stačilo podívat se, přičichnout a bylo jasno. Jenže civilizační nánosy v nás potlačily schopnost přirozeně a bez předsudků vnímat skutečnost. Občas někdo zaprotestuje (Nevěř nikomu přes třicet!), ale to je asi tak všechno. Naše chování už pokrývá tolik kulturních a civilizačních nánosů, že pod ně těžko dohlédnout. O voňavkách ani nemluvě (kdo je schopen přes drahá pižma vycítit pach lži, zbabělosti, zrady?).

Důvěra existuje v zásadě ve dvou provedeních. Ta první je jaksi institucionalizovaná. Věříme, že nás policista ochrání, lékař vyléčí, učitel naučí. Druhá je však "soukromá", a čím obtížněji se buduje, tím snadněji se ztrácí. Na ní pak z velké části stojí naše životní spokojenost. Najdou se lidé, kteří lehkověrně důvěřují každému a všemu, také ovšem lidé natolik nedůvěřiví vůči všemu, až skončí v nějaké "všehomírné" sektě.

Základ je v rodině

"Ke komu se mám přidat, když vyjdu z domu, vždyť já bych rád zaplatil, jen nevím komu," zpívá Marek Eben ironicky o hledačích správné cesty životem, tedy vlastně hledačích důvěry v někoho nebo v něco. Jenže tak jednoduché to není. Zaplatit by si jistě rád nechal kdekdo. Dodá však výměnou "zboží" hodné důvěry? Na důvěře vlastně stojí celé lidské společenství. Právě ona kdysi pomohla neduživému chytrolínovi s řídkou srstí - homo sapiens, aby se vyčlenil z davu konkurentů a postupně ovládl svět.

Bez ní totiž není možné předávání znalostí a zkušeností, podnikání společných akcí, no prostě nic z toho, co člověku pomáhá na cestě vpřed. Základy důvěry děti dostávají v rodině. Ta také pro mnoho z nich zůstává po celý život jediným "bezpečným místem". Smutně jsou na tom chovanci dětských domovů, jimž se podobné vztahy v životě navazují mnohem hůře. Pro skutečné i samozvané vůdce národů byla důvěra lidu vždy tím nejcennějším statkem. Bez ní se drželi u moci pouze "na hrotech bajonetů" (to jim ale vydrželo i dlouhá desetiletí).

Hnědé oči lepší než poplužní dvůr?

Lidová moudrost propaguje jako záruku životního úspěchu "drzé čelo". Česko-kanadský tým vědců pod vedením Karla Kleisnera z Katedry filozofie a dějin přírodních věd PřF UK k tomu ale dodává další důležitou věc: důvěru zajíšťují hnědé oči!

Výzkum, jenž byl zveřejněn v renomovaném časopise PLOS One, přichází s překvapivými závěry. V případě mužů jsou hnědoocí pokládáni za výrazně důvěryhodnější než jejich modroocí kolegové (pro účely výzkumu byly k modrým očím přiřazeny i šedé apod., ke hnědým černé, zelené zůstaly mimo). Ale pozor, u žen se žádný takový vztah nepodařilo prokázat. Tehdy jim vyšlo, že hnědoocí muži jsou dominantnější než modroocí. Recenzenti jim ale studii vrátili k dopracování a upřesnění.

Použili tedy nově metodu geometrické morfometriky, díky níž mohli "uchopit" a zpracovat tvar celého obličeje. Na fotografie, které studentům předkládali k hodnocení, vybrali dost různorodé typy lidí. V naší republice je mimochodem poměr modré oči versus hnědé zhruba 1:1.

Holka hnědooká...

Jaký má tedy takový obličej být? Podvodníci sňatkoví i všichni ostatní, tady máte návod pro svého plastického chirurga. Důvěru budí širší a zaoblenější brada, větší oči umístěné blíž u sebe a větší ústa s koutky směřujícími vzhůru (vypadá to skoro jako úsměv). K tomu hnědé oči a svět je váš! Nedůvěryhodné typy naopak "trpí" užší bradou, oči mají dál od sebe (i když to je zase kvůli fotogeničnosti žádoucí rys u filmových herců), menší ústa s koutky mírně dolů a menší obočí. Tak jim to alespoň podle zkoumaných osob vyšlo.

Nejdřív si mysleli, že je někde nějaká chyba, ale ne, všechno sedělo. Dokonce prověřovali, jakou barvu očí mají hodnotitelé. A světe, div se, nerozhodovali se podle své barvy očí, i modroocí dávali důvěru hnědookým. V případě žen jsou věci (jako ostatně vždycky) složitější. Příslušnice něžného pohlaví jsou totiž obecně hodnoceny jako důvěryhodnější než muži a hnědé oči k tomu jen přispějí. Nejvýznamnější je ale krása dané dámy a určité dětské rysy ve tváři, které přitahují. U mužů naopak hodnotitele odrazují a zneklidňují.

Důvěřuješ důvěrníkovi?

• Nemáme sice tolik výrazů pro slovo důvěra jako třeba Angličané (pět), zato pestrá slova navazující.
• Kolik lidí asi ještě zažilo v plné síle slovo důvěrník (domovní, odborářský, úsekový, atd.)? Do latiny by se dalo přeložit jako konfident.
• Důvěrná infomace znamená takovou, kterou smějí znát jen členové klanu.
• Nedůvěryhodný bylo jedním z nejhorších rozsudků, které člověk mohl vyslechnout z úst momentálních "majitelů důvěry".
• Naopak když vás někdo shora nazval důvěryhodným, mohl jste se nadít zavlečení do bůhvíjakých špinavostí.
• Cynik by řekl, že dnes je to dost podobné. Ale věřme, důvěřujme, že ne...

Nejsou ale všechny tyhle závěry dány spíš tvarem obličeje než  barvou očí? Čert ví, vědci to zkoumají. Ve Photoshopu pro jistotu i zpřeházeli na obrázcích oči a přebarvili je. Pak uměle vytvořené portréty vyzkoušeli na hodnotitelích a nezaznamenali žádný efekt. Původně hnědoocí lidé byli zase vnímáni jako důvěryhodnější, i když měli tektokrát "přimalované" modré oči. Takže jen v očích to mocné kouzlo není. Pravděpodobně spočívá v rysech tváří, které obvykle mívají hnědé oči. Zkrátka hnědé oči nacházíme častěji v důvěryhodných tvářích. Barva očí potom jen jaksi umocní celkový dojem.

Studie by měla pokračovat

Jak vidíte, začínáme se do kouzel kolem důvěryhodnosti trochu zamotávat. A to jsme ještě nechali stranou známé zjištění z pohádek, kde kladné, tedy důvěryhodné, postavy mívají modré oči (od princezen po Váňušku z Mrazíka), zatímco záporné postavy černé. Anebo starší studie povah: modroocí chlapci jsou podle nich spíše stydliví, černoocí průbojní. Hraje roli fakt, že árijský typ obličeje (modré oči a úzká lebka) u nás (ale třeba také v Turecku) vzhledem k historickým zkušenostem budí obavy?

Jak se to ovšem slučuje se skutečností, že modré oči má i převážná většina Slovanů? Česko-kanadský tým doufá, že se mu podaří sehnat peníze na pokračování pozoruhodné studie. Snad se uskuteční plánované rozsáhlé mezikulturní srovnávání a bude se pokračovat na testech vzorku starších osob. Zatím se totiž pracovalo téměř výhradně se studenty. Přitom právě lidé vyššího věku mají s rozeznáváním důvěryhodnosti osob často potíže a něco podobného by se jim hodilo.

Starší lidé také zjišťují, že důvěra opravdu mnohdy bývá víc než láska. Láska vzplane jako požár a po čase uhasne strávena sama sebou. Jsou na ni krásné vzpomínky. Důvěra dvou slušných lidé však trvá, hřeje a posiluje po celý život.

Bez ní spokojenost není...

• Důvěra je typ postoje a mezilidského vztahu, který vyvolává pocit jistoty plynoucí z přesvědčení, že partner komunikace - osoba, instituce - splní určitá očekávání.
• V dalších definicích se zdůrazňuje, že důvěra je "základní znak komunity (domova), založený na víře či očekávání, že se ostatní nebudou snažit nás poškodit a naopak nám budou prospívat, pokud to pro ně bude možné".
• Bez důvěry není možná životní spokojenost. Nedostatek důvěry v jiné lidi lze nahradit vírou v Boha či bezvýhradnou sebedůvěrou. Ani jedno ale zcela nefunguje.
• Přesný význam slova, který původně souvisel s vírou v Boha, v průběhu staletí kolísá. Různý je dnes také v různých zemích. Třeba pro Francouze je to spíš věrnost a naděje, pro Brity zase jistota a poctivost.
• Být hoden důvěry se člověk musí po celý život učit. Denně přitom překonává pokušení (klepy, podvůdky apod.), jež by ho mohla o důvěryhodnost připravit.

Zrzaví a modroocí jsme po neandrtálcích?

Ve srovnání s jinými částmi světa (třeba Jižní Amerikou či Asií) jsou Evropané, co se týká vlasů, pleti i očí, mimořádně "barevní". Čím je to dáno, nikdo neví. Podle jedné teorie za to mohou zbytky genů neandrtálců, s nimiž se měli naši předci v dávnověku zkřížit. Právě zrzavé vlasy a modré oči plus řada variant těchto barev jsou prý dědictvím po neandrtálcích. Jiné teorie ale tvrdí, že modré oči jsou teprve svěží evoluční novinkou, prý ne starší než 8000 let.

• Češi, Moravané a Slezané jsou naprostou směsí, tady zanechal stopu snad každý evropský typ.
• Variabilita typů v rámci sousedních zemí je často nižší. Poláci mají obecně výrazně kulatější lebky a obličeje než my.
• Zato je u nás poměrně málo zelenookých, na rozdíl třeba od Estonska.
• Vůbec největší variabilitu typů mají v Pobaltí, nejmenší naopak v uzavřených komunitách typu Island.

Zkuste se seznámit online a vyrazte na rande v České republice. Vědecký seznamovací dotazník je skvělý na seznámení, ať jste z Českých Budějovic nebo třeba Ústí nad Labem.

[ivi]